4 As 30/2009 — Nejvyšší správní soud

62 A 50/2017- 31 - text - 7 - pokračování 62A 50/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: V. S. bytem K. 1455/34, B. zastoupen Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem Příkop 8, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27.1.2017, č.j. MV-7240-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 27.1.2017, č.j. MV-7240-4/SO-2017, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5.6.2014, č.j. OAM-25811-14/TP-2013. Tímto rozhodnutím byla žalobci podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce v prvé řadě namítá, že v době vydání napadeného rozhodnutí splňoval celkovou dobu pěti let nepřetržitého pobytu na území. K tomu se dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, č.j. 1 As 24/2011-79, podle kterého má správní orgán rozhodovat na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Ke splnění podmínky pěti let nepřetržitého pobytu na území dále uvádí, že žalovaná ve svém rozhodnutí vycházela z přechodových razítek otištěných v cestovním dokladu žalobce, přestože přechodová razítka nemohou sloužit jako důkaz ke zjištění žalobcovy skutečné přítomnosti či nepřítomnosti na území České republiky. 3. Podle žalobce nejsou doklady cizinců, zejména jsou-li držiteli povolení k dlouhodobému pobytu jako v případě žalobce, na hraničních přechodech do Schengenského prostoru vždy opatřovány přechodovými razítky, ale děje se tak nepravidelně, spíše výjimečně. Cizinec, kterému byl povolen dlouhodobý pobyt podle českého vnitrostátního práva, což je i případ žalobce, nemá a neměl žádnou povinnost ani důvod vyžadovat po orgánech provádějících hraniční kontrolu přechodová razítka, K tomu žalobce odkazuje na čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (dále jen „Schengenský hraniční kodex“), a na § 119 odst. 1 písm. b) bod 8 zákona o pobytu cizinců. Pokud tedy žalovaná rozhodla na základě přechodových razítek v cestovním dokladu žalobce, nepostupovala v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce nesouhlasí s tím, že by jeho nepřítomnost na území České republiky byla tak rozsáhlá, jak uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí. 4. Dále žalobce namítá rozpor napadeného rozhodnutí s § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a principem legitimního očekávání. 5. Žalobce také namítá, že z § 70 odst. 2 písm. c) část věty za středníkem zákona o pobytu cizinců vyplývá, že cizinec není povinen splnění podmínky pěti let nepřetržitého pobytu na území prokazovat, ale naopak správní orgán nese důkazní břemeno o tom, že cizinec na území České republiky nebyl; k tomu upozorňuje na § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. 6. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného. Na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí a je přesvědčena, že žádost o vydání povolení k trvalému pobytu byla posouzena správně a v souladu se zákonem. Žalovaná navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním postoji setrvala během celého řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 9. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s.ř.s. 10. Pokud žalobce namítá, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňoval podmínku celkové doby nejméně pěti let nepřetržitého pobytu na území, tak mu soud zapravdu nedává. 11. Předně se zdejší soud zabýval otázkou, k jakému okamžiku se splnění podmínky celkové doby nejméně pěti let nepřetržitého pobytu na území podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců posuzuje. V souladu s ustálenou judikaturou správních soudů (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12.1.2017, č.j. 5 Azs 234/2016-21, ze dne 4.1.2017, č.j. 7 Azs 214/2016-26, nebo ze dne 15.6.2016, č.j. 9 Azs 95/2016-29), dospěl k závěru, že je splnění podmínky přechozího pobytu na území vyžadováno bezprostředně před podáním žádosti, nikoli až v době vydání rozhodnutí o žádosti, jak tvrdí žalobce. 12. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, č.j. 1 As 24/2011-79, neboť ten na danou věc nedopadá. V citovaném rozsudku sice skutečně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí a nikoliv v době zahájení řízení, tento závěr byl ovšem vysloven v řízení o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (nikoliv v řízení o povolení k trvalému pobytu dle § 68 a násl. zákona o pobytu cizinců, jak je tomu v nyní projednávané věci). Současně v tomto rozsudku soud zdůraznil, že nejsou vyloučeny situace, kdy bude namístě se od uvedeného pravidla odchýlit. Takovým případem je podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.1.2017, č.j. 5 Azs 234/2016-21, právě posuzování nepřetržitosti pobytu žadatele o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Tato námitka tedy důvodná není. 13. Žalobce dále nesouhlasil s tím, jak žalovaná posoudila podmínku pěti let nepřetržitého pobytu žalobce na území. 14. Podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci po pěti letech nepřetržitého pobytu na území. 15. Podle § 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se do doby pobytu podle odstavce 1 započítávají i období nepřítomnosti cizince na území v průběhu této doby pobytu, pokud tato jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla šest po sobě jdoucích měsíců a pokud ve svém souhrnu nepřesáhla deset měsíců, a dále období nepřítomnosti cizince na území, které nepřesáhlo dvanáct po sobě jdoucích měsíců, pokud byl cizinec pracovně vyslán do zahraničí. 16. Žalovaná v napadeném rozhodnutí při posouzení splnění této podmínky vycházela z přechodových razítek otištěných v cestovním dokladu žalobce č. „X“, ze kterých zjistila, že žalobce se na území v rozhodném období pěti let před podáním žádosti, tj. od 3.12.2008 do 3.12.2013, nezdržoval v době od 3.10.2009 do 10.3.2010 (157 dnů), od 13.10.2010 do 5.11.2010 (22 dnů), od 8.12. 2010 do 26.2.2011 (79 dnů), od 1.11.2011 do 31.3.2012 (119 dnů), od 26.9.2012 do 9.10.2012 (12 dnů), od 21.12.2012 do 12.3.2013 (80 dnů), od 2.9.2013 do 15.9.2013 (12 dnů). Žalobce tak na území nepobýval celkem 481 dní, čímž překročil zákonem povolenou dobu nepřítomnosti na území podle § 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť období jeho nepřítomnosti na území v rozhodném období ve svém souhrnu přesáhlo deset měsíců. 17. Pokud žalobce namítá, že přechodová razítka nelze použít jako důkaz, pak mu soud zapravdu nedává. 18. Cestovní pas je veřejnou listinou (§ 108 odst. 1 a § 109 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Podle § 2 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o cestovních dokladech), dále jen „zákon o cestovních dokladech“, je cestovní doklad veřejnou listinou opravňující občana k překračování státních hranic České republiky přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. Cestovním dokladem občan prokazuje své jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství České republiky a další údaje zapsané nebo zpracované v cestovním dokladu podle tohoto zákona. Součástí veřejné listiny (cestovního dokladu) tak jsou i přechodová razítka. Jak k tomu uvádí zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 9.3.2017, č.j. 31 A 89/2015-26, „[j]elikož se jedná o vyznačení výjezdu či příjezdu na území, které vyznačuje státní orgán, jedná se o údaj,