7 As 111/2014 — Nejvyšší správní soud

141 A 16/2024- 56 - text  27 141 A 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: S. M., narozený X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D. sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem za účasti osoby zúčastněné na řízení: město Chabařovice sídlem Husovo náměstí 183, 403 17 Chabařovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUUK/074487/2024 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUUK/074487/2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2024, č. j. KUUK/074487/2024, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy a majetku, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 7. 2023, č. j. MMUL/ODM/SÚ/238677/2023/BaueJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“) schválil stavební záměr na stavbu „Roudníky – kruhová křižovatka na vjezdu do obce“ v rozsahu stavebních objektů SO 101 Komunikace a SO 401 Veřejné osvětlení, na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH a XI v k. ú. X a stanovil podmínky pro umístění a provedení stavby. Zároveň podle § 8 odst. 6 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) povolil kácení dřevin a podle § 9 téhož zákona uložil náhradní výsadbu. Žaloba 3. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že se žalovaný v rozporu s § 2, § 3 a § 93 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nevypořádal se všemi námitkami, které uplatnil v průběhu řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný totiž vůbec nepřihlédl k těm námitkám, jež žalobce uplatnil v doplnění odvolání proti tomuto rozhodnutí. Svůj postup odůvodnil tím, že tyto námitky žalobce neuplatnil v 10denní lhůtě stanovené mu k doplnění podaného odvolání. Takový výklad však dle žalobce nemá oporu v žádném ustanovení správního řádu, § 82 odst. 4 nevyjímaje. Žalobce prostřednictvím těchto námitek namítal nesoulad prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy, poukazoval na nedostatky projektové dokumentace a nevhodnost navrhovaného řešení stavby kruhového objezdu. To jsou přitom otázky, jimiž se měl správní orgán prvního stupně i žalovaný, jenž má dle § 89 odst. 2 správního řádu povinnost přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, jakož i jeho správnost z hlediska souladu s veřejným zájmem, zabývat z úřední povinnosti i bez námitek. Dle přesvědčení žalobce totiž veřejný zájem vyžaduje, aby stavba byla v budoucnu funkční, svou konstrukcí odpovídala místním dopravním potřebám, řešila všechny dopravní situace a mohly ji využívat veškeré dopravní prostředky, které místem běžně projíždí. Stejně tak je v souladu s veřejným zájmem, aby podklady pro vydání rozhodnutí byly přehledné, úplné a správné a aby napadené rozhodnutí bylo vykonatelné. 4. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí nezákonné, protože žalovaný nenapravil pochybení správního orgánu prvního stupně, který ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedl, že konstrukce rozšíření vozovky, jež má být v rámci stavby realizováno, je navržena jen pro třídu dopravního zatížení V a návrhovou úroveň porušení D1, jako netuhá vozovka s celkovou tloušťkou konstrukce 420 mm (katalogová konstrukce dle TP Technické podmínky TP 170 - Navrhování vozovek pozemních komunikací, schválené Ministerstvem dopravy (pozn. soudu) : D1-N-6-V-PIII). Sám správní orgán prvního stupně přitom ve svém vyjádření ze dne 23. 10. 2023, č. j. 283920/2023, konstatoval, že měla být použita vozovka pro třídu dopravního zatížení IV. Ačkoliv je dle žalobce toto vyjádření součástí správního spisu vedeného žalovaným, ten na něj v odvolacím řízení nijak nereagoval a výrokovou část prvostupňového rozhodnutí odpovídajícím způsobem nezměnil. Stejně tak v projektové dokumentaci navrhovaná šíře kruhového objezdu je hraniční a delší automobily či zemědělská technika se na komunikaci nevejdou. Touto otázkou se měli správní orgán prvního stupně i žalovaný zabývat z úřední povinnosti. 5. Tímto došlo dle žalobce k porušení obecných požadavků na územní plánování stanovených v § 18 a § 19 stavebního zákona a požadavku na zajištění ochrany veřejného zájmu uvedeného v § 94p stavebního zákona a § 16 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), protože nedostatečnou konstrukcí vozovky může dojít k narušení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Výrok rozhodnutí, jímž byl schválen stavební záměr, pak v důsledku nesprávného postupu žalovaného neobsahuje náležitosti stanovené v § 13a odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 503/2006 Sb., neboť v něm není uveden správný popis konstrukce vozovky. 6. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal, že projektová dokumentace stavby je přelepovaná a zmatená. V průvodní a souhrnné zprávě je uvedeno plánované zahájení stavby 04/2020 a dokončení 06/2020, v části týkající se osvětlení je na jedné straně dokumentace zmiňována lokalita Roudníky, na dalších stranách Chlumec. Projektová dokumentace neobsahuje veškeré nutné údaje, zejména průjezdové křivky a vůbec nepočítá s možností průjezdu nákladních automobilů s přívěsem, které místem běžně projíždějí. Dle žalobce by přitom žalovaný měl mít dostatečné odborné znalosti, jakož i znalost daného místa, a zkušenosti, aby věděl, že při průjezdu kruhovou křižovatkou je nutno uvažovat o všech trajektoriích ze všech možných směrů a že je nutné uvažovat o všech vozidlech, která budou daný kruhový objezd užívat k průjezdům. Schválením záměru na základě této projektové dokumentace tak dle žalobce došlo ze strany žalovaného k porušení § 94o odst. 2 stavebního zákona. Žalovaný se nadto v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal se žalobcovou námitkou, že v projektové dokumentaci „zcela chybí určité typy trajektorií“, ačkoliv se touto otázkou měl při posuzování správnosti a úplnosti projektové dokumentace zabývat z úřední povinnosti. 7. V čtvrtém žalobním bodě žalobce namítal, že v rámci podaného odvolání poukázal na nesprávnost závazného stanoviska Městského úřadu Chabařovice ze dne 17. 9. 2019. Žalovaný proto požádal příslušný nadřízený správní orgán (Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství) o potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska. Ten interním sdělením ze dne 2. 4. 2024, č.j. KUUK/026574/2024, závazné stanovisko Městského úřadu Chabařovice změnil ohledně druhového označení stromů určených ke kácení. V rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí před vydáním napadeného rozhodnutí pak žalobce poukázal na to, že sdělení nebylo vydáno po dohodě se silničním správním úřadem, jak vyžaduje § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Na tuto námitku reagoval žalovaný v napadeném rozhodnutí tím, že „ke kácení dřevin není třeba dohody se silničním správním úřadem, toto nemá zákonnou oporu.“ To je však dle žalobce v rozporu s požadavky zákona o ochraně přírody a krajiny. 8. Žalovaný kromě toho dle žalobce nerespektoval, že v důsledku změny závazného stanoviska došlo také ke změně skutkového stavu. Závazné stanovisko Městského úřadu Chabařovice povolovalo pokácení jednoho kusu akátu, jeho změnou bylo místo něho povoleno pokácení jednoho kusu jasanu (dvojkmen). Žalovaný měl proto napadeným rozhodnutím v souladu se změnou závazného stanoviska změnit odpovídajícím způsobem výrok prvostupňového rozhodnutí. Tím totiž bylo povoleno (v souladu s původním zněním závazného stanoviska) pokácení jednoho kusu akátu a dvou kusů hrušní. Jelikož tak žalovaný neučinil, trpí dle žalobce napadené rozhodnutí zjevnou vadou, je (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) nevykonatelné a porušuje § 94p odst. 2 a § 94o odst. 1 písm. c) stavebního zákona. 9. V pátém žalobním bodě žalobce namítal, že žalovaný v rozporu s § 34 správního řádu nedoručoval písemnosti žalobcovu zmocněnci, ale přímo žalobci. Nesprávně doručené písemnosti pak již jeho zmocněnci nedoslal. Žalobci se kromě toho při nahlížení do