7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

57 A 45/2017- 86 - text pokračování 15 57 A 45/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a JUDr. Aleny Hocké v právní věci žalobce: R.B., nar. .., státní příslušnost Ukrajina, v České republice pobytem …, zastoupeného Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Příkop 8/834, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2017, čj. MV-53986-6/SO-2014, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2017, čj. MV-53986-6/SO-2014, s e z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.228,- Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Pavlíny Zámečníkové, advokátky. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18.4.2017, čj. MV-53986-6/SO-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“), ze dne 11.11.2013, čj. OAM-80881-27/DP-2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účasti v právnické osobě, podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“ nebo „zákon o pobytu cizinců“). II. Důvody žaloby Žalobce označil napadené rozhodnutí za nezákonné a v obecné rovině tvrdil, že jím byl zkrácen na svých právech přímo i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem žalovaného. Žalobce byl přímo zkrácen na svých právech úkony správních orgánů spočívajících v nesprávném vydání rozhodnutí o zastavení řízení, pro jejichž vydání nebyly splněny podmínky. Žalovaný při svém rozhodování nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistil přesně a úplně skutečný stav. Přijaté rozhodnutí není přesvědčivé. Žalovaný se nezabýval žádostí žalobce o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu svědomitě a odpovědně a při svém rozhodování dospěl k nesprávným zjištěním a nesprávným právním závěrům. Žalovaný při svém rozhodování nedbal na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Z tohoto důvodu podal žalobce ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve spojení s usnesením správního orgánu prvního stupně. Nesprávné právní posouzení výkonu funkce jednatele ve společnosti Popivan, s.r.o. Žalobce nesouhlasil se závěry prvostupňového správního orgánu a žalované a jejich rozhodnutí označil za nezákonná a nepřezkoumatelná spočívající na vadném právním posouzení výkonu funkce jednatele. Žalobce v řízení prokázal, že vykonával funkci jednatele ve společnosti Popivan, s.r.o. a výkon této funkce spočívá ve vyhledávání živnostníků jako subdodavatelů na zakázky, v náboru zaměstnanců, v kontrole plnění zakázek apod. Občanský zákoník ani zákon o obchodních korporacích neobsahují definici obchodního vedení společnosti a jeho rozsahu. Činnost, kterou žalobce ve své výpovědi popsal, je nepochybně součástí obchodního vedení společnosti, neboť směřuje k dosažení zisku, což je účelem podnikání (§ 420 an. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Odůvodnění, že je žalobce pouze formálně zapsán jako jednatel společnosti Popivan, s.r.o., neboť nevykonává samostatně vedení obchodní společnosti ani tyto činnosti nijak nezajišťuje, nemůže obstát, neboť je na jednatelích a společníkovi, jakým způsobem si zorganizují vedení společnosti, vedení účetní evidence, jednání za společnost atd.. Při větším množství jednatelů je logické, že svoji činnost vzájemně koordinují a například jeden z nich má na starosti prvotní jednání s obchodními partnery, jak to dělá žalobce, jiný pak uzavírání písemných smluv, provádění plateb, apod. I když toto rozdělení obchodního vedení společnosti a dalších jednání jednatelů je ve společnosti Popivan, s.r.o. neformální, není v rozporu se zákonem. Ze zákona o obchodních korporacích vyplývá, že statutární orgán může obchodním vedením společnosti zcela nebo z části pověřit jiného. Jednotliví jednatelé, jakožto statutární orgány společnosti, si mohou mezi sebe obchodní vedení společnosti a další jednání rozdělit, přičemž jejich celková odpovědnost zůstává zachována. S ohledem na uvedené považoval žalobce rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná. Nedostatečné zjištění skutkového stavu V době vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byl žalobce jak jednatelem společnosti Popivan, s.r.o., tak i podnikatelem – osobou samostatně výdělečně činnou (viz živnostenské oprávnění). Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je správním orgánem rozhodováno na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí, což vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost. Žalobce zmínil rozsudky NSS ze dne 7.4.2011, sp.zn. 1As 24/2011 a ze dne 17.12.008, čj. 1 As 68/2008 -126 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz – poznámka soudu). Tento postup je brán jako samozřejmý a zavedený v historii správního řízení (např. již rozhodnutí prvorepublikového NSS ze dne 20.10.1925, sp.zn. 8179/25, Boh. A. č.5975/26). Prvostupňový správní orgán a žalovaná nehodnotily žádost žalobce na základě skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí. Žalobce de facto i de iure splňoval ke dni vydání rozhodnutí všechny podmínky pro prodloužení povolení k pobytu jednak jako jednatel a jednak jako podnikatel-osoba samostatně výdělečně činná. S ohledem na uvedené jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nezákonná. Skutečnost, že správní orgány obou stupňů ve své rozhodovací praxi považují účel „ výkonný manažer-účast v právnické osobě“ a účel „podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná“ za totožné instituty, navíc vedla k tomu, že žalobce s ohledem na tuto rozhodovací praxi správních orgánů, poté, kdy se stal osobou samostatně výdělečně činnou, nepodal ihned žádost o změnu účelu dlouhodobého pobytu. I kdyby žalobce funkci jednatele společnosti Popivan, s.r.o. skutečně nevykonával, což žalobce důrazně odmítal, plnil a stále plní účel podnikání jakožto osoba samostatně výdělečně činná, a to fakticky od května 2013, jak vyplývá z výpisu z živnostenského rejstříku a z vyjádření žalobce v rámci výslechů provedených ve správním řízení. Přestože v době vydání rozhodnutí správních orgánů byl žalobce podnikatelem na základě živnostenského oprávnění, správní orgány k této skutečnosti při svém rozhodování nepřihlédly a v odůvodnění rozhodnutí se s touto skutečností nevypořádaly. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí Žalobce plnil účel pobytu, podnikání jako osoba samotně výdělečně činná, i během předchozího povoleného pobytu a plní jej doposud. Poslední platné povolení k dlouhodobému pobytu bylo žalobci uděleno s platností od 1.2.2011 do 31.1.2013 a v souvislosti s tímto povolením pobýval žalobce do právní moci žalobou napadeného rozhodnutí na území ČR na základě fikce platnosti povolení, tedy do 19.4.2017, celkem více jak šest let. Porovnáním délky samotného výkonu podnikatelské činnosti žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné po dobu více jak čtyři roky a celkové šestileté doby platnosti posledního povolení k dlouhodobému pobytu včetně pobytu na základě fikce pobytu je zřejmé, že žalobce v době platnosti povoleného pobytu včetně doby fikce platnosti pobytu převážně vykonával podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.11.2014, čj. 9 Azs 219/2014-41: „Aby byl naplněn účel, pro který byl cizinci pobyt povolen, tj. výkon podnikatelské činnosti, musí být tato činnost v období povoleného pobytu alespoň převážně vykonávána.“ Z citovaného rozsudku dále vyplývá, že v případě žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je třeba zkoumat plnění účelu povolení nejenom ve vztahu k době platnosti povolení, ale také ve vztahu k období fikce, která svědčí cizinci v souladu s § 47 odst. 2 ZPC. Za této situace tedy nemohla být zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území České republiky, jak žalobci vytýkají správní orgány obou stupňů. Správní orgány dospěly na základě nedostatečně zjištěného stavu věci k nesprávným závěrům a jejich r