7 Tdo 643/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 643/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:7 Tdo 643/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.643.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Náhrada nemajetkové škody Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1,2 předpisu č. 40/2009 Sb. § 101 odst. 1, 5 předpisu č. 262/2006 Sb. § 269 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 271i předpisu č. 262/2006 Sb. § 167 předpisu č. 89/2012 Sb. § 2914 předpisu č. 89/2012 Sb. § 2910 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 643/2025-1029 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2025 o dovoláních, která podali obvinění Luboš Stojec, bytem Přezletice, Pod Hájem 398, okres Praha-východ, Petr Pouzar, bytem Praha 5 – Řeporyje, Všerubská 373/25, obviněná právnická osoba – obchodní společnost Luboss, s. r. o., se sídlem Praha 5 – Řeporyje, Všerubská 373/25, a nejvyšší státní zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 11 To 167/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 140/2022, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 11 To 167/2023, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 3 T 140/2022. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mělníku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 2. 2023, č. j. 3 T 140/2022-734, byli obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a obviněná právnická osoba Luboss, s. r. o., uznáni vinnými každý přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněným Luboši Stojcovi a Petru Pouzarovi byly uloženy tresty odnětí svobody každému v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 2 let s povinností ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit způsobenou nemajetkovou újmu. Dále jim byly uloženy peněžité tresty každému ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Obviněné právnické osobě Luboss, s. r. o., byl uložen peněžitý trest ve výměře 70 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 70 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že všichni obvinění jsou povinni společně a nerozdílně nahradit nemajetkovou újmu čtyřem poškozeným, kterými jsou H. D., O. P. M., Z. M. a O. J., každé ve výši 400 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly všechny poškozené se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. O odvoláních, která podali obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a právnická osoba Luboss, s. r. o., proti všem výrokům, státní zástupce v neprospěch obviněných Luboše Stojece, Petra Pouzara a právnické osoby Luboss, s. r. o., proti výroku o vině a trestu a všechny čtyři shora jmenované poškozené proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 11 To 167/2023-815, ve znění opravného usnesení předsedy senátu Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 11 To 167/2023-896, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2024, č. j. 8 To 32/2024-914. Z podnětu odvolání státního zástupce a poškozených byl rozsudek Okresního soudu v Mělníku podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci nově rozhodnuto. Obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a právnická osoba Luboss, s. r. o., byli uznáni vinnými každý přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzeni obvinění Luboš Stojec a Petr Pouzar podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 3 roků s povinností ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit způsobenou nemajetkovou újmu a podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Obviněná právnická osoba Luboss, s. r. o., byla odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že všichni obvinění jsou povinni společně a nerozdílně nahradit nemajetkovou újmu, a to ve výši 454 068 Kč každé z poškozených, kterými jsou H. D. a O. J., a ve výši 605 424 poškozeným, kterými jsou O. P. M. a Z. M. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly všechny poškozené se zbytky uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněných Luboše Stojce, Petra Pouzara a právnické osoby Luboss, s. r. o., byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. 3. Skutek, který byl u každého z obviněných posouzen jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, záležel podle zjištění Krajského soudu v Praze a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Mělníku v podstatě v tom, že obvinění Luboš Stojec a Petr Pouzar jako jednatelé obviněné právnické osoby Luboss, s. r. o., v rámci její podnikatelské činnosti dne 3. 4. 2021 v jejím areálu v obci XY, místní část XY, okres XY, sjednali s poškozeným I. M., nar. XY, ústní dohodu o provedení práce v tomto areálu spočívající v úpravě svahu pomocí bagru, přičemž nesplnili povinnost podle § 101 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, poškozeného nepoučili o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a možných rizicích a umožnili mu, aby podle jejich pokynů začal pracovat na zemních úpravách svahu s bagrem, ke kterému neměli žádnou průvodní ani provozní dokumentaci a u kterého neprováděli kontrolu bezpečnosti provozu podle § 4 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, postupovali v rozporu i s dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání pojízdných zařízení uvedenými v příloze č. 3, bod 4 citovaného nařízení vlády, podle něhož byli povinni zabezpečit zařízení před převrácením, a to ochranným zařízením, které zajistí, že se pojízdné zařízení nenakloní o více než čtvrtinu maximálního náklonu, a pokud existovalo riziko přimáčknutí obsluhy při převrácení zařízení, zajistit, aby bylo použito pouze takové zařízení, které je vybaveno zádržným systémem, v důsledku čehož bagr nebyl vůbec způsobilý pro bezpečný provoz, neověřili, zda poškozený disponuje průkazem o oprávnění k obsluze stavebních strojů podle vyhlášky č. 77/1965 Sb., o výcviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů, a tím způsobili, že při provádění zemních úprav poškozeným došlo k pádu bagru ze svahu s přetočením na kabinu strojníka a k deformaci kabiny, v níž byl poškozený přimáčknut, takže utrpěl mnohačetná zranění neslučitelná se životem, v jejichž důsledku na místě zemřel. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podali dovolání obvinění Luboš Stojec, Petr Pouzar a právnická osoba Luboss, s. r. o., a nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněných Luboše Stojce a Petra Pouzara a ve prospěch i v neprospěch právnické osoby Luboss, s. r. o. 5. Obviněný Luboš Stojec napadl rozsudek Krajského soudu v Praze v celém jeho se týkajícím rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že účelem příjezdu poškozeného a následné schůzky bylo pouhé projednání možnosti jeho zaměstnání, tj. nikoli okamžitý výkon zaměstnání. Uvedl, že s poškozeným nejednal s úmyslem uzavřít s ním pracovní či jinou obdobnou smlouvu. Vytkl chybějící ohledání bagru a jeho zkoumání znalcem a v návaznosti na to uvedl, že nebyl zjištěn skutečný technický stav bagru včetně jeho vybavení. Nebylo dokonce ani zjištěno, o jaký konkrétní stavební stroj se jednalo, a není zřejmé, z čeho byl učiněn skutkový závěr, že bagr nebyl vybaven zařízením zabraňujícím převrácení. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by příčinou nehody byl nevyhovující technický stav bagru či jeho technické vybavení. Za bezvýznamné obviněný označil zjištění, zda obviněný disponoval průkazem k obsluze stroje p