Nejvyšší správní soud 13 Kss 3/2016 – Přerušení trestního stíhání

13 Kss 3/2016- 181 - text

13 Kss 3/2016 - 225

pokračování

R O Z H O D N U T Í

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, Mgr. Dagmar Jersákové, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, proti kárně obviněné: JUDr. E. S., soudkyně Krajského soudu v Ostravě, zast. obhájcem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, Ostrava, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 11. 4. 2016, při ústním jednání konaném dne 6. 12. 2017,

t a k t o :

soudkyně Krajského soudu v Ostravě,

se podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.

u z n á v á v i n n o u, ž e

jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě porušením svých povinností vyplývajících z § 100 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. způsobila neodůvodněné průtahy v následujících obchodně závazkových věcech:

se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.

z p r o š ť u j e k á r n é h o o b v i n ě n í

spočívajícího v tom, že

A. jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v rozporu s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. a svou nedůvodnou nečinností způsobila průtahy v následujících incidenčních sporech:

B. jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v rozporu s § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. a svou nedůvodnou nečinností způsobila průtahy v období od 27. 1. 2015 do 18. 1. 2016 v následujících incidenčních sporech:

C. jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v rozporu s § 100 odst. 1 o. s. ř., když prováděla úkony, které nesměřovaly k vyřízení věci, v následujících věcech:

O d ů v o d n ě n í :

Kárná navrhovatelka podala u kárného soudu návrh na zahájení kárného řízení, přičemž kárné provinění spatřovala v tom, že kárně obviněná svou nedůvodnou nečinností zavinila průtahy při vyřizování 4 věcí náležejících do oddělení 11 Cm a 2 věcí oddělení 11 ECm (bod I. kárného návrhu), 66 věcí oddělení 31 ICm, které byly kárně obviněné přiděleny k vyřízení opatřením předsedkyně krajského soudu ze dne 27. 1. 2015 na základě § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v tehdejším znění (dále jen „insolvenční zákon“), (bod II. a III. kárného návrhu), a dále způsobila průtahy v 8 věcech oddělení 11 Cm, v nichž prováděla úkony, jež nesměřovaly k vyřízení věci (bod IV. kárného návrhu). JUDr. S. tím dle kárné navrhovatelky porušila povinnost postupovat po zahájení řízení i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, stanovenou v § 100 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v relevantním znění (dále jen „o. s. ř.“), a dále porušila povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů stanovenou v § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v relevantním znění (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Kárně obviněná tedy dle kárné navrhovatelky zaviněně porušila povinnost vykonávat svědomitě funkci soudce uloženou v § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, čímž se dopustila kárného provinění podle § 87 téhož zákona.

Kárná navrhovatelka dále uvedla, že dne 21. 1. 2016 byla uzavřena další prověrka věcí vyřizovaných soudkyní JUDr. E. S., při níž bylo zjištěno, že ke dni 31. 12. 2015 bylo v oddělení 11 Cm zařazeno celkem 121 nevyřízených věcí, u 81 věcí bylo řízení přerušeno v důsledku prohlášení konkursu a 10 věcí bylo přerušeno z jiného důvodu. Počet „živých“ věcí proto činil k 31. 12. 2015 toliko 30 věcí. V roce 2015 byl soudkyni téměř zastaven nápad, v agendě Cm napadlo pouze 9 věcí, kárně obviněná soudkyně vyřídila 54 věcí, tj. 4,5 věcí měsíčně.

V oddělení 11 ECm bylo k 31. 12. 2015 nevyřízeno 23 věcí, z čehož v 8 věcech bylo řízení přerušeno v důsledku konkursu a 6 věcí bylo přerušeno z jiného důvodu, stav „živých“ věcí činil 9, napadly 4 věci. V roce 2015 rozhodla JUDr. S. v agendě ECm celkem 29 věcí, z toho vydala 6 rozsudků, ostatní věci byly vyřízeny jiným způsobem.

Dne 27. 1. 2015 bylo soudkyni přikázáno k vyřízení celkem 72 incidenčních sporů, z toho zůstalo k 31. 12. 2015 nevyřízeno 64 věcí, v roce 2015 tedy JUDr. S. skončila 8 věcí (vždy byla řízení byla zastavena).

Kárně obviněná je dle kárné navrhovatelky po dlouhá léta nejproblematičtější soudkyní Krajského soudu v Ostravě a od prosince 2011 pracuje „pod kuratelou“. Prověrkou oddělení 11 Cm provedenou ke dni 31. 10. 2011 bylo totiž zjištěno, že soudkyně úmyslně nevyužívá jednací dny, čímž dochází k neúměrně dlouhým prodlevám mezi jednotlivými nařízenými jednáními. Jednání byla odročována nejméně na 5 - 7 měsíců dopředu, což neodpovídalo počtu nevyřízených věcí. Dále bylo zjištěno, že soudkyně není schopna vyřizovat svěřenou agendu; kontrolované spisy se vyznačovaly procesní bezradností, bezúčelným odročováním věcí „za účelem dalšího dokazování“, soudkyně neměla představu, jakým způsobem by se měla konkrétní věc řešit. Bylo zřejmé, že soudkyně úmyslně činila vše pro oddálení rozhodnutí ve věci. Od té doby (tj. déle než 4 roky) JUDr. S. pracuje pod trvalým dozorem místopředsedy krajského soudu. Především jsou jí přidělovány jednací dny jen na nejbližší dva kalendářní měsíce, kárně obviněná soudkyně je soustavně kontrolována co do kvality a rychlosti vyřizovaných věcí; situace se ovšem bohužel nezměnila. JUDr. S. sice nařizuje jednání v určených lhůtách 2 měsíců, dle kárné navrhovatelky ovšem nadále vykazuje bezradnost při vyřizování věcí, nařízená jednání jsou zcela bezobsažná, jsou bezdůvodně opakovaně odročována. Ve spisech jsou provedeny až desítky úkonů, avšak počet skončených věcí je minimální. Zejména u složitých sporů je neschopnost soudkyně zřejmá; u celé řady těchto věcí nelze v dohledné době vůbec očekávat vydání rozhodnutí. Pokud kárně obviněná soudkyně přece jen vynese rozsudek (nepodaří-li se jí skončit věc jiným způsobem), stane se tak zpravidla po mnoha letech a mnoha jednáních. V případě podání odvolání jsou rozhodnutí JUDr. S. rušena a věci vraceny soudu I. stupně k dalšímu řízení; není výjimkou, že rozhodnutí bývají Vrchním soudem v Olomouci rušena pro nepřezkoumatelnost. Soudkyně nerespektuje závazné právní názory odvolacího soudu, proto její věci bývají rušeny opakovaně, čímž se řízení významně protahují a prodražují.

Z kontrolovaných spisů je dle kárné navrhovatelky dále zřejmé, že pokud jsou ve spisech prováděny plynulé či smysluplné úkony, jde o práci soudní tajemnice nebo vyšší soudní úřednice, po předložení věci soudkyni nastávají průtahy v řízení. Tyto průtahy tkví jednak v bezdůvodně dlouhých prodlevách mezi jednotlivými úkony soudkyně, případně prodlevy mezi úkony nejsou, avšak jde o samoúčelné úkony nesměřující k vyřízení věci. Tím se výrazně zvyšují náklady sporů, protože u mnoha věcí jsou předmětem řízení vysoké finanční částky. Jakákoli opatření ze strany Krajského soudu v Ostravě se ukázala být nedostatečná, zlepšení práce JUDr. S. v žádném případě nelze očekávat, jde o dlouholetý stav a soudkyni, která dovršila důchodový věk.

Závěrem kárná navrhovatelka podotkla, že kárně obviněná soudkyně měla ke dni 31. 12. 2015 k vyřízení svěřeny celkem 103 „živé“ věci, z toho 80 věcí je předmětem kárného návrhu. Způsob vyřizování věcí kárně obviněnou soudkyní se nemění, JUDr. S. již léta postupuje stále stejně, jak je ostatně zřejmé z prověrky provedené na konci roku 2011. S výsledky práce kárně obviněné soudkyně vyjadřuje dlouhodobě nespokojenost Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, Česká republika dokonce musela v několika případech řešených JUDr. S. zaplatit náhradu (celkem šlo o částku vyšší než 300 000 Kč) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“).

Kárná navrhovatelka je proto z uvedených důvodů přesvědčena, že kárné opatření ve formě snížení platu nemůže přinést nápravu kritizovaného stavu věcí, a proto navrhla, aby kárně obviněná soudkyně byla dle § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích odvolána z funkce soudce.

Kárně obviněná ve svém vyjádření prostřednictvím svého obhájce předně uvedla, že nesouhlasí s řadou tvrzení uvedených v citovaném návrhu, neboť je považuje za zavádějící a záměrně zkreslené. Kárně obviněná je přesvědčena o tom, že návrh na zahájení kárného řízení je velkou měrou vykonstruován z toho důvodu, že se kárně obviněnou nepodařilo přesvědčit k dobrovolnému odchodu do důchodu, k čemuž ji kárná navrhovatelka vyzývala s tím, že v opačném případě s ní bude zahájeno kárné řízení. Kárně obviněná má tak za to, že kárné řízení je uměle vyvoláno jakožto nástroj k jejímu „odstavení“ z funkce a že obvinění v něm uvedená jsou tak mnohdy „dokreslena“ za tímto účelem.

Kárně obviněná podotkla, že působí v justici přibližně 25 let a za celou tu dobu na ni nebyla ze strany účastníků soudního řízení podána jediná důvodná stížnost, ani se nikdy nedostala do problémů podobného rázu. Kárně obviněná se tedy ohradila proti tvrzení, že je údajně „nejproblematičtější“ soudkyní Krajského soudu v Ostravě a že se její rozhodovací praxe vyznačuje bezradností spočívající v neschopnosti rozhodnout jednotlivé případy rozsudkem. Kárně obviněná zdůraznila, že se obchodně závazkovým sporům věnuje v rámci svého působení v justici od roku 1991 a cítí se být odborníkem v této oblasti. Vytýkané průtahy v řízeních dle kárně obviněné pramení z nedostatečného pochopení této problematiky, neboť obchodněprávní spory bývají mnohdy výrazně komplikované, vyžadující provedení velkého množství důkazů, včetně předvolání řady svědků, a nelze je tak rozhodnout v rámci jednoho či dvou jednání. Na jednotlivé případy tak nelze pohlížet z hlediska rychlosti jejich vyřízení, které hovoří o kvantitě, nikoliv o kvalitě a legitimitě rozhodnutí v jednotlivých věcech. V této souvislosti kárně obviněná dále dodala, že rychlostí sporů a počtem vyřízených věcí se nikterak neodlišuje od zbylých soudců působících na obchodním úseku.

Za celou dobu působení ve funkci kárně obviněná obdržela pouze jednu výtku, která jí byla udělena v roce 2011 tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. J. D. Kárně obviněné bylo vytčeno, že nevyužívá dostatečně kapacity přidělených jednacích dnů, a konkrétně pak jí byly vytýkány průtahy ve třech věcech. Kárně obviněná tuto výtku považovala za nedůvodnou, neboť do této doby s ní nikdy nebyly nedostatky v její práci jakkoliv řešeny a informace o provedené prověrce získala až na vyžádání v sekretariátu předsedy soudu. Po této výtce tak učinila kárně obviněná podrobný rozbor všech kontrolovaných věcí, kde se rozsáhle vyjádřila k vytýkaným bodům, a tento rozbor písemně zaslala JUDr. D. Tento rozbor však zůstal dosud bez jakékoliv reakce ze strany vedení soudu, kdy s kárně obviněnou nebyla situace nikdy ani poté jakkoliv řešena. Kárně obviněná proto vyjádřila překvapení nad informací, že od roku 2011 pracuje tzv. pod kuratelou, neboť jí není znám rozsah ani způsob výkonu tohoto dohledu. Pokud však skutečně kárně obviněná pracovala pod kuratelou, je s podivem, že kárná navrhovatelka shledala nedostatky v její práci až v roce 2016.

Přidělování jednacích dní na pouhé dva měsíce dopředu kárně obviněná označila za zásah do své rozhodovací praxe. Dle kárně obviněné je logické, že po vyčerpání této kapacity nemá soudce jinou možnost než jednání odročit na neurčito. Tento systém tak nejenže výrazně komplikuje a limituje soudkyni v jejím procesním postupu, rovněž pak výrazně častěji nastává situace, kdy strany sporu jsou nuceny žádat o odročení, neboť termín je určen jednostranně ze strany soudu, a nikoliv při jednání po dohodě všech zúčastněných, jak tomu v praxi často bývá. Kárně obviněná tak považuje výtku, že vždy ochotně vyhovuje návrhům procesních stran na odročení, za zcela zavádějící a nespravedlivé tvrzení, neboť takové situace vyvstávaly právě v důsledku opatření, které vůči ní zavedlo vedení soudu. Pokud by si tak kárně obviněná měla možnost plánovat odročená jednání svobodněji a ve větším časovém rozmezí, potřeba jednání odročovat pro důvody na straně účastníků řízení by se jistě omezila. K samotné výtce, že kárně obviněná „vždy ochotně vyhovuje“ žádostem o odročení, kárně obviněná podotkla, že nevyhovění těmto žádostem z hodnověrných důvodů by potenciálně zakládalo odvolací námitky účastníků, kteří by takový postup mohli pociťovat jako zásah do svého práva na spravedlivý proces. Kárně obviněná se tak důrazně ohrazuje proti tvrzení, že by jednání odročovala bez vážnějších důvodů, jak kárná navrhovatelka dovozuje. Kárně obviněná však pouze pro úplnost uvádí, že jí přidělené jednací dny byly z její strany plně využívány, když jednání byla nařizována jak v dopoledních, tak v odpoledních hodinách. Je-li kárně obviněné též vytýkáno odročování jednání za účelem mimosoudního řešení věci, není zřejmé, v čem kárně obviněná měla v tomto směru pochybit, neboť soud má ze zákona povinnost vést strany sporu ke smíru.

Kárně obviněná je tedy přesvědčena, že pravým důvodem pro podání kárného návrhu není nespokojenost s výsledky její práce či deklarované průtahy, ale pouze způsob, jak donutit kárně obviněnou z její funkce odejít. Pokud by pak skutečně jediným důvodem pro podání předmětného návrhu byly pouze tvrzené průtahy, jeví se navrhovaný postih jako zcela neadekvátní. Navrhované opatření ve formě odvolání z funkce soudce je zcela v nepoměru k vytýkaným nedostatkům, byť by se všechny zakládaly na pravdě. Kárně obviněné bylo již na poradě konané dne 23. 11. 2015 sděleno místopředsedou obchodního úseku Mgr. J., že kárná navrhovatelka má v úmyslu čtyři soudce z obchodního úseku (tedy kárně obviněnou a soudce JUDr. V., JUDr. A. a JUDr. O.) z jejich pozice „odstavit“. V únoru roku 2016 pak bylo kárně obviněné předestřeno již ze strany samotné kárné navrhovatelky ultimátum – kárně obviněná buď odejde do důchodu a podepíše rezignaci, která bude uložena v trezoru kárné navrhovatelky do 1. 6. 2016, nebo na ni bude podán kárný návrh a ze soudu tak odejde dehonestujícím způsobem. O tom pak svědčí rovněž i poznámka kárné navrhovatelky na straně 4 kárného návrhu, že se „jedná o soudkyni, která dovršila důchodový věk“. Nad rámec zmíněného kárně obviněná poznamenala, že, co se týče dalších tří výše jmenovaných soudců, pak kromě JUDr. O., který podal rezignaci a k 1. 11. 2016 odchází do starobního důchodu, a JUDr. A., která již dlouhodobě avizovala odchod do starobního důchodu a u které si tedy kárná navrhovatelka byla vědoma jejího plánovaného odchodu (který se již i uskutečnil), byl i na JUDr. V. kárnou navrhovatelkou podán návrh na zahájení kárného řízení, který je u kárného soudu veden pod sp. zn. 13 Kss 1/2016. Kárně obviněná je tak přesvědčena, že kárná navrhovatelka využívá těchto prostředků pouze jako mocenského nástroje k odstranění jí nepohodlných soudců. Pokud by tomu tak nebylo, kárně obviněná není zcela srozuměna s tím, proč na ni byl kárný návrh podán až v roce 2016, když již od roku 2011 vykazuje dle kárné navrhovatelky zásadní nedostatky ve své práci a musí tak pracovat pod dohledem. Rovněž pak není zřejmé, proč bylo soudkyni, která dle kárné navrhovatelky nezvládá ani rozsah své vlastní agendy a způsobuje tak průtahy, přidělena agenda další, pro kárně obviněnou zcela nová, a to incidenční spory.

Kárně obviněná v tomto smyslu dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2014, č. j. 16 Kss 10/2013 – 84 (všechna zde citovaná rozhodnutí kárných senátů Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), dle něhož úloha předsedy soudu nespočívá pouze v manažerské náplni jeho práce, nýbrž měla by obnášet i určitý lidský faktor, pomocí kterého přistupuje z pozice nadřízeného k ostatním soudcům a v souladu s tím jim přiděluje práci a přistupuje k jejich vedení. Počínání kárné navrhovatelky ovšem svědčí o opačném přístupu bez upřímné snahy své výhrady s kárně obviněnou řešit.

Pokud jde o výtky kárné navrhovatelky obsažené v návrhu na zahájení kárného řízení týkající se hodnocení rozhodovací praxe kárně obviněné, kdy je kárně obviněné například vytýkáno, že jednání jsou zcela bezobsažná, jsou činěny desítky úkonů, kárně obviněná nemá představu, jak by měla konkrétní věc řešit, apod., kárně obviněná podotkla, že dle jejího názoru nepřísluší kárné navrhovatelce hodnotit postup konkrétního soudce, neboť jí to zákon o soudech a soudcích neumožňuje ani neukládá. Podle názoru kárně obviněné je tímto zasahováno do interní nezávislosti soudce a kárná navrhovatelka se zde dostává do rozporu s § 79 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, podle kterého nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců. Kárně obviněná tak zcela zásadně nesouhlasí s citovanými tvrzeními, neboť má za to, že plynou pouze z nedostatečného pochopení problematiky obchodně závazkových vztahů, jejichž komplexnost a složitost může často vyžadovat daleko časově náročnější uchopení.

K samotné podstatě kárného návrhu pak kárně obviněná uvedla, že v rozhodovací praxi ji po předmětnou dobu omezovala řada faktorů, které nebyly v kárném návrhu zohledněny. Předně, jak již bylo nastíněno výše, bylo do její funkce zasahováno opatřením, na jehož základě jí byly přidělovány jednací dny na pouhé dva měsíce dopředu. Kárně obviněná je dále po dobu poslední přibližně dekády každoročně jeden měsíc v pracovní neschopnosti, a to z důvodu svého zdravotního stavu, v důsledku kterého je nucena podstoupit komplexní lázeňskou léčbu.

V předmětné době, a to v konkrétně v roce 2014, pak kárně obviněná po dobu 4 měsíců zastupovala svou kolegyni JUDr. A., která byla dlouhodobě nemocná. Stejně tak v roce 2015 bylo kárně obviněné přiděleno 11 věcí přerozdělených od odcházejícího soudce JUDr. H. (z těchto věcí je v současné době 8 pravomocně skončeno, 2 věci jsou přerušeny z důvodu konkursu a 1 věc je v důsledku odvolání u Vrchního soudu v Olomouci).

V roce 2013 pak soudní oddělení vykazovalo značné nedostatky v práci, které dosáhly takové intenzity, že kárně obviněná byla nucena písemně tyto nedostatky soudnímu oddělení vytknout. V písemné výtce ze dne 19. 8. 2013 adresované paní A. H., vedoucí kanceláře, pak kárně obviněná vyjádřila nespokojenost zejména s tím, že nejsou plněny pokyny soudce, spisy nejsou předkládány ve stanovených termínech a došlá podání jsou předkládána až s časovými prodlevami. Kárně obviněná zároveň žádala zjednání nápravy, k čemuž zároveň udělila konkrétní pokyny, jak má být dále postupováno. To svědčí nejen o tom, že kárně obviněná dbala na řádný průběh řízení a snažila se v maximální míře předcházet průtahům a prodlevám, ale i o tom, že chod oddělení nebyl v minulosti zdaleka bezproblémový a že řada vytýkaných nedostatků, zejména pak časové prodlevy, mohly být způsobeny právě tímto problémem. I přes tyto skutečnosti pak kárně obviněná vykazuje za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2015 (tedy za období, kdy musely vytýkané nedostatky v její práci dostoupit vrcholu, neboť kárná navrhovatelka se rozhodla uchýlit k podání kárného návrhu) celkem 532 skončených věcí, což je v průměru 14 skončených věcí měsíčně, tedy o celé 4 věci více, než bylo stanoveno pokynem místopředsedy Mgr. J. (který stanovil povinnost měsíčně skončit 10 věcí). Počet těchto věcí tak nejenže pro srovnání převyšuje tento nově stanovený limit, je rovněž zcela srovnatelný s počtem věcí na odděleních stejné agendy (a sice 1 Cm, 1 ECm, 4 Cm, 4 ECm, 21 Cm a 21 ECm).

Kárně obviněné je dále vytýkáno její rozhodování ve vztahu k odvolacímu soudu, totiž že její rozhodnutí bývají odvolacím soudem často rušena a věci vraceny k dalšímu projednání, často pak bývají rozhodnutí rušena pro nepřezkoumatelnost. V závěru kárného návrhu je pak konstatováno, že Vrchní soud v Olomouci vyjadřuje s výsledky práce kárně obviněné dlouhodobou nespokojenost. Kárně obviněná s těmito tvrzeními zásadně nesouhlasí. Předně je třeba uvést, že většina rozhodnutí kárně obviněné byla odvolacím soudem potvrzena, a to konkrétně ve věcech oddělení 11 Cm a 11 ECm bylo v roce 2013 11 věcí potvrzeno a 5 zrušeno a vráceno, v roce 2014 11 věcí potvrzeno a 4 zrušeny a vráceny a v roce 2015 9 věcí potvrzeno a 6 zrušeno a vráceno. Jiná rozhodnutí odvolacího soudu, například o zastavení odvolacího řízení či postoupení věci, kárně obviněná neuvádí, neboť pro obranu proti vytýkaným pochybením nejsou podstatná.

Kárně obviněná tak netvrdí, že by její rozhodnutí nebyla nikdy odvolacím soudem zrušena a vrácena, když sama připouští, že ve dvou případech se tak stalo dokonce dvakrát (což však opět nezakládá žádnou výraznou odchylku od průměru, neboť je zcela běžné, že odvolací soudy rozhodnutí nalézacích soudů ruší a vracejí zpět a nezřídka k tomuto dochází v jedné věci opakovaně; tato kontrola poskytovaná dvojinstančním systémem justice je však nezbytnou zárukou legitimity a jen při dokonale konstantních názorech napříč soudcovským stavem by nemusela existovat). Co se však týče závazných právních názorů odvolacího soudu, kárně obviněná je respektuje, přestože má někdy o jejich správnosti důvodné pochybnosti. Jedná se zejména o rozhodnutí odvolacích senátů 4 Cmo a 8 Cmo, přičemž z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kterými byly rozsudky kárně obviněné rušeny a vraceny k dalšímu řízení, se jednalo například v roce 2013 o dvě rozhodnutí senátu 8 Cmo, v roce 2014 o jedno rozhodnutí senátu 8 Cmo a v roce 2015 o tři rozhodnutí senátu 8 Cmo a dvě rozhodnutí senátu 4 Cmo. V případě dovolání proti rozhodnutím těchto senátů byla jen v období mezi roky 2013 a 2015 ve třech případech jejich rozhodnutí (kterými byly změněny nebo zrušeny rozsudky ve věcech 11 Cm) zrušena Nejvyšším soudem (viz rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 403/2011, sp. zn. 29 Cdo 3860/2014 a sp. zn. 32 Cdo 451/2013). To jasně svědčí o tom, že kárně obviněná měla důvodné pochybnosti o závazných právních názorech odvolacího soudu, když posléze i Nejvyšší soud se přiklonil k jejím závěrům. Skutečnost, že to bylo v kárném návrhu zcela zamlčeno, a celá věc byla prezentována pouze v tom světle, že kárně obviněné jsou rozsudky často rušeny Vrchním soudem v Olomouci, jen svědčí o účelovosti a zkreslenosti celého návrhu. Kárně obviněné je dále mimo jiné vyčítáno, že v několika případech došlo z její strany k odvolání nařízeného jednání, a to ze zdravotních důvodů na straně soudkyně, přestože byla kárně obviněná toho dne na pracovišti. Kárně obviněná k tomu uvedla, že k těmto situacím skutečně několikrát došlo, avšak nejednalo se v žádném případě o bezdůvodné zrušení jednání. Kárně obviněná měla v předmětné době vážné zdravotní problémy se zuby, což jí značně znemožňovalo mluvení a je tak logické, že by jednání nebyla schopna vést. Práce na pracovišti však jinak schopna byla, proto považovala za nezbytné pouze zrušit nařízené jednání, kterého se fyzicky nebyla schopna účastnit, na rozdíl od práce v kanceláři.

Pokud se jedná o stanovisko kárně obviněné ke sporům v agendě ICm, kárně obviněná předně uvedla, že se necítí být zákonnou soudkyní, neboť předmětné incidenční spory, v nichž je spatřována její nečinnost, jí byly přiděleny ad hoc opatřením předsedkyně soudu na základě ustanovení, které je v rozporu s ústavním pořádkem. Kárně obviněná se v předmětné době plně ztotožnila s názorem své kolegyně JUDr. S. P., která podala u Ústavního soudu návrh na zrušení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, a vyčkávala rozhodnutí v této věci a záměrně tak nečinila v jí přidělených incidenčních věcech další úkony, neboť se domnívala, že není oprávněna v těchto věcech rozhodovat.

Nad rámec uvedeného kárně obviněná podotkla, že incidenční spory pro ni představují zcela novou agendu, se kterou se za dobu své praxe v justici nesetkala. Kárně obviněné přitom nebyly vytvořeny podmínky, které by jí umožnily s touto agendou odpovídajícím způsobem pracovat. Ze strany vedení soudu tak nebylo zorganizováno žádné školení či semináře za účelem zasvěcení soudců do této problematiky, když v porovnávání se stávající praxí kárně obviněné se jak z hlediska hmotněprávního, tak z hlediska procesního jednalo o zcela nové věci, rozdílné od její dosavadní rozhodovací činnosti. Stejně tak tato problematika vyžaduje práci se specifickým počítačovým programem, se kterým se kárně obviněná do té doby nikdy nesetkala, ani za tímto účelem nebyla jakkoli proškolena. Kárně obviněná dále poukázala na skutečnost, že soudcům na insolvenčním úseku je vždy přidělován asistent (jedná se již o zákonnou povinnost), jehož náplní práce je pouze insolvenční agenda. Kárně obviněné tak byl asistent přidělen až v polovině roku 2015 (tedy půl roku po rozhodnutí o přidělení incidenčních věcí), a to na krátkou dobu necelého půl roku. Kárně obviněná se tak domnívá, že za situace, kdy k její již tak značně obsáhlé náplni práce při stávajícím nápadu věcí přibyla pro ni zcela nová agenda, ke které jí nebylo zajištěno odpovídající proškolení či personální zázemí, nebylo možné racionálně očekávat, že bude tuto novou rozhodovací činnost zvládat zcela bez problémů. Obzvláště za situace, kdy byla kárně obviněná ze strany vedení dlouhodobě „monitorována“ pro průtahy v řízení. Dle kárně obviněné se tedy nabízí vysvětlení, že si kárná navrhovatelka tímto postupem připravovala půdu pro budoucí kárný postih, neboť si musela být vědoma toho, že pokud kárně obviněná nezvládá nápad věcí ani v rámci svého oddělení, nejeví se jako reálné, že by po přidělení zcela nové agendy v ní mohla odstranit průtahy.

Závěrem kárně obviněná konstatovala, že se z uvedených důvodů necítí být vinna vytýkaným jednáním, a navrhuje proto, aby kárný soud předložený kárný návrh považoval za nedůvodný.

Kárný soud v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2016 zvážil souvislost nyní posuzované věci s kárným řízením vedeným pod sp. zn. 13 Kss 1/2016, v němž zdejší soud usnesením ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 13 Kss 1/2016, rozhodl o přerušení daného řízení a předložení návrhu Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR na zrušení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci sp. zn. 13 Kss 3/2016 je vedeno řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněné soudkyně ve skutkově obdobném případě, kdy jsou kárně obviněné vytýkány průtahy mj. v celkem 66 incidenčních sporech, jež jí byly, stejně jako soudci kárně obviněnému ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016, přikázány k vyřízení mimo rozvrh práce opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016 vydaným na základě § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění, rozhodl kárný senát v neveřejném zasedání za přiměřeného použití § 224 odst. 5 trestního řádu ve spojení s § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), o přerušení kárného řízení i v nyní posuzované věci s tím, že v této věci již nebylo třeba podávat samostatný návrh Ústavnímu soudu na zrušení jmenovaného ustanovení, neboť tak soud učinil ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016.

Ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 totiž kárný soud dospěl k závěru, že § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění, byl v rozporu s právem na zákonného soudce zakotveným v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právem na nezávislý a nestranný soud chráněným čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a dále s principem nezávislosti soudní moci obsaženým v čl. 81 Ústavy a principem nezávislosti soudců stanoveným čl. 82 odst. 1 Ústavy, a to mj. z toho důvodu, že neposkytoval žádné záruky proti zneužití uvážení předsedy soudu při přidělování incidenčních sporů. K odebrání věci původnímu soudci určenému platným rozvrhem práce a jejímu přidělení kterémukoli jinému soudci daného soudu mohlo dle závěru kárného soudu dojít v podstatě v libovolném počtu incidenčních sporů opatřením předsedy soudu, které mohlo být přijato mimo rozvrh práce a tudíž i bez projednání se soudcovskou radou a bez jeho zpřístupnění veřejnosti (viz § 41 a § 52 zákona o soudech a soudcích), tedy v rozporu se standardním postupem předpokládaným v § 40 až § 44 zákona o soudech a soudcích.

Ústavní soud v dané věci rozhodl nálezem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 22/16, publ. pod č. 268/2017 Sb., v němž dle většinového stanoviska neshledal § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, v relevantním znění, v rozporu s ústavním pořádkem a návrh Nejvyššího správního soudu zamítl. Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že § 160 odst. 2 insolvenčního zákona svým zněním, systematickou souvislostí a účelem slouží jako výjimka ze zásady jednotnosti insolvenčního řízení před jedním soudcem. Nevylučoval ani v posuzovaném znění plně souběžné užití zákona o soudech a soudcích. Zákon o soudech a soudcích obsahuje obecnou úpravu pro přidělování věcí („podle předem daných pravidel“) a jejich případné přerozdělování („je-li soudce nedostupný“), insolvenční zákon stanoví některá zvláštní pravidla pro přidělování („incidenční spory jednomu soudci, ledaže hrozí průtahy“) a přerozdělování věcí („hrozí-li průtahy, lze odebrat a přidělit jinému soudci“).

K uplatnění § 160 odst. 2 insolvenčního zákona tedy dle Ústavního soudu může dojít pouze podle pravidel stanovených v rozvrhu práce a za splnění dalších požadavků § 41 až § 44 zákona o soudech a soudcích. Zároveň může být toto ustanovení použito jen k naplnění jeho zákonného účelu – odstranění nebezpečí průtahů v insolvenčním řízení. To platí jak pro prvotní přidělení věci jinému než insolvenčnímu soudci (preferovaný postup), tak i pro její výjimečné následné přerozdělení. Z úpravy insolvenčního zákona a zákona o soudech a soudcích lze dovodit obecná zákonná pravidla a limity pro způsob, jakým mají být věci přidělovány a výjimečně i přerozdělovány, i obecné stanovení podmínek pro uplatnění napadeného ustanovení. Ty musí být pro poměry a potřeby jednotlivých insolvenčních soudů provedeny konkrétními pravidly stanovenými v rozvrhu práce.

Současně Ústavní soud podotkl, že jím provedený ústavně konformní výklad napadeného ustanovení insolvenčního zákona nemá bez dalšího dopad na následné hodnocení zákonnosti přikázání incidenční věci jinému soudci, při němž bylo napadené ustanovení aplikováno. Věci dosud přidělené jinému soudci podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona v rozporu s požadavky vyjádřenými v tomto nálezu tudíž přerozdělovány (opětovně odnímány a přidělovány) nebudou.

Kárně obviněná ve své reakci na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/16 uvedla, že byť byla přesvědčena o protiústavnosti dotčeného ustanovení insolvenčního zákona, plně respektuje závěry, ke kterým Ústavní soud dospěl, a odkázala zejména na odstavce 36, 41 - 44, 51, 58, 59 a 64 uvedeného nálezu.

Kárně obviněná následně podotkla, že k přerozdělování incidenčních sporů dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, mělo docházet výjimečně a pokud tato výjimečná situace nastala, mělo být postupováno dle rozvrhu práce a v součinnosti se soudcovskou radou. Tak to ale na Krajském soudě v Ostravě nefungovalo. Kárně obviněná je přesvědčena, že opatření kárné navrhovatelky, kterým jí byly incidenční spory přerozděleny, nesledovalo cíl, který Ústavní soud vyhodnotil jak ústavně konformní, ale naopak sloužilo jako prostředek zvýhodňující část soudců a v případě jiných soudců (též i kárně obviněné) se stalo prostředkem k jejich šikaně a nátlaku.

Jsou-li kárně obviněné vytýkány průtahy v incidenčních sporech, které jí byly přerozděleny pouze „opatřením předsedkyně soudu“ bez součinnosti se soudcovskou radou a mimo platný rozvrh práce, navíc za situace, kdy v „opatření předsedkyně soudu“ zcela absentuje řádné odůvodnění a není z něj ani zřejmé žádné konkrétní insolvenční řízení, u něhož by hrozily průtahy, pak při přerozdělení těchto incidenčních sporů kárnou navrhovatelkou nedošlo k naplnění těch zákonných předpokladů, které ve svém odůvodnění zmiňuje Ústavní soud v citovaném nálezu, a takový akt nemůže mít právní relevanci.

Kárně obviněná dále poukázala na kárné řízení vedené proti předsedkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. I. H. a místopředsedovi tohoto soudu Mgr. R. K. pod sp. zn. 11 Kss 1/2017 mimo jiné právě proto, že kárná navrhovatelka svými opatřeními přikázala v podstatě všechny insolvenční incidenční spory jiným soudcům bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho kterého incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, mimo rozvrh práce, nepravidelně a nepředvídatelně. Vzhledem k tomu, že vyřešení otázky zákonnosti a důvodnosti přerozdělování incidenčních sporů má přímý dopad na to, co je kárně obviněné kladeno za vinu, kárně obviněná navrhla, aby Nejvyšší správní soud přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 11 Kss 1/2017.

Kárná navrhovatelka ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 2017 sdělila, že při vydávání opatření k přikázání insolvenčních incidenčních sporů postupovala podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, který nařizuje přikázat takový spor jinému soudci insolvenčního soudu, pokud se ukáže, že by projednávání a rozhodnutí incidenčního sporu mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení. Kárná navrhovatelka je proto přesvědčena, že neměla jinou možnost, neboť by nepřikázání incidenčních sporů s ohledem na vysoký počet insolvenčních věcí, které krajskému soudu v minulých letech napadly, zákonitě vedlo k průtahům. Kárná navrhovatelka dále připojila tabulky nápadu insolvenčních věcí v letech 2010-2016, počtu soudců v této agendě dle systemizace, skutečného počtu insolvenčních soudců na Krajském soudu v Ostravě a dále tabulku výkonnosti jednotlivých insolvenčních soudců v období 2014 – 2016. Z těchto tabulek dle kárné navrhovatelky vyplývá, že insolvenční soudci byli mimořádně zatíženi a nemůže být řeč o jejich laxnosti při vyřizování incidenčních sporů. Každý insolvenční soudce vyřídil mnohem více insolvenčních věcí, než předpokládá měřítko výkonnosti. Dle kárné navrhovatelky tedy daní soudci objektivně neměli volnou kapacitu pro vyřizování incidenčních sporů a jejich pracovní výkony hodnotí jako výjimečné a příkladné. Není tedy pravda, že by kárná navrhovatelka neprovedla posouzení, zda by projednání incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení vedlo k průtahům. Z počtu insolvenčních věcí napadlých např. v roce 2015 (6 108 věcí) a počtu insolvenčních soudců v roce 2015 (13 soudců) je dle kárné navrhovatelky evidentní, že pokud jednomu insolvenčnímu soudci v průměru napadne 463 věcí ročně, objektivně nemůže vyřizovat ještě další incidenční spory (podle měřítek výkonnosti by měl insolvenční soudce ročně vyřídit buď 110 insolvenčních věcí, kde není úpadek řešen oddlužením, nebo 330 oddlužení nebo 109 incidenčních věcí).

Podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, nebylo dle názoru kárné navrhovatelky možné zahrnout vydaná opatření do rozvrhu práce. Dané ustanovení bylo v insolvenčním zákoně od samého počátku jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2008, kdy byly poměry v insolvenčním řízení zcela jiné, a mířilo (dle záměru zákonodárce) především na tzv. velké konkursy generující řadu incidenčních sporů, které nebyl insolvenční soudce schopen sám vyřizovat. Situace se začala měnit v průběhu roku 2008, kdy byl zaveden způsob řešení úpadku oddlužením. Tento institut začal být hojně využíván, čímž prudce narostl počet insolvenčních věcí, insolvenční soudci už sami nedokázali incidenční insolvenční věci vyřizovat, takže se muselo přistoupit k aplikaci § 160 odst. 2 insolvenčního zákona ve zvýšené míře. Kárná navrhovatelka si byla vědoma problematičnosti aplikace daného ustanovení v „nových poměrech“ (stejně jako další předsedové krajských soudů). Ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, se jevilo jako dobou překonané a určené k novelizaci, proto kolegium insolvenčních místopředsedů krajských soudů i kolegium předsedů krajských soudů opětovně a dlouhodobě navrhovalo jeho novelizaci tak, aby bylo možno tyto věci zahrnout do rozvrhu práce.

Závěr, dle něhož přidělování incidenčních sporů na základě § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, není možné vtělit do rozvrhu práce, dle kárné navrhovatelky vyplývá z teleologického výkladu daného ustanovení, z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15, a z nového znění § 160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění zákona č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a některé další zákony. Daná opatření proto dle kárné navrhovatelky nemohla být projednána ani soudcovskou radou. Až na základě usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15, dospěla kárná navrhovatelka k závěru, že přidělování incidenčních sporů dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona lze začlenit do rozvrhu práce a rozhodla proto o jeho změně s účinností od 1. 4. 2016.

Při ústním jednání konaném dne 6. 12. 2017 kárná navrhovatelka plně odkázala na písemné znění kárného návrhu a stejně tak i obhájce kárně obviněné odkázal na svá písemná vyjádření.

Předseda kárného senátu dále v souladu s § 13 a § 17 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. seznámil účastníky řízení s výsledky předběžného šetření kárného senátu ve věci s tím, že si kárný senát Nejvyššího správního soudu vyžádal spisy Krajského soudu v Ostravě (resp. jejich ověřené kopie), jichž se týkají skutky, v nichž navrhovatelka spatřovala kárné provinění. Účastníci řízení vyjádřili souhlas s tím, aby při jednání následně nebyly podrobně probírány veškeré jednotlivé skutky, ale aby byly shrnuty souhrnné výsledky šetření k jednotlivým částem kárného návrhu, a případně byly podrobněji probrány ty skutky, ke kterým by se účastníci nad rámec svých předchozích písemných vyjádření, chtěli dále vyjádřit. Podrobný popis relevantních částí vytýkaných spisů a jednotlivé skutkové závěry, k nimž kárný senát dospěl, jsou obsaženy v části VI. tohoto rozhodnutí.

Kárný senát dále v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. provedl další listinné důkazy, které byly předloženy kárnou navrhovatelkou nebo kárně obviněnou ať již během písemné části řízení nebo při jednání nebo které si sám obstaral. Konkrétně bylo provedeno dokazování následujícími listinami:

Spisová prověrka oddělení 11 Cm ze dne 21. 1. 2016 vypracovaná Mgr. Vl. J.

Její závěry byly převzaty do kárného návrhu, a to, ať již jde o konkrétní vytýkaná období nečinnosti u jednotlivých věcí a jejich popis (přílohy č. 2, 3 a 5 k prověrce), tak o obecnou charakteristiku tvrzených nedostatků v práci JUDr. S. uvedenou v kárném návrhu. U řady spisů ale na druhou stranu průtahy shledány nebyly.

Ke spisové prověrce byly připojeny následující přílohy:

o přehled o stavu senátu JUDr. S. ke dni 31. 12. 2015 v agendách Cm, ECm a ICm, v němž je poznamenáno, že pokyn předsedkyně soudu o nařizování jednání v termínu ne delším než 2 měsíce je dodržován, a dále je zde uvedeno, že v roce 2015 nebyly na JUDr. S. podány stížnosti ani žádosti o odškodnění za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (příloha č. 1)

o přehled spisů 11 Cm (příloha č. 2)

o přehled spisů 11 ECm (příloha č. 3)

o Opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Ivy Hrdinové ze dne 27. 1. 2015, jímž byly dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona přerozděleny incidenční spory evidované v rejstříku daného soudu roku 2014, přičemž JUDr. S. bylo takto přikázáno 72 věcí vedených v oddělení 31 ICm (JUDr. V. 45 věcí oddělení 22 ICm, JUDr. A. 35 věcí oddělení 22 ICm a JUDr. O. 72 věcí oddělení 39 ICm). V odůvodnění opatření bylo uvedeno: „Vzhledem k vysokému počtu insolvenčních věcí vyřizovaných v jednotlivých insolvenčních odděleních (průměrně cca 1580 věcí na jedno oddělení) a vysokému počtu nově napadajících věcí (průměrný roční nápad na jedno oddělení v roce 2014 činil 553 věcí, přičemž systemizace soudců předpokládá 1 soudce na 330 oddlužení resp. 110 jiných insolvenčních věcí) je kapacita insolvenčních soudců plně využita k vyřizování věcí insolvenčních a schopnost vyřizovat incidenční spory je minimální – vyřízení incidenčních sporů napadlých v roce 2014 by bylo lze očekávat v horizontu 3-7 let, což by, při zohlednění možnosti uplatnit opravné prostředky, nepochybně vedlo k extrémním průtahům v dotčených insolvenčních řízeních. Předseda soudu proto přikázal uvedené incidenční spory jiným soudcům, u nichž existuje předpoklad, že podstatná část uvedených věcí bude vyřízena již v letech 2015 – 2016.“ (příloha č. 4)

o přehled spisů 31 ICm (příloha č. 5)

Výsledky prověrky oddělení 11 Cm a opatření k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 6. 12. 2011 vyhotovené tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. J. D.

Dle výsledků této prověrky bylo ke dni 31. 10. 2011 v oddělení 11 Cm zařazeno celkem 283 věcí, z toho 228 věcí bylo starších dvou let, z nichž 153 věcí bylo přerušeno konkursem a 28 věcí z jiného důvodu. V senátu bylo dále zařazeno 55 věcí mladších dvou let. Celkem tedy JUDr. S. pracovala se 102 živými spisy, z nichž téměř polovina (47 věcí) byla starší dvou let.

Z obsahu všech spisů bylo dle výsledků prověrky zřejmé, že „soudkyně nevyužívá účelně určených jednacích dnů (každá středa a pátek), čímž dochází k neúměrně dlouhým prodlevám mezi jednotlivými nařízenými jednáními. Uvedenému počtu živých věcí v senátě odpovídá interval pro nařizování věcí v délce dvou měsíců, maximálně tří měsíců v odůvodněných případech. Soudkyně však postupuje tak, jak je výše uvedeno, v důsledku toho vznikají průtahy v řízení a téměř všechny věci se stávají téměř obratem nedodělky staršími jednoho roku. Jelikož soudkyně jednání odročuje na 5 až 7 měsíců dopředu, nutně to vede k žádostem jednotlivých účastníků řízení či jejich zástupců o odročení jednání z různých důvodů, které v tomto dlouhém mezidobí musejí nastat. Za těchto okolností soudkyně jednání pravidelně odvolává, čímž zůstávají jednací termíny nevyužity, ač předtím byly mnoho měsíců blokovány“.

Výsledky prověrky byly v závěru shrnuty takto: „Lze sumarizovat, že v jednotlivých věcech oddělení 11 Cm je nařizována celá řada jednání, z nichž se uskuteční pouze zlomek, další jednání jsou buď rovnou odvolána, případně bezdůvodně odročena, a to na nepřiměřeně dlouhou dobu; doba odročení neodpovídá počtu v senátě ani jejich skladbě. Soudkyně nařizuje na jednotlivé jednací dny pouze jednu či dvě věci, aniž přesně ví, co se bude u jednotlivých jednání řešit, a proto není schopna stanovit ani rámcový časový rozsah jednotlivých jednání. U jiných věcí je zase zřejmé z povahy projednávané věci, že jednání nemůže trvat celý jednací den. Postup soudkyně budí dojem, že úmyslně obsazuje jednací dny, aby oddálila rozhodnutí ve věci. V mnoha věcech postupuje s průtahy tak, jak je výše příkladmo uvedeno. V době od 1. 1. 2011 do 31. 10. 2011 soudkyně nařídila jednání ve 214 věcech, z nichž v 62 věcech jednání odvolala a 91 věcí odročila, skončila 57 věcí, tj. cca 6 věcí měsíčně, což je hrubě podprůměrný výsledek.“

Jako opatření k odstranění zjištěných nedostatků bylo určeno následující:

Písemná výtka dle § 88a zákona o soudech a soudcích ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. Spr 3900/2011

JUDr. S. ji udělil tehdejší předseda Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek za nedostatky v práci zjištěné komplexní prověrkou plynulosti řízení ve věcech starších dvou let vyřizovaných v oddělení 11 Cm. Tyto nedostatky spočívaly zejména v nevyužívání kapacity přidělených jednacích dnů a v odročování jednání na dobu 5 až 7 měsíců (bez ohledu na stáří věcí) neodpovídající počtu ani skladbě věcí vyřizovaných v oddělení 11 Cm, což vedlo k průtahům v řízení v jednotlivých věcech a k neúměrnému počtu věcí starších dvou let v oddělení 11 Cm. Dále byly JUDr. S. vytčeny průtahy v řízení ve věcech sp. zn. 11 Cm 113/2006, 11 Cm 131/2010 a 11 Cm 64/2010.

Vyjádření JUDr. S. ze dne 31. 1. 2012 k výtce udělené tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřím Doležílkem

JUDr. S. se podrobně vyjádřila k výsledkům prověrky oddělení 11 Cm, k opatření k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 6. 12. 2011 a k udělené výtce, přičemž v úvodní části uvedla:

„S prováděním prověrky ani s výsledky prověrky jsem sice seznámena nebyla, ale poté, co jsem si písemné vyhotovení této zprávy opatřila, ve snaze zjistit příčinu vytýkaných nedostatků jsem zjistila, že výsledky prověrky jsou nepravdivé, neodpovídají skutečnostem ve spisech ani v rejstřících. Na důkaz toho Vás, vážený pane předsedo, chci seznámit se skutečným stavem oddělení 11 Cm (11 Ecm) za období od 1. 1. do 31. 10. 2011 a jsem připravena podat Vám k tomu i informace i ústně.

Pro Vaši informaci v období od 1. 1. 2011 do 31. 10. 2011 bylo nařízeno ústní jednání na 70 jednacích dnů z možných 83 jednacích dnů. Nebylo tedy nařízeno ústní jednání na 13 jednacích dnů - z toho 2 byly státními svátky, 1 z důvodu dovolené a 8 z důvodu nemocenské. Pouze na 1 jednací den, a to bezprostředně před nástupem na dlouhodobou nemocenskou nebyly do jednací síně č. 152 nařízeny žádné spory. Na těchto 70 jednacích dnů byly spory nařízeny tak jako i v minulosti, tj. v co nejkratším termínu poté, co vznikla potřeba jednání svolat, a to ať jde o jednání ve věci samé nebo jednání přípravné. Množství a hlavně čím dál větší složitost kauz vyžaduje nejen důkladnou přípravu soudce, ale mnohdy taky nutnost probrat celou věc s účastníky, resp. jejich právními zástupci tak, aby výsledek celého soudního řízení (tedy nejen v případě, že dojde k vydání rozsudku) byl pro strany co nejuspokojivější. U skutkově komplikovaných věcí je tedy zapotřebí důkladně proniknout do problematiky a zjistit, v čem spor ve skutečnosti spočívá, když častokrát ani žaloba ani jiné písemné stanovisko skutečný problém neuvádějí. K tomu bezpochyby slouží zásada ústnosti jednání a tedy nutnosti využívání jednací síně v maximální možné míře. Nařízení ústních jednání na maximální možný počet jednacích dnů této potřebě zcela odpovídá. Počet věcí nařízených na těchto 70 jednacích dnů činil 214. Z těchto nařízených věcí bylo sice 62 odvoláno, ale ani v jednom z těchto 62 případů se tak nestalo bezdůvodně […].

Přes velké množství odvolaných a odročených ústních jednání, zůstalo těch, v nichž v tomto období bylo jednáno, dost - jednací síň byla využita v maximálním počtu jednacích dnů. Tomu odpovídá i množství sporů, které byly senátem 11 Cm v tomto období projednávány - celková doba jednání v jednací síni činila cca 140 hodin čistého času! (Tolik času v jednací síni nestrávil žádný ze soudců obchodního úseku v tomto období). Nechci znova opakovat, že k vyřešení sporu samozřejmě nestačí pouze hodiny strávené v jednací síni, ale další hodiny strávené přípravou! Z toho vyplývá, že množství využitých jednacích dnů a doba strávená v jednací síni v jednací den svědčí o nadprůměrném využití jednací síně. Veškeré tyto údaje jsou čerpány z dostupných informací a lze si jejich pravdivost ověřit.“

V závěru vyjádření JUDr. S. dále uvedla: „Počet skončených věcí senátu 11 Cm za období leden - říjen 2011 není 57 ale 306 (217 v Cm a 89 v ECm), což je podstatný rozdíl! Počet skončených věcí na měsíc tedy nepředstavuje 6 věcí, ale více než 30 věcí!

Pokud jde ale o počet věcí skončených v jednací síni, pak z 10-ti kontrolovaných měsíců více než 2 měsíce z objektivních příčin nemohlo ústní jednání probíhat - 5 týdnů z důvodu nemocenské a 4 týdny dovolené. Přesto počet skončených věcí v jednací síni je v porovnání s ostatními závazkovými senáty vyšší (mnohdy podstatně vyšší!).

Je-li ve zprávě uvedeno, že oddělení 11 Cm má 102 živých věcí a napadlo-li za období od 1. 1. 2009 do 30. 10. 2011 do tohoto oddělení celkem 663 věcí (v r. 2009 248 Cm a 58 ECm, v r. 2010 138 Cm a 53 ECm a v r. 2011 do 31. 10. 99 Cm a 61 ECm), je nepochybné, že toto oddělení pracuje tak, že věci končí (zůstalo-li v tomto oddělení pouze 102 živých!). Z těchto jednoduchých počtů vyplývá, že oddělení 11 Cm nenařizuje a neodvolává věci proto, aby „nic nedělalo“, ale proto, aby v rámci zákonných povinností poskytlo stranám sporu odpovídající servis. Každý soudce má svůj styl práce – mně se osvědčil ten styl, kdy nařizuji věci průběžně tak, jak potřeba nařízení té které věci v danou chvíli nastane - nenechávám nic ležet. Při množství, resp. časové náročnosti jednotlivých věcí proto nařizuji v zájmu kontinuity věci na delší časový úsek dopředu. Po více než 20-ti letech souzení závazkových sporů mám zjištěno, že strany mnohdy v okamžiku, kdy obdrží předvolání k ústnímu jednání, vstoupí v jednání, což následně může vést k mimosoudní dohodě, příp. zpětvzetí, je-li důvodem sporu pouze to, že pohledávka nebyla zaplacena. Připadá mi nefér nechat věci ležet jen proto, abych jednání nařizovala na krátkou dobu dopředu.

Tímto podrobným rozborem Vám chci, vážený pane předsedo, pouze zdokumentovat skutečný stav ve vyřizování věcí v oddělení 11 Cm (11 ECm) za období 1. 1. - 31. 10. 2011 a vyvrátit nepravdivé informace, které obsahuje zpráva o výsledku prověrky oddělení 11 Cm a opatření k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 6. 12. 2011. Nicméně jsem připravena v rámci možností najít rezervy ve své práci a nadále svou práci zlepšovat.“

Sdělení Ministerstva spravedlnosti obsahující závěr o nesprávném úředním postupu JUDr. E. S. spočívajícím v nepřiměřené délce řízení

Dle sdělení ze dne 31. 7. 2013, č. j. 302/2013-ODSK-ODSK/9, Ministerstvo spravedlnosti poskytlo žadatelce zadostiučinění ve výši 142 800 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci sp. zn. 11 Cm 355/99; na sdělení je zaznamenán pokyn ze dne 22. 8. 2013 „Založte, dr. S. byla s věcí seznámena, spis viděla.“

Dle sdělení ze dne 20. 1. 2014, č. j. MSP-2179/2013-ODSK-ODSK/8, Ministerstvo spravedlnosti poskytlo žadatelce zadostiučinění ve výši 62 500 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci sp. zn. 11 Cm 46/2008; na sdělení je zaznamenán pokyn ze dne 27. 1. 2014 „Předložte Mgr. Janšovi → informovat dr. S.“.

Dle sdělení ze dne 21. 5. 2014, č. j. MSP-3688/2013-ODSK-ODSK/5, Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že ve věci sp. zn. 11 Cm 358/2003 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, nebyl však shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích.

Dle sdělení ze dne 29. 4. 2015, č. j. MSP-3230/2014-ODSK-ODSK/10, Ministerstvo spravedlnosti poskytlo žadatelce zadostiučinění ve výši 96 067 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci sp. zn. 11 Cm 350/2003; na sdělení je zaznamenán pokyn ze dne 4. 5. 2015 „na vědomí - Mgr. Janša - dr. S.“.

Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2013, sp. zn. Spr 3523/2012

Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové (rozkazní a nerozkazní) v rozsahu 1/8 nápadu hl. části soudu (mimo pobočku v Olomouci) a dále věci obchodně závazkové EPR v rozsahu 1/4 nápadu hl. části soudu; shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. A. (1 Cm), JUDr. V. (4 Cm) a JUDr. O. (21 Cm); všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E. a VSÚ I. M., které byly přiděleny též JUDr. P. V. (5 Cm, C), JUDr. A. Ř. (7 Cm, C), Mgr. J. M. (9 Cm), JUDr. Z. M. (18 Cm) a Mgr. D. S. (37 Cm). Všem těmto soudcům byla přidělena jako vedoucí kanceláře A. H., která zároveň plnila tuto funkci i pro některé další soudce obchodního úseku. Zapisovatelkou JUDr. S. byla I. L.

Dle změny č. 9 ze dne 23. 8. 2013 účinné od 1. 9. 2013 byl zastaven nápad do oddělení 26 Cm soudce JUDr. P. H. s tím, že podíl nápadu obchodně závazkových věcí (rozkazních i nerozkazních) se u oddělení 1 Cm, 4 Cm, 11 Cm a 21 Cm zvyšuje na 9/64.

Dle změny č. 10 ze dne 30. 9. 2013 účinné od 1. 10. 2013 se věci obchodně závazkové (rozkazní i nerozkazní) nově přidělovaly jen do oddělení 1 Cm, 4 Cm, 11 Cm a 21 Cm, přičemž podíl každého z těchto oddělení na nápadu nových věcí činil 1/4.

Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2014, sp. zn. Spr 3443/2013

Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové [dle § 9 odst. 2 písm. k), n) a o) o. s. ř.]; shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. A. (1 Cm), JUDr. V. (4 Cm) a JUDr. O. (21 Cm) a každému z nich byla přidělována 1/4 nápadu v této agendě hl. části soudu. Všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E., která byla přidělena též JUDr. P. V. (5 Cm, C) a JUDr. A. Ř. (7 Cm, C). Všem těmto soudcům byla přidělena jako vedoucí kanceláře A. H., která zároveň plnila tuto funkci i pro některé další soudce obchodního úseku. Od 1. 7. 2014 ji pro JUDr. S. a některé další soudce nahradila B. H., dalšími administrativními pracovnicemi byly I. L., Bc. H. D. a I. K.

Dle bodu 5 písm. h) úvodních ustanovení rozvrhu práce pro obchodní úsek byly insolvenční incidenční spory ve smyslu § 7a písm. b) insolvenčního zákona přidělovány do oddělení soudce, který vyřizoval danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona ovšem mohly být tyto věci přikázány jinému soudci, „obvykle“ do oddělení 2 Cm, 9 Cm, 12 Cm, 19 Cm a 44 Cm. Dle změny č. 7 rozvrhu práce ze dne 24. 6. 2014 účinné od 1. 7. 2014 byl rozšířen okruh oddělení, jimž je na možné přidělit incidenční spory dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona tak, že mezi ně byla nově zařazena oddělení 1 Cm, 4 Cm, 11 Cm (JUDr. S.), 21 Cm a 32 Cm.

Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2015, sp. zn. Spr 3676/2014

Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly i v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové v rozsahu 1/4 nápadu hl. části soudu a dále insolvenční incidenční spory (bez určení rozsahu nápadu); shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. A. (1 Cm), JUDr.V. (4 Cm) a JUDr. O. (21 Cm). Všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E., která byla přidělena též JUDr. P. V. (5 Cm, C) a JUDr. A. Ř. (7 Cm, C). Ani obsazení místa vedoucí kanceláře pro JUDr. S. se nezměnilo, další administrativní pracovnicí byla I. L.

Rozvrh práce v úvodních ustanoveních pro obchodní úsek pod bodem 5 písm. h) opět upravoval následující: „Insolvenční incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle ust. § 160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení 1 Cm, 4 Cm, 9 Cm, 11 Cm, 12 Cm, 18 Cm, 19 Cm, 21 Cm, 32 Cm a 44 Cm.“

Dle změny č. 1 ze dne 30. 1. 2015 účinné od 1. 2. 2015 bylo zrušeno oddělení 26 Cm soudce JUDr. P. H. a dle § 42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích došlo k přerozdělení soudních spisů, přičemž obchodně závazkové věci byly přiděleny do oddělení 1 Cm (11 věcí), 4 Cm (12 věcí a „ostatní obchodně závazkové věci z oddělení 26 Cm“), 11 Cm (JUDr. S. - 11 věcí), 21 Cm (11 věcí).

De změny č. 9 ze dne 26. 6. 2015 účinné od 1. 7. 2015 byla do oddělení 4 Cm a 21 Cm zařazena asistentka soudce Mgr. K. G.

Dle změny č. 10 ze dne 27. 7. 2015 účinné od 1. 8. 2015 byl do oddělení 1 Cm a 11 Cm (JUDr. S.) zařazen asistent soudce Mgr. M. Š..

Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2016, sp. zn. Spr 3770/2015

Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové v rozsahu 1/3 nápadu hl. části soudu a dále insolvenční incidenční spory (bez určení rozsahu nápadu); shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. V. (4 Cm) a JUDr. O. (21 Cm). JUDr. A. (1 Cm) rozhodovala shodnou agendu, již však bez nápadu nových věcí. Změnou rozvrhu práce č. 3 bylo s účinností od 1. 4. 2016 její oddělení zrušeno a neskončené věci byly přiděleny jiným soudcům. Všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E., která byla přidělena též JUDr. P. V. (5 Cm, C) a JUDr. A. Ř. (7 Cm, C). Vedoucí kanceláře pro JUDr. S. a některé další soudce byla I. L., další administrativní pracovnicí I. K.

Rozvrh práce v úvodních ustanoveních pro obchodní úsek pod bodem 5 písm. h) opět upravoval následující: „Insolvenční incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle ust. § 160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení 4 Cm, 9 Cm, 11 Cm, 18 Cm, 19 Cm, 20 Cm, 21 Cm, 26 Cm, 32 Cm a 44 Cm.“

Změnou rozvrhu práce č. 3 ovšem došlo s účinností od 1. 4. 2016 k následující změně tohoto ustanovení:

„Insolvenční incidenční spory se – vzhledem k trvale vysokému nápadu do insolvenčních oddělení vedoucímu k trvale vysokému počtu vyřizovaných věcí v těchto odděleních a tedy k nemožnosti projednat v insolvenčních odděleních spory bez průtahů - přidělují do specializovaných oddělení incidenčních sporů, a to takto:

(…)

c) insolvenční incidenční spory z působnosti hlavní části soudu přidělují se do oddělení 4 ICm, 9 ICm, 11 ICm, 18 ICm, 21 ICm, 26 ICm, 32 ICm, přičemž byl-li již dříve do některého z těchto oddělení přidělen incidenční spor vyvolaný insolvenčním řízením evidovaným v ročníku 2016, přidělí se spor vyvolaný tímto insolvenčním řízením do tohoto stejného oddělení, jinak se přidělí poměrnou kolovací metodou zohledňující počet věcí v aktuálním roce do daného rejstříku ICm, při přidělování incidenčního sporu vyplývajícího z insolvenčního řízení, v němž funkci insolvenčního správce vykonává JUDr. Kateřina Martínková, Ing. Borek Placr nebo JUDr. Aleš Vídeňský - a to ať již přímo či prostřednictvím veřejné obchodní společnosti – se z důvodu podjatosti přeskakuje oddělení 9 ICm.“

Zároveň bylo stanoveno, že u oddělení 4 ICm, 9 ICm, 11 ICm, 18 ICm, 21 ICm a 32 ICm se u oboru působnosti insolvenční incidenční spory doplňuje podíl nápadu vždy 3/20, u oddělení 26 ICm podíl 2/20. Insolvenční incidenční spory napadlé v období od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016 byly, „vzhledem k trvale vysokému nápadu do insolvenčních oddělení vedoucímu k trvale vysokému počtu vyřizovaných věcí v těchto odděleních a tedy k nemožnosti projednat v insolvenčních odděleních spory bez průtahů“, přiděleny dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona opatřením předsedkyně soudu, které bylo takto vtěleno do rozvrhu práce, celkem 9 soudcům krajského soudu, včetně JUDr. S., JUDr. V. a JUDr. O., přičemž JUDr. S. bylo takto přiděleno prvních 31 sporů evidovaných v rejstříku 37 ICm.

Dle změny rozvrhu práce č. 5 byl s účinností od 1. 6. 2016 změněn podíl incidenčních oddělení 4 ICm, 9 ICm, 11 ICm, 18 ICm a 21 ICm na nápadu incidenčních sporů na 3/17, podíl oddělení 26 ICm byl stanoven na 2/17.

Změnou rozvrhu práce č. 9 s účinností od 1. 11. 2016 nahradila JUDr. J. B., Ph.D. v oddělení 21 Cm JUDr. P. O.

Přehled pracovních neschopností JUDr. S. za roky 2013 až 2016

JUDr. S. byla v roce 2013 19 pracovních dní v pracovní neschopnosti, v roce 2014 17 dní, v roce 2015 20 dní a v roce 2016 10 dní.

Srovnání výkonnosti s ostatními soudci vyřizujícími srovnatelnou agendu pro roky 2013 až 2016, včetně Výkazů MSp o pohybu agendy rejstříku Cm a ICm za příslušná období

Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou výsledky jednotlivých soudců za rok 2013 následující:

V agendě Cm v roce 2013 JUDr. S. napadlo 51 věcí, obživlo 19, vyřízeno bylo 123, nevyřízeno zůstalo 191; JUDr. V. napadlo 42 věcí, obživlo 21, vyřízeno bylo 103, nevyřízeno zůstalo 153; JUDr. A. napadlo 45 věcí, obživlo 11, vyřízeno bylo 112, nevyřízeno zůstalo 188; JUDr. O. napadlo 55 věcí, obživlo 22, vyřízeno bylo 119, nevyřízeno zůstalo 186.

Tato čísla odpovídají rovněž výkazům MSp o pohybu agendy rejstříku Cm za rok 2013.

Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou výsledky jednotlivých soudců za rok 2014 následující:

V agendě Cm v roce 2014 JUDr. S. napadlo 23 věcí, obživlo 17, vyřízeno bylo 103, nevyřízeno zůstalo 150; JUDr. V. napadlo 23 věcí, obživlo 14, vyřízeno bylo 81, nevyřízeno zůstalo 105; JUDr. A. napadlo 25 věcí, obživlo 15, vyřízeno bylo 67, nevyřízeno zůstalo 163; JUDr. O. napadlo 28 věcí, obživlo 15, vyřízeno bylo 79, nevyřízeno zůstalo 143.

Tato čísla opět odpovídají rovněž výkazům MSp o pohybu agendy rejstříku Cm za rok 2014. Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila v související věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 kárně obviněného soudce JUDr. V., neodpovídá v uváděném nápadu věcí Cm u JUDr. V. (uvádí 21 věcí), zbylé údaje k agendě Cm za rok 2014 se shodují.

Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila ve věci JUDr. V., uvádí rovněž údaje týkající se agendy ECm za rok 2014:

V agendě ECm v roce 2014 JUDr. S. napadlo 21 věcí, vyřízeno bylo 62, nevyřízeno zůstalo 45; JUDr. V. napadlo 22 věcí, vyřízeno bylo 64, nevyřízeno zůstalo 41; JUDr. A. napadlo 22 věcí, vyřízeno bylo 34, nevyřízeno zůstalo 66; JUDr. O. napadlo 23 věcí, vyřízeno bylo 25, nevyřízeno zůstalo 32.

Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou výsledky jednotlivých soudců za rok 2015 následující:

V agendě Cm v roce 2015 JUDr. S. napadlo 9 věcí, obživlo 10, vyřízeno bylo 54, nevyřízeno zůstalo 121; JUDr. V. mělo napadnout 23 věcí, obživnout 14 věcí, vyřízeno mělo být 81 věcí, nevyřízeno mělo zůstat 105 věcí. JUDr. A. napadlo 9 věcí, obživly 3, vyřízeno bylo 64, nevyřízeno zůstalo 119; JUDr. O. napadlo 9 věcí, obživlo 7, vyřízeno bylo 28, nevyřízeno zůstalo 139.

Výkaz MSp o pohybu agendy v rejstříku Cm za rok 2015 uvádí zcela jiná čísla u JUDr. V.: nápad 8 věcí, obživlo 7, vyřízeno 44 věcí a nevyřízeno 91 věcí. U ostatních soudců údaje odpovídají. Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila ve věci JUDr. V., odpovídá u JUDr. V. výkazu MSp a z těchto čísel tedy také kárný soud vycházel. Jinak se odchyluje pouze drobně u nápadu věcí Cm JUDr. S. (uvádí 8 věcí), zbylé údaje k agendě Cm za rok 2015 se shodují.

Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila ve věci JUDr. V., uvádí rovněž údaje týkající se agendy ECm za rok 2015:

V agendě ECm v roce 2015 JUDr. S. napadly 4 věci, vyřízeno bylo 29 věcí, nevyřízeno zůstalo 23 věcí; JUDr. V. napadly 3 věci, vyřízeno bylo 25, nevyřízeno zůstalo 23; JUDr. A. napadly 4 věci, vyřízeno bylo 22 věcí, nevyřízeno zůstalo 47; JUDr. O. napadly 2 věci, vyřízeno bylo 14, nevyřízeno zůstalo 21 věcí.

V agendě ICm podle tabulky k výkonnosti předložené v nyní posuzované věci JUDr. S.v roce 2015 JUDr. S. napadlo 72 věcí, obživlo 0, vyřízeno bylo 8, nevyřízeno zůstalo 64; JUDr. V. napadlo 45 věcí, obživlo 0, vyřízeno bylo 6, nevyřízeno zůstalo 39; JUDr. A. napadlo 35 věcí, obživlo 0, vyřízeno bylo 10, nevyřízeno zůstalo 24; JUDr. O. napadlo 72 věcí, obživly 3, vyřízeno bylo 14, nevyřízeno zůstalo 61 věcí.

Tato čísla odpovídají výkazům MSp o pohybu agendy v rejstříku ICm za rok 2015 i tabulce předložené ve věci JUDr. V.

Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou výsledky jednotlivých soudců za rok 2016 následující:

V agendě Cm v roce 2016 JUDr. S. napadlo 6 věcí, obživly 2, vyřízeno bylo 46 věcí, nevyřízeno zůstalo 82 věcí; JUDr. V. napadly 4 věci, obživlo 9, vyřízeno bylo 38 věcí, nevyřízeno zůstalo 66 věcí; JUDr. A. (soudkyní pouze do 31. 3. 2016) napadlo 0 věcí, obživla 1, vyřízeno bylo 13 věcí, nevyřízeno zůstalo 0 věcí; JUDr. O. (soudcem pouze do 31. 10. 2016) napadlo 5 věcí, obživly 3, vyřízeno bylo 23 věcí, nevyřízeno zůstalo 0 věcí.

Tato čísla odpovídají výkazům MSp o pohybu agendy v rejstříku Cm za rok 2016.

V agendě ICm podle tabulky k výkonnosti předložené v nyní posuzované věci JUDr. S. v roce 2016 JUDr. S. napadlo 227 věcí, obživly 4, vyřízeno bylo 80 věcí, nevyřízeno zůstalo 215 věcí; JUDr. V. napadlo 232 věcí, obživla 1, vyřízeno bylo 86 věcí, nevyřízeno zůstalo 186; JUDr. O. (soudcem pouze do 31. 10. 2016) napadlo 214 věcí, obživly 2, vyřízeno bylo 83 věcí, nevyřízeno zůstalo 0 věcí.

Údaje v tabulce ohledně nápadu nových věcí ICm neodpovídají výkazům MSp o pohybu agendy v rejstříku ICm za rok 2016, dle něhož JUDr. S. mělo napadnout pouze 99 věcí, JUDr. V. 95 věcí a JUDr. O. 73 věcí, kárný soud však ohledně nápadu ICm věcí vycházel z výše uvedených čísel obsažených v tabulce výkonnosti. Ostatní údaje odpovídají.

Stanovisko soudcovské rady Krajského soudu v Ostravě k osobě soudkyně JUDr. S. ze dne 29. 3. 2016

Vzhledem ke zjištěným průtahům soudcovská rada „souhlasí s návrhem na zahájení kárného řízení proti JUDr. E. S. s připomínkou, že spisy pod body 2, 3 návrhu byly fyzicky předány na oddělení soudkyně až během měsíce března 2015, a proto nečinnost soudkyně by se měla počítat od tohoto data. Soudcovská rada, jelikož se jedná o první kárné řízení soudkyně, považuje navrhované kárné opatření ve formě odvolání z funkce soudce za příliš přísné“.

Kárně obviněná k danému důkazu v průběhu jednání vyjádřila svou pochybnost o objektivitě soudcovské rady vzhledem k tomu, že rada neměla časový prostor k seznámení se s jednotlivými vytýkanými spisy, a dále vzhledem k jejímu složení. V této souvislosti kárně obviněná poukázala na to, že členka soudcovské rady Mgr. Daniela Teterová a dále manželka předsedy soudcovské rady JUDr. Zuzana Ihnátová rozhodovaly v rámci civilního řízení o náhradu škody za ušlé nájemné, jehož byla kárně obviněná účastníkem a jež bylo vedeno 23 let, za což také kárně obviněná obdržela od Ministerstva spravedlnosti odškodnění ve výši 186 000 Kč. Třetí členkou soudcovské rady je insolvenční soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská, která rozhodovala v senátu 31 ICm, z něhož byly kárně obviněné přiděleny vytýkané incidenční spory, přičemž většina těchto věcí napadla v první polovině roku 2014, aniž by v nich byly činěny úkony.

Kárný soud dále provedl dokazování listinnými důkazy, které kárně obviněná v této souvislosti předložila, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2003, č. j. 36 C 264/93 - 96, které vydala samosoudkyně Mgr. Daniela Teterová, usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2001, č. j. 36 C 264/93 - 80, které vydala samosoudkyně JUDr. Zuzana Ihnátová a jímž došlo k přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelé V. S. vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 58 D 460/2001, a dále stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 13. 2. 2017, č. j. MSP-321/2016-ODSK-ODSK/3, kterým byl JUDr. S. jakožto účastnici řízení (žalované) přiznán nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 964/93 ve výši 186 000 Kč.

Písemné vyjádření JUDr. P. H., Ph.D., ze dne 21. 11. 2017

Kárný soud předvolal k jednání jako svědka JUDr. P. H., Ph.D., bývalého místopředsedu Krajského soudu v Ostravě pro obchodní úsek, který nicméně zaslal soudu omluvu s tím, že se téhož dne účastní jako advokát v důležité věci svých klientů jednání u Městského soudu v Praze, kde vzhledem k mimořádné složitosti uvedené věci není možné jeho zastoupení substitutem. Za těchto okolností požádal kárný soud JUDr. H. o písemné vyjádření, v němž by soudu sdělil své zkušenosti s kárně obviněnou, které nabyl po dobu svého působení ve funkci místopředsedy Krajského soudu v Ostravě pro obchodní úsek, a této žádosti JUDr. H. vyhověl. Kárný soud tedy namísto výslechu se souhlasem stran provedl důkaz zmiňovaným písemným vyjádřením JUDr. H. Na zmiňovanou žádost kárného soudu JUDr. H. uvedl:

„K vaší žádosti o sdělení informací ze dne 15. 11. 2017 uvádím, že jsem vykonával funkci místopředsedy Krajského soudu v Ostravě od 1. 9. 2001 do 30. 9. 2014. Po celou dobu výkonu této funkce (mimo období mého působení u Nejvyššího soudu ČR v letech 2002 a 2003 a Vrchního soudu v Olomouci v roce 2014) jsem prováděl kontrolní činnost stran plynulosti řízení ve věcech přidělovaných soudcům obchodního úseku a vyřizoval stížnosti na nevhodné chování soudců tohoto úseku, resp. průtahy v řízení ve věcech, v nichž rozhodovali. Ve vztahu k soudkyni JUDr. E. S. si vzpomínám, že jsem v rámci tzv. spisových prověrek zjistil v některých spisech absenci úkonů směřujících k jejich vyřízení. V tomto smyslu jí též byla předsedou krajského soudu udělena výtka. Následně bylo přijato opatření směřující u jmenované soudkyně k důslednému využívání jednací síně. Jeho obsah si již pro časový odstup nepamatuji. Nevzpomínám si rovněž, zda na rozhodovací činnost této soudkyně byly podávány stížnosti stran průtahů v řízení.“

Hodnocení rozhodovací praxe JUDr. E. S. vypracované na žádost kárné navrhovatelky předsedou Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Robertem Grygou dne 15. 2. 2016

„Ze spisů, které jsou JUDr. S. předkládány Vrchnímu soudu v Olomouci, vyplývá, že tato soudkyně projednává věci velmi zdlouhavě, rozvláčně, nekoncentrovaně. V naší praxi se nezřídka setkáváme s tím, že spis je předložen k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku, který byl vydán po šesti, ale mnohdy i více letech poté, co bylo řízení zahájeno. Velmi zřídka bývá ve věcech jmenované soudkyně rozhodnuto při jediném jednání, naopak, JUDr. S. často rozhoduje ve svých věcech po mnoha jednáních, která jsou nařizována s odstupem několika měsíců, ale i let, a odročována, aniž by soudkyně sdělila důležité důvody pro odročení, jak jí ukládá občanský soudní řád v ustanovení § 119 odst. 1.

Spisy předložené soudkyní JUDr. E. S. bývají, častěji než u jiných soudců, vraceny bez věcného vyřízení, např. proto, že soudkyně opomněla rozhodnout o části předmětu řízení jako ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Cm 63/2009 (Vrchní soud v Olomouci 7 Cmo 165/2015), nebo proto, že soudkyně nerozhodla o související změně žaloby před rozhodnutím o přistoupení účastníka do řízení jako ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Cm 103/1996 (Vrchní soud v Olomouci 4 Cmo 260/2015). Tato pochybení soudkyně při předkládání věcí odvolacímu soudu již tak dlouho trvající řízení ještě více prodlužují (druhá zde zmíněná věc napadla již v roce 1996).

Mnohem častěji než u jiných jejích kolegů bývají rozhodnutí JUDr. S. rušena a věci vraceny soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to někdy i opakovaně, přičemž není výjimkou, že rozhodnutí bývají rušena pro jejich nepřezkoumatelnost (ust. § 219 a odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Jde např. o rozsudky ve věcech Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Cm 19/2012 (Vrchní soud v Olomouci 7 Cmo 88/2015), 11 Cm 122/2009 (Vrchní soud v Olomouci 8 Cmo 102/2015), 11 Cm 35/2009 (Vrchní soud v Olomouci 8 Cmo 132/2015). V posledně jmenované věci byl usnesením odvolacího soudu zrušen pro nepřezkoumatelnost již v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně.

Rozhodnutí JUDr. S. bývají rušena také podle ust. § 219a odst. 2 o. s. ř., tedy proto, že je zapotřebí provést další dokazování, např. ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Cm 79/2012 (Vrchní soud v Olomouci 4 Cmo 138/2015) a 11 Ecm 16/2010 (Vrchní soud v Olomouci 5 Cmo 106/2015).

V roce 2015 rozhodoval Vrchní soud v Olomouci o odvoláních proti rozhodnutím soudkyně JUDr. E. S. ve věci samé celkem ve dvanácti případech, v pěti případech byla její rozhodnutí zrušena a věci vráceny soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve třech případech byla rozhodnutí potvrzena, jednou bylo rozhodnutí částečně potvrzeno a částečně změněno, jedna věc byla vrácena bez věcného vyřízení a dvakrát bylo odvolání odmítnuto.

Z pohledu odvolacího soudu hodnotíme JUDr. E. S. jako soudkyni, jejíž výsledky práce přes dlouholetou praxi na krajském soudě nedosahují potřebné kvality. Ve srovnání s jinými soudci vyřizujícími obdobnou agendu je hodnocena jako jedna z nejhorších.“

Kárně obviněná k danému důkazu v průběhu jednání uvedla, že dané hodnocení považuje za neobjektivní a předložila kárnému senátu dle svého tvrzení všechna rozhodnutí za roky 2013 až 2015, v nichž Vrchní soud v Olomouci rozhodoval v jejích věcech o odvolání. Kárně obviněná poukázala na to, že odvolací senáty, jejichž členem byl JUDr. Gryga, rozhodovaly v těchto věcech pouze dvakrát, přičemž v obou případech její rozhodnutí potvrdily (rozsudky Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2015, č. j. 4 Cmo 193/2015 – 625, a ze dne 3. 12. 2015, č. j. 4 Cmo 272/2015 – 138). Z předložených rozhodnutí dále vyplynulo, že v uvedených letech počet rozhodnutí kárně obviněné potvrzených odvolacím soudem převyšoval počet rozhodnutí zrušených a změněných.

Kárná navrhovatelka naopak považovala předmětné hodnocení předsedy vrchního soudu za objektivní a podotkla, že bylo zpracováno Vrchním soudem v Olomouci, a není třeba, aby jeho předseda JUDr. Gryga byl současně členem některého z odvolacích senátů, které věci JUDr. S. rozhodovaly.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu označená kárně obviněnou

Rozsudkem ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 403/2011, Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2010, č. j. 8 Cmo 284/2009 – 582, tak rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2009, č. j. 11 Cm 116/1998 – 523. Dovoláním zde bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, jež potvrdilo rozsudek soudu I. stupně. V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší soud konstatuje, že nesprávný právní názor zde zaujaly soudy obou stupňů. Je pravdou, že Krajský soud v Ostravě v této věci rozhodoval znovu po té, co bylo jeho první rozhodnutí zrušeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2006, č. j. 8 Cmo 26/2005 – 437, a byl tedy v některých otázkách vázán právním názorem odvolacího soudu, nicméně Nejvyšší soud uvádí, že se nejednalo o případ přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 451/2013, Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, č. j. 4 Cmo 225/2012 – 240, který potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne 27. 1. 2012, č. j. 11 Cm 81/2008 – 208. Současně bylo pro nepřípustnost zastaveno řízení o „dovolání“ proti rozsudku krajského soudu. Ani v této věci se nejednalo o případ, jak konstatoval Nejvyšší soud, přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť i svým prvním rozsudkem v této věci, který byl zrušen odvolacím soudem, krajský soud žalobu zamítl.

V usnesení ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3860/2014, se Nejvyšší soud skutečně přiklonil k právnímu posouzení soudu I. stupně a zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2014, č. j. 8 Cmo 429/2013 – 164, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2013, č. j. 11 ECm 34/2010 – 130.

E-mail nazvaný „porada“ zaslaný Mgr. Vladimírem Janšou dne 20. 11. 2015 JUDr. H. A., JUDr. E. S., JUDr. P. O. a JUDr. A. V.

Tento e-mail obsahoval text: „Svolávám na den 23. 11. 2015 v 9:00 u sebe v kanceláři krátkou poradu. VJ.“

Přípisy JUDr. Hampela ze dne 9. 10. 2012 a ze dne 12. 12. 2012 a Mgr. Janši ze dne 4. 1. 2016

Těmito přípisy byly JUDr. S. přidělovány termíny jednání na dva měsíce dopředu.

Upozornění na pracovní nedostatky kanceláře týkající se oddělení 11 Cm a 11 ECm ze dne 19. 8. 2013

V tomto upozornění JUDr. S. vytkla vedoucí kanceláře A. H., že v konkrétních blíže popsaných případech nebyly plněny pokyny soudce, spisy nebyly předkládány ve stanovených termínech a došlá podání nebyla překládána bezprostředně poté, co byla doručena soudu, a žádala po vedoucí kanceláře sjednání nápravy.

Upozornění na pracovní nedostatky kanceláře týkající se oddělení 11 Cm a 11 ECm ze dne 28. 8. 2013

V něm JUDr. S. doplnila předchozí upozornění o výtku, dle níž v 5 věcech oddělení 11 Cm nebyly pokyny soudkyně splněny ve lhůtě, přičemž v jednom případě bylo z důvodu opožděného vypravení předvolání zmařeno ústní jednání

Osobní spis JUDr. S., sp. zn. 3158/92

Z jeho obsahu vyplývá, že JUDr. S. od 6. 10. 1978 do 31. 5. 1985 působila jako podnikový právník ve společnosti Výstavba OKD – koncernový podnik, od 1. 6. 1985 do 31. 8. 1989 jako vedoucí odborný referent – právník na Národním výboru města Ostravy, od 1. 9. 1989 do 31. 7. 1991 jako právník ve společnosti Technomat, od 1. 8. 1991 do 30. 9. 1991 vykonávala funkci arbitrážního čekatele na Krajské státní arbitráži v Ostravě, kde byla po složení arbitrážní zkoušky s účinností ode dne 1. 10. 1991 ustanovena do funkce státního arbitra, od 1. 1. 1992 vykonávala funkci soudce u Krajského obchodního soudu Ostravě, přičemž dnem nabytí účinnosti zákona č. 215/2000 Sb. (1. 1. 2001), se stala soudkyní Krajského soudu v Ostravě, kde působí doposud. Z osobního spisu dále vyplývá, že kárně obviněné byla dne 6. 12. 2011 udělena zmiňovaná výtka dle § 88a zákona o soudech a soudcích tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřím Doležílkem za nedostatky plynulosti řízení. Z osobního spisu nevyplývá, že by kárně obviněná dosud byla kárně postižena.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 1/2017 – 80

Tímto rozhodnutím kárného soudu bylo pro opožděnost části kárného návrhu podaného veřejnou ochránkyní práv zastaveno řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněných JUDr. I. H., předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, a Mgr. R. K., místopředsedy Krajského soudu v Ostravě, pro skutky, kterých se měli dopustit z části společným jednáním a z části samostatně tím, že:

a) bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho kterého incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení,

b) mimo rozvrh práce,

c) nepravidelně a nepředvídatelně,

d) ve více než 1200 případech s více než čtyřměsíční prodlevou od zahájení řízení,

čímž v řádově tisíci probíhajících řízeních odňali účastníky jejich zákonnému soudci, ztěžovali soudcům organizaci práce a zavinili průtahy v řízeních,

a) bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho kterého incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům insolvenčního řízení,

b) tak, že vytvořila specializovaná oddělení incidenčních sporů a podpůrné insolvenční oddělení na místo vytvoření dostatečného počtu oddělení pro vyřizování insolvenčních věcí odpovídajícího nápadu insolvenčního úseku,

čímž odňala účastníky jejich zákonnému soudci, porušila princip prvotního rozdělení věcí a dostatečně nezajistila chod soudu po stránce personální a organizační.

Dle odůvodnění tohoto rozhodnutí bude kárné řízení pokračovat o těch částech kárného návrhu veřejné ochránkyně práv, jimiž je předsedkyni Krajského soudu v Ostravě vytýkáno porušení § 52 odst. 1 písm. e) a § 52 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, kterého se měla dopustit tím, že neprojednala se soudcovskou radou (v návrhu blíže specifikovaná) opatření, jimiž přikázala větší množství insolvenčních incidenčních sporů k vyřízení jiným soudcům, než kterým dle rozvrhu práce tyto spory napadly, a dále porušení § 79 a § 118 odst. 2 citovaného zákona, kterého se měla dopustit tím, že spolu s kárnými návrhy podanými proti soudcům Krajského soudu v Ostravě JUDr. A. V. a JUDr. E. S. předložila Nejvyššímu správnímu soudu originály spisů, v nichž mělo docházet k průtahům v řízení, pročež soudci nemohli jednat v neskončených věcech a napravovat průtahy, které jim byly vytýkány, přičemž v některých (návrhu blíže specifikovaných) případech museli jmenovaní soudci zrušit již nařízená jednání, čímž mělo ze strany kárně obviněné dojít k nepřípustnému zásahu do nezávislého výkonu funkce soudců a do jejich nezávislosti.

Program jednání místopředsedů insolvenčních soudů dne 1. 6. 2016

Třetí bod jednání místopředsedů byl označen jako „Problematika § 160 insolvenčního zákona“. K programu je dále přiložen „Podklad k jednání s předsedy krajských soudů“ poukazující na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15, a rovněž na skutečnost, že dne 5. 5. 2016 kárný senát Nejvyššího správního soudu podal nový návrh na zrušení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona. V podkladech je dále zahrnut návrh novelizace daného ustanovení obsahující 3 varianty s posouzením jejich přínosů a nedostatků.

Zápis ze zasedání kolegia předsedů krajských soudů konaný v budově Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2016

Dle 9. bodu zápisu kolegium „[u]pozorňuje na potřebu legislativní změny § 160 odst. 2 insolvenčního zákona tak, aby umožňoval plynulé přidělování incidenčních sporů soudcům dle rozvrhu práce na soudu“.

Zápis z jednání kolegia předsedů krajských soudů a Městského soudu v Praze konaného dne 7. 6. 2016 u Krajského soudu v Ostravě

Dle 8. bodu zápisu nazvaného „Insolvenční řízení“ kolegium předsedů „upozorňuje, že v celé republice zůstává nevyřízeno 115 664 insolvenčních věcí a 6 942 incidenčních sporů vyvolaných insolvenčním řízením. V této souvislosti zdůrazňuje, že předsedové krajských soudů se opakovaně domáhali změny zejména ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona tak, aby bylo možno incidenční spory rozdělovat rozvrhem práce; stávající insolvenční soudci nejsou schopni incidenční spory vyřizovat. Kolegium předsedů krajských soudů podporuje „variantu III.“ novely § 160 odst. 2 IZ („Stanoví-li tak rozvrh práce, incidenční spor projedná a rozhodne jiný soudce insolvenčního soudu.“), kterou vypracovalo dne 1. 6. 2016 kolegium místopředsedů krajských soudů pro věci insolvenční.“

Předseda senátu dále provedl dokazování výpisem o účasti kárně obviněné na seminářích pořádaných Justiční akademií, který kárně obviněná předložila při jednání. Dle předmětného výpisu JUDr. S. absolvovala v roce 2014 dva semináře, v roce 2015 tři semináře a v roce 2016 šest seminářů.

Kárný senát následně označil za nadbytečné, resp. netýkající se podstaty projednávané věci, provádění dokazování soukromými diáři JUDr. S. k otázce využívání jednacích síní v agendě Cm a ECm a dále seznamem věcí nařízených insolvenčním soudcem Mgr. D. S., jež kárně obviněná předložila při jednání. Stejně tak považoval kárný senát za nadbytečné, resp. netýkající se podstaty projednávané věci, provedení dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 36 C 264/93, jež navrhovala kárná navrhovatelka.

V souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. kárný soud dále přistoupil k výslechu kárně obviněné soudkyně, která vypověděla, že eventuální průtahy nebo prodleva mezi nařizováním jednotlivých věcí byly způsobeny tím, že byla omezena dvouměsíční lhůtou, ve které jí bylo místopředsedou soudu umožněno nařizovat jednání. Tato doba je dle jejího názoru velice krátká a cítí se jí být velmi limitována, obzvláště v případech, kdy má v daném období dovolenou či se účastní školení. Často jí proto nezbývá než jednání odročit na neurčito. Kárně obviněná se vždy snažila o to, aby spory u ní neležely, nýbrž aby byly rozhodovány co nejdůkladněji a nejlépe, jak jen to dokázala, a odmítá, že by činila tzv. úkony pro úkony. Stejně tak kárně obviněná popřela, že by zbytečně odročovala jednání. Za dobu svého působení, kdy měla v senátu i přes dva tisíce věcí, jí kromě výtky z roku 2011 nikdy nebylo cokoliv vytknuto a oproti svým kolegům měla skončeno více věcí. Kárně obviněná nemá za to, že by se ve spisech dopouštěla zaviněných průtahů, a pokud k nějakému průtahu přece jen došlo, bylo to způsobeno složitostí agendy. V současné době má kárně obviněná 13 živých věcí Cm a 2 ECm, zatímco JUDr. V. 14 věcí Cm a 3 ECm, a pokud jde o soudkyně, které nastoupily místo JUDr. O. a JUDr. A., tak JUDr. B. má 21 věcí Cm a 6 ECm a Mgr. J. N. má 14 věcí Cm a 15 ECm. Uvedené malé rozdíly dle kárně obviněné svědčí o tom, že daná agenda není rychle projednatelná a všichni soudci, již ji rozhodují, jsou zcela srovnatelní. Kárně obviněná má za to, že většina jejích rozhodnutí byla odvolacím soudem potvrzena a případy, kdy jí byly věci rušeny a opakovaně vraceny, označila za ojedinělé. Ve věci sp. zn. 11 Cm 35/2009, která je předmětem kárného návrhu a jež jí byla Vrchním soudem v Olomouci vrácena čtyřikrát, se kárně obviněná domnívá, že splnila vše, co jí bylo odvolacím soudem uloženo.

K vytýkaným incidenčním sporům kárně obviněná zdůraznila, že pro ni představovaly zcela novou agendu, s níž se musela nejprve seznámit, a projednávala proto nejprve starší věci Cm a ECm. Poté, co její kolegyně JUDr. P. podala návrh Ústavnímu soudu, čekala kárně obviněná na toto rozhodnutí a v daných věcech meritorně nerozhodovala, pouze vybrala soudní poplatky a zaslala návrh protistraně. Uvažovala rovněž o přerušení daných řízení, ale nepřistoupila k němu. V současné době kárně obviněná již v dané agendě rozhoduje a z 309 věcí ICm jich 179 pravomocně skončila.

Kárně obviněná dále podotkla, že vzhledem k tomu, že po podání kárného návrhu neměla některé spisy k dispozici, musela odvolat nařízená jednání, na což si v jedné věci účastníci rovněž stěžovali. Současný nápad nových věcí kárně obviněná označila jako zvladatelný a jako velmi dobrou hodnotila i podporu ze strany administrativního personálu poté, co došlo na začátku letošního roku k vytvoření tzv. minitýmů, kdy je zapisovatelka současně i vedoucí kanceláře. Navíc od února letošního roku jí byla přidělena asistentka, což vnímá jako velkou pomoc. Ve vytýkaném období naopak měla asistenta pouze na necelého půl roku od července 2015, kterého současně sdílela s JUDr. A. V daném období onemocněla soudní tajemnice paní E. a onemocněla též JUDr. A., kterou kárně obviněná po cca 4 měsíce zastupovala. Nahromadilo se jí tedy hodně věcí, které musela po poměrně dlouhou dobu řešit. S kárnou navrhovatelkou nemá kárně obviněná žádné osobní vztahy, nestýkají se. Předsedu soudcovské rady JUDr. I. kárně obviněná zná, zdraví se s ním, ale nemají k sobě žádný vztah. Kárně obviněná dále poznamenala, že na Krajském soudě v Ostravě je každého čtvrt roku prováděna kontrola starších nevyřízených věcí, vždy jedno čtvrtletí dvouleté a další čtvrtletí pětileté nedodělky. Nikdy jí však nebylo nic vytknuto.

Kárný soud přistoupil též k výslechu předvolaných svědků. Vzhledem k tomu, že oba svědci již byli slyšeni tentýž den v projednávané související věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 k podstatě týmž rozhodným skutečnostem, přistoupil kárný senát se souhlasem stran k přehrání záznamu předmětných svědeckých výpovědí a následně poskytl stranám prostor k doplňujícím dotazům.

Z výpovědi JUDr. H. A., bývalé soudkyně obchodního úseku Krajského soudu v Ostravě, vyplynulo, že působila u Krajského soudu v Ostravě od roku 2001 nebo 2002, kdy došlo ke zrušení obchodních soudů a jejich agendy přešly na krajské soudy, do konce března 2016. Po celou tuto dobu rozhodovala agendu obchodně závazkových sporů. Daná agenda byla dle svědkyně v porovnání s ostatními pracná, složitá a důkazně náročná. Připadalo jí, že zatímco směnečné věci „odsýpaly“, v této agendě se na každou „čárku“ nadřeli. Změnu příslušnosti provedenou novelou občanského soudního řádu účinnou od roku 2014 příliš nezaznamenali, neboť měli hodně dříve napadlých věcí. S kritikou své práce ze strany vedení soudu se nesetkala, pouze jí byla v roce 2014 udělena výtka, již si však nevzpomíná, za co to bylo. Výkonnost svědkyně ovlivňoval v posledních letech její zdravotní stav, neboť v roce 2014 prodělala infarkt a v období 2014 a 2015 byla asi půl roku na nemocenské, což se jí již nepodařilo dohnat. Zdravotní stav tak byl spolu s rodinnými důvody jedním z motivů pro její odchod do důchodu. Svědkyně má za to, že se o jejím plánovaném odchodu do důchodu na soudu vědělo a ze strany vedení soudu k němu nebyla nijak vybízena, ani jí nebylo navrhováno, aby přešla na okresní soud. Svědkyně nezaznamenala, že by spolu s JUDr. V., JUDr. S. a JUDr. O. byli vedením soudu pojímáni jako problematičtí soudci. Není si vědoma, že by jim byla vytýkána nekvalitní či podprůměrná práce a do roku 2015 nebyli nijak upozorňováni, že by měli dělat více. K incidenčním sporům svědkyně uvedla, že jí byly přiděleny jednorázově opatřením předsedkyně soudu poté, co dané věci na insolvenčním oddělení nějakou dobu ležely. Vzhledem k tomu, že svědkyně věděla, že půjde do důchodu, tak se soustředila především na své starší závazkové věci a incidenční spory příliš nedělala. Své vztahy ke kárně obviněné svědkyně označila jako přátelské, kolegiální. U krajského soudu spolu působily dlouhou dobu, dobře se znají a občas spolu něco konzultovaly. S kárnou navrhovatelkou svědkyně do styku příliš nepřišla.

K doplňujícím dotazům obhajoby svědkyně dále uvedla, že měla určeny dva jednací dny v týdnu a v možnosti nařizovat jednání nijak omezena nebyla. Jednání se vždy nařizovala nejméně tři měsíce dopředu. Omezení na dva měsíce si nedovede představit. Svědkyně dále vypověděla, že na krajském soudě probíhaly co půl roku pravidelné prověrky spisů starších dvou let a následně prověrky spisů starších pěti let. Konaly se i kontroly celého senátu, to však již nebylo tak často. Dále svědkyně doplnila, že v době, kdy byla na dlouhodobé nemocenské, ji zastupovala JUDr. S.

Z výpovědi JUDr. P. O., bývalého soudce obchodního úseku Krajského soudu v Ostravě, vyplynulo, že na Krajském soudu v Ostravě působil od října 2002 do 31. 10. 2016. Po většinu této doby zpracovával obchodně právní agendu, přičemž poslední dva roky k tomu přibyla ještě agenda incidenčních sporů. Novela občanského soudního řádu účinná od roku 2014 se jich příliš nedotkla, neboť soudili staré spory, nový nápad ovšem již v podstatě nedostávali. Svědek dříve pracoval na okresním soudu, kde rovněž dlouhou dobu rozhodoval obchodní spory. Agendu u krajského soudu ovšem považuje za podstatně složitější i časově náročnější. Jednalo se o velké částky, většinou v řádu milionů. Bylo nutné provádět znalecké posudky, svědecké výpovědi, přičemž svědci se často nedostavovali, znalci neprovedli znalecké posudky v takovém časovém úseku, jak by soudci potřebovali, a tak se daná agenda velice táhla. Ke dni 1. 1. 2014, kdy tuto agendu přestaly rozhodovat krajské soudy, tak stále ještě měli stovky nevyřízených věcí. Kárně obviněný nebyl nikdy kárně postižen, obdržel však dvě výtky dle § 88a zákona o soudech a soudcích. První výtka mu byla udělena poté, co si jedna strana stěžovala na průtahy a kárná navrhovatelka posuzovala výlučně daný konkrétní případ, aniž by jej srovnávala s dříve napadlými věcmi, jež měly přednost. Druhou výtku dostal v podstatě za stejné pochybení, za které je kárně stíhán JUDr. V. a JUDr. S., tj. za incidenční spory. Daná agenda jim byla přidělena najednou, přičemž před tím tyto věci napadaly insolvenčním soudcům, kteří v nich ovšem úkony nečinili a byly v nich průtahy až jeden rok. Poté dané spisy dostali obchodní soudci, a přestože neměli ještě dořešené své obchodní spory, obdrželi výtku za incidenční spory, které ovšem nikdy předtím nedělali a neměli v dané oblasti žádné zkušenosti. Ke svému zdravotnímu stavu svědek uvedl, že v 56 letech dostal infarkt a má voperovány tři bypassy a jeden stent. Z toho se ovšem svědek zotavil a naplno pracoval. Dodnes je jeho zdravotní stav velmi dobrý a nijak jej neovlivňuje. Svědek dále vypověděl, že z krajského soudu odešel do důchodu z důvodu nátlaku předsedkyně soudu, která mu naznačila, že pokud neodejde, bude na něj podán kárný návrh. Možnost přejít na okresní soud mu nabídnuta nebyla. Svůj vztah ke kárně obviněné svědek označil za dobrý, kolegiální. Kárnou navrhovatelku svědek zná více než třicet let, přičemž bývali kamarádi. Chování kárné navrhovatelky se jej však dotklo a za poslední rok si již nepřipadal jako nezávislý soudce.

K doplňujícím dotazům obhajoby svědek dále uvedl, že skončit obchodně závazkové spory při jediném jednání je v podstatě nemožné a v posledních dvou letech, kdy se již neobjevovaly jednoduché věci, nařizoval jeden až dva případy na den. Svědek rovněž uvedl, že mu místopředseda soudu Mgr. Krhut zakázal nařizovat jednání déle než na dva měsíce dopředu. Svědek dříve nařizoval jednání na půl roku nebo více dopředu, což dle jeho přesvědčení mělo tu výhodu, že se účastníci řízení za tu dobu stačili dohodnout a třeba došlo ke smíru, zatímco když nařizoval na takto krátkou dobu, tak dané spory byly dramatičtější. Mnohem častěji též docházelo k situacím, kdy jednání musel odročovat na neurčito. Svědek dále vypověděl, že na Krajském soudu v Ostravě probíhaly pravidelné čtvrtletní kontroly, které se vždy zaměřovaly na nedodělky určitého stáří.

Kárná navrhovatelka v rámci závěrečné řeči odkázala na obsah kárného návrhu, včetně všech jeho doplnění, a zopakovala, že kárně obviněná je dle jejího názoru dlouhodobě nejproblematičtější soudkyní Krajského soudu v Ostravě, která měla ve zvyku nařizovat jednání na 7 až 10 měsíců dopředu. V letech 2004 – 2006, kdy se krajský soud potýkal s vysokým nápadem věcí, nebylo možno tento stav objektivně kritizovat. Se snižujícím se nápadem věcí se však způsob práce kárně obviněné stal neúnosným, na což reagovalo vedení soudu výtkou z roku 2011, kdy bylo přijato opatření omezující JUDr. S. v nařizování jednání na dva měsíce dopředu. Kárná navrhovatelka dále připustila, že kárně obviněná mohla mít v letech 2013 a 2014 „horší personál“, neboť se krajský soud nacházel v dané době v mimořádně kritické situaci, kdy napadaly tisíce insolvenčních věcí. JUDr. S. není dle kárné navrhovatelky ochotna uznat sebemenší chybu spočívající v její osobě a namísto toho kritizuje ostatní (členy soudcovské pro jejich podjatost, insolvenčního soudce Mgr. S. za jeho postup v insolvenčních věcech a soudkyně JUDr. B. a Mgr. J. N., které převzaly nedodělky po JUDr. O. a JUDr. A.). Pokud jde o incidenční spory, nelze dle kárné navrhovatelky akceptovat názor, že kárně obviněná věci nevyřizovala proto, že se necítila být zákonným soudcem. V takovém případě by totiž měla být ve svém postoji konzistentní, nevyřizovat z této agendy vůbec nic a naopak zmíněná řízení přerušit a dát tak účastníkům řízení najevo, že zde existuje určitá překážka bránící vyřízení věci. Pokud jde o námitku, že ve vztahu k této agendě nebylo kárně obviněné poskytnuto žádné školení, má kárná navrhovatelka za to, že je především na soudci, aby se sám vzdělával a aby případně věci konzultoval se svými kolegy. Kárná navrhovatelka dále naznačila, že nelze přeceňovat počet věcí, které kárně obviněné potvrdil odvolací soud, neboť mnohá rozhodnutí byla potvrzena poté, co je vrchní soud tzv. dodělal. Vrchní soud rovněž na kárnou navrhovatelku mnohokrát apeloval, že je třeba danou situaci řešit. Kárná navrhovatelka dále připustila, že odebráním spisů JUDr. S. způsobila objektivní dvouměsíční průtah, je však přesvědčena o tom, že takový postup byl nutný, neboť by kárně obviněná jinak nepochopila vážnost situace. Ve vztahu k prověrkám senátu kárná navrhovatelka podotkla, že krajský soud má řádově 150 soudců a 8 soudců je ve vedení soudu, přičemž všichni místopředsedové mají plný úvazek a kárná navrhovatelka poloviční. Vedení soudu se tedy nemůže zcela vysilovat kontrolami. V některých senátech kontrola nebyla provedena nikdy, neboť je to zbytečné. V jiných, jako např. v senátu JUDr. S., probíhají pravidelně. Dle poslední prověrky, která byla provedena v listopadu 2017, je stav v senátu JUDr. S. stále stejný. Kárně obviněná vykazuje dle kárné navrhovatelky v jednotlivých spisech procesní bezradnost, odročuje jednání bez zákonných důvodů a činní úkony, které nemají smysl. Kárná navrhovatelka je proto přesvědčena, že kárně obviněná není po odborné stránce schopna tento stav změnit. Závěrem kárná navrhovatelka uvedla, že situace nebyla radikálně řešena dříve, neboť nechtěla nikoho skandalizovat či jej uvádět do hmotné nouze, proto bylo vyčkáno na dobu, kdy kárně obviněná dosáhne důchodového věku, a podotkla, že je to za její dvacetiletou kariéru poprvé, co byla nucena podat kárné návrhy.

Obhájce kárně obviněné v závěrečné řeči zopakoval, že tvrzení, že JUDr. S. je nejproblematičtější soudkyní krajského soudu, bylo pro kárně obviněnou překvapivé. Doposud nikdy nečelila kárnému návrhu a pouze dne 6. 12. 2011 jí byla udělena písemná výtka, kterou ovšem kárně obviněná považuje za nedůvodnou, jak podrobně uvedla ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2012, které zaslala vedení soudu. I kdyby ovšem byla tato výtka kárným soudem shledána důvodnou, nelze k ní pro časový odstup přihlížet. Obhájce se znovu obsáhle vyjádřil k opatření tehdejšího předsedy Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřího Doležílka ze dne 6. 12. 2011, dle něhož kárně obviněná může nařizovat jednání pouze na dva měsíce dopředu, a zdůraznil, že dané opatření považuje za diskriminační, zasahující do nezávislosti soudce a vyvolávající častější potřebu odročit jednání na neurčito. Obhájce se dále ohradil proti tvrzení, dle něhož jsou rozhodnutí kárně obviněné často rušena pro nepřezkoumatelnost, přičemž hodnocení sepsané předsedou Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Grygou považuje v tomto smyslu za neobjektivní, neboť z něj nevyplývá, že bylo konzultováno i s ostatními soudci odvolacího soudu, a dále proto, že nezmiňuje rozhodnutí, v nichž se odvolací soud zcela ztotožnil s právními názory kárně obviněné.

Obhájce dále uvedl, že s ohledem na tvrzení obsažená v kárném návrhu ohledně zavedení tzv. kurately, kdy kárně obviněná pracuje od prosince roku 2011 pod trvalým dozorem místopředsedy krajského soudu, má za to, že kárný návrh byl podán opožděně, neboť nebyla dodržena subjektivní lhůta dle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. Dle obhajoby ze samotného obsahu kárného návrhu vyplývá, že informace o tvrzených průtazích měla kárná navrhovatelka k dispozici průběžně, neboť kárně obviněná pracovala pod trvalým dozorem místopředsedy krajského soudu, který vždy koncem každého kalendářního měsíce kontroluje stav věcí jí zpracovávaných a v souladu s učiněnými opatřeními ze dne 6. 12. 2011 jí přiděluje jednací dny na pouhé dva měsíce dopředu. Takto od 6. 12. 2011 postupoval JUDr. Petr Hampel, stejně tak jako jeho nástupce ve funkci, Mgr. Vladimír Janša. Bez ohledu na tzv. kuratelu je v ostatních senátech Krajského soudu v Ostravě prováděna prověrka stavu věcí v podstatě čtvrtletně, a to u dvouletých a pětiletých nedodělků. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení kárného řízení byl podán dne 13. 4. 2016, byla by subjektivní šestiměsíční lhůta k jeho podání zachována, dozvěděla-li by se kárná navrhovatelka o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, ne dříve než 13. 10. 2015. Ze samotného kárného návrhu však vyplývá, že subjektivní šestiměsíční lhůta k podání kárného návrhu zachována nebyla, když o tvrzených průtazích v řízení se kárná navrhovatelka dozvídala vždy ke konci kalendářního měsíce, jak vyplývá z opatření učiněných v prosinci 2011. Pokud jde o tvrzené průtahy, které spadají do období před 30. 9. 2015, mělo být v souladu s § 19 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. řízení zastaveno z důvodu uvedeného v § 14 písm. a) citovaného zákona.

V případě tvrzených průtahů, které spadají do šestiměsíční subjektivní lhůty, má obhajoba za to, že nebyly kárně obviněnou zaviněny, a nejedná se tedy o kárné provinění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Ze srovnání výkonnosti kárně obviněné s ostatními soudci vyřizujícími tutéž nebo srovnatelnou agendu vyplývá, že JUDr. S. v roce 2013, 2014 a 2016 v agendě Cm vyřídila nejvíc věcí, v roce 2015 pak v agendě Cm vyřídila 54 věcí, oproti svědkovi JUDr. O., který vyřídil o polovinu věcí méně. Pokud jde o agendu ICm, počet vyřízených věcí se nijak zásadním způsobem neodlišuje od ostatních soudců vyřizujících tutéž agendu. Při hodnocení zaviněných průtahů je třeba navíc přihlížet k tomu, že kárně obviněná byla v letech 2013 až 2015 každý rok téměř měsíc v pracovní neschopnosti a že v roce 2014 po dobu nejméně čtyř měsíců zastupovala nepřítomnou JUDr. A.

Pokud jde o skutky uvedené pod body II. a III. kárného návrhu, obhájce připomněl, že předmětné spisy byly kárně obviněné předány až v průběhu března 2015, průtahy vzniklé do té doby je tedy třeba přičíst k tíži soudce, který tyto věci měl přiděleny v souladu s rozvrhem práce, resp. od 27. 1. 2015 do předání spisu kárně obviněné k tíži vedení krajského soudu. Obhájce dále zopakoval své přesvědčení, že kárně obviněná nebyla v daných věcech zákonnou soudkyní, a uvedl, že předmětné opatření bylo užito jako nástroj šikany sloužící k přinucení kárně obviněné k rezignaci na funkci soudce. Jinak si nelze vysvětlit, proč kárná navrhovatelka přidělila údajně nejproblematičtější soudkyni Krajského soudu v Ostravě ze dne na den zcela novou agendu, bez řádného proškolení a vytvoření dostatečných podmínek. Za této situace muselo být kárné navrhovatelce zřejmé, že průtahy v incidenčních věcech nebudou odstraněny, zejména když na poradách s místopředsedou soudu Mgr. Krhutem bylo apelováno na to, aby byly přednostně vyřizovány věci staršího data. Obhajoba má proto za to, že důvody, které kárně obviněnou vedly k pochybnostem o tom, zda je či není zákonným soudcem v přerozdělených věcech, jsou samy o sobě v daném případě dostatečným důvodem k tomu, aby jednání kárně obviněné nemohlo být považováno za zaviněné, a to ani z nevědomé nedbalosti.

S ohledem na uvedené obhájce kárně obviněné navrhl, aby kárný senát, pokud jde o tvrzené průtahy, které spadají do období před 30. 9. 2015, zastavil řízení z důvodu uvedeného v § 14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., a pokud jde o ostatní věci, aby kárně obviněnou zprostil kárného obvinění, popř. aby kárný senát v souladu s § 88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustil od uložení kárného opatření.

Kárně obviněná využila svého práva posledního slova a uvedla, že by se chtěla ohradit oproti útokům kárné navrhovatelky, neboť neměla v žádném případě v úmyslu kritizovat Mgr. S., u něhož pouze poukazovala na jinou skladbu insolvenčních věcí, či kolegyně JUDr. B. a Mgr. J. N., které uvedla jen jako osoby, které dělají stejnou agendu. Rozhodně nemá vůči svým kolegům žádné negativní vztahy a nemíní je kritizovat.

Kárný senát Nejvyššího správního soudu si, jak již bylo konstatováno, v rámci předběžného šetření vyžádal předmětné spisy (resp. jejich relevantní části) Krajského soudu v Ostravě a pečlivě se zabýval jednotlivými vytýkanými skutky. Kárná navrhovatelka vytýkala kárně obviněné průtahy celkem v 80 spisech, přičemž kárný návrh jednotlivé skutky rozděluje do 4 skupin.

První skupina zahrnuje 6 spisů rejstříku 11 Cm a 11 ECm, v nichž kárný návrh vytýká průtahy v konkrétně vymezeném období.

Druhá skupina zahrnuje 23 incidenčních spisů 31 ICm, v nichž dle kárného návrhu JUDr. S. způsobila průtahy tím, „že s těmito věcmi začala pracovat až v srpnu 2015, kdy v jednom dni (až na výjimky dne 5. 8. 2015) byl ve všech věcech vybrán soudní poplatek, a poté další úkony po řadu měsíců prováděny nebyly. Soudkyně s těmito spisy začala pracovat až v lednu a únoru 2016. Je přitom zřejmé, že celá řada spisů již mohla být vyřízena, pokud by se se spisy pracovalo (četná zpětvzetí, nezaplacení SOP apod.)“.

Třetí skupina zahrnuje dalších 43 incidenčních sporů, v nichž dle kárného návrhu JUDr. S. „začala pracovat až po roce od přikázání spisů, tj. nejdříve v polovině ledna 2016. Smyslem přikázání incidenčních věcí kárně obviněné soudkyni přitom bylo zabránit průtahům v insolvenčním řízení, které nelze skončit bez vyřešení incidenčních sporů. Soudkyně však svou naprostou nečinností způsobila další průtahy, čímž oddálila rozhodnutí v těchto případech o přinejmenším jeden rok“.

Čtvrtá skupina zahrnuje 8 spisů rejstříku 11 Cm a 11 ECm, v nichž dle kárného návrhu JUDr. S. „sice neprovádí úkony ve velkých časových prodlevách, různé úkony (nařízení jednání, vypracování referátu apod.) provádí někdy dokonce často, leč téměř žádný úkon nesměřuje k vyřízení věci. Řízení proto trvají léta, aniž by bylo možno v dohledné době očekávat vyhlášení rozhodnutí“.

Postupně jsou ve vymezených okruzích číslovány jednotlivé skutky, v nichž je spatřováno kárné provinění. Z obsahu předložených spisů (nebo jejich relevantních částí) a vyjádření stran vyplynula následující zjištění:

a) Tvrzené průtahy v oddělení 11 Cm a 11 ECm

1) 11 Cm 47/2013

V kárném návrhu je průtah vymezen obdobím od 17. 10. 2013 do 24. 6. 2014 a od 31. 7. 2014 do 23. 2. 2015. Průtahy v řízení spatřuje kárná navrhovatelka v období od předložení věci soudkyni po vydání platebního rozkazu, tj. od 17. 10. 2013 do 24. 6. 2014, kdy soudkyně vyzvala žalovaného k vyjádření k věci podle § 114b o. s. ř. Další průtahy v řízení jsou od 30. 7. 2014, kdy soudkyně nechala doručit podání žalovaného žalobci, do 23. 2. 2015, kdy bylo nařízeno ve věci jednání. Jednání ze dne 17. 4. 2015 bylo odročeno na neurčito „za účelem poskytnutí lhůty pro doplnění skutkových tvrzení“, účastníci tvrzení doplnili a sdělili adresy svědků, poté bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, další jednání bylo nařízeno na 8. 1. 2016, které bylo odvoláno „z důvodu náhlých zdravotních problémů soudkyně“ (dne 8. 1.2016 má přitom JUDr. S. vykázánu přítomnost na pracovišti), jednání bylo odročeno na 17. 2. 2016, poté bylo „přenařízeno“ na 12. 2. 2016 na žádost zástupce žalovaného, poté bylo jednání „přenařízeno“ na 23. 3. 2016 z důvodu nepřítomnosti zástupce žalobce. Následně bylo jednání opět odročeno na 13. 4. 2016 pro dovolenou zástupce žalovaného.

Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že od podání odporu proti platebnímu rozkazu do nařízení ústního jednání (tedy v době od října 2013 do června 2014) byly vyřizovány jiné věci v senátech 11 Cm a 11 ECm, ústní jednání byla nařizována na 2 - 3 dny v týdnu. Tím, že měla kárně obviněná zákaz nařizovat věci na dobu delší než 2 měsíce, byl počet věcí, které bylo možno nařídit, omezen. V období od října roku 2013 do června roku 2014 kárně obviněná rovněž nebyla minimálně 50 dnů v práci z důvodu dovolené, nemocenské a dnů pracovního volna. V době od července roku 2014 do 23. 2. 2015 pak absentovala v práci minimálně 30 dnů z důvodu dovolené, nemocenské, dnů pracovního volna a školení pořádaných Justiční akademií. Jednání ve věci samé bylo zahájeno dne 17. 4. 2015. Po ukončení prvního jednání ve věci, kdy nastanou účinky koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř., byly strany o této skutečnosti soudem poučeny. K žádosti stran jim byla v souladu s § 118b odst. 1 větou druhou o. s. ř. poskytnuta lhůta. Žalobce poté požádal o osvobození od soudních poplatků, čímž došlo k časové prodlevě. Je-li v kárném návrhu uvedeno, že „ústní jednání nařízené na 8. 1. 2016 bylo odvoláno z důvodu náhlých zdravotních problémů soudkyně (dne 8. 1. 2016 má přitom JUDr. S. vykázáno přítomnost na pracovišti)“, tak k tomu kárně obviněná uvádí, že skutečně došlo k odvolání ústního jednání nařízeného na 8. 1. 2016, 9:00 hod., a to pro úpornou bolest zubů a tedy nutné ošetření. Kárně obviněná tak byla nucena nechat se ošetřit, když si předem nemohla být vědoma toho, jak dlouho toto ošetření potrvá. Po něm se vrátila na pracoviště, proto má toho dne vykázanou přítomnost na pracovišti. Jistě se tak v případě ošetření nejednalo o důvod, kterým by chtěla oddálit rozhodnutí ve věci, s nímž si nevěděla rady, jak je na mnoha místech kárného návrhu naznačováno. K odročování dalších jednání pak došlo na základě důvodných žádostí stran, ústní jednání nařízené na 13. 4. 2016 muselo být odvoláno proto, že byl spis kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.

Z ověřené kopie spisu vyplývá, že návrh na vydání platebního rozkazu byl krajskému soudu doručen dne 12. 7. 2013. Dne 22. 7. 2013 zadala soudní tajemnice (M. E.) pokyn k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 7. 2013, vypraveno dne 21. 8. 2013). Dle záznamu o složení byl SOP uhrazen dne 26. 8. 2013. Dne 19. 9. 2013 zadala soudní tajemnice pokyn k vypravení platebního rozkazu. Dne 1. 10. 2013 byl krajskému soudu doručen odpor. Dne 2. 10. 2013 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání odporu zástupci žalobce a k předložení spisu po doložení doručenky soudci k dalšímu řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 7. 10. 2013, vypraveno dne 15. 10. 2013). Dne 10. 10. 2013 bylo doručeno odvolání žalobce proti výroku o nákladech platebního rozkazu. Dne 17. 10. 2013 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání přípisu zástupci žalobce, dle něhož o odvolání nebude rozhodováno, neboť byl podán odpor (dle razítka kanceláři došlo dne 17. 10. 2013, vypraveno dne 25. 10. 2013). Navazuje nedatovaný pokyn zřejmě JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému, aby se písemně vyjádřil k věci samé (dle razítka kanceláři došlo dne 6. 6. 2014, vypraveno dne 24. 6. 2014). Dne 29. 7. 2014 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na něž navazuje pokyn k jeho přeposlání právnímu zástupci žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 31. 7. 2014, vypraveno dne 13. 8. 2014). Dále následuje pokyn k nařízení jednání na 15. 4. 2015 (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 2. 2015, vypraveno dne 24. 2. 2015). Dle úředního záznamu kárně obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl spis dne 8. 3. 2016 předán předsedkyni soudu, k urgencím kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22. 3. 2016, že z důvodů v tomto e-mailu uvedených nebude spis na oddělení vrácen. Dle dalšího úředního záznamu byl spis vrácen soudkyni dne 20. 5. 2016. K vyhlášení rozsudku došlo dne 17. 3. 2017. Dne 25. 4. 2017 bylo doručeno odvolání žalovaného. Dne 28. 4. 2017 bylo doručeno odvolání žalobce.

Nečinnost lze vymezit v období od úterý 29. 10. 2013 do 6. 6. 2014 a dále od 14. 8. 2014 do 23. 2. 2015, kdy JUDr. S. ve spise neučinila žádný úkon (tj. celkem zhruba 13 a půl měsíce). Je však třeba zohlednit, že JUDr. S. ve vytýkaném období čerpala celkem 37 dnů dovolené, 2 dny byla v pracovní neschopnosti a 4 dny čerpala indispoziční volno.

2) 11 ECm 22/2014

Podle kárného návrhu je ve věci dán průtah v období od 18. 11. 2014 do 17. 7. 2015. Průtahy v řízení kárná navrhovatelka spatřuje od 18. 11. 2014, kdy byla věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě Městským soudem v Praze, do 17. 7. 2015, kdy byl žalobce vyzván k zaujetí stanoviska k procesní obraně žalovaného, žalobce urgován dne 29. 9. 2015, následuje usnesení o spojení věcí, dne 12. 11. 2015 je žalobkyně opětovně vyzvána k vyjádření k podání žalovaného ze dne 5. 3. 2014. Jednání bylo nařízeno dne 3. 12. 2015 na 20. 1. 2016, jednání nebylo vůbec zahájeno, věc byla za účelem mimosoudního vyřešení odročena na 11. 3. 2016 a následně byla „přenařízena“ pro nepřítomnost soudce na 9. 3. 2016, jednání dne 9. 3. 2016 však bylo odvoláno pro „zdravotní důvody na straně žalovaného“ (jde o zdravotní stav statutárního orgánu žalované, který není dokumentován lékařskými zprávami), věc „kalendářována“ na 1. 4. 2016.

Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že nařídit jednání dříve bylo kárně obviněné znemožněno právě omezením nařizovat soudní jednání na pouhé dva měsíce dopředu, když na dřívější data nařizovala věci, které napadly dříve. V období od 18. 11. 2014 do 17. 7. 2015 pak po dobu minimálně 40 dnů nebyla kárně obviněná na pracovišti, a to z důvodů čerpání dovolené, účasti na školeních pořádaných Justiční akademií, státních svátků a pracovní neschopnosti. Pokud je kárně obviněné vytýkáno to, že ústní jednání nařízené na 9. 3. 2016 odvolala pro zdravotní důvody jednatele žalovaného bez předložené lékařské zprávy, pak odkazuje na předchozí sdělení stran (protokol č. l. 41), kdy špatný zdravotní stav obou statutárních orgánů byl stranám i soudu znám a kdy se jevilo nanejvýš pravděpodobné, že mezi nimi dojde k dohodě. K žádosti o odročení ústního jednání se navíc připojil i žalobce. Další kroky v této věci ale činěny být nemohly, protože byl spis kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.

Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 5. 12. 2013 byl Městskému soudu v Praze doručen návrh na vydání EPR. EPR vydán dne 27. 1. 2014. Dne 4. 2. 2014 byl Městskému soudu v Praze doručen odpor. Dne 23. 9. 2014 předložen spis Nejvyššímu soudu spolu s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě; Nejvyšší soud návrhu vyhověl usnesením ze dne 15. 10. 2014. Dne 18. 11. 2014 byl spis postoupen Krajskému soudu v Ostravě. Následuje pokyn tajemnice ze dne 2. 12. 2014 - předlož soudci k dalšímu řízení dle pořadí (dle razítka kanceláři předloženo dne 3. 12. 2014), na nějž navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalobci k zaujetí stanoviska k obraně žalovaného (dle razítka kanceláři došlo dne 17. 7. 2015, vypraveno dne 11. 8. 2015). Na základě pokynu asistenta Mgr. M. Š. ze dne 29. 9. 2015 byla zaslána opětovná výzva žalobci a vydáno usnesení o spojení věcí (dle razítka kanceláři došlo dne 29. 9. 2015, vypraveno dne 5. 10. 2015). Následuje pokyn JUDr. S. k opětovné urgenci žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 11. 2015, vypraveno téhož dne). Navazuje pokyn k nařízení jednání na 20. 1. 2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 3. 12. 2015, vypraveno dne 8. 12. 2015). Dle úředního záznamu kárně obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl spis dne 8. 3. 2016 předán předsedkyni soudu, k urgencím kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22. 3. 2016, že z důvodů v tomto e-mailu uvedených nebude spis na oddělení vrácen. Dle dalšího úředního záznamu byl spis vrácen soudkyni dne 20. 5. 2016. Dne 20. 1. 2017 bylo řízení na základě žádosti stran přerušeno za účelem mimosoudního vyřešení věci.

Nečinnost lze vymezit v období od 4. 12. 2014 do 17. 7. 2015, kdy JUDr. S. ve spise neučinila žádný úkon (tj. více než 7 měsíců). Je však třeba zohlednit, že JUDr. S. ve vytýkaném období čerpala celkem 11 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 2 dny čerpala indispoziční volno.

3) 11 ECm 12/2013