4 Ads 118/2013 — Nejvyšší správní soud

38 Ad 16/2011- 130 - text pokračování - 33 - 38Ad 16/2011 38Ad 16/2011-130 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Bohuslavy Drahošové a soudců JUDr. Jany Záviské a JUDr. Petra Indráčka v právní věci žalobce: Město Rakovník, IČ: 00244309, se sídlem Rakovník, Husovo nám. 27, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.1.2011 č. j. 3206/1.30/10/14.3, ve věci správního deliktu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18.1.2011 č.j. 3206/1.30/10/14.3, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce (dále jen OIP) pro Ústecký kraj a Liberecký kraj ze dne 16.11.2010, č.j. 6500/7.III/10/14.3-14, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 80.000,- Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč. Uvedeným rozhodnutím OIP byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 24 odst. 1 písm. d/ zákona č. 251/2005 o inspekci práce tím, že jako zaměstnavatel neprojednal se zaměstnankyní J. T. její stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů, podanou dne 23.2.2009 a porušil tak právní povinnost vyplývající pro zaměstnavatele z ust. § 14 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. Žalobce pod bodem II. žaloby uvedl, že rozhodnutím žalovaného jako správního orgánu byl zkrácen na svých právech, neboť nezákonným rozhodnutím žalovaného byl pravomocně uznán vinným ze spáchání správního deliktu a byla mu uložena pokuta ve výši, která je zcela neadekvátní vzhledem k okolnostem daného případu i s ohledem na výši běžně ukládaných pokut OIP za správní delikty na úseku rovného zacházení. Pod bodem III. žaloby žalobce uvedl, že je přesvědčen, že správní orgán nezjistil objektivně stav věci. Ze strany OIP nebyly připuštěny žádné další důkazy, které navrhoval žalobce jako účastník řízení. Za nestandartní považoval i postup žalovaného při prolomení místní příslušnosti OIP, kdy dle jeho názoru celé správní řízení včetně kontroly, která zahájení správního řízení předcházela, měl v souladu se zákonem provádět místně příslušný Oblastní inspektorát pro Středočeský kraj, do jehož územního obvodu město Rakovník spadá. Žalobce dovozoval, že k prolomení místní příslušnosti k OIP nebyly dány žádné zákonné důvody a rovněž prolomení místní příslušnosti ze strany žalovaného nebylo řádně zdůvodněno a tím došlo k porušení základních zásad správního řízení. Poukázal na to, že soustavně upozorňoval v rámci správního řízení na skutečnost, že k neprojednání stížnosti zaměstnankyně J. T. s odborovou organizací došlo výlučně z důvodů, které nebyly na jeho straně. Uvedl, že žalobci jako zaměstnavateli nebyl a není znám zdravotní stav zaměstnance J. T., když tato nikdy nepředložila žádnou zprávu ani jiné sdělení ošetřujícího lékaře, zda je zdravotně způsobilá k účasti na jednání. OIP vycházel dle jeho názoru pouze z jednostranného tvrzení zaměstnankyně, které nebylo z její strany zaměstnavateli žádným způsobem doloženo. Žalobce nebyl kompetentní k posuzování zdravotního stavu a tvrdila-li zaměstnankyně věci spadající mimo takové kompetence zaměstnavatele, měla je prokázat, což neučinila a zaměstnavatel tuto skutečnost OIP prokázal. Zdůraznil, že v době, kdy odpovídal na žádost zaměstnankyně č.j. TAJ 110, 112, 113, 114/2009 ze dne 7.4.2009 jasně deklaroval svou ochotu žádost projednat. To, že pracovní neschopnost trvala tak dlouhou dobu (od 12.2.2009 do 25.3.2010), nemohl zaměstnavatel předpokládat. Žalobce namítal, že OPI se v rámci rozhodnutí vůbec nevypořádal s tím, že ustanovení § 14 odst. 3 ZP, jehož porušení se měl zaměstnavatel dopustit, neobsahuje vůbec žádnou lhůtu, ve které je třeba povinnost plnit. Uvedl, že smysl ustanovení dle kvalifikovaných výkladů spočívá v tom, aby byl učiněn pokus odstranit před případným soudním řízením rozdílné názory zaměstnavatele a zaměstnance na danou věc. Pouze v rámci hodnocení důkazů z r. 2010 OIP konstatoval, že posuzovaný skutek byl spáchán v minulém roce, tj. v r. 2009. Namítal, že dlouhodobá pracovní neschopnost jmenované způsobovala, že k nerovnému zacházení a šikaně vůbec nemohlo docházet, protože jmenovaná se na pracovišti nenacházela a uvedl, že zaměstnavatelem byl učiněn pokus věc se zaměstnankyní projednat za účasti odboru, ovšem pro odmítavý postoj odborů, se tak nestalo. Žalobce namítal, že OIP svým způsobem předjímá, že stížnost oprávněna byla, ačkoli nebyl zcela seznámen s problematikou daného případu. Uvedl, že žalobkyně podala žalobu, jejíž obsah zahrnoval mimo jiné i tvrzení, jež byla předmětem podané stížnosti. Na základě podané žaloby jsou a budou prostřednictvím soudu řešeny nároky zaměstnankyně se shodným obsahem, jaký byl uveden v požadavku zaměstnankyně na projednání její stížnosti. Žalobce dále upozorňoval na postup OPI jako kontrolního orgánu ve věci podnětu zaměstnankyně. Uvedl, že je schopen prokázat, že zaměstnankyně uskutečnila na telefonní číslo OIP dne 30.4.2010 po obědě dva telefonní hovory a již čtyři pracovní dny na to, tj. 6.5.2010, bylo vyhotoveno ze strany OIP oznámení o provedení kontroly. Poukazoval na to, že časová souvislost mezi telefonními hovory uskutečněnými zaměstnankyní a oznámením o provedení kontroly ze strany OIP je více než zřejmá. Upozornil, že podněty byly OIP v rámci prolomení místní příslušnosti postoupeny dva, přitom kontrola byla provedena pouze na základě podnětu zaměstnankyně J.T. Žalobce namítal místní nepříslušnost OIP jako vážné procesní pochybení a dále namítal, že OIP nepřipustil navržené důkazy přestupkovými spisy komise pro projednání přestupků OÚ Lužná č. j. 900014/PŘ a komise k projednávání přestupků Města Nové Strašecí č. j. KPP/22/09, ze kterých vyplývá, že J.T. se na projednání přestupku, které měla spáchat koncem r. 2008 a začátkem r. 2009, na předvolání správního orgánu opakovaně nedostavovala z důvodu pracovní neschopnosti. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že zahájená přestupková řízení byla primárním důvodem jejího nástupu do pracovní neschopnosti, která trvala více jak jeden rok, neboť jmenovaná měla potřebu vyhýbat se odpovědnosti za spáchané přestupky s jediným cílem dovést odpovědnost za spáchané přestupky do prekluze. Dle žalobce zamítnutím provedení důkazů v této oblasti správní orgán ignoroval základní zásadu správního řízení, tj. objektivně zjistit stav věci. Pod bodem IV. žaloby žalobce navrhoval provedení důkazu spisy OIP č. j. 1317/4.53/09/15.2 a č. j. 1396/4.53/09/15.2. Namítal dále nutnost přezkoumání závěru, že písemné důkazy předložené při seznámení s podklady dne 5.11.2010 (s výjimkou TAJ 74, 110, 114, 162/2009) nemají žádnou souvislost se spáchaným správním deliktem. Poukázal na to, že v souvislosti s žádostí zaměstnankyně o projednání věci dle § 14 odst. 3 ZP namítal v důsledku množství podání zaměstnankyně určitou nepřehlednost jejich pracovně právních požadavků vůči zaměstnavateli z hlediska v úvahu přicházejícího projednání a dokládal toto příslušnými písemnostmi. Namítal, že správní orgán zcela bez konkrétních důkazů v oblasti posuzování zdravotního stavu, znalostí konkrétní situace na pracovišti vnímané a hodnocené zaměstnanci dotčeného odboru, tj. pracovním okolím J. T., přejímal bez dalšího negativní postoje zaměstnankyně k zaměstnavateli a odůvodňoval jimi své závěry v rámci své kontrolní a následně i rozhodovací činnosti. Za zcela zcestné považoval žalobce úvahy OIP, jímž odůvodnil výši pokuty. Dále žalobce namítal pod bodem V. žaloby, že rozhodné skutečnosti uvedené v § 36 odst. 1 ZIP nebyly v jeho případě řádně zkoumány. Uvedl, že pokud by teoreticky připustil, že ke spáchání správního deliktu mohlo za daných okolností skutečně dojít, nebyla dle něj dostatečně zohledněna skutečnost, že se v jeho případě jednalo o první porušení právních předpisů na úseku rovného zacházení, přičemž takové porušení hodnotí jako marginální. Uvedl, že je přesvědčen, že případná sankce za správní delikt měla být uložena jako výstraha, která by měla být úměrná mimo jiné závažnosti údajného protiprávního jednání a poměrům pachatele, kdy preventivní funkce by měla převažovat nad represí. Měl za to, že uložená pokuta nebyla uložena při důsledné aplikaci ZIP, neboť mu byla uložena pokuta ve výši, která je zjevně nepřiměřená, a to s ohledem na okolnosti spáchání správního deliktu, a s ohledem na výši pokut ukládanou správním orgánem při porušování povinnosti na úseku rovného zacházení. Dle informací, které obdržel, se výše sankcí za správní delikty na úseku rovného zacházení dle § 24 ZIP ukládané OIP pohybovala v rozmezí cca 18.000-22.000,- Kč, přičemž žalobci byla uložena sankce čtyřnásobně vyš