2 Azs 344/2018 — Nejvyšší správní soud

43 A 31/2019- 46 - text 10 43 A 31/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: M. S., státní příslušník Ukrajiny, bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným, sídlem Archangelská 1, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2019, č. j. MV-117488-3/SO-2018, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2019, č. j. MV-117488-3/SO-2018, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petra Novotného, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 7. 9. 2018, č. j. OAM-24177-14/ZM-2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ministerstvo tímto rozhodnutím zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 42g odst. 3 druhou větou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (čl. II zákona č. 222/2017 Sb. a contrario; dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť shledalo, že žalobce nebyl oprávněn požádat o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. 2. Žalobce uvádí, že žádal o prodloužení platnosti již vydané zaměstnanecké karty. Považuje za nelogické, aby nemohl žádat o prodloužení doby její platnosti. Poukazuje na to, že mu zaměstnanecká karta umožňuje legální pobyt na území České republiky, a pokud by o prodloužení doby platnosti nepožádal, okamžikem skončení její platnosti by pobytové oprávnění pozbyl. Namítá, že skutečnost, že je X společnosti VL STAV CZ s.r.o., IČO 28456548, sídlem X (dále jen „VL STAV“), netvoří překážku, aby mohl požádat o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Zdůrazňuje, že měl zájem vedle výkonu funkce statutárního orgánu působit i jako zaměstnanec uvedené společnosti, a proto také požádal o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Odmítá názor, že aby mohl nadále vykonávat práci, kterou pro společnost VL STAV vykonával dosud, musel by se vzdát funkce statutárního orgánu, poté požádat správní orgán o udělení souhlasu se změnou pracovního zařazení, případně o vydání nové zaměstnanecké karty, a teprve po udělení souhlasu by mohl pro uvedenou společnost vykonávat stejný druh práce a zaměstnanecká karta by mu mohla být prodloužena. Uvedený postup považuje za rozporný s jeho zájmy a šikanózní. Žalobce namítá, že správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou významné pochybnosti, v rozsahu, který je vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nezbytný, a neopatřily si dostatečné podklady pro své rozhodnutí, čímž porušily § 3 a § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Správní orgány dle názoru žalobce porušily též § 2 odst. 1, 3 a 4 s. ř., neboť nepostupovaly v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, nešetřily jeho oprávněné zájmy a nedbaly, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu. 3. Žalovaná navrhuje žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Zdůrazňuje, že v průběhu pobytu žalobce na území České republiky došlo ke změně rozhodné právní úpravy. Pokud zákonodárce vyloučil určitý okruh osob z možnosti žádat o zaměstnaneckou kartu, správní orgány nemohou v souladu se zásadou legality tento fakt ignorovat a zaměstnaneckou kartu takovým osobám vydat či její platnost prodloužit. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 4. Soud nejprve ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny požadované formální náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 zákona s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 5. Soud rozhodl o žalobě bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a má se tedy za to, že s tím souhlasí. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnost: Žalobce dne 3. 7. 2018 podal žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty platné do 30. 7. 2018. Ministerstvo vyzvalo žalobce k odstranění vad žádosti. Uvedlo, že jestliže žalobce podal žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele nebo pracovního zařazení ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců v době nebo za podmínek § 47 odst. 1 a 3 tohoto zákona, správní orgán posuzuje tuto žádost ve smyslu § 42g odst. 11 zákona o pobytu cizinců současně jako žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. S odkazem na § 44a odst. 9 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců ministerstvo vyzvalo žalobce, aby doložil doklad prokazující pracovněprávní vztah a rozhodnutí o prodloužení povolení k zaměstnání. Žalobce k výzvě doložil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 4. 7. 2018, č. j. PYA-888-1/2017-za. Tímto rozhodnutím bylo na základě žádosti žalobce dle § 94 odst. 1 a § 89 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 222/2017 Sb. (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), žalobci, který plní úkoly vyplývající z předmětu činnosti společnosti VL STAV, zajišťované statutárním orgánem, druh práce „93130 Dělníci v oblasti výstavby budov“, prodlouženo povolení k zaměstnání na dobu od 31. 7. 2018 do 30. 7. 2019. V odůvodnění bylo uvedeno, že žalobce dne 18. 6. 2018 požádal o prodloužení povolení k zaměstnání u VL STAV, druh práce „93130 Dělníci v oblasti výstavby budov“, které bylo vydáno rozhodnutím ze dne 1. 8. 2017, č. j. PYA-888-za, na dobu do 30. 7. 2018. S přihlédnutím k situaci na trhu a vzhledem k tomu, že žalobce bude nadále zajišťovat plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti společnosti VL STAV jako statutární orgán, bylo rozhodnutí prodlouženo. Dále žalobce dne 24. 7. 2018 doložil pracovní smlouvu ze dne 12. 7. 2018, jejímž předmětem bylo sjednání pracovního poměru mezi žalobcem jako zaměstnancem a společností VL STAV jako zaměstnavatelem, kdy žalobce měl být u této společnosti zaměstnán jako dělník v oblasti výstavby budov na dobu neurčitou počínaje dnem 1. 8. 2018, a výpis z obchodního rejstříku VL STAV ze dne 24. 7. 2020, na němž je žalobce zapsán jako společník s podílem 25 % a jeden ze tří jednatelů s počátkem funkce dne 22. 2. 2011. Dne 13. 8. 2018 byla žalobci zaslána výzva k uplatnění práva seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k těmto podkladům vyjádřit. V této výzvě byl žalobce upozorněn na to, že dle § 42g odst. 3 zákona o pobytu cizinců cizinec, který v postavení společníka, statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní korporace plní pro tuto právnickou osobu úkoly vyplývající z předmětu její činnosti, není k plnění těchto úkolů oprávněn podat žádost o vydání zaměstnanecké karty, přestože mu bylo za tímto účelem vydáno povolení k zaměstnání. Žalobce možnosti seznámit se se spisovým materiálem využil dne 23. 8. 2018, k podkladům se nevyjádřil. 7. Dne 7. 9. 2018 vydalo ministerstvo prvostupňové rozhodnutí, kterým žádost žalobce zamítlo a platnost zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 11 ve spojení s větou druhou § 42g odst. 3 zákona o pobytu cizinců neprodloužilo, neboť shledalo, že žalobce není oprávněn o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty požádat. V odůvodnění uvedlo, že žalobce žádal o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, která mu, jak je ministerstvu známo z úřední činnosti, byla vydána z důvodu § 42g odst. 3 zákona o pobytu cizinců jako statutárnímu orgánu společnosti VL STAV pro výkon práce vyplývající z předmětu činnosti této obchodní korporace. Za tímto účelem bylo také žalobci vydáno rozhodnutí o povolení k zaměstnání. Žalobce k žádosti předložil rozhodnutí úřadu práce ze dne 4. 7. 2018, č. j. PYA-888-1/2017-za, z jehož obsahu vyplývá, že povolení k zaměstnání bylo žalobci vydáno a následně prodlouženo z důvodu uvedeného v § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti (správně § 89 odst. 3 zákona o zaměstnanosti – poznámka soudu), a to jako statutárnímu orgánu pro plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti této právnické osoby. Citovalo § 44a odst. 11 a § 42g odst. 3 zákona o p