Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit do , datum, . K zajištění této pohledávky uzavřely téhož dne rovněž smlouvu o zřízení zástavního práva k vozidlu , název, ve vlastnictví žalované; žalovaná však podle tvrzení žalobkyně vozidlo bez jejího souhlasu převedla na jinou osobu. Žalovaná zápůjčku ve sjednané lhůtě nevrátila a dne , datum, uhradila pouze částku , částka, , přičemž zbývající dluh ve výši , částka, přes opakované výzvy nezaplatila. Žalobkyně dovozovala, že částečným plněním žalovaná podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uznala zbytek dluhu. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě dne , datum, , žalovanou vyzvala k zaplacení do , datum, , avšak bezvýsledně. Vedle jistiny proto požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná namítala, že finanční prostředky nepřevzala ani je sama nevyužila, neboť byly ve skutečnosti poskytnuty jejímu tehdejšímu partnerovi , jméno FO, , partnerem žalobkyně, a veškerá jednání o jejich poskytnutí a vrácení probíhala především mezi těmito osobami. Uvedla, že byla přítomna předání peněz v hotovosti panu , jméno FO, a následně na základě dohody mezi panem , jméno FO, a panem , jméno FO, podepsala se žalobkyní smlouvu o zřízení zástavního práva k movité věci, kterou vnímala pouze jako formální zajištění jejich vzájemného závazku, nikoli jako potvrzení, že sama peníze obdržela, přičemž z nich neměla žádný osobní ani majetkový prospěch. Dále tvrdila, že byla přítomna části telefonické komunikace, při níž měl pan , jméno FO, vyhrožovat panu , jméno FO, , jí i její rodině, a seznámila se rovněž s SMS komunikací obsahující návrh pana , jméno FO, na vyrovnání dluhu poskytnutím sexuálního uspokojení z její strany; tato komunikace měla být spolu se zvukovým záznamem předložena Policii České republiky v souvislosti s trestním oznámením pana , jméno FO, . Z důvodu obav z osobního konfliktu měly být peníze vráceny žalobkyni, přičemž první částka ve výši , částka, jí byla předána v hotovosti v obchodním centru , název, za přítomnosti žalované a pana , jméno FO, a její převzetí bylo písemně potvrzeno žalovanou a žalobkyní. Zbývající částku ve výši , částka, měl podle sdělení pana , jméno FO, následně předat žalobkyni v hotovosti bez přítomnosti žalované a o úplném vypořádání závazku měl být vystaven dokument označený jako „Potvrzení o vyrovnání dluhu“. Zdůraznila, že její komunikace se žalobkyní se týkala pouze podpisu smlouvy a potvrzení převzetí částky , částka, . K prokázání svých tvrzení předložila kopii protokolu o trestním oznámení pana , jméno FO, . V případě neúspěchu požádala o poskytnutí výhody splátek.3. Žalobkyně vypověděla, že ji její partner , jméno FO, informoval o žádosti , jméno FO, o půjčení peněz. Po návratu žalobkyně se u nich sešli , jméno FO, , žalovaná a jejich děti a došlo k předání částky , částka, . Jednalo se o společné úspory žalobkyně a jejího partnera, přičemž podle jejich dohody byly peníze půjčovány žalované a , jméno FO, společně. Peníze fyzicky předala žalobkyně žalované, která si je přepočítala a vložila do kabelky. Následně se všichni přesunuli do bydliště žalované, kde žalovaná připravila smlouvu, kterou žalobkyně podepsala. Účastnice se dohodly, že zápůjčka bude vrácena do , datum, , a současně bylo dohodnuto její splácení v měsíčních splátkách po , částka, a zaplacení dalších , částka, jako úroku, což však ve smlouvě nebylo uvedeno. Žalovaná nabídla k zajištění dluhu své vozidlo, které však přibližně měsíc po uzavření smlouvy prodala, a následně přestala komunikovat. Žalovaná později předala žalobkyni v obchodním domě na , adresa, částku , částka, , kterou žalobkyně přepočítala, převzala a vystavila o jejím převzetí doklad. Žádné další plnění žalobkyně ani její partner neobdrželi. K předloženému potvrzení o vyrovnání dluhu žalobkyně uvedla, že částku , částka, nepřevzala a podpis uvedený na této listině není jejím podpisem.4. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je partnerem žalobkyně a , jméno FO, je jeho synovcem. V březnu , Anonymizováno, jej , jméno FO, telefonicky požádal o půjčení částky , částka, na koupi pojízdné prodejny. Po dohodě se žalobkyní se všichni sešli, dohodli se na půjčení peněz a následně odjeli do bydliště žalované, kde žalovaná připravila smlouvu. Podle svědka byly předmětem dohody rovněž měsíční splátky po , částka, a zaplacení částky , částka, navíc, tyto podmínky však ve smlouvě nebyly uvedeny. Peníze pocházely ze společných úspor svědka a žalobkyně a žalobkyně je předala žalované. Smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou tak, že žalobkyně půjčila žalované částku , částka, a žalovaná poskytla k zajištění dluhu osobní vozidlo, které následně prodala. Podle svědka byla žalobkyni vrácena pouze částka , částka, , jejímuž předání nebyl přítomen, zatímco svědkovi osobně nebylo vráceno nic. K potvrzení o vyrovnání dluhu svědek uvedl, že skutečnosti v něm uvedené nejsou pravdivé a že částku , částka, žalobkyně ani svědek neobdrželi.5. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k movité věci ze dne , Anonymizováno, i vyplynulo, že tuto smlouvu uzavřeli žalobkyně, jako zástavní věřitelka, a žalovaná, jako zástavkyně. Předmětem smlouvy byla zástava osobního automobilu , název, (, název, SPZ , SPZ, VIN , VIN kód, ) a zajišťovaným dluhem byl závazek ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastnicemi dne , Anonymizováno, , na základě které byly žalobkyní žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Ve smlouvě je výslovně v bodě 3 sjednáno, že účelem této smlouvy je zajištění pohledávky žalobkyně vůči žalované založené poskytnutím finančních prostředků ve výši , částka, na základě smlouvy o zápůjčce, uzavřené právě mezi žalobkyní jako zástavní věřitelkou a žalovanou jako zástavkyní. V článku 6.1 bylo sjednáno, že v případě neuhrazení pohledávky zástavního věřitele ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, to jest do , datum, je zástavní věřitel oprávněn uspokojit svoji pohledávku zpeněžením předmětu zástavy.6. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě do , datum, . Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .7. Z příjmového pokladního dokladu ze dne , datum, vyplynulo, že žalobkyně přijala od žalované částku , částka, jako úhradu části dluhu.8. Z listiny ze dne , datum, , předložené žalovanou v kopii, se podává, že pan , jméno FO, a žalobkyně měli podepsat potvrzení o vyrovnání dluhu, ve kterém je stanoveno, že , jméno FO, , narozený , datum, vrací dluh za žalovanou ve výši , částka, , a že tato částka byla předána žalobkyni, která podpisem stvrzuje, že částku převzala; tímto je celý dluh splacen.9. Z Protokolu o trestním oznámení ze dne , datum, Policie ČR , Obvodní ředitelství Policie , adresa, , , Místní oddělení , adresa, , č.j. , Anonymizováno, , vyplynulo, že pan , jméno FO, , podal trestní oznámení pro prověření o výhrůžkách ohledně půjčky peněz.10. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“ či „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:11. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně a její druh na jedné straně a žalovaná a její druh na straně druhé se znali a vzájemně jednali o poskytnutí finančních prostředků pro potřeby žalované a jejího druha. Poskytnuté prostředky pocházely ze společného hospodaření žalobkyně a jejího druha a měly hospodářsky sloužit žalované i jejímu druhu. Vzhledem k tomu, že proti oběma mužům byly vedeny exekuce, však zúčastněné osoby vědomě zamýšlely založit smluvní vztah pouze mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně měla být jedinou zapůjčitelkou a věřitelkou pohledávky na vrácení celé poskytnuté částky, zatímco žalovaná měla být jedinou vydlužitelkou, povinnou vrátit celou částku žalobkyni. Partneři účastnic měli na poskytnutí a použití peněz hospodářský zájem a s uvedeným postupem souhlasili, neměli se však stát stranami smlouvy o zápůjčce.12. Uvedený skutkový závěr soud učinil zejména z výpovědi žalobkyně, výpovědi svědka – druha žalobkyně a zástavní smlouvy ze dne , datum, . Svědek , jméno FO, , druh žalobkyně, vypověděl, že poskytnuté finanční prostředky byly prostředky, které s žalobkyní považovali za společné, současně však uvedl, že smlouva byla uzavírána mezi žalobkyní a žalovanou a že peníze žalované předávala žalobkyně. Z jeho výpovědi soud nezjistil, že by svědek vystupoval vůči žalované jako zapůjčitel, že by s ní vlastním jménem sjednal povinnost vrátit mu určitou část poskytnutých prostředků nebo že by vůči žalované následně uplatňoval vlastní pohledávku. Jeho výpověď proto soud vyhodnotil tak, že výrazem „společné peníze“ popisoval jejich původ a vnitřní hospodaření žalobkyně a svědka, nikoli okruh smluvních stran zápůjčky.13. Výpověď uvedeného svědka je v podstatných okolnostech podporována tím, že finanční prostředky žalované fakticky předala žalobkyně, jakož i následným jednáním účastnic, které spolu uzavřely dne , datum, zástavní smlouvu, jejímž účelem bylo zajištění pohledávky vzniklé poskytnutím předmětných finančních prostředků. V této smlouvě byla jako zástavní věřitelka označena žalobkyně a jako zástavkyně žalovaná. Rovněž tato listina tedy odpovídá tomu, že za věřitelku považovaly účastnice žalobkyni a za osobu povinnou k vrácení peněz žalovanou. Zástavní smlouva sama o sobě není právním důvodem žalobou uplatněné platební povinnosti; v souvislosti s ostatními důkazy však potvrzuje totožnost účastnic původního závazkového vztahu a jejich následné jednání směrující k zajištění pohledávky žalobkyně.Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:14. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce má reálnou povahu a vzniká odevzdáním jejího předmětu vydlužiteli. Ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky proto zapůjčitele zatěžuje břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy s vydlužitelem a odevzdání peněžních prostředků na základě této smlouvy; prokáže-li uvedené skutečnosti, je na vydlužiteli, aby tvrdil a prokázal vrácení zápůjčky nebo jiný zákonný důvod zániku dluhu. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 97/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.15. Při posouzení, kdo byl stranou uzavřené smlouvy, soud vycházel z § 555 odst. 1 o.z., podle něhož se právní jednání posuzuje podle svého obsahu, a z § 556 odst. 1 o.z., podle něhož se to, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám nebo musela-li o něm vědět. Je-li oběma stranám znám skutečný úmysl jednajících, má tento úmysl při výkladu právního jednání přednost před pouhým objektivním významem použitých výrazů; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 37/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.16. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná vážně zamýšlely vyvolat právní následky smlouvy o zápůjčce právě mezi sebou. Žalobkyně jednala vlastním jménem jako zapůjčitelka, předala žalované celou sjednanou částku a měla být osobou oprávněnou požadovat její vrácení. Žalovaná peněžní prostředky převzala vlastním jménem jako vydlužitelka a zavázala se vrátit celou částku žalobkyni. Skutečnost, že prostředky měly sloužit také druhu žalované a že pocházely ze společného hospodaření žalobkyně a jejího druha, vyjadřuje hospodářské pozadí a účel transakce, nikoli odlišné vymezení jejích smluvních stran.17. Žalobkyně a její druh nebyli manželé, a proto mezi nimi nemohlo existovat společné jmění manželů ve smyslu § 708 a násl. o.z. Vyjádření svědka, že šlo o jejich „společné peníze“, nelze bez dalšího právně kvalifikovat jako existenci nedílného majetkového společenství ani z něj dovodit, že se svědek stal společně se žalobkyní zapůjčitelem. Případná majetková spoluúčast svědka na původu poskytnutých prostředků se může projevit v jeho vnitřním vztahu k žalobkyni, zejména při vypořádání jejich společného hospodaření, sama o sobě však nezakládá jeho přímou pohledávku vůči žalované ze smlouvy, kterou vlastním jménem uzavřely žalobkyně a žalovaná.18. Obdobně skutečnost, že prostředky byly určeny také pro potřeby druha žalované nebo byly následně použity ve prospěch jejich společné domácnosti, nezakládá bez dalšího jeho postavení spoluvydlužitele. Provedenými důkazy nebylo zjištěno, že by se druh žalované vlastním právním jednáním zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky nebo jejich část. Osobní platební povinnost převzala žalovaná, která peníze od žalobkyně přijala a byla podle dohody účastnic povinna vrátit žalobkyni celou poskytnutou částku. Způsob, jakým žalovaná následně s penězi naložila, nemění obsah její povinnosti ze smlouvy o zápůjčce.19. Pro určení účastníků závazkového vztahu je rozhodující skutečná vůle jednajících osob, tedy kdo smlouvu uzavřel vlastním jménem, komu byl předmět zápůjčky odevzdán a kdo se zavázal jej vrátit. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci sice zamýšleli, aby poskytnuté prostředky hospodářsky sloužily oběma členům domácnosti žalované a pocházely z prostředků užívaných žalobkyní a jejím druhem, avšak s ohledem na exekuce vedené proti oběma mužům vědomě založili závazkový vztah pouze mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně proto peněžní prostředky předala vlastním jménem žalované a žalovaná je převzala s povinností vrátit je žalobkyni. Tomuto uspořádání odpovídá rovněž následné uzavření zástavní smlouvy pouze mezi účastnicemi.20. Soud se zabýval také tím, zda smlouva mezi účastnicemi nebyla pouze simulovaným právním jednáním, kterým měly účastnice navenek zastřít skutečný závazkový vztah mezi oběma páry. Simulované právní jednání, při němž strany pouze předstírají vůli vyvolat deklarované právní následky, aniž by tyto následky skutečně chtěly, je podle § 552 o.z. zdánlivým právním jednáním, ke kterému se podle § 554 o.z. nepřihlíží. Ke zdánlivosti soud přihlédne z úřední povinnosti, vyjde-li v řízení najevo; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 3/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.21. V projednávané věci však nebylo prokázáno, že by účastnice své právní postavení pouze předstíraly nebo že by nechtěly, aby mezi nimi vznikla pohledávka a jí odpovídající dluh. Naopak jejich vůle založit závazkový vztah mezi sebou byla uskutečněna tím, že žalobkyně peníze žalované skutečně předala, žalovaná je přijala a následně poskytla k zajištění pohledávky zástavu na základě zástavní smlouvy uzavřené se žalobkyní. Druh žalobkyně nevystupoval vůči žalované jako nositel samostatné pohledávky a druh žalované se vůči žalobkyni nezavázal k vrácení peněz. Nešlo proto o situaci, kdy by ženy pouze propůjčily svá jména skutečným smluvním stranám, nýbrž o vědomě zvolené uspořádání, podle něhož se nositelkami práv a povinností navenek staly právě účastnice řízení.22. Samotná pohnutka, pro kterou se účastnice rozhodly založit závazkový vztah pouze mezi sebou, nemění jeho obsah ani totožnost smluvních stran, pokud účastnice právní následky takového jednání vážně chtěly a svým následným jednáním je rovněž uskutečnily. Pro posouzení nároku na vrácení zápůjčky mezi účastnicemi je rozhodující, že žalobkyně poskytla žalované peníze vlastním jménem a žalovaná je vlastním jménem přijala s povinností vrátit je žalobkyni.23. Ze zjištěného skutkového stavu tak vyplývá, že mezi žalobkyní jako zapůjčitelkou a žalovanou jako vydlužitelkou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o.z. a že žalobkyně na jejím základě žalované odevzdala částku , částka, . Žalobkyně je proto aktivně věcně legitimována k uplatnění pohledávky na vrácení celé poskytnuté částky a žalovaná je nositelkou odpovídající povinnosti, tedy pasivně věcně legitimována v celém rozsahu. Ustanovení § 1868 a § 1871 o.z. o společných pohledávkách a dělitelném plnění se na daný vztah nepoužijí, neboť na věřitelské ani dlužnické straně nevystupovalo více osob; hospodářská účast partnerů účastnic z nich sama o sobě spoluvěřitele ani spoludlužníky neučinila.Co se týče listiny ze dne , datum, :24. Žalovaná se bránila tím, že dluh ze zápůjčky byl částečně uhrazen částkou , částka, . K prokázání tohoto tvrzení předložila soudu listinu označenou jako „Potvrzení o vyrovnání dluhu“ ze dne , datum, , podle jejíhož obsahu měl druh žalované předat žalobkyni částku , částka, na úhradu dluhu ze zápůjčky. Listina je opatřena podpisy druha žalované a podpisem připisovaným žalobkyni, pravost podpisů však nebyla úředně ověřen.25. Žalobkyně pravost i správnost uvedené soukromé listiny výslovně popřela. Uvedla, že listinu nepodepsala, podpis na ní není jejím podpisem, údaje obsažené v listině neodpovídají skutečnosti a částka , částka, nebyla předána ani jí, ani jejímu druhovi. Rovněž svědek , jméno FO, vypověděl, že částku , částka, od druha žalované nepřevzal a že nedošlo ani k jejímu předání žalobkyni.26. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.Podle § 1908 odst. 1,2 o.z. splněním dluhu závazek zaniká. Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.Podle § 1949 odst. 1 o.z. přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.27. Podle závěru Nejvyššího soudu publikovaného v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Současně platí, že je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti (správnosti) listiny nese ten, kdo pravdivost (správnost) listiny popírá. Obdobně Nejvyšší soud, sp. zn. , spisová značka, rozhodoval přímo o podepsaném potvrzení o předání peněz, nebyla-li pravost podpisu zpochybněna, osoba popírající skutečné předání peněz nesla důkazní břemeno k vyvrácení pravdivosti potvrzení.28. Dlužník musí tvrdit a prokázat, že dluh splnil. Dluh zaniká skutečným plněním, nikoli samotnou existencí potvrzení. Jestliže věřitel výslovně popře pravost svého podpisu, nese důkazní břemeno o pravosti podpisu a listiny dlužník, protože z listiny dovozuje pro sebe příznivý následek - zánik dluhu. Prokáže-li dlužník, že podpis i listina jsou pravé, nastoupí vyvratitelná domněnka podle § 565 občanského zákoníku. Potom věřitele zatěžuje břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že obsah listiny není pravdivý, tedy že částku ve skutečnosti nepřevzal. Pokud dlužník pravost podpisu nebo nepozměněnost listiny neprokáže a nemá jiné důkazy o zaplacení, nese nepříznivý procesní následek on - splacení dluhu nebude prokázáno.29. V daném případě však žalobkyně popřela pravost svého podpisu na listině z , datum, . Při jednoznačném popření podpisu musí nejprve dlužník prokázat pravost podpisu a celé listiny. Teprve poté musí údajný podepsaný prokazovat, že navzdory pravému podpisu peníze ve skutečnosti nepřevzal. V daném případě tak bylo důkazní břemeno na žalované, aby prokázala pravost podpisu žalobkyně na listině ze dne , datum, , a že částka , částka, z titulu úhrady dluhu ze zápůjčky ze dne , datum, byla žalobkyni uhrazena.30. Listina označená jako „Potvrzení o vyrovnání dluhu“ je soukromou listinou. U soukromých listin je třeba rozlišovat jejich pravost, tedy zda listina pochází od osoby, která je v ní uvedena jako vystavitel, a jejich správnost neboli pravdivost, tedy zda obsah listiny odpovídá skutečnosti. Popře-li účastník pravost nebo správnost soukromé listiny, zatěžuje důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který listinu předložil a vyvozuje z jejího obsahu pro sebe příznivé právní následky. Tento účastník nese procesně nepříznivé následky toho, že pravost nebo správnost listiny nebyla v řízení prokázána; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .31. V projednávané věci vyvozovala žalovaná z předložené listiny pro sebe příznivý závěr, že její dluh ze zápůjčky zanikl splněním v rozsahu , částka, . Žalovanou proto zatěžovalo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že uvedená částka byla skutečně předána žalobkyni, případně osobě oprávněné přijmout plnění za žalobkyni. Bylo rovněž na žalované, aby po popření listiny žalobkyní prokázala její pravost a správnost. Žalobkyně výslovně uvedla, že podpis připisovaný jí není jejím podpisem, že listinu nevystavila ani neschválila a že částku , částka, nepřevzala. Zároveň konkrétně popřela pravdivost údaje o předání částky také jejímu druhovi. Její tvrzení bylo podpořeno výpovědí svědka , jméno FO, , který převzetí částky , částka, rovněž popřel. Za této procesní situace nebylo na žalobkyni, aby prokazovala negativní skutečnost, že k předání peněz nedošlo, nýbrž na žalované, aby prokázala tvrzené splnění dluhu.32. Samotná existence předložené listiny k prokázání předání částky , částka, nepostačuje. Podpisy na ní nejsou úředně ověřeny a pravost podpisu připisovaného žalobkyni byla výslovně popřena. Soud proto nemohl z pouhého předložení této listiny vycházet jako z dostatečného důkazu o tom, že žalobkyně částku převzala nebo její převzetí potvrdila. Žalovaná nenavrhla žádný další důkaz, jímž by prokázala okolnosti sepsání listiny, pravost sporného podpisu nebo skutečné předání peněz.33. Výpověď svědka , jméno FO, hodnotil soud jako věrohodnou. Svědek vypovídal spontánně, určitě a bez podstatných rozporů, přičemž jeho výpověď odpovídala také ostatním zjištěným okolnostem závazkového vztahu, zejména tomu, že věřitelkou byla žalobkyně a že jednání o zajištění pohledávky probíhalo mezi účastnicemi. Soud si je vědom blízkého vztahu svědka k žalobkyni, tato okolnost však sama o sobě nečiní jeho výpověď nevěrohodnou. Její věrohodnost soud posuzoval podle jejího obsahu, vnitřní logiky a souladu s dalšími důkazy, nikoli pouze podle osobního vztahu svědka k jedné ze stran.34. Za tohoto důkazního stavu soud nevzal z listiny označené jako „Potvrzení o vyrovnání dluhu“ za prokázané, že druh žalované předal žalobkyni nebo osobě oprávněné přijmout za ni plnění částku , částka, . Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného částečného splnění dluhu. Soud proto při určení výše nesplacené jistiny k částce , částka, jako k úhradě dluhu nepřihlédl.35. Jelikož žalobkyně prokázala vznik a splatnost pohledávky ze zápůjčky, zatímco žalovaná neprokázala, že dluh v rozsahu , částka, zanikl splněním nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, zůstala povinnost žalované k vrácení zápůjčky i v tomto rozsahu zachována. Obecně platí, že prokáže-li zapůjčitel uzavření smlouvy a odevzdání peněz, zatěžuje důkazní břemeno ohledně vrácení zápůjčky či jiného zániku dluhu vydlužitele; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , Anonymizováno, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.Ke splatnosti zápůjčky:36. Soud se dále zabýval splatností pohledávky žalobkyně. Písemná smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena, tato skutečnost však sama o sobě nebrání závěru, že účastnice ústně sjednaly dobu a způsob vrácení zápůjčky. Z výpovědi žalobkyně a svědka , jméno FO, soud zjistil, že žalovaná měla předanou částku , částka, vrátit v měsíčních splátkách po , částka, , přičemž celá částka měla být uhrazena nejpozději do , datum, . Výpovědi žalobkyně a svědka byly v této části vzájemně souladné, neboť oba shodně uvedli výši jednotlivé splátky i konečný termín, v němž měla být zápůjčka v plném rozsahu vrácena. Toto koresponduje i se zněním smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, , které v článku 6.1 též hovoří o splatnosti zápůjčky do , datum, .37. Podle § 1958 odst. o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Ujednáním, že celá zápůjčka bude vrácena nejpozději do , datum, , účastnice určily konečný čas plnění dostatečně určitě. Žalovaná proto byla povinna nejpozději uvedeného dne zaplatit celý dosud neuhrazený zůstatek zápůjčky, aniž ji žalobkyně musela k plnění ještě samostatně vyzvat.38. Soud dále z provedeného dokazování nezjistil, že by účastnice přesně určily den splatnosti každé jednotlivé měsíční splátky, tedy zda měla být splátka hrazena na začátku, v průběhu nebo na konci příslušného měsíce. Z obecného ujednání o splátkách po , částka, měsíčně proto soud nevyvozoval konkrétní data splatnosti jednotlivých splátek. Pro rozhodnutí o žalobou uplatněné jistině to nebylo podstatné, neboť konečný termín úplného vrácení zápůjčky byl sjednán určitě dnem , datum, . Ujednání účastnic o vrácení zápůjčky v měsíčních splátkách po , částka, soud nepovažoval za ujednání o ztrátě výhody splátek. Nejpozději dne , datum, však byla podle dohody účastnic splatná celá dosud neuhrazená část zápůjčky. Soud proto uzavřel, že ke dni , datum, zůstala neuhrazena jistina ve výši , částka, , a počínaje , datum, se žalovaná dostala s úhradou částky , částka, do prodlení. Jak vyplynulo z příjmového pokladního dokladu, žalovaná uhradila částku , částka, až dne , datum, , a nadále zůstala neuhrazená částka , částka, .39. Jelikož žalovaná svůj splatný peněžitý dluh do , datum, nesplnila, dostala se podle § 1968 o.z. dne , datum, do prodlení. Žalobkyni proto podle § 1970 o.z. náleží zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a v tomto rozsahu žalobě jako důvodné= vyhověl.40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání soudu , datum, a , datum, ) a z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva k plnění a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a.t. za účast na jednání soudu dne , datum, , kde bylo jednání odročeno bez projednání věci) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 130 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 130 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 130 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t.41. Soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad žalobkyně další poradu dne , datum, , přesahující jednu hodinu, ačkoli další porada s klientkou přesahující jednu hodinu formálně představuje úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, ze spisu nevyplývá její objektivní potřebnost pro další vedení řízení. V době mezi předchozím a následujícím jednáním nedošlo k doplnění spisu, uplatnění nových tvrzení či důkazů protistranou ani k jiné změně procesní situace. Skutková a procesní stanoviska účastníků již byla vymezena a právní zástupce žalobkyně byl předchozímu jednání osobně přítomen. Uvedení účelu porady pouze jako „projednání průběhu řízení a příprava na nařízené jednání“ je obecné a neprokazuje, jaké konkrétní nové skutkové informace, pokyny nebo procesní rozhodnutí bylo nutné při samostatné poradě trvající déle než jednu hodinu získat. Ani následný výslech žalobkyně sám o sobě neprokazuje nezbytnost samostatné porady. Výslech se týkal skutečností, které byly žalobkyni osobně známy a které již byly nebo mohly být uvedeny v žalobě a předchozích podáních. Nebylo doloženo, že by soud před poradou vymezil nové otázky nebo že by nastala jiná okolnost vyžadující zvláštní skutkovou přípravu klientky. Porada tak měla povahu běžného informování klientky a obecné přípravy právního zástupce na jednání, nikoli samostatného nákladu objektivně potřebného k účelnému uplatňování práva. Náhradu za tento úkon proto nelze přenášet na protistranu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Obdobně judikoval i Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , podle kterého porada není účelná, nevyplývá-li pro ni ze spisu objektivní důvod.42. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud delší než třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na výši přiznané částky. Zároveň soud neshledal důvod k poskytnutí výhody splátek žalované, žalobkyně s poskytnutím výhody splátek nesouhlasila, s tím, že se již před podání žaloby pokoušela o smírné vyřešení sporu s žalovanou, a žalovaná sama soudu nepředložila žádné listiny, ze kterých by soud mohl posoudit důvodnost její žádosti o poskytnutí výhody splátek.