9 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

9 As 12/2008- 182 - text 9 As 12/2008 - 190 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: J. S., zastoupené JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou se sídlem Vysočanská 548, Praha 9 – Prosek, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Obec Jičíněves, se sídlem Jičíněves, 2) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ZKI PU-O-15/64/2006, o opravě chyby v katastrálním operátu, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 12. 2007, č. j. 52 Ca 32/2007 - 131, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 12. 2007, č. j. 52 Ca 32/2007 – 131, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se J. S. (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích (dále jen „správní orgán“) ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ZKI PU-O-15/64/2006, kterým bylo změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Jičín (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. OR-296/2003-604/9, tak, že bylo vysloveno, že „v katastru nemovitostí bude evidován pozemek ve zjednodušené evidenci – parcela původ pozemkový katastr č. 139/17 v katastrálním území Jičíněves formou duplicitního zápisu vlastnictví, a to pro J. S., k celku, a pro Obec Jičíněves, k celku. V katastru nemovitostí budou evidovány pozemky označené jako stavební parcely č. 108/3, č. 108/4, č. 119/1, č. 119/2, č. 119/3, č. 119/4, č. 119/5, č. 119/6, č. 119/7 a č. 119/8 v katastrálním území Jičíněves formou duplicitního zápisu vlastnictví, a to pro J. S., k celku, a pro Českou republiku s právem hospodaření s majetkem státu pro MNV Jičíněves, k celku“. V souzené věci informoval katastrální úřad stěžovatelku přípisem ze dne 18. 9. 2000, ve kterém jí sdělil, že založil duplicitní listy vlastnictví č. 236 a 237 pro parcely pozemkového katastru č. 139/17, ze které byly později odděleny parcely KN st. 108/3, st. 108/4, st. 119/1 až st. 119/8 (dále též „předmětné nemovitosti“), a to z důvodu, že Obecní úřad Jičíněves zaslal katastrálnímu úřadu kupní smlouvu ze dne 9. 10. 1967, která se týká parcely pozemkového katastru 139/17. Stěžovatelka však s duplicitním zápisem nesouhlasila, a proto zahájila řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. V něm katastrální úřad dospěl k závěru, že duplicitní zápis proběhl na základě skutečností, které předpokládá zákon (ohlášení Obce Jičíněves ze dne 19. 12. 2005 o přechodu vlastnického práva k pozemku ve zjednodušené evidenci – parcele původ pozemkový katastr č. 139/17 v katastrálním území Jičíněves podle ust. § 1 zákona č. 172/1991 Sb., doložené souhlasným prohlášením ze dne 14. 12. 2005), proto postupoval v souladu s ust. § 37 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., když provedl duplicitní zápis záznamem. K odvolání stěžovatelky rozhodl správní orgán tak, jak je uvedeno výše. Před vydáním napadeného rozhodnutí správního orgánu se stěžovatelka již pokoušela domoci se zrušení duplicitního zápisu vlastnictví k parcelám, a to žalobou ze dne 7. 10. 2003, kterou Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 1. 2004, č. j. 30 Ca 90/2003 - 79, dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ust. § 85 s. ř. s., odmítl. Toto usnesení bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 7 As 10/2004 - 106, neboť bylo shledáno nezákonným pro jeho nepřezkoumatelnost. Pro nepřezkoumatelnost bylo zrušeno i v pořadí druhé usnesení krajského soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 30 Ca 38/2004 - 111, a to rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, č. j. 7 Aps 1/2005 - 134, neboť v něm krajský soud odkazoval na neexistující rozhodnutí. Usnesením krajského soudu ze dne 1. 2. 2006, č. j. 30 Ca 52/2005 - 149, tento žalobu stěžovatelky opět odmítl s poukazem na existenci možnosti stěžovatelky domáhat se nápravy jinými právními prostředky, která byla také stěžovatelkou využita. Kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2007, č. j. 7 Aps 4/2006 - 183, odmítnuta pro opožděnost. Krajskému soudu v Hradci Králové byla dále dne 20. 3. 2006 doručena žaloba stěžovatelky požadující zrušení duplicitních zápisů na listech vlastnictví a rovněž provedení záznamu na těchto listech vlastnictví v její prospěch. O této žalobě rozhodl krajský soud usnesením ze dne 4. 7. 2006, č. j. 52 Ca 18/2006 - 65, tak, že ji v části směřující do předmětného rozhodnutí správního orgánu (výrok č. I.) odmítl pro nepřípustnost dle ust. § 68 písm. e), § 70 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Odmítnuta byla rovněž v části požadující uložení povinnosti správnímu orgánu (výrok č. II.), a to dle ust. § 2, § 4 odst. 1 a § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ke kasační stížnosti stěžovatelky bylo toto rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2007, č. j. 7 As 53/2006 - 111, www.nssoud.cz, ve výroku č. I. zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu, neboť Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutím o provedení opravy chyby v katastrálním operátu bylo zasaženo do veřejných subjektivních práv stěžovatelky, a proto je toto přezkoumatelné ve správním soudnictví. Ve výroku č. II. kasační stížnost zamítl. V poté vydaném a znovu napadeném rozsudku (týkajícím se pouze žaloby proti rozhodnutí správního orgánu), jehož přezkoumání je předmětem tohoto řízení, zdůvodnil krajský soud svůj zamítavý výrok tím, že opravou chyb v katastrálním operátu se nemění právní vztahy k nemovitostem, není vedeno řízení o povolení vkladu práva a katastrální úřad proto nemá možnost posuzovat platnost předkládaných listin z hlediska obsahu. Jestliže bylo tedy katastrálnímu úřadu postupně doručeno vykonatelné rozhodnutí a listina svědčící o vlastnictví jiných osob, měl dle ust. § 37 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb. povinnost tuto skutečnost vyjádřit duplicitním zápisem. Ve své kasační stížnosti stěžovatelka nejprve uvedla, že jednání u krajského soudu trvalo cca 45 minut, že jí nebylo umožněno bližší vyjádření k napadenému rozhodnutí; soud provedl pouze dva dotazy, které zaprotokoloval. Vlastní odůvodnění rozsudku vychází z formálního posouzení. Zdůraznila, že obhajuje své vlastnické právo od roku 2000, kdy jí bylo pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7 potvrzeno vlastnictví k celému pozemku 139/17 k. ú. Jičíněves, proti nezákonnému postupu katastrálních orgánů. Kasační stížnost pokračuje pojednáním o nabývání vlastnického práva děděním. Stěžovatelka dále zdůraznila, že katastrální orgány nebyly oprávněny v roce 2005 rozhodovat a převádět její vlastnictví do socialistického vlastnictví s právem bezplatného užívání. Ačkoliv stěžovatelka upozorňovala správní orgán na nesprávnost jeho postupu ve vztahu k neevidované smlouvě ze dne 9. 10. 1967 (provedení zápisu záznamem, neboť se dle názoru správního orgánu nejedná o kupní smlouvu), správní orgán tuto její námitku ignoroval a rozhodl tak v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. II. ÚS 11/99, stejně jako s ust. § 16 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. a oddílu pátého (§ 33 až § 35) vyhlášky č. 190/1996 Sb. Dle zákona č. 265/1992 Sb. tak nemohla kupní smlouva ze dne 9. 10. 1967 být rozhodnutím státního orgánu a titulem k postupu dle ust. § 7 citovaného zákona. Rovněž je logicky těžko pochopitelné, že kupní smlouva – závazkový vztah dvou rovných subjektů je dle názoru správního orgánu a soudu rozhodnutím státního orgánu. I kdyby se však o rozhodnutí jednalo, muselo by i v takovém případě být rozhodováno vkladem, a to dle ust. § 16 citovaného zákona, a to proto, že ust. § 18 citovaného zákona ruší právo národním výborům vydávat rozhodnutí k právům ve vztahu k nemovitostem. Dále stěžovatelka uvedla, že správní orgán zneužil svého postavení k vydání nezákonného správního rozhodnutí, když nicotné souhlasné prohlášení ze dne 14. 12. 2005 Obce Jičíněves zapsal záznamem. Stěžovatelka je přesvědčena, že předmětné prohlášení Obce Jičíněves je v rozporu s právními předpisy, skutkovým stavem a naplňuje podstatu úmyslného trestného činu. Toto dokazuje i skutečnost, že ačkoliv Obec Jičíněves podala určovací žalobu, vzala ji zpět. Je proto zřejmá koordinace úkonů mezí Obcí Jičíněves a katastrálním úřadem, protože v soudním řízení by se prokázala dodatečná úprava kupní