10 As 156/2025 — Nejvyšší správní soud

59 A 10/2025- 37 - text  8 59 A 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D., ve věci žalobce: V. Š. zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Vévodovou sídlem tř. Spojenců 689/3, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. MSK 34602/2025, ve věci přestupku, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. MSK 34602/2025 se v části, jíž došlo ke zrušení výroku II. rozhodnutí Městského úřadu Krnov ze dne 31. 1. 2025, č. j. KRNOOSP-858/2025 svrc a vrácení k novému projednání a rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se žaloba odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o části žaloby, která byla odmítnuta. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Martiny Vévodové, sídlem tř. Spojenců 689/3, 779 00 Olomouc. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. MSK 34602/2025, (dále jen „Napadené rozhodnutí“), jímž bylo k odvolání S. B. zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Krnov (dále jen „Prvostupňový orgán“) ze dne 31. 1. 2025, č. j. KRNOOSP-858/2025 svrc, (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“), a věc byla vrácena Prvostupňovému orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve společném řízení rozhodnuto výrokem I. tak, že S. B. je vinna ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což jí byla uložena pokuta ve výši 4 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 2 500 Kč, a výrokem II. bylo zastaveno řízení ve věci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu vedené proti žalobci, neboť spáchání skutku, o němž bylo řízení vedeno, nebylo žalobci prokázáno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce v žalobě nejprve shrnul průběh správního řízení. Mimo jiné uvedl, že proti Prvostupňovému rozhodnutí nepodal odvolání, když pro něj bylo pozitivní, přičemž ve vyjádření k odvolání S. B. namítal nepřípustnost jejího odvolání proti výroku II. Prvostupňového rozhodnutí. I výrok II. Prvostupňového rozhodnutí však byl k tíži žalobce k opravnému prostředku jiného (S. B.) zrušen. Přitom rozhodnutí dle § 86 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „přestupkový zákon“), má povahu rozhodnutí o hmotném právu a zasahuje se jím do hmotných práv obviněného, když je povahou rozhodnutím, které způsobuje vznik překážky věci pravomocně rozhodnuté. Žalobce tedy namítal, že žalovaný Napadeným rozhodnutím nezákonně zrušil výrok II. Prvostupňového rozhodnutí, který v době vydání Napadeného rozhodnutí byl v právní moci, neboť proti němu již nebylo možné podat odvolání. Dle žalobce byl oprávněn k podání odvolání proti výroku II. Prvostupňového rozhodnutí pouze on sám, a ne kdokoliv, kdo vystupuje ve společném řízení. Výrok I. a výrok II. Prvostupňového rozhodnutí jsou na sobě nezávislé, výrok I. obsahuje popis jednání S. B., které je zcela odlišné od jednání žalobce vymezeného ve výroku II., přičemž pro skutek vymezený výrokem II. S. B. nebyla procesně poškozenou (nebyl vydán výrok o vině žalobce, a tedy ani výrok o nároku na náhradu újmy). Jelikož se nejedná o totožné skutky, a navíc jde o zavinění z nedbalosti, je vyloučeno, aby žalobce a S. B. jednali společně, např. jako spolupachatelé. Dovodil-li tak z odvolání S. B. žalovaný, že směřuje i proti výroku II. Prvostupňového rozhodnutí, měl jej v tomto rozsahu vyhodnotit jako podané osobou neoprávněnou a jako nepřípustné jej zamítnout. Výklad § 96 odst. 1 přestupkového zákona provedený žalovaným považuje žalobce za formalistický – slovem „rozhodnutí“ je myšleno materiální pojetí; žalovaný opomněl navazující textaci „kterým byla vyslovena vina“, k čemuž výrokem II. Prvostupňového rozhodnutí nedošlo; a „plným rozsahem“ se myslí navazující výroky související s uznáním viny, popř. další výroky dle dané věci. Žalobce vedl úvahy stran dopadů formalistického výkladu zákona a dále uvedl, že podstatou společného řízení není rozšíření práv účastníků řízení k podání odvolání. V rámci žaloby pak žalobce navrhl přiznat žalobě odkladný účinek. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že Napadeným rozhodnutím žalobce nemohl být nijak zkrácen na svých právech, když jím nebyla žalobci uložena žádná povinnost ani mu nebylo odňato žádné právo – k tomu případně může dojít až vydáním nového rozhodnutí. Dle žalovaného tedy není splněna podmínka žalobní legitimace. Dále žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s § 82 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), neboť oba výroky Prvostupňového rozhodnutí jsou na sobě vzájemně závislé, když se týkají jedné dopravní nehody, kterou je třeba posoudit komplexně. Odvoláním nenapadený výrok o zastavení řízení o přestupku žalobce tedy nemohl samostatně nabýt právní moci, neboť to povaha věci neumožňuje, když tento výrok tvoří nedílný celek s výrokem o vině druhého účastníka dopravní nehody, který odvolání podal. V opačném případě by mohlo dojít k situaci, kdy by odvolací orgán – přes chybné posouzení příčin dopravní nehody správním orgánem prvního stupně – již nemohl zrušit prvostupňové rozhodnutí jako celek, a obviněný, u kterého bylo řízení o přestupku v prvním stupni zastaveno, by pak již nikdy nemohl být spravedlivě potrestán, přestože by objektivně za přestupek s následkem dopravní nehody odpovídal, a přestože druhý účastník dopravní nehody by současně potrestán býti mohl. Vzhledem k těmto důsledkům má žalovaný za to, že jím provedený výklad dotčeného ustanovení, který žalobce kritizuje, je správný. K návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě žalovaný uvedl, že pro to nejsou splněny podmínky, neboť zde není vůbec újma, kterou by výkon Napadeného rozhodnutí nebo jiné jeho právní účinky mohly způsobit. 4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zopakoval, že rozhodnutí dle § 86 odst. 1 přestupkového zákona má povahu rozhodnutí, kterým se zasahuje do hmotných práv obviněného. Takovým rozhodnutím se z obviněného stává osoba, proti níž se již nevede řízení o přestupku, a je-li zrušeno – v projednávané věci dokonce pravomocný výrok – pak se znovu stává osobou obviněnou. S odkazem na judikaturu žalobce stran argumentace žalovaného o žalobní legitimaci uvedl, že podstatné je už to, zda se rozhodnutí negativně projevilo v právní sféře žalobce. Vyjadřuje-li se žalovaný ve vyjádření k žalobě ke vzájemné závislosti výroků v Prvostupňovém rozhodnutí, pak dle žalobce žalovaný opožděně doplňuje již vydané rozhodnutí o úvahy svázané s § 82 odst. 3 správního řádu, a žalobce s takovou úvahou nesouhlasí, přičemž odkázal na žalobní argumentaci. K argumentaci žalovaného stran důsledků výkladu, který zastává žalobce, pak žalobce uvedl, že je zmatečná, že žalovaný presumuje nezákonnost rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a neuvádí, jak bude zajištěna náprava, rozhodne-li takto nezákonně (ovšem pozitivně pro účastníka řízení) sám odvolací správní orgán (a nastane tatáž situace). IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy Napadené rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal Napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je (co do hlavní části) důvodná. Při splnění podmínek stanovených v § 51 odst. 1 s. ř. s. krajský soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 6. Ze správních spisů krajský soud zjistil pro účely posouzení věci skutkový stav, jak je uveden v odst. 1 tohoto rozsudku, přičemž případná další dílčí zjištění jsou obsažena v odůvodnění níže. Mezi účastníky řízení není sporné, a ostatně to vyplývá i z Napadeného rozhodnutí, že o přestupcích žalobce a S. B. bylo vedeno společné řízení. IV.a K částečnému zrušení Napadeného rozhodnutí (výrok I. rozsudku) 7. Podstatou projednávané věci je posouzení, zda v případě, kdy je vedeno společné řízení o přestupcích více podezřelých a rozhodnutím prvostupňového správního orgánu je jeden z nich shledán vinným ze spáchání přestupku a je mu uložen správní trest a v