Okresní soud v Liberci 31 C 127/2026-27 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne , datum, vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. V souladu s uzavřenou smlouvou předala žalobkyně žalovanému kreditní kartu a poskytla žalovanému neúčelový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu , částka, . Žalovaný čerpal finanční prostředky do výše úvěrového limitu prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Následně však žalovaný nesplnil řádně své povinnosti a nehradil splátky dle čl. II. a V. smlouvy. Z tohoto důvodu využila žalobkyně svého oprávnění ze smlouvy a úvěr ke dni , datum, zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, zaslaným mu doporučeně. Ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně žalovaný svůj závazek nesplnil. Žalobkyně po žalovaném nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , který je tvořen úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období do , datum, , úroku z prodlení ve výši , částka, , který je tvořen zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny za období do , datum, , úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne , datum, , v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho na dlužnou částku neuhradil.2. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na kreditní kartu s úvěrovým limitem , částka, . Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své čisté měsíční příjmy ve výši , částka, , pravidelné měsíční výdaje ve výši , částka, , dále uvedl, že má měsíční splátkové závazky ve výši , částka, . Žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. Předschválený limit úvěrovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu úvěrovaného, v rámci kterého byl zjištěn příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, ve výši , částka, , a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, ve výši , částka, . Dle názoru žalobkyně byla výše splátky adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek řádně splácet. Rovněž žalobkyně uvedla, že celkem žalovaný na kreditní kartu načerpal částku , částka, a splatil částku , částka, .3. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobkyně a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:5. Z dokumentu označeného jako „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že příjem žalovaného byl ověřen na základě historie transakcí na běžném účtu, byl stanoven na částku , částka, . Výdaje žalovaného, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, byly stanoveny na částku , částka, , které žalobkyně stanovila na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Žalobkyně tak stanovila platební kapacitu žalovaného na částku , částka, . Žalobkyně dospěla k závěru, že platební kapacita žalovaného je pro splátku ve výši , částka, dostatečná. Ze zprávy CBCB vyplývá, že rizikovost žalovaného je nízká, konkrétně 15 %. Dále žalobkyně provedla kontrolu interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, databáze neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku. Dále zjistila, že účet žalovaného nevykazuje žádné nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům.6. Z databáze CBCB bylo zjištěno, že žalovaný měl evidované 2 závazky v souhrnu splátek , částka, měsíčně.7. Z databáze CRIF bylo zjištěno, že žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém CBCB, přičemž zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. Dále z CBCB zjistila, že platební kapacita žalovaného činí , částka, . Dále bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje činí , částka, . Dále bylo zjištěno, že žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém SOLUS, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti.8. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr do výše úvěrového limitu , částka, , jenž by mu měl být poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí , částka, a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí , částka, .9. Příjmy a výdaje žalovaného byly doloženy historií běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , z níž byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného ve výši dle tvrzení žaloby. Zároveň bylo zjištěno, že účet žalovaného nevykazoval jakékoliv neobvyklé transakce spojené s hazardem, z nichž by bylo možné usuzovat na neschopnost žalovaného splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr.10. Ze smlouvy o poskytování služeb ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby , Anonymizováno, Telefonní bankovnictví a , Anonymizováno, Internetové bankovnictví.11. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem do , částka, ve prospěch jeho bankovního účtu č. , č. účtu, ; součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 19,90 % ročně a byl povinen splácet jistinu a úroky úvěru formou měsíčních splátek, kdy minimální výše měsíčních splátek činila 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň , částka, , vždy ke 24. dni v měsíci. Roční procentní sazba nákladů činila 23,75 % a celková částka, kterou bylo třeba uhradit, činila , částka, . Dále bylo zjištěno, že smlouva byla podepsána elektronicky (doloženo rovněž záznamem o podpisu klienta ze dne , datum, ). Listinou předsmluvní informace ke kreditní kartě bylo doloženo, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace.12. Z čl. 9 obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna v případě prodlení žalovaného s placením úvěru adresovat žalovanému výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky, v níž žalovanému poskytne alespoň 30 dní k jejímu uhrazení. V případě jejího neuhrazení v takto stanovené lhůtě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.13. Z přehledu splátek a čerpání bylo soudem zjištěno, jak žalovaný úvěr čerpal a splácel, a že ke dni , datum, činila dlužná jistina úvěru částku ve výši , částka, , smluvní úrok částku ve výši , částka, a úrok z prodlení částku ve výši , částka, .14. Z upomínky k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomenula na prodlení s úhradou splátky úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky.15. Z výzvy k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomenula na prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.16. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomenula na prodlení s úhradou splátek úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do , datum, , jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. Dle dodejky byla výzva žalovanému doručena dne , datum, .17. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila ke dni , datum, všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, který ke dni , datum, činí , částka, . Dle dodejky bylo oznámení žalovanému doručeno dne , datum, .18. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Dle podacího archu byla předžalobní upomínka žalovanému odeslána dne , datum, .19. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 z. s. ú.). Ta je dle § 562 odst. 1 o. z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.21. Dle § 87 odst. 1 věta citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.23. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.24. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.25. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.26. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.27. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.28. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.29. Soud má za prokázané platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně úvěr poskytla a bylo povinností žalovaného úvěr řádně splácet včetně smluvených a dle soudu co do výše přiměřených úroků. Protože se dostal žalovaný do prodlení, došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru v souladu s ujednáním smluvních stran a vznikl nárok i na úroky z prodlení. Platnosti smlouvy odpovídá i ověření úvěruschopnosti žalovaného bez důvodných pochybností před uzavřením smlouvy, žalovaný měl pravidelné měsíční příjmy z podnikání. Žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru tím, že mimo jiné provedla lustraci v systému CBCB, kde bylo zjištěno, že platební kapacita žalovaného činí , částka, a jeho pravidelné příjmy ověřila z účtu žalovaného jako klienta, a dále žalobkyně provedla kontrolu informací v systém SOLUS, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti a ověřila i výši závazků před splatnosti. Soud dospěl k závěru, že platební kapacita žalovaného je dostatečná pro splátku úvěru ve výši , částka, . Žalovaný byl tedy v době poskytnutí úvěru schopen úvěr splácet. Nadto soud konstatuje, že z evidence soudu nebylo zjištěno, že by v době před uzavřením smlouvy byla proti žalovanému vedena jakákoliv exekuce. Dále nebylo soudem zjištěno, že by proti žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení. Pro prodlení vznikl nárok i na zákonné úroky z prodlení. Soud proto vyhověl žalobě jako důvodné.30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .