Zákoník mezinárodního obchodu

Žádný z účastníků vícestranného výměnného obchodu nemůže bez ohledu na ustanovení § 361 až 365 odkládat odevzdání zboží vůči účastníku majícímu sídlo (bydliště) na území cizího státu jen proto, že mu nesplnil závazek jiný účastník mající s ním sídlo (bydliště) na území téhož státu.

Účastníci vícestranného výměnného obchodu mající sídlo (bydliště) na území téhož státu ručí za splnění závazku každého z nich vůči účastníkům majícím sídlo (bydliště) na území jiného státu společně a nerozdílně.

Smlouvou o výměně se strany zavazují ke vzájemnému odevzdání určitého zboží za určité zboží jiné s tím, že si navzájem umožní nabýt k němu vlastnického práva.

(1) Na smlouvu o výměně se přiměřeně užije ustanovení o smlouvě kupní, a to tak, že každá strana je prodávajícím, pokud jde o její vlastní plnění, a kupujícím, pokud jde o plnění druhé strany.

(2) Strana, které vznikl nárok na uplatnění vad zboží, není oprávněna však požadovat slevu podle § 305 odst. 1 písm. c).

Smlouvou o půjčce se zavazuje věřitel přenechat dlužníkovi zboží určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po čase zboží stejného druhu.

Pro přechod nebezpečí škody na zboží platí přiměřeně ustanovení o smlouvě kupní.

(1) Byly-li ujednány úroky z půjčených peněz, platí se v téže měně jako jistina. V případě pochybností má se za to, že smluvené úroky se týkají ročního období a že jsou splatné pozadu koncem kalendářního období.

(2) Není-li ve smlouvě stanovena výše úroků, platí eskontní sazba stanovená v zemi dlužníka, jinak 5 % ročně z půjčené částky.

(3) V pochybnostech má se za to, že má být placen také úrok z dlužných úroků.

Při půjčce nepeněžité lze ujednat jako úroky plnění přiměřeného většího množství půjčených věcí nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.

Nezaplatí-li dlužník stanovenou splátku nebo úroky z půjčky, ač byl písemně upomenut, ani do splatnosti další splátky nebo úroků za další období, je věřitel oprávněn požadovat, aby celá půjčka byla ihned zaplacena.

Smlouvou o výpůjčce se zavazuje půjčitel přenechat věc vypůjčiteli k bezplatnému dočasnému užívání.

Vypůjčitel je oprávněn užívat věc způsobem smluveným nebo přiměřeným povaze a určení věci a je povinen chránit ji před ztrátou, zničením, poškozením nebo znehodnocením. Vypůjčitel není oprávněn přenechat věc k užívání jiné osobě bez souhlasu půjčitele.

(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit ve smluvenou dobu. Nebyla-li doba k vrácení smluvena, je povinen se zařídit tak, aby mohl věc po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátit.

(2) Nebyla-li smluvena ani doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se jí má užívat, může půjčitel žádat vrácení věci kdykoliv.

Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však půjčiteli vznikly z předčasného vrácení obtíže, nemůže věc vrátit bez souhlasu půjčitele.

Užívá-li vypůjčitel věci neoprávněným způsobem, může půjčitel žádat, aby mu věc byla vrácena ihned. Totéž platí, jestliže půjčitel potřebuje věc nutně z důvodů, které nepředvídal ani nemohl předvídat při vzniku smlouvy, ledaže by vrácení věci působilo vypůjčiteli nepřiměřené obtíže.

Vypůjčitel je oprávněn domáhat se na půjčiteli náhrady škody, která mu byla způsobena vadou věci, kterou půjčitel vypůjčiteli zatajil.

Obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel. K vynaložení mimořádných nákladů na zachování věci není povinna žádná ze stran, vypůjčitel je však povinen upozornit půjčitele na potřebu takových mimořádných nákladů.

Vzájemných práv z výpůjčky lze se domáhat jen do jednoho roku po vrácení věci, jinak zanikají.

Smlouvou nájemní se zavazuje pronajímatel přenechat nájemci věc, aby ji dočasně užíval, a nájemce se zavazuje platit nájemné.

Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Drobné opravy a obyčejné náklady spojené s užíváním nese však nájemce.

(1) Nájemce je povinen ohlásit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřebu oprav, které má provést pronajímatel, jinak odpovídá za škodu způsobenou nesplněním této povinnosti a nemůže z tohoto důvodu žádat o slevu z nájemného nebo od smlouvy odstoupit.

(2) Nájemce je povinen snášet omezení v užívání věci v rozsahu nutném pro provedení oprav.

Nájemce je oprávněn užívat najatou věc přiměřeně její povaze a určení. Stejně se posuzuje, zda nájemce je povinen věc užívat a jakou měrou.

Vynaložil-li nájemce na věc náklad při opravě, kterou je povinen obstarat pronajímatel (§ 440), přísluší mu náhrada podle ustanovení o jednatelství bez příkazu. Nárok na náhradu musí ohlásit pronajímateli do jednoho měsíce po provedení opravy; uplatnit před soudem jej lze jen do šesti měsíců po vrácení věci, jinak právo zanikne.

Nájemné se platí čtvrtletně předem.

(1) Jestliže nájemce pro mimořádné okolnosti nebo vady věci, které nezpůsobil, nemohl najatou věc užívat podle smlouvy, popřípadě přiměřeně povaze věci nebo ji mohl užívat jen v omezeném rozsahu, není povinen platit nájemné, popřípadě má nárok na poměrnou slevu z nájemného.

(2) Nájemce se může domáhat prominutí nebo slevy nájemného, jestliže bez zbytečného odkladu ohlásil pronajímateli událost, která zakládá jeho nárok; jinak jeho právo zaniká.

(1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán.

(2) Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel nevznese námitky do jednoho měsíce od doby, kdy se o tom dozví, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za kterých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

(1) Ke zrušení nájemní smlouvy ujednané na neurčitou dobu je třeba výpovědi.

(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět čtvrtletně, nejpozději patnáctého dne měsíce února, května, srpna a listopadu, a to s účinnosti ke konci příslušného kalendářního čtvrtletí; byla-li smlouva vypovězena po uplynutí těchto výpovědních lhůt, nabývá výpověď účinnosti teprve ke konci příštího čtvrtletí.

Za podstatné porušení smlouvy pronajímatelem považuje se předání najaté věci ve stavu nezpůsobilém k užívání smluvenému nebo obvyklému, anebo jestliže se stane věc nezpůsobilou k smluvenému nebo obvyklému užívání později bez souvislosti s porušením povinnosti nájemce.

Za podstatné porušení smlouvy nájemcem se považuje užívání najaté věci způsobem, při němž pronajímateli vzniká značná škoda, nebo jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil dlužné nájemné ani do splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, nezaplatil-li dlužné nájemné do tří měsíců.

Zničením najaté věci nájemní poměr končí.

Po skončení nájmu je nájemce povinen vrátit najatou věc ve stavu, jaký odpovídá stanovenému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém ji nájemce převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

(1) Byla-li najatá věc zničena, poškozena nebo opotřebena nad obvyklou míru, odpovídá nájemce za škodu na věci, kterou způsobil sám nebo kterou způsobily osoby, jimž umožnil k věci přístup.

(2) Náhrady lze se domáhat jen do šesti měsíců po vrácení najaté věci, jinak právo zanikne.

O právních vadách najaté věci platí přiměřeně ustanovení § 331 až 333.

(1) Smlouvou o úschově zavazuje se schovatel převzít věc, aby ji bezplatně pro uschovatele opatroval.

(2) Jestliže nevyplývá z předmětu obchodní činnosti schovatele nebo z předchozího hospodářského styku mezi stranami nic jiného, má se za to, že věc svěřená k opatrování je předmětem smlouvy o úschově.

Schovatel je povinen věc převzít bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy a převzatou věc spolu s tím, co k ní přibylo, vydat uschovateli ve smluvené době a v místě, kde měla být opatrována. Požádá-li o to uschovatel, je schovatel povinen věc vrátit i dříve, než uplyne doba úschovy, sám však není oprávněn ji dříve vrátit.

Není-li ujednáno ani z okolností patrno, jak dlouho má být věc v úschově, je schovatel povinen věc uschovateli vydat ihned, jakmile jej o to uschovatel požádá, a schovatel je oprávněn domáhat se toho, aby uschovatel věc převzal v přiměřené lhůtě po tom, kdy jej o převzetí požádal.

Schovatel je oprávněn domáhat se na uschovateli, aby převzal věc ještě před uplynutím smluvené doby uschování, jestliže další plnění jeho povinností by mu způsobilo nepřiměřené obtíže nebo jestliže se vydání věci domáhá třetí osoba.

Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat pečlivě a dbát s přihlédnutím k její povaze a svým možnostem, aby na věci nevznikla škoda.

Uschovatel je povinen nahradit schovateli všechny škody a účelně vynaložené náklady, jež vzniknou schovateli při plnění jeho povinností a kterým nemohl zabránit. Pokud je to možné, je schovatel povinen u mimořádných nákladů, které nemohly strany předvídat při uzavření smlouvy, vyžádat si před jejich vynaložením vyjádření uschovatele. Jestliže uschovatel bez zbytečného prodlení nesdělí nic jiného, má se za to, že s vynaložením nákladů souhlasí.

Vyžadují-li to okolnosti, které strany v době uzavření smlouvy nemohly předvídat, může se schovatel odchýlit od způsobu smluveného opatrování, musí však o tom ihned vyrozumět uschovatele.

Schovatel nemůže věc bez souhlasu uschovatele užívat ani přenechat k užívání třetí osobě. Dal-li uschovatel k užívání věci schovateli dodatečně souhlas, mění se smlouva o úschově ve smlouvu o výpůjčce.