8 Azs 56/2021 — Nejvyšší správní soud

178 A 7/2023- 84 - text  15 178 A 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou žalobce: A. M. B., narozený X státní příslušník Indické republiky na území České republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Mertou sídlem Jičínská 6, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2023, č. j. OAM-57275-8/ZM-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2023, č. j. OAM-57275-8/ZM-2023, jímž žalovaný žalobci na základě jeho oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 10. 8. 2023 sdělil, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnání žalobce na pracovním místě „Skladníci, obsluha manipulačních vozíků (83443)“ u zaměstnavatele HOPI s.r.o. nejsou splněny. Důvodem pro nesplnění podmínek stanovených v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců byla skutečnost, že žalobce nebyl v době oznámení oprávněn změnit zaměstnavatele, a tedy nesplnil podmínky dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. 2. Žalobce současně požadoval, aby mu soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba 3. V podané žalobě žalobce nejprve přednesl svoji úvahu o charakteru napadeného rozhodnutí jakožto rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), proti němuž je možné bránit se žalobou. 4. Zásadní žalobní námitka žalobce pak spočívala v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci a s tím související nesprávnou aplikací právní normy. Žalovaný totiž vycházel ze zjištění, že původní zaměstnavatel žalobce CONTINENTAL CRC s. r. o. (dále jen „zaměstnavatel“) se žalobcem okamžitě zrušil pracovní poměr ke dni 2. 6. 2023, přičemž žalobce byl s listinou označenou jako Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 6. 2023 (dále též jen „okamžité zrušení PP zaměstnavatelem“) seznámen, avšak odmítl ji osobně před svědky převzít. V důsledku toho dle žalovaného splňovalo okamžité zrušení PP zaměstnavatelem zákonné požadavky na ukončení pracovního poměru, tj ke dni 2. 6. 2023. Tato skutečnost pak byla důvodem, pro který žalovaný nepřisvědčil žalobci, že jeho pracovní poměr skončil až dne 31. 8. 2023, a to na základě listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ze dne 22. 6. 2023 (dále jen „skončení PP zaměstnancem“). 5. Žalobce namítal, že takto zjištěný skutkový stav žalovaným, v jehož důsledku žalovaný dospěl k závěru, že již došlo k uběhnutí lhůty dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a tedy že jeho zaměstnanecká karta v mezidobí zanikla, je nesprávný. Popřel, že odmítl od zaměstnavatele převzít okamžité zrušení PP zaměstnavatelem, a že by tudíž došlo k ukončení jeho pracovního poměru u zaměstnavatele ke dni 2. 6. 2023. Zdůraznil, že se o existenci této listiny dozvěděl až z napadeného rozhodnutí. 6. Dále žalobce popsal problémy, které měl po dobu trvání pracovního poměru a důvody, které jej vedly k jeho ukončení (nevyplácení příplatků za noční práci, nepřidělování práce ve sjednaném rozsahu). S ohledem na toto jednání zaměstnavatele, jakož i skutečnost, že mu zaměstnavatel překládal listiny v českém jazyce k podpisu, ačkoli jejich obsahu nerozuměl, pod pohrůžkou ukončení pracovního vztahu, zpochybnil pravost a správnost dokumentů, které zaměstnavatel správnímu orgánu předložil. 7. Žalobce dále uvedl, že po doručení skončení PP zaměstnancem zaměstnavateli mu tento ústně sdělil, že jeho pracovní poměr končí a zároveň jej donutil opustit poskytované ubytování. Ke zrušení pracovního poměru došlo tedy v důsledku doručení skončení PP zaměstnancem zaměstnavateli. Obsah dopisu, kterým došlo ke skončení PP žalobcem, byl správnímu orgánu prokazován čestným prohlášením, které žalobce k žalobě připojil a požadoval, aby jím byl proveden důkaz. Uvedl, že právě z důvodu, že zaměstnavatel přestal přidělovat žalobci práci, ačkoliv s ohledem na výpovědní dobu pracovní poměr stále trval, a vzhledem k jeho chování po celou dobu pracovního poměru, nebyl schopen v zaměstnání setrvat, žádal o povolení změny zaměstnavatele. 8. Žalobce dále poukázal na to, že zákonnou povinnost hlásit ukončení zaměstnání u držitele zaměstnanecké karty má zaměstnavatel ve vztahu k Úřadu práce, ve vztahu k žalovanému má tuto povinnost pouze zaměstnanec. Pokud tedy zaměstnavatel dobrovolně dokládá dokument způsobilý bývalému zaměstnanci v řízení významně uškodit a ve svém důsledku ukončit legální pobyt v ČR, musí žalovaný dle žalobce nepochybně zpozornět a zjišťovat další okolnosti. Ze skutečností zjištěných žalovaným dle žalobce navíc plyne, že zaměstnavatel, aniž by měl takovou zákonnou povinnost, zaslal žalovanému doklad prokazující ukončení pracovního poměru přesně ke konci šedesátidenní lhůty. S ohledem na obecná pravidla fungování společnosti a zaměstnavatelů v ČR pak není nijak zřejmé, proč by měl zaměstnavatel zájem zaslat žalovanému tento dokument až na konci šedesátidenní lhůty. Není žádný objektivní a relevantní důvod, proč s jeho odesláním vyčkával téměř dva měsíce a stále si hlídal nutnost jeho odeslání. K jeho odeslání došlo tak, aby v případě jeho pravosti a řádnosti vyhotovení způsobil zánik platnosti zaměstnanecké karty, a to bez možnosti žalobce reagovat na uvedený dokument. Tyto okolnosti jsou dalším aspektem, který měl žalovaný zohlednit a které musí vzbudit podezření a snahu ověřit skutkový stav. Ze spisu pak dle žalobce neplyne, že by mu byl doklad předán. Uvedené má údajně plynout ze žalovaným zmíněných podpisů údajných svědků. Ti mají osvědčit odmítnutí žalobce převzít okamžité zrušení ze strany zaměstnavatele. Není pak zřejmé, zda svědci byli cizinci, zda věděli, co podepisují či zda skutečně uvedený dokument podepsaly osoby na dokumentu označené. Těmito otázkami se žalovaný opět nijak nezabýval. Charakter svědeckého prohlášení je pak v zásadě totožný s charakterem čestného prohlášení, které na rozdíl od zmíněného svědeckého prohlášení žalovaný odmítl v situaci, kdy měly být prokazovány skutečnosti ve prospěch žadatele, provést. 9. Namítal, že žalovaný byl nepochybně povinen zajistit, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V případě nejasností byl povinen vyzvat žalobce k doložení chybějících dokladů (dodejka), případně jej poučit o podání zaměstnavatele (na základě poučovací povinnosti správního orgánu). Pokud tak neučinil, zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobce na spravedlivý proces. Konstatoval, že žalovaný se pouze domnívá, že jedna ze dvou předložených variant odpovídá skutečnosti, a druhá nikoli. Skutkový stav by přitom bylo možné bez větších problémů plně zjistit doplněním dalších podkladů či důkazů. To žalovaný neučinil a spolehl se pouze na vlastní ničím dodatečně nepodložený úsudek, resp. dojem, dle kterého si zvolil jednu ze dvou variant. Zvolil však variantu osoby, která nebyla účastníkem řízení a jejíž zapojení do předmětného řízení vzbuzuje na první pohled důvodné pochybnosti. 10. Uvedl, že je mu známo, že žalovanému byla doručena podání bývalých kolegů žalobce, ve kterých byla detailně popsána jednotlivá pochybení bývalého zaměstnavatele žalobce. Z uvedených podání plynulo, že postup bývalého zaměstnavatele se opakuje u řady jeho bývalých zaměstnanců. Také u těchto jiných osob měly být žalovanému zaslány zaměstnavatelem různé dokumenty, o jejichž pravosti byly důvodné pochybnosti. V těchto případech však dle vědomosti žalobce tyto pochybnosti měl i žalovaný a skutkový stav zjistil dostatečně a změnu zaměstnavatele povolil. S ohledem na skutečnosti známé žalovanému ohledně postupu bývalého zaměstnavatele musel mít žalovaný o skutkovém stavu důvodné pochybnosti a byl povinen tyto pochybnosti odstranit. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť má za to, že napadené sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele bylo vydáno v souladu se zákonem. 12. Žalovaný nejprve uvedl k žalobní námitce týkajících se výzvy k odstranění vad podání, že dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a pravidel v něm uvedených lze postupovat pouze tehdy, jestliže zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 1 odst. 2 správního řádu). Připomněl, že dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že ustanovení části druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle § 42g odst. 7 až 11, tedy právě na oznámení změny zaměstnavatele a dalších změn. Dále poukázal na to, že dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců se na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 hledí, jako by nebyl