5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

29 Af 43/2016- 50 - text  9 29 Af 43/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: HANYKO Praha s.r.o., IČ: 64940152 sídlem Křížová 1018/6, 150 00 Praha 5 zastoupený advokátem Mgr. Janem Kubicou sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: Národní ústav duševního zdraví sídlem Topolová 748, 250 67 Klecany zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Kochmanem sídlem Belgická 276/20, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 29. 2. 2016, č. j. ÚOHS-R359/2015/VZ-07687/2016/321/BRy, a ze dne 24. 5. 2016, č. j. ÚOHS-R413/2015/VZ-22093/2016/322/KBe, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se svou žalobou výslovně domáhal zrušení dvou rozhodnutí žalovaného, a to jednak rozhodnutí ze dne 22. 10. 2015, č. j. ÚOHS-S0683/2015/VZ/35322/2015/542/EŠu, jímž žalovaný podle § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zastavil řízení o návrhu žalobce ze dne 2. 10. 2015 na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) učiněných při zadávání veřejné zakázky „NUDZ – laboratorní nábytek“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 28. 7. 2015 a uveřejněno dne 29. 7. 2015 pod ev. č. 519193 (ve znění opravy dne 18. 9. 2015) a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 31. 7. 2015 pod ev. č. 2015/S 146-268746, ve znění opravy dne 23. 9. 2015, jednak rozhodnutí ze dne 18. 11. 2015, č. j. ÚOHS-S0683/2015/VZ/39840/2015/542/EŠu, kterým žalovaný zamítl návrhy žalobce na nařízení předběžných opatření, jimiž měl žalovaný zadavateli ve smyslu § 117 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o veřejných zakázkách uložit zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím zařízení na předmětnou veřejnou zakázku, resp. uložit pozastavení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku. 2. Přestože žalobce v petitu žaloby výslovně napadá obě rozhodnutí žalovaného, coby správního orgánu prvního stupně, krajský soud (s ohledem na závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56) z obsahu žaloby i následných podání žalobce dovodil, že žalobce svou žalobou brojí rovněž proti v záhlaví citovaným rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda ÚOHS“), v nichž rozhodoval o žalobcem podaných rozkladech proti výše citovaným rozhodnutím žalovaného. 3. Prvně uvedeným rozhodnutím ze dne 29. 2. 2016 předseda ÚOHS zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2015, neboť jej považoval za správné, a s důvody, kterými odůvodňoval zastavení předmětného řízení podle § 117a písm. d) zákona o veřejných zakázkách, se zcela ztotožnil. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž poukázal na skutečnost, že dle § 114 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách musí návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele veřejné zakázky vedle obecných náležitostí podání obsahovat rovněž doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty podle § 67 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, a to v případě, že jde o návrh, který je k žalovanému podáván před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Žalovaný přezkoumal obsah návrhu a příloh, které k němu byly přiloženy, přičemž zjistil, že žalobce k návrhu nepřipojil ani doklad o složení kauce, ani doklad o doručení námitek zadavateli. Skutečnost, že by doklad o doručení námitek zadavateli měl být přílohou (součástí) návrhu žalobce v návrhu ani netvrdil. S ohledem na skutečnost, že se dle žalovaného jedná o neodstranitelnou vadu podání, uzavřel, že tato vada nemůže být zhojena ani dodatečně tím, že žalobce doklad o doručení námitek doručil žalovanému následně dne 16. 10. 2015, neboť tak učinil po lhůtě pro podání návrhu dle § 114 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, a proto správní řízení zastavil podle § 117a písm. d) zákona o veřejných zakázkách. Ke shodnému názoru dospěl i předseda ÚOHS, když konstatoval, že mezi neodstranitelné vady návrhu zákon o veřejných zakázkách se řadí i doklad o doručení námitek, což znamená, že pokud žalovaný obdrží návrh, který neobsahuje doklad o doručení námitek zadavateli, pak jediný možný postup v zahájeném správním řízení je jeho zastavení. Námitku žalobce, že je možné doklad o doručení námitek dodatečně doplnit ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení o zahájení správního řízení dle § 114 odst. 10 v návaznosti na § 114 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách, předseda ÚOHS považoval za nedůvodnou, neboť neodpovídá samotnému textu zákona, ani jeho smyslu a účelu. 4. Rovněž v druhém z žalobou napadených rozhodnutí, tj. v rozhodnutí ze dne 24. 5. 2016, předseda ÚOHS zamítl rozklad žalobce (směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2015), neboť jej posoudil jako rozklad podaný opožděně [podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 92 odst. 1 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)]. Z toho důvodu předseda ÚOHS nepřistoupil toliko k jeho meritornímu přezkumu ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu, ale v souladu s § 92 správního řádu pouze zkoumal, zda neexistují předpoklady pro přezkoumání napadeného rozkladu v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo vydání rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že žádné takové skutečnosti v daném případě dány nebyly. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobce, za použití obdobné argumentace jako ve svém rozkladu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2015, namítá nezákonnost rozhodnutí žalovaného, neboť dle jeho názoru žalovaný přistoupil k zastavení řízení jednak v rozporu se smyslem zákona o veřejných zakázkách, jednak v rozporu s § 114 odst. 10 v návaznosti na § 114 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách. Procesní postup žalovaného, flagrantně porušující zákon o veřejných zakázkách, je dle žalobce nadto v rozporu s principy dobré správy. 6. Žalobce má za to, že smyslem zákona o veřejných zakázkách je nepochybně také zajistit, aby byl dodržen proces, kdy nejprve budou podány námitky k zadavateli, a potom se navrhovatel teprve obrátí na žalovaného, jak ostatně vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu č. 40/2015 Sb., na jehož základě byla citovaná ustanovení § 114 odst. 10 a odst. 11 vtělena do zákona o veřejných zakázkách, a z níž cituje i předseda ÚOHS v odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Smyslem navržené úpravy je tak docílit toho, aby byly podávány pouze vážně míněné návrhy opřené o důvody, které navrhovatel předestřel prostřednictvím námitek již zadavateli.“ Žalobce je toho názoru, že tento smysl byl z jeho strany naplněn. 7. Žalobce je rovněž toho názoru, že žalovaný postupoval v rozporu s § 114 odst. 10 v návaznosti na § 114 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách, z nichž lze dovodit, že doklad o doručení námitek zadavateli je možné doložit i ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, jak to předpokládá § 114 odst. 11 zákona o veřejných zakázkách, neboť omezení, o kterém hovoří § 114 odst. 10 zákona o veřejných zakázkách, se nemůže týkat dokladu o doručení námitek zadavateli. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Ve vyjádření k žalobě předseda ÚOHS předně uvedl, že v části, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2015, kterým zamítl návrhy žalobce na vydání předběžného opatření, je žaloba nepřípustná, neboť se jedná o rozhodnutí předběžné povahy, na něž se vztahuje kompetenční výluka dle § 70 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jak ostatně konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 8. 2013, č. j. 7 As 23/2013-33 (dostupný rovněž na www.nssoud.cz), a proto by žaloba měla být krajským soudem v této části odmítnuta podle § 46 odst. 1 s. ř. s. 9. Ve vztahu k žalobním námitkám předseda ÚOHS konstatoval, že se převážně shodují s námitkami žalobce, uplatněnými již v jím podaném rozkladu, s nimiž se však předseda ÚOHS dle svého názoru v napadeném rozhodnutí dostatečně a řádně vypořádal. Žalobce však dle jeho názoru tuto argumentaci zcela pomíjí a směřuje svou žalobu nikoliv proti rozhodnutí o rozkladu, ale pouze proti rozhodnutí prvostupňovému, ačkoliv obě rozhodnutí žalovaného spolu tvoří nedílný celek, a je tak třeba tato rozhodnutí přezkoumávat ve společném znění. 10. Nad rámec toho předseda ÚOHS uvedl, že pro posouzení rozhodované věci je zcela zásadní nejprve odpovědět na otázku, jaké náležitosti návrhu jsou zákonem stanoveny, a zda se v případě, že návrh některou z náleži