21 Cdo 2704/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2704/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2704/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2704.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 187 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1995 § 275 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1995 § 17 odst. 4 předpisu č. 1/1992Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2704/2020-484 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) M. Z., narozené XY, bytem XY, b) I. K., narozeného XY, bytem XY, a c) V. K., narozené XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, proti žalované Mezinárodní organizaci novinářů, mezinárodní nevládní organizaci se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Washingtonova č. 1599/17, IČO 00461431, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze, Národní č. 340/21, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 13/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2019 č. j. 39 Co 63/2019-448, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. června 2018 č. j. 23 C 13/2002-398 v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 693 746 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 7. 2005 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. K., narozený XY (dále jen „I. K.“), se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28. 1. 2002 (doplněnou u jednání tohoto soudu dne 12. 1. 2005 a změněnou se souhlasem soudu prvního stupně podáním doručeným tomuto soudu dne 27. 1. 2005 a návrhem podaným u jednání soudu dne 4. 10. 2006) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od 28. 1. 1999 do 28. 1. 2002 částku 900 000 Kč se 7% úrokem z prodlení od 28. 1. 2002 do zaplacení, za dobu od 29. 1. 2002 do 28. 1. 2005 částku 900 000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 29. 1. 2005 do zaplacení a za dobu od 29. 1. 2005 do 30. 6. 2005 částku 125 000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 7. 2005 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, u níž pracoval jako vedoucí pobočky, s ním dopisem ze dne 19. 11. 1991 okamžitě zrušila pracovní poměr, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 1995 č. j. 29 Co 588/94-52, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 1994 č. j. 10 C 506/91-38 a který nabyl právní moci dne 4. 5. 1995, rozhodl, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a že pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 1990, nebyl „zrušen ani žádnou jinou formou“, a že proto stále trvá. Žalovanou opakovaně vyzýval písemnými žádostmi ze dne 11. 8. 1994, 6. 5. 1995 a 2. 10. 2000, aby mu přidělovala práci, avšak žalovaná jeho požadavku nevyhověla, práci odpovídající pracovní smlouvě mu nepřiděluje a neposkytuje mu ani žádnou mzdu či náhradu mzdy. Uvedl, že nemá možnost získat informace o současných platových poměrech u žalované, že proto vychází z předpokládaného průměrného výdělku ve výši 25 000 Kč stanoveného na základě jeho „osobních kvalifikačních předpokladů a obecných poznatků o výši výdělku osob se srovnatelným vzděláním a praxí“ a že s ohledem na běh promlčecí lhůty uplatňuje nárok na náhradu mzdy jen za dobu tří let před podáním žaloby. Žalovaná ve vyjádření k žalobě mimo jiné uvedla, že I. K. vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 12. 1989 funkci vedoucího odborného referenta specialisty – vedoucího pobočky v XY a že tato pobočka byla v roce 1992 zrušena z důvodu „trvalé ztrátovosti“. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 7. 2007 č. j. 23 C 13/2002-85 uložil žalované povinnost zaplatit I. K. na náhradě mzdy od 28. 1. 1999 do 28. 1. 2002 částku 584 089,- Sk se 7% úrokem z prodlení od 28. 1. 2002 do zaplacení, od 29. 1. 2002 do 28. 1. 2005 částku 660 167 Sk s 3% úrokem od 29. 1. 2005 do zaplacení a od 29. 1. 2005 do 30. 6. 2005 částku 101 913 Sk s 3% úrokem od 1. 7. 2005 do zaplacení, zamítl žalobu co do 315 911 Sk se „7% úrokem z prodlení od 28. 1. 2002“, co do 239 833 Sk s „3% úrokem z prodlení od 29. 1. 2005“ a co do 23 087 Sk s „3% úrokem z prodlení od 1. 7. 2005“; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit I. K. „40 % nákladů, jejíž výše bude specifikována v písemném vyhotovení rozsudku“, že I. K. je povinen zaplatit „na účet Obvodního soudu pro Prahu 1“ na náhradě nákladů státu 4 695 Kč a doplatek soudního poplatku 5 000 Kč a že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů státu 10 955 Kč „na účet Obvodního soudu pro Prahu 1“. Vycházel ze zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 1995 č. j. 29 Co 588/94-52, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 1994 č. j. 10 C 506/91-38 a který nabyl právní moci dne 4. 5. 1995, bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru I. K. ze dne 19. 11. 1991 je neplatné, že I. K. opakovaně přípisy ze dne 11. 8. 1994, ze dne 6. 5. 1995 a ze dne 2. 10. 2000 vyzýval žalovanou, aby mu byla přidělována práce odpovídající pracovní smlouvě, a že na základě rozhodnutí o organizační změně ze dne 2. 3. 1992 byla zrušena „pobočka servisu MON“ v XY ke dni 31. 3. 1992. Dospěl k závěru, že na straně žalované vznikly překážky v práci podle ustanovení § 130 zákoníku práce, neboť žalovaná nepřidělovala I. K. práci, a že mu proto náleží náhrada mzdy za období od 28. 1. 1999 do 30. 6. 2005 ve výši pravděpodobného výdělku vypočtené ve znaleckém posudku JUDr. Bedřicha Klimeše. K odvolání I. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2008 č. j. 39 Co 451/2007-116 zrušil rozsudek soudu prvního stupně v „zamítavých“ výrocích o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co doplnil dokazování výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalované, usnesením Obvodního soudu Bratislava 1 ze dne 20. 8. 1992 sp. zn. S. r. o. 6814/B a dohodou uzavřenou mezi žalovanou a SPRINT - PRESS, spol. s r. o. dne 30. 10. 1992, zjistil, že žalovaná je od 28. 11. 1990 evidována v obchodním rejstříku, v němž není evidována žádná její organizační složka, že v obchodním rejstříku je od 20. 8. 1992 zapsána společnost SPRINT - PRESS, spol. s r. o. se sídlem v Bratislavě, Paulínyho 12 a 14, IČO 31330690, jejímž jediným společníkem je žalovaná, a že žalovaná a společnost SPRINT - PRESS, spol. s r. o. se dohodly, že žalovaná nejpozději do 30. 11. 1992 zruší svoji organizační jednotku „Servis MON“ a SPRINT - PRESS, spol. s r. o. převezme všechny pohledávky a závazky této organizační jednotky a nepřevezme „povinnost úhrady odstupného pracovníkům, s nimiž MON rozvázal pracovní poměr a kteří nepřecházejí do nově vzniklé organizace SPRINT - PRESS“, že „při převodu ostatních pracovníků bude postupováno podle § 250 zákoníku práce“, kdy se do 15. 11. 1992 vyhotoví „dodatek k pracovní smlouvě s tím, že dochází ke změně názvu zaměstnavatelské organizace a zároveň pracovní poměr k Servisu MON Bratislava zaniká a vzniká k SPRINT - PRESS, spol. s r. o.“, a že „přecházejícím zaměstnancům nevzniká nárok na odstupné, protože jde o pracovníky, u nichž při organizační změně dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jinou organizaci, tj. na SPRINT - PRESS, spol. s r. o.“ Vytknul soudu prvního stupně, že rozhodl o nároku I. K. ve slovenských korunách, přestože byl vázán žalobním petitem, v němž I. K. nárok uplatil v české měně, že s ohledem na rozdílnost kursu měn ani nevyčerpal celý předmět řízení a že se dostatečně nezabýval věcnou legitimací žalované, přestože její pobočka v XY byla ke dni 31. 3. 1992 zrušena. Uložil soudu prvního stupně, aby si nejprve „ujasnil“, co je předmětem řízení, neboť rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ve „vyhovujících“ výrocích o věci samé, avšak také v těchto výrocích bylo rozhodnuto o plnění ve slovenské měně, a proto bude třeba uvedené částky „přepočítat na českou měnu“, a aby se poté zaměřil na otázku věcné pasivní legitimace s tím, že má vycházet z ustanovení § 249 zákoníku práce, podle něhož může dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 10. 2008 č. j. 23 C 13/2002-143 zamítl žalobu „ve zbytku 779 490 Kč“ a rozhodl, že žalovaná je povinna