8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 11/2024- 30 - text  13 32 Ad 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: Ing. J. B. zastoupen Mgr. Karlem Kunešem, advokátem se sídlem Klicperova 1266/1, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2024, č. j. MPSV-2024/78461-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 7. 2024, č. j. MPSV-2024/78461-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo v odvolacím řízení zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „úřad práce“) ze dne 1. 2. 2024, č. j. NAC-129/2024-J2, kterým byla žalobci podle ust. § 39 odst. 1, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. c) a odst. 2, § 50 odst. 5 a § 51 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), ode dne 2. 10. 2023 přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 5 896 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 4 717 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 4 324 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu, po podpůrčí dobu 11 měsíců. II. Žalobní argumentace 2. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včas podanou žalobou. Namítal, že žalovaný se při přezkumu napadeného rozhodnutí nevypořádal dostatečně se všemi jeho odvolacími námitkami, odchýlil se od závěrů judikatury a postupoval v rozporu s právním řádem. 3. Žalobce je přesvědčen, že pokud měl správní orgán I. stupně pochybnosti o možnosti postupu podle § 50 zákona o zaměstnanci (tj. pochybnosti o možnosti přiznat dávku podpory v nezaměstnanosti v plné výši), měl v rámci poučení o možnosti seznámení se s podklady pro rozhodnutí a podání vyjádření, poučit žalobce o nedostatcích dokladů, které správnímu orgánu předložil a o hrozícím postupu podle § 51 téhož zákona, který pro žalobce znamená zásadní změnu ve výši podpory v nezaměstnanosti. Žalobce proto nesouhlasí s žalovaným, že byl prokazatelně poučen o tom, jaké rozhodné skutečnosti má v souvislosti se žádostí o podporu v nezaměstnanosti doložit. 4. Poukázal na pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Vzhledem k tomu, že si zaměstnavatel neplnil svoji povinnost ohlásit na Českou správu sociálního zabezpečení mimo jiné také údaje potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti (tj. o druhu zaměstnání, době trvání zaměstnání, době důchodového pojištění, výši průměrného nebo pravděpodobného měsíčního čistého výdělku zjištěného dle příslušných právních předpisů), nemohl úřad práce zjistit, zda vůbec byl pracovní poměr s odvolatelem ukončen“, s tím, že považuje za diskriminační tu skutečnost, že neplnění povinností ze strany jeho zaměstnavatele jde k tíži jemu samému a je penalizován postupem dle § 50 zákona o zaměstnanosti, oproti ostatním zaměstnancům téhož zaměstnavatele, kteří dle informací žalobce obdrželi podporu v nezaměstnanosti v plné výši, přičemž právní základ pro posouzení tohoto nároku byl u všech zaměstnanců téhož zaměstnavatele stejný. Žalobce zdůraznil, že na plnění povinností zaměstnavatele v rámci svých pracovněprávních povinností neměl vliv. 5. Žalobce nesouhlasí ani s další argumentací žalovaného, který s odkazem na ust. § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nepřihlédl k námitce, kterou žalobce uplatnil až v odvolání (že ke dni sepsání odvolání existují doklady prokazující výši jeho měsíčního čistého průměrného výdělku přiložené k odvolání - výplatní pásky, mzdový list), a posoudil ji jako tzv. novou skutečnost, k níž nelze následně v odvolacím řízení přihlížet. Namítá, že vlivem chybného poučení ze strany správního orgánu I. stupně a jeho postupem v rozporu se zásadami stanovenými v § 2 a § 4 správního řádu, bylo vydáno pro něho překvapivé rozhodnutí, jehož vzniku mohl zabránit, pokud by byl řádně poučen o svých právech a povinnostech, a především pak o zamýšleném postupu správního orgánu I. stupně. Není pravdou, že neexistují doklady, které jsou schopny prokázat jeho výdělek pro potřeby stanovení podpory v nezaměstnanosti ve smyslu § 50 zákona o zaměstnanosti. 6. Uvedl, že ke dni vydání rozhodnutí o nedostatcích doložených podkladů ani nevěděl, natož aby se je mohl pokusit dohledat a předložit. Tím správní orgán porušil zásadu zákazu překvapivosti rozhodnutí, když se mu z dosavadního průběhu řízení jevilo, že jeho žádosti bude plně vyhověno. Žalovaný postup správního orgánu I. stupně aproboval, což žalobce vnímá jako nezákonné. 7. Dále uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) vyplývá, že správní orgány projednávající žádosti podle § 42 zákona o zaměstnanosti mají v případě nedostatků dokladů podstatných pro určení výše podpory v nezaměstnanosti žadatele poučit o takových nedostatcích podání, které povedou k postupu dle § 51 zákona a poskytnout mu lhůtu k doplnění podání. Judikatura dále dovodila, že v případě pochybností správního orgánu, že uchazeč ve své žádosti neuvedl dostatek informací nebo je dostatečně nepodložil, je jeho úkolem, aby uchazeče vyzval k dodatečnému doplnění žádosti. Až pokud by uchazeč neposkytl potřebnou součinnost (§ 50 odst. 2 věta třetí správního řádu) a správní orgán by nebyl schopen obstarat si potřebné informace či podklady sám, mohl by správní orgán žádosti z takového důvodu nevyhovět. Jen takovým postupem budou plně respektovány zásady činnosti, jimiž je správní orgán ze zákona vázán (rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2015, čj. 2 Ads 106/2015-31). Uvedenou judikaturu, stejně jako závěry Veřejného ochránce práv žalobce namítl a předložil již v odvolání, ale napadené rozhodnutí se s nimi nijak nevypořádává, když žalobce je přesvědčen o tom, že postup správního orgánu I. stupně byl v rozporu s těmito závěry. 8. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření v celém rozsahu odkázal na své rozhodnutí. Neztotožnil se s námitkami žalobce, že by jako žadatel o podporu v nezaměstnanosti nebyl ze strany správního orgánu I. stupně řádně a prokazatelně poučen o svých právech a povinnostech a dále o právech a povinnostech účastníka správního řízení. 10. Shrnul, že ze spisové dokumentace vyplývá, že žalobce dne 2. 10. 2023 požádal o zprostředkování zaměstnání a od tohoto data byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Téhož dne také podal žádost o podporu v nezaměstnanosti. Současně byl poučen o podmínkách zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání a také o podmínkách nároku na podporu v nezaměstnanosti, a to včetně povinnosti doložit skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti uvedené v bodě II pod č. 1, 2, 4, 7, 9 a 10 tiskopisu „Základní poučení uchazeče o zaměstnání“. Dle uvedeného poučení tak měl doložit dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců získanou zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností nebo započtením náhradních dob zaměstnání, způsob skončení pracovněprávního vztahu, průměrný měsíční výdělek, který byl u žalobce jako uchazeče o zaměstnání zjištěn v posledním ukončeném zaměstnání v rozhodném období, aj. Svým podpisem na žádosti potvrdil, že byl poučen a že obdržel „Základní poučení uchazeče o zaměstnání“ platné ode dne 1. 1. 2022. Současně byl dále poučen o právech a povinnostech účastníka správního řízení včetně práva navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu správního řízení až do vydání rozhodnutí, o právu vyjádřit v řízení své stanovisko, nahlížet do spisu a před vydáním rozhodnutí se vyjádřit k jeho podkladům. Obsahem spisu je dále písemné oznámení o ukončení dokazování ve věci podpory v nezaměstnanosti a stanovení lhůty, v níž se žalobce může k podkladům rozhodnutí vyjádřit, případně navrhnout jejich doplnění, které žalobce osobně převzal. Svého práva ve stanovené lhůtě nevyužil. 11. K námitce nedostatečného poučení žalovaný uvedl, že veškeré povinné náležitosti žádosti jsou uvedeny ve formuláři „Žádost o podporu v nezaměstnanosti“, kterou žalobce řádně vyplnil a tato splňovala náležitosti podání. Správní orgán I. stupně tak neměl žádný důvod vyzývat žalobce k doplnění podání a stanovit mu přiměřenou lhůtu. K náležitému poučení ze strany správního orgánu žalovaný (stejně jako v rozhodnutí) poukázal na rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2023 č. j. 8 Ads 136/2021-34. Dle žalovaného žádost, kterou žalobce dne 2. 10. 2023 podal na úřadu práce, veškeré náležitosti podání splňovala. Nadto byl žalobce rovněž poučen o tom, jaké rozhodné skutečnosti má v souvislosti se žádostí o podporu v nezaměstnanosti doložit. Námitka nedostatečného poučení ze strany správního or