5 As 147/2020 — Nejvyšší správní soud

43 Ad 4/2022- 27 - text 14 43 Ad 4/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: R. N. bytem X proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 24255/2022-900000-317, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 24255/2022-900000-317, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci soud potřetí řeší otázku propuštění žalobkyně ze služebního poměru příslušníka Celní správy České republiky z důvodu zdravotní nezpůsobilosti. Předchozí dvě rozhodnutí žalovaného soud zrušil pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. 2. Žalobkyně byla rozhodnutím ředitele Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 18. 3. 2014, č. j. 12918/2014-900000-405.7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), propuštěna ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Ředitel odůvodnil své rozhodnutí tím, že dne 3. 3. 2014 provedl lékař závodní preventivní péče prohlídku a dospěl k závěru, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu služby (zdravotní klasifikace D). Lékařský posudek nabyl „právní moci“ dne 17. 3. 2014, neboť žalobkyně nepodala žádost o jeho přezkoumání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2014, č. j. 21606-5/2014-900000-302, zamítl odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a potvrdil je. 3. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2016, č. j. 48 A 47/2014 – 31, soud rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2014 zrušil. Soud se ztotožnil s námitkou žalobkyně, že „závěr generálního ředitele žalovaného, podle něhož žalobkyně není zdravotně způsobilá k výkonu služby jako takové, nevychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Lékařský posudek, o nějž se závěr generálního ředitele žalovaného opírá, není přesvědčivý, neboť neobsahuje popis zdravotního stavu žalobkyně, tělesných, smyslových či duševních omezení při výkonu služby (tedy jaké typové činnosti nesmí vykonávat) a vyhodnocení, zda i s těmito omezeními může vykonávat v celní správě službu na jiném služebním místě, resp. stručné zdůvodnění, proč tomu tak není.“ Dle závazného právního názoru soudu žalovaný „v dalším řízení opatří další odborné podklady ohledně zdravotního stavu žalobkyně, které budou představovat úplný a přesvědčivý obraz o odborných otázkách rozhodných pro aplikaci § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru. V návaznosti na ně pak uvede, jaká služební místa u něj mají z hlediska omezení zjištěných na straně žalobkyně nejnižší nároky a proč případně zdravotní stav žalobkyně znemožňuje výkon služby i na těchto relativně nejméně zatěžujících služebních místech.“ 4. Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2016, č. j. 29504-13/2016-900000-302, žalovaný opět odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, mj. s odůvodněním, že posudek doplnil o další podklady vypovídající o zdravotním stavu žalobkyně. Závěr posudku o klasifikaci zdravotního stavu žalobkyně značkou „D“ odpovídal jak diagnóze F32, která byla v rozhodné době u žalobkyně těžká, vleklá a neovlivnitelná medikací, tak případně diagnóze F43, neboť sociální adaptabilita žalobkyně byla snížena. V odůvodnění se žalovaný zabýval i nejnižšími nároky na obsazení služebních míst v celní správě s tím, že základní zdravotní požadavky na služební místo celníka jsou totožné a platí i pro výrazně nižší tarifní třídy než odpovídalo dosavadnímu zařazení žalobkyně. Je důvodná obava, že řádný výkon služby žalobkyní by s ohledem na povahu jejího onemocnění a účinky medikace nebyl zajištěn. 5. Rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 43 Ad 2/2018 – 59, soud zrušil i (v pořadí druhé) rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2016. Z odůvodnění plyne, že žalovaný v odvolacím řízení nesprávně rozhodoval podle skutkového stavu, který tu byl v době vydání prvostupňového rozhodnutí. Závěr žalovaného o zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně výkonu služby, proto opět nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Soud žalovaného zavázal k tomu, aby v dalším řízení skutkový stav doplnil o lékařský posudek platný (vycházející ze zdravotního stavu žalobkyně) k datu vydání nového odvolacího rozhodnutí. Žalovaný si měl opatřit platné a aktuální podklady k posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně tak, aby byla dodržena zásada rozhodování podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. 6. Rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný potřetí potvrdil prvostupňové rozhodnutí a zamítl odvolání žalobkyně. 7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zejména podrobně rekapituloval svůj postup v dalším řízení po posledním zrušujícím rozsudku. Žalobkyni nejprve vyzval, aby se dne 1. 9. 2020 podrobila mimořádné lékařské prohlídce. Podle posudku MUDr. V. z téhož dne, č. 66020 (dále jen „první lékařský posudek“), byla žalobkyně zdravotně způsobilá k výkonu služby s podmínkou pozbytí oprávnění k nošení zbraně (zdravotní klasifikace C). Žalobkyně trpěla středně těžkou depresivní poruchou [kód diagnózy F32.1 b)]. Posudek se opíral zejména o zprávu psychiatra MUDr. H. ze dne 10. 8. 2020, podle které jsou žalobkyniny deprese aktuálně dobře kompenzované. Z psychiatrického hlediska je žalobkyně schopna vykonávat administrativní práci. Žalobkynin zdravotní stav se podle MUDr. H. v posledním měsíci zlepšil, žalobkyně není suicidální, avšak podle lékaře není vhodné, aby držela střelnou zbraň. 8. Se závěrem posudku žalovaný nesouhlasil, a proto podal návrh na jeho přezkoumání podle § 46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, jemuž MUDr. V. vyhověla a dne 10. 11. 2020 vydala nový posudek č. 84220 (dále jen „druhý lékařský posudek“) se závěrem, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu služby (zdravotní klasifikace D). Lékařka nově zohlednila specifika služebního poměru příslušníka celní správy jakožto „ozbrojeného“ bezpečnostního sboru podle § 1 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (dále jen „zákon o celní správě“). Přestože podle přílohy č. 1 oddílu III vyhlášky č. 226/2019 Sb., o zdravotní způsobilosti ke službě v bezpečnostních sborech (dále jen „vyhláška o zdravotní způsobilosti“), není v případě středně těžké depresivní poruchy s kódem kód F32 b) obecně vyloučeno i stanovení zdravotní klasifikace C, podmínku pozbytí oprávnění k nošení zbraně nelze uplatnit u příslušníka celní správy (ozbrojeného bezpečnostního sboru). Každé systemizované místo v rámci celní správy je nerozlučně spjato s hierarchickým direktivním způsobem řízení výkonu služby (včetně služebních rozkazů a případných zákroků pod jednotným velením) a držením a případným použitím služební zbraně a donucovacích prostředků (podle hlavy III. a IV. zákona o celní správě). Tato skutečnost je implementována do systemizace celních orgánů uvedením příslušné kategorie služební přípravy (služební, střelecká a fyzická způsobilost). Každému služebnímu místu je přiřazena příslušná kategorie služební přípravy a v tomto rozsahu je prováděn pravidelný výcvik včetně ostrých střeleb. V rámci celní správy neexistuje služební místo, které by nebylo právně spjato s držením zbraně a jejím použitím minimálně v rozsahu pravidelných ostrých střeleb. Z lékařských zpráv a posudku o invaliditě plyne, že depresivní porucha se u žalobkyně projevuje i sociální izolací. V srpnu 2016 sice došlo ke změně invalidity na druhý stupeň, avšak pokles pracovní schopnosti se zmenšil jen o 10 % na celkových 60 %. Tak výrazný pokles je neslučitelný s výkonem služby jak na dosavadním služebním místě referenta celního řízení, kde dochází ke každodenním kontrolám zboží v dopravních prostředcích a interakci s lidmi, tak s výkonem služby na kterémkoliv služebním místě. Na příslušníky bezpečnostních sborů jsou kladeny nesrovnatelně vyšší nároky na zdravotní, fyzickou i osobnostní způsobilost. 9. Žalobkyně dne 5. 12. 2020 navrhla přezkoumání druhého lékařského posudku. K návrhu později předložila lékařskou zprávu MUDr. H. ze dne 8. 3. 2021, podle které je depresivní porucha u žalobkyně od srpna 2020 stabilně v remisi (bez příznaků) a z psychiatrického hlediska je žalobkyně kromě administrativní práce a řízení automobilu i schopna držení služební zbraně. Žalovaný následně podle § 14 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, předložil ministryni financí návrh na své vyloučení, neboť měl za to, že má objektivně daný poměr k věci. Podle § 48 odst. 1 písm. d) zákona o specifických zdravotních službách byl totiž příslušný k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přezkum druhého lékařského posudku (jenž byl výsledkem jeho vlastního návrhu). Ministryně financí přípis