7 Afs 73/2018 — Nejvyšší správní soud

29 Af 21/2016- 64 - text  11 29 Af 21/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Česká republika – Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 17. 12. 2015, č. j. ÚOHS-R467/2014/VZ-44947/2015/322/KMr takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Dne 17. 10. 2008 uveřejnil žalobce coby centrální zadavatel v Informačním systému o veřejných zakázkách pod ev. č. 60023690 a dne 21. 10. 2008 v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 2008/S204-271509 oznámení jednacího řízení s uveřejněním za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Uzavření rámcové smlouvy na poskytování licencí k produktům Microsoft“ (dále též „veřejná zakázka“). Vybraným uchazečem zadávacího řízení veřejné zakázky se stala společnost Fujitsu Technology Solutions s.r.o. (dále též „vybraný uchazeč“), s nímž žalobce dne 1. 12. 2008 uzavřel rámcovou smlouvu za účelem plnění předmětu veřejné zakázky (dále jen „rámcová smlouva“). 2. Dne 19. 12. 2008 uzavřel žalobce s vybraným uchazečem prováděcí smlouvu č. 45/2008 (dále jen „prováděcí smlouva“), jejímž předmětem byl požadavek žalobce na poskytnutí licencí a služeb v souladu s podmínkami prováděcí smlouvy a rámcové smlouvy, přičemž vymezení licencí a služeb bylo uvedeno v příloze prováděcí smlouvy. Žalobce s vybraným uchazečem postupně uzavřeli k prováděcí smlouvě dne 30. 9. 2010 dodatek č. 5, dne 16. 6. 2011 dodatek č. 8 a dne 27. 7. 2011 dodatek č. 9, jejichž předmětem bylo rozšíření předmětu plnění prováděcí smlouvy, resp. „rozšíření dosavadní Přílohy Prováděcí smlouvy“. 3. Dne 12. 11. 2013 žalovaný zahájil z moci úřední tři řízení ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), žalobcem při uzavírání dodatku č. 5, dodatku č. 8 a dodatku č. 9, vedená pod sp. zn. ÚOHS-S691/2013/VZ, ÚOHS-S692/2013/VZ a ÚOHS-S693/2013/VZ, jelikož na základě předložené dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnost, zda je možné podřadit předměty plnění uvedených dodatků pod předmět plnění rámcové smlouvy, a zda tedy žalobce postupoval při uzavírání předmětných dodatků v souladu s § 21 zákona o veřejných zakázkách, když předmět plnění těchto dodatků zadal v režimu rámcové smlouvy, a nikoli v některém ze zadávacích řízení podle § 21 odst. 1 citovaného zákona. 4. Dne 13. 11. 2013 žalovaný svým usnesením spojil tři výše uvedená řízení k provedení ve společném řízení, vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S691,692,693/2013/VZ-21918/2013/511/MGr, jelikož se týkala dodatků k téže prováděcí smlouvě. 5. Žalovaný v průběhu správního řízení dospěl k dílčímu závěru, že projednávaná věc závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a proto usnesením ze dne 20. 12. 2013, č. j. ÚOHS-S691/2013/VZ-25024/2013/511/MGr, ustanovil znalce v oboru kybernetika, v odvětví výpočetní technika, Ing. T. K., Ph.D., který svůj vypracovaný znalecký posudek předložil žalovanému dne 12. 3. 2014 (dále jen „znalecký posudek“). 6. Dne 17. 4. 2014 žalovaný vyzval znalce přípisem č. j. ÚOHS-S691,692,693/2013/VZ- 8162/2014/511/MGr o vysvětlení znaleckého posudku, přičemž znalec své vysvětlení žalovanému zaslal dne 6. 5. 2014 (dále jen „vysvětlení znaleckého posudku“). 7. Tentýž den, tj. 17. 4. 2014, pak žalovaný přípisem č. j. ÚOHSS691,692,693/2013/VZ-8158/2014/511/MGr, doplnil oznámení o zahájení uvedených správních řízení, jelikož zjistil zjevnou nesprávnost spočívající v uvedení chybného data (1. 8. 2008 namísto 1. 12. 2008) uzavření rámcové smlouvy v oznámeních o zahájení správních řízení. 8. Dne 15. 12. 2014 žalovaný vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S691,692,693/2013/VZ-26862/2014/511/MGr, v jehož výroku I. konstatoval, že žalobce se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 zákona o veřejných zakázkách, když veřejnou zakázku na poskytování služeb obsažených v dodatku č. 5 nezadal v některém ze zadávacích řízení podle § 21 odst. 1 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ve výroku II. žalovaný konstatoval, že žalobce se dopustil téhož správního deliktu rovněž tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 zákona o veřejných zakázkách, když veřejnou zakázku na poskytování služeb obsažených v dodatku č. 9 nezadal v některém ze zadávacích řízení podle § 21 odst. 1 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Výrokem III. proto žalovaný za spáchání předmětných správních deliktů uložil žalobci podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách pokutu ve výši 500.000 Kč splatnou do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí. Výrokem IV. žalovaný rozhodl, že se správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách žalobcem, kterého se měl dopustit při uzavření dodatku č. 8 podle § 117a písm. d) zákona o veřejných zakázkách zastavuje, neboť v průběhu správního nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce, jelikož předmět plnění dodatku č. 8 lze subsumovat pod předmět plnění rámcové smlouvy. 9. Žalovaný spáchání předmětných správních deliktů konkrétně spatřoval v tom, že žalobce uzavřel s vybraným uchazečem dodatky č. 5 a č. 9 k rámcové smlouvě, jejichž předmět plnění (poskytované služby) nicméně nebylo možné podřadit pod předmět plnění rámcové smlouvy, neboť plnění na ní založené je spjato s produkty Microsoft. Uvedené tvrzení dle žalovaného prokazuje i skutečnost, že služby poskytované na základě těchto dodatků byly samostatně zpoplatněny, konkrétně u dodatku č. 5 byla celková cena stanovena na 70.171.123 Kč vč. DPH, u dodatku č. 9 pak na 5.793.715,20 Kč vč. DPH. Žalovaný proto uzavřel, že za situace, kdy jakékoliv plnění poskytované na základě rámcové smlouvy mělo být vztaženo k produktům Microsoft, měl žalobce, pokud chtěl poptávat nějaké jiné dodávky či služby, tak učinit v rámci samostatných zadávacích řízení, nikoliv na základě rámcové smlouvy. Plnění nepředpokládaná rámcovou smlouvou jsou samostatnou veřejnou zakázkou ve smyslu § 7 zákona o veřejných zakázkách a jako taková měla být zadána v některém z druhů zadávacích řízení upravených v § 21 odst. 1 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že tak žalobce neučinil a svým postupem na základě rámcové smlouvy poptával jiná plnění, než která jsou rámcovou smlouvou předpokládána, rovněž ovlivnil hospodářskou soutěž mezi potenciálními dodavateli, a to přímo fatálním způsobem, neboť docílil toho, že o rámcovou smlouvou nepředpokládaná plnění mezi potenciálními dodavateli žádná soutěž neproběhla. „Je tedy nesporné, že postup zadavatele mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť v případě řádného zadávacího řízení, v rámci kterého by byly poptávány produkty a služby nespadající pod předmět rámcové smlouvy, mohl zadavatel obdržet nabídky od více potenciálních dodavatelů, přičemž není vyloučeno, že by některá z nabídek přinášela zadavateli výhodnější podmínky, a to nejen cenové.“ 10. Proti tomu rozhodnutí (konkrétně proti jeho výrokům I. až III.) podal žalobce rozklad, v němž namítal nezákonnost a nesprávnost právních závěrů žalovaného, neboť jsou založeny na nedostatečně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu, kdy žalovaný při jejich formulaci vycházel ze závěrů znaleckého posudku, který však trpí závažnými nedostatky, jak po stránce formální, tak i obsahové (odborné). Rozklad žalobce nicméně předseda ÚOHS žalobou napadeným rozhodnutím zamítl jako nedůvodný a jako správné potvrdil rozhodnutí žalovaného v jeho výrocích I. až III. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 11. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.), žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí předsedy ÚOHS i rozhodnutí žalovaného zrušil. 12. Žalobce, za použití obdobné argumentace jako ve svém rozkladu proti rozhodnutí žalovaného, namítá nezákonnost rozhodnutí žalovaného, které považuje za nepřezkoumatelné a nesprávné, pokud jde o jeho právní závěr týkající se spáchání předmětných správních deliktů (výroky I. a II.). Jestliže pak předseda ÚOHS, bez ohledu na tyto skutečnosti, dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je věcně správné, zatížil rovněž své rozhodnutí vadou nezákonnosti, když se dostatečně nevypořádal s žalobcovými námitkami, vznesenými v jím podaném rozkladu. 13. Namítanou nezákonnost výroků I. a II. rozhodnutí žalovaného žalobce spatřoval především v tom, že žalovaný je z