7 Afs 50/2010 — Nejvyšší správní soud

30 Af 10/2017- 57 - text 16 30 Af 10/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: 1RIF otevřený podílový fond IČO/NIČ/KIČ/NID: 751 60 633 sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8 zastoupený advokátem Mgr. Petrem Šmehýlem sídlem Krakovská 1256/24, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2016, č. j. 54244/16/5100-31461-701942 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště ve Vsetíně (dále jen „správce daně“), platební výměr ze dne 6. 11. 2015, č. j. 1772960/15/3312-70462-804918. Tímto rozhodnutím byla žalobci podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákonné opatření č. 340/2013 Sb.“), a podle ustanovení § 139, § 147 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vyměřena daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 449 560 Kč. 2. Dne 19. 6. 2014 byla mezi společností 1. Regionální uzavřený investiční fond, a.s. – právním předchůdcem žalobce (jako prodávajícím) a paní P. S. a panem K. S. (jako kupujícími) uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovité věci specifikované v čl. I kupní smlouvy (pozemky parc. č. 2546/1, parc. č. 2547, parc. č. 2561, parc. č. 2562/1, parc. č. 2563, parc. č. 2565 a parc. č. 2566/1, všechny v kat. území Vsetín; a pozemek parc. č. 2564, jehož součástí je budova technické vybavenosti č. p. X, část obce Vsetín), přičemž kupní cena byla sjednána ve výši 10 400 000 Kč. 3. Žalobce podal dne 2. 10. 2014 v zákonné lhůtě daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, jehož přílohou byla kupní smlouva a znalecký posudek ze dne 2. 9. 2014, č. 3203-577/2014, vypracovaný společností Odhadci a znalci CZ, s. r. o. Zjištěná cena převedených nemovitých věcí činila dle znaleckého posudku 11 659 320 Kč. V daňovém přiznání (v příloze č. 1 v tabulce č. 2) byla zvolena zjištěná cena pro určení srovnávací daňové hodnoty. Žalobce uvedl cenu zjištěnou ve výši 11 659 320 Kč (srovnávací daňová hodnota ve výši 75 % ceny zjištěné tak činila 8 744 490 Kč), cenu sjednanou ve výši 10 400 000 Kč a daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 415 680 Kč (vypočtena jako 4 % z ceny sjednané, snížená o 8 000 Kč za zpracování znaleckého posudku, tj. ze základu daně 10 392 000 Kč). 4. Správce daně následně žalobci zaslal výzvu k prokázání skutečností ze dne 6. 11. 2014, č. j. 1772862/14/3312-24400-804918, v níž po žalobci požadoval doložení dalších dokumentů specifikovaných v této výzvě v souvislosti s budovou technické vybavenosti č. p. X (výkresová dokumentace, kopie nájemních smluv, včetně případných dodatků, schémata jednotlivých podlaží budovy s vyznačením pronajatých, pronajímatelných a nepronajímatelných ploch, kopie smluv, kterými byla zřízena věcná břemena váznoucí na převáděných nemovitých věcech). Požadované dokumenty byly žalobcem správci daně dodány dne 19. 11. 2014, výkresovou dokumentaci k budově č. p. 361 správci daně předložil kupující, pan K. S. Výzvou ze dne 8. 12. 2014, č. j. 1931014/14/3312-70462-804918, správce daně požadoval po žalobci, aby k předloženým nájemním smlouvám doložil splátkové kalendáře s aktuální výší nájemného za všechny pronajaté plochy v budově č. p. 361 za období posledních dvanácti měsíců před jejím prodejem. Požadované dokumenty žalobce správci daně dodal na CD nosiči dne 11. 12. 2014. 5. Vzhledem k tomu, že správci daně vznikly pochybnosti o správnosti podaného daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a znaleckého posudku č. 3203-577/2014, vyzval žalobce dle ustanovení § 89 odst. 1 daňového řádu výzvou ze dne 2. 4. 2015, č. j. 739648/15/3312-70462-804918, k jejich odstranění. Podrobná specifikace pochybností správce daně o správnosti údajů byla popsána v uvedené výzvě, na kterou krajský soud pro stručnost odkazuje. Žalobce reagoval na výzvu podáním ze dne 5. 5. 2015, jehož přílohou bylo dodatečné daňové přiznání a dále fotokopie dodatku č. 1 ze dne 23. 4. 2015 ke znaleckému posudku. Dne 25. 5. 2015 pak žalobce předložil správci daně také originál tohoto dodatku. Správce daně následně zjistil, že nebyly odstraněny všechny pochybnosti, které měl o předloženém znaleckém posudku, kdy přetrvávaly pochybnosti o správnosti zatřídění budovy č. p. 361 jako budovy typu F, o správnosti ocenění budovy č. p. 361 kombinací nákladového a výnosového způsobu a o správnosti indexu Ip pozemků. Správce daně zaslal Městskému úřadu ve Vsetíně výzvu k poskytnutí informací ze dne 10. 6. 2015, č. j. 1278583/15/3312-70462-804918, kdy žádal o sdělení informací stran kolaudace, či případné rekolaudace nebo změny užívání budovy č. p. X. Požadované informace byly správci daně poskytnuty sdělením ze dne 23. 6. 2015, č. j. MUVS-S 6951/2015/OÚPSŘD-330/Sa-2, z něhož vyplynulo, že kolaudační rozhodnutí na stavbu telekomunikační budovy bylo vydáno dne 2. 10. 1995 (PM 3. 10. 1995), dne 27. 6. 2006 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí na stavební úpravy části 2. NP budovy č. p. 361 směřující ke změně účelu užívání z kanceláře č. 203 na technologický prostor (kolokační centrum) a dne 14. 11. 2012 byl vydán souhlas se změnou užívání stavby – místností č. 303, 326 a 327 ve 3. NP budovy č. p. 361 na provozovnu nehtového studia. 6. Dne 7. 8. 2015 správce daně na základě znaleckého posudku, dodatku č. 1 a dalších důkazních prostředků, které měl k dispozici, vypracoval úřední ocenění č. FÚ/471/14/12, podle kterého zjištěná cena nemovitých věcí, které byly předmětem kupní smlouvy, činila 14 998 130 Kč. Správce daně zaslal žalobci sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne 25. 9. 2015, č. j. 1609813/15/3312-70462-804918, ve kterém žalobce poučil o možnosti podat návrh na pokračování v dokazování a návrh na provedení dalších důkazních prostředků. Žalobce této možnosti nevyužil, a protože ani správce daně neshledal důvody k pokračování v dokazování, vydal ve věci prvostupňové rozhodnutí, platební výměr ze dne 6. 11. 2015, č. j. 1772960/15/ 3312-70462-804918, kterým žalobci vyměřil daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 449 560 Kč. Daň vyměřená správcem daně tak byla o 33 880 Kč vyšší než daň tvrzená žalobcem. 7. Proti uvedenému platebnímu výměru se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 12. 2016, č. j. 54244/16/5100-31461-701942, jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí správce daně potvrdil. II. Obsah žaloby 8. Žalobce v podané žalobě nesouhlasil s postupem správce daně předcházejícím vydání prvostupňového platebního výměru, nesouhlasil ani s výrokem platebního výměru, stejně jako s postupem žalovaného a závěry žalobou napadeného rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena povinnost nemající oporu v platných právních předpisech - povinnost uhradit daň, která neodpovídá smyslu ani účelu zákonného opatření č. 340/2013 Sb. a která je v rozporu ústavním pořádkem České republiky. 9. Žalobce se domníval, že správce daně v posuzovaném případě nezdůvodnil svůj postup, ani to, ohledně jaké skutečnosti a z jakých důvodů měl pochybnosti o správnosti stanovené daně. Žalobce měl za to, že správce daně v daňovém řízení nepostupoval v souladu s platnými právními předpisy, jak mu ukládá § 5 odst. 1 daňového řádu, a současně porušil svou povinnost šetřit práva a právem chráněné zájmy osob zúčastněných na správě daní dle ustanovení § 5 odst. 3 daňového řádu. Pokud se jednalo o provedení úředního ocenění nemovité věci, žalobce uvedl, že osoba znalce musí být vždy osobou odlišnou od správce daně, kdy při objasňování odborné otázky je třeba kromě odbornosti též znalecké (vědecké) objektivity, nepodjatosti a nestrannosti, k čemuž žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2010, č. j. 7 Afs 50/2010 - 60. Žalobce dále namítal, že postup správce daně odporoval ustanovení § 8 odst. 2 daňového řádu, a lze jej označit za zcela nepředvídatelný. To se nejmarkantnějším způsobem projevilo při srovnání daňového řízení ve věci vkladu V-3479/2012-810, týkajícího se daně z převodu nemovitostí identických s věcmi, které byly převáděny v tomto řízení, kdy i v tomto řízení byl znalecký posudek zpracován stejným znalcem za použití stejného předpisu u stejných nemovitostí a správce daně proti němu nic nenamítal. 10. Žalobce zpochybňoval rovněž správnost provedeného úředního ocenění, podle kterého správce daně klasifikoval převáděnou stavbu jako budovu typu „P“. Dle žalobce přitom pro klasifikaci nebyla podstatná zařízení umístěná ve stavbě (v budově), pokud jsou demontovatelná. Proto v případě, jsou-li n