6 Tdo 895/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 895/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 11. 2022 Spisová značka:6 Tdo 895/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.895.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čtení protokolu Hodnocení důkazů Výpověď svědka Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 895/2022-2047 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2022 o dovolání obviněného L. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 31 To 105/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 150/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 6 T 150/2008, byl obviněný L. M. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem I-1) přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, ve znění účinném k 1. 10. 2020, pod bodem I-2) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném k 1. 10. 2020, pod body II-1) až 26), 28), 30) až 32) zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném k 1. 10. 2020, pod body II-27), 29) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve znění účinném k 1. 10. 2020, za které byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř.). 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 6 T 150/2008, podali odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 31 To 105/2022, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině pod bodem I/2) a pod bodem II, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, vyjma bodu 1., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pod bodem I-2) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném k 1. 10. 2020, pod body II-1. až 26., 28., 30. až 32. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném k 1. 10. 2020, pod body II-27., 29. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a za výše uvedené trestné činy a za trestnou činnost pod bodem I/1), která zůstala v napadeném rozsudku nedotčena, byl odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo nově rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř.). Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 3. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obviněný stíhané trestné činnosti dopustil (stručně vyjádřeno) tím, že: I 1) v Liberci dne 15. 1. 2005 v autobazaru po předchozí dohodě s již odsouzeným M. S. na základě smlouvy o spolupráci se společností G. C. M., a plné moci uzavřel za společnost G. C. M. s M. S. smlouvu o úvěru, na základě které byl M. S. poskytnut úvěr ve výši 509 384 Kč na úhradu kupní ceny vozidla zn. Audi A6 Avant, když M. S. sám poskytl částku ve výši 139 616 Kč na úhradu části kupní ceny v hotovosti a věděl, že předložené potvrzení o výši příjmu ve výši 28 000 Kč je padělané a M. S. jako nezaměstnaný nebude hradit splátky úvěru ve výši 21 423 Kč měsíčně, čímž společnosti G. C. M., nyní G. M. M., v likvidaci, způsobil škodu ve výši 509 384 Kč, 2) v Liberci dne 4. 1. 2005 uzavřel s P. K. smlouvu o půjčce ve výši 550 000 Kč, která byla zajištěna směnkou se splatností 31. 1. 2005, pod nepravdivou záminkou použití těchto peněz na doplacení úvěru spojeného se zánikem zástavního práva k pozemku a následného získání dalšího úvěru, ze kterého by uhradil i předchozí dluhy vůči P. K. v celkové výši 1 200 000 Kč, půjčené peníze nepoužil k tvrzenému účelu, dosud je nevrátil a vzhledem ke své finanční situaci ani vrátit nemohl, čímž P. K. způsobil škodu ve výši 550 000 Kč, II v Liberci, jako podnikatel - fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem L. M. A., se sídlem XY, XY, IČO XY, v období od 7. srpna 2003 do 23. července 2005 na základě smluv o zprostředkování převzal jako zprostředkovatel ke zprostředkování prodeje osobní motorová vozidla, přívěs a doplňky k motorovým vozidlům, které následně v době od listopadu 2004 do července 2005 prodal, přičemž v rozporu se smlouvami o zprostředkování nepředal prodávajícím peněžní prostředky za prodaná vozidla a další věci, ale smlouvy neplnil a neoprávněně si ponechal peníze a věci pro sebe, a to v celkem 30 případech uvedených pod body 1. až 26., 28., 30. až 32., když tímto jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 4 932 296 Kč; pod body 27. a 29. se pak dopustil jednání spočívajícího v tom, že 27. po předchozí ústní dohodě dne 22. 7. 2005 převzal od P. F. zálohu ve výši 290 000 Kč určenou na obstarání vozidla značky VW Passat, které měl obstarat nejpozději do 4. 8. 2005 nebo vrátit zálohu, ačkoli obviněný již při převzetí peněz předem věděl, že smlouvu nedodrží, a vozidlo neobstará a peníze si ponechá a již nevrátí, což učinil a do dnešního dne vozidlo neobstaral, zálohu nenavrátil a finanční hotovost si ponechal, 29. dne 15. 11. 2004 uzavřel jako kupující s poškozeným S. P. písemnou smlouvu o odkoupení vozidla Škoda Octavia, kdy se dohodli na ceně ve výši 290 000 Kč uvedené na dohodě o úhradě vozidla ze dne 15. 11. 2004 a poté obviněný po urgencích zaplatil ve třech splátkách celkem částku 230 000 Kč a zbylou částku ve výši 60 000 Kč již nezaplatil, ačkoli již při uzavření smlouvy předem věděl, že smlouvu řádně nedodrží. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 31 To 105/2022, podal obviněný L. M. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265 odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Pokud jde o první z dovolacích důvodů, vytkl, že při projednávání předmětných skutků došlo k vadám řízení, byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nade vši pochybnost a zajistit právo obhajoby. Soudy se nijak nevypořádaly s argumenty obhajoby. Soud prvního stupně pochybil, pokud odmítl vyslechnout svědka M. S. a pouze přečetl jeho výpověď. V daném případě nebyla naplněna žádná z alternativních podmínek ustanovení § 211 odst. 2 tr. ř. V tomto ustanovení se hovoří o „smrti osoby“, o „osobě, která se stala nezvěstnou“ anebo o „nedosažitelnosti pro dlouhodobý pobyt v cizině“, což nebylo prokázáno. Nezvěstnost nelze interpretovat tak, že se policii nepodařilo doručit předvolání svědka. Dovolatel zdůraznil, že je rozdíl mezi osobou neznámého pobytu a osobou nezvěstnou, kdy „prohlášení za nezvěstného“ má podle občanskoprávních předpisů svoje pravidla. Akcentoval pak právo, aby svědek, který jej jako jediný usvědčuje ze spáchání skutku pod bodem I-1), byl vyslechnut, jinak se jedná o porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný dále připomněl pravidlo in dubio pro reo a namítl, že skutková zjištění, pokud jde o body II-1. a II-2., jsou v rozporu s provedenými důkazy. Soud zcela vydedukoval, co se s předmětným vozidlem mohlo stát (bod II-1.), v případě svědků D. C. a L. K. zjednodušeně konstatoval, že si na událost vzpomínali matně, a nezákonně vycházel z jejich výpovědí z přípravného řízení (bod II-2.). Přitom to byl právě svědek L. K., který obviněného úkoloval a dával mu pokyny ohledně vozidla. Podle názorů obviněného nejsou výpovědi svědků důvěryhodné. Co s