4 Ads 120/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 120/2008- 90 - text 4 Ads 120/2008 - 99 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. L. K., zast. JUDr. Gerardem Wranikem, advokátem, se sídlem Žižkova 2379, Poliklinika, Karviná - Mizerov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2008, č. j. 1 Cad 68/2004 - 66, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2008, č. j. 1 Cad 68/2004 - 66, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2008, č. j. 1 Cad 68/2004 - 66, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2004, č. j. 2004/23483-44, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu práce v Karviné ze dne 30. 3. 2004, č. j. KAB-701/2004-TBT1, jímž bylo stěžovateli přiznáno ode dne 1. 1. 2004 hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání ve výši 0 Kč. V žalobě stěžovatel uvedl, že mu zaměstnavatel OKD, BASTRO, a. s., dal výpověď dne 16. 9. 2003 podle ustanovení § 65 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v tehdy platném znění (dále jen „zákoník práce“), v důsledku odvolání z funkce výrobně-technického náměstka dne 10. 11. 1999 s odůvodněním, že pro něj nemá volné vhodné pracovní místo. Zároveň uvedl, že na tuto výpověď byla dne 19. 2. 2004 podána žaloba pro neplatnost k Okresnímu soudu v Ostravě. Stěžovatel se domnívá, že mu v průběhu výpovědní doby v období od 16. 9. 2003 do 31. 12. 2003 příslušela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, který mu náležel podle platné pracovní smlouvy. Stěžovatel dále uvedl, že mu zaměstnavatel měl vypočítat průměrný výdělek ode dne 30. 11. 1999, protože mu nepřiděloval jinou práci a neposkytoval mzdu. Pokud ovšem úřad práce vypočetl hmotné zabezpečení podle průměrného výdělku 0 Kč, pak legalizoval protiprávní jednání zaměstnavatele a podílí se na jeho negativních následcích. Podle stěžovatele nelze přihlížet k potvrzení o zaměstnání ze dne 5. 1. 2004, které bylo vystaveno v důsledku protiprávního jednání zaměstnavatele. Proto navrhl, aby městský soud shledal rozhodnutí žalovaného „neplatným“, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž by byl žalovaný povinen vydat nové rozhodnutí a přiznat stěžovateli hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání ve výši 26 771 Kč netto. Zároveň navrhl, aby žalovaný byl povinen uhradit stěžovateli finanční a sociální újmu v období od 5. 1. 2004 do nabytí právní moci rozsudku. Městský soud zamítl žalobu napadeným rozsudkem. V odůvodnění zrekapituloval žalobu i vyjádření žalovaného, jakož i obsah spisové dokumentace. Z obsahu správního spisu zejména zjistil, že rozhodnutím Úřadu práce v Karviné č. j. KAB-701/2004-TBT1, ze dne 30. 3. 2004 bylo žalobci přiznáno hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti od 1. 1. 2004 ve výši 0 Kč s tím, že výše hmotného zabezpečení byla stanovena dle ustanovení § 17 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 9. 2004 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) z průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání, kdy žalobce byl zaměstnán u OKD, BASTRO, a. s., Ostrava, kde tento zaměstnavatel stanovil v potvrzení o zaměstnání ze dne 5. 1. 2004 průměrný měsíční výdělek ve výši 0 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel k žalovanému odvolání odůvodněné obdobně jako shora uvedená žaloba, jímž se domáhal přezkoumání prvostupňového správního rozhodnutí s tím, aby bylo rozhodnuto o přiznání hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti ve výši vypočtené z pravděpodobného průměrného výdělku, který by dosáhl, kdyby mu byla přidělována práce. Odvolací orgán odvolání žalobce napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že prostudoval spisový materiál a zjistil, že mezi stěžovatelem a zaměstnavatelem již probíhá třetí pracovně právní spor o neplatnost výpovědi z důvodu nadbytečnosti, přičemž žalobce byl již ve dvou soudních sporech úspěšný a soud vyslovil neplatnost výpovědi. O náhradu ušlé mzdy byla podána žalobcem žaloba podáním ze dne 1. 9. 2003. Společnost OKD, BASTRO, a. s., Ostrava dala stěžovateli do třetice výpověď z pracovního poměru dne 16. 9. 2003, a to z výpovědního důvodu dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr tak skončil uplynutím tříměsíční výpovědní doby dne 31. 12. 2003. Soud dále zjistil, že stěžovatel je od 1. 12. 2004 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž dle potvrzení zaměstnavatele ze dne 5. 1. 2004 dosahuje žalobce u shora jmenovaného zaměstnavatele měsíční výdělek ve výši 0 Kč. I odvolací orgán vycházel při stanovení hmotného zabezpečení z ustanovení § 17 zákona o zaměstnanosti, z průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání ve výši 0 Kč. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že správní orgán na úseku zaměstnanosti není oprávněn řešit pracovně právní spory a dále, že jen zaměstnavatel je oprávněn zjišťovat výdělek zaměstnance pro účel stanovení hmotného zabezpečení s tím, že správní orgán je povinen rozhodovat podle předložených dokladů. Městský soud dále z napadeného rozhodnutí zjistil, že prvostupňový orgán nedocílil doplnění těchto dokladů nebo jejich změny, nicméně podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, je uchazeč o zaměstnání povinen osvědčit úřadu práce skutečnosti relevantní pro rozhodnutí o poskytnutí hmotného zabezpečení. Stejně jako správní orgán prvního stupně žalobce poučil, že v případě, že bude moci na základě úspěšného soudního řízení osvědčit nové rozhodné skutečnosti, tj. výši výdělku, má tento právo navrhnout obnovu řízení. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2007, č. j. 16 Co 184/2007 - 53, městský soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2007, č. j. 26 C 1/2007, v němž bylo mj. rozhodnuto o požadavku žalobce na náhradu mzdy od 15. 6. 2003 do 31. 12. 2003 ve výši 247 682 Kč s příslušenstvím a náhradu mzdy za leden 2004 ve výši 38 105 Kč. Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Ostravě v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 38 105 Kč, výrokem I. potvrdil. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 46 595 Kč s příslušenstvím požadované žalobcem jako náhrada mzdy za dobu od 15. 6. 2003 do 31. 8. 2003, zrušil a řízení o zaplacení částky 46 595 Kč s příslušenstvím zastavil. Výrokem III. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 201 087 Kč s příslušenstvím za dobu od 15. 6. 2003 do 31. 12. 2003, zrušil a věc soudu vrátit k dalšímu řízení. Městský soud konstatoval, že účastníci byli soudem řádně vyzváni i poučeni. Městskému soudu však svůj nesouhlas se zvoleným postupem soudu ve stanovené lhůtě nesdělili, a proto měl městský soud za to, že souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dále vyložil právní úpravu, podle níž oba správní orgány rozhodovaly, a uvedl, že podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, jež bylo účinné v době rozhodování správních orgánů, uchazeči o zaměstnání, kterému není do 7 kalendářních dnů ode dne podání žádosti podle § 7 odst. 1 téhož zákona zprostředkováno vhodné zaměstnání nebo zabezpečena možnost rekvalifikace na nové pro něj vhodné zaměstnání, se poskytne hmotné zabezpečení dle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, skutečnosti rozhodné pro poskytování hmotného zabezpečení je uchazeč o zaměstnání povinen osvědčit úřadu práce zejména údaji uvedenými v potvrzení o zaměstnání a změny těchto skutečností ohlašovat nejpozději do 7 kalendářních dnů. Dle ustanovení § 12 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, hmotné zabezpečení náleží uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání podle § 7 odst. 1 téhož zákona. Dle ustanovení § 17 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, výše hmotného zabezpečení se stanoví na základě průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání, a to ve výši 50 % tohoto výdělku po dobu prvních tří měsíců a po zbývající dobu ve výši 40 % tohoto výdělku. Uchazeči o zaměstnání, který nastoupil rekvalifikaci, se stanoví po dobu rekvalifikace hmotné zabezpečení ve výši 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhl ve svém posledním zaměstnání. Dle ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, při stanovení výše hmotného zabezpečení podle odst. 1 a 2 se vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku uchazeče o zaměstnání, který u něho byl zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho po