— Nejvyšší správní soud

8 Ca 259/2008- 28 - text 6 pokračování 8Ca 259/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: L. K., B., zast. Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 21.4.2008, č.j.: ČOI: 5081/2008/0100/3000/2007/2008/Št/Št t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce, kterým bylo ve smyslu ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitelky inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského (dále jen „ správní orgán prvního stupně“) ze dne 10.3.2008, č.j. ČOI 8767/2008/3000/V/SŘ/N, kterým byla žalobci dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč pro porušení § 15 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „ zákon o ochraně spotřebitele“), ve znění účinném do 11.2.2008. Ústřední ředitelka České obchodní inspekce v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedla, že po přezkoumání všech předložených písemných materiálů dospěla k závěru, že správní orgán prvního stupně učinil ve věci potřebná skutková zjištění ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb. a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci závěrem, že se žalobce dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku odvoláním napadeného rozhodnutí, a tento delikt mu byl bezpečně prokázán. Neshledala též v předchozím řízení žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Dle ústřední ředitelky České obchodní inspekce žalobce nepopíral, že písemné potvrzení o převzetí objednávky spotřebiteli nevystavil, ačkoliv služba nebyla poskytnuta na počkání. Ústřední ředitelka České obchodní inspekce se proto neztotožnila s názorem žalobce, že řízení nevyvolal, ačkoliv je možné, že si nadále není vědom svého pochybení. Řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti z jeho strany a to právní povinnosti, kterou mu ukládá ust. § 15 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Pokud jde o tvrzení, že zákazník objednávku nepožadoval, ústřední ředitelka České obchodní inspekce konstatovala, že zákon ani jiný právní předpis zákazníku (spotřebiteli) takovouto povinnost nikde neukládá, naopak podnikateli (poskytovateli služby) ukládá zákon povinnost vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky, není-li služba poskytnuta na počkání. Argument, že zákazník lhal, žalobce nijak nekonkretizoval, tudíž k němu nebylo přihlédnuto, stejně tak i k argumentu, že bez svolení zákazníka by na vozidlo nic nemontoval, neboť toto jednání nebylo předmětem rozhodnutí, proti kterému odvolání směřovalo. Ohledně výrazů správní delikt preventivní a výchovný uvedla, že jsou zákonnou terminologií, kterou je příslušný úřad oprávněn a povinen používat, přičemž tak činí ve všech případech bez rozdílu. Pokud žalobce namítal, že kvalita jeho práce nespočívá v podepsání objednávky a písemném uvědomění zákazníka, k tomu ústřední ředitelka České obchodní inspekce uvedla, že úřad toto ani netvrdí. A pokud jde o tvrzení, že úřad žalobci práci znepříjemňuje a že je z toho žalobce unaven, lze mít za to, že žalobce toto řízení může subjektivně pociťovat jako znepříjemnění své práce, nicméně řízení je vedeno v souladu se zákonem a z důvodu, že žalobce porušil zákonem stanovenou povinnost. Pokud tedy v posuzovaném případě prodávající nevydal spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávek, ačkoliv služby nebyly poskytnuty na počkání, dopustil se správního deliktu, za který byl orgánem prvního stupně oprávněně postižen. Ústřední ředitelka České obchodní inspekce se závěrem rovněž ztotožnila s výší pokuty vyměřené orgánem prvního stupně, přičemž byla toho názoru, že podané odvolání, jakož i obsah spisu jako celek, nezavdávají důvod k jejímu dalšímu snížení pod výměr obsažený v prvoinstančním rozhodnutí. Sankce ve výši 25.000,- Kč uložená v rámci sazby s horní hranicí 50.000.000,- Kč se neodchyluje v neprospěch žalobce od pokut ukládaných dozorovým orgánem v obdobných případech porušení § 15 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a odpovídá okolnostem daného případu. Žalobce v žalobě namítal nesprávné právní posouzení věci. V doplnění žaloby uvedl, že ředitelka v odůvodnění svého rozhodnutí ponechala bez povšimnutí část jeho argumentace, v níž se uvádí, že dotyčnému zákazníku byla písemná objednávka jistě navržena již z toho důvodu, že jej žalobce neznal, tento ji však přesto nepožadoval. Jelikož zákazník neposkytl žalobci potřebnou součinnost, nemohl se žalobce dopustit porušení zákona o ochraně spotřebitele. Nelze přece zákazníku nutit a vnucovat něco, co on sám nepožaduje a nechce. Jako další vadu napadeného správního rozhodnutí žalobce namítal, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu první instance, jež bylo ve velmi podstatné a důležité části nepřezkoumatelné. Měl na mysli tu část prvoinstančního správního rozhodnutí, v níž se konstatuje, že porušení ust. § 15 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele žalobcem bylo bezpečně a jednoznačně prokázáno, avšak chybí označení jakéhokoliv důkazu, z něhož toto porušení zákona správní orgán zjistil. Tím pádem v odůvodnění správního orgánu první instance scházejí také úvahy, jakými úvahami se správní orgán při posuzování důkazů řídil. Pouhý odkaz na protokol bez uvedení důkazů a způsobu jejich hodnocení nemůže právně obstát. Žalovaný, jakožto nadřízený a odvolací orgán, toto pochybení nikterak nenapravil. Dále žalobce namítal, že v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů také schází odůvodnění, na základě jakých skutečností a důkazů byl zákazník žalobce p. H. považován za spotřebitele a nikoliv podnikatele, když z veřejně dostupných databází vyplývá, že pan J. H. je jak podnikatelem dle živnostenského zákona, tak i společníkem právnické osoby EKOLAN CZ, spol. s.r.o. K objektivnímu rozhodnutí, zda se v daném případě vůbec jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele dle ustanovení § 2 zákona o ochraně spotřebitele proto bylo zapotřebí objasnit otázku, zda bylo předmětné vozidlo ve vlastnictví fyzické či právnické osoby a zda bylo používáno k podnikání, tedy zda sloužilo k dosažení, zajištění a udržení příjmů podnikatele, anebo jen k přímé osobní spotřebě fyzické či právnické osoby. Také proto jsou obě rozhodnutí dle názoru žalobce nepřezkoumatelná. Ve vyjádření k žalobě ústřední ředitelka České obchodní inspekce odkázala na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhla žalobu zamítnout. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující právně významné skutečnosti. Dne 7.12.2007 provedla Česká obchodní inspekce, inspektorát Jihomoravský a Zlínský kontrolu v provozovně žalobce AUTOSERVIS na adrese Hradišťská 520, Buchlovice. V kontrolním protokole se uvádí, že kontrola byla zaměřena na dodržování zákona č. 634/1992 Sb. – oprávnění k podnikání, spotřebitelský podnět. Z učiněných zjištění vyplývá, že kontrolovaná osoba provádí opravy motorových vozidel bez příslušného živnostenského oprávnění. Ohledně spotřebitelského podnětu je pak uvedeno, že bylo provedeno šetření podané panem J. H. na opravu vozidla Mercedes Vito 112 CDI L, kterou provedl AUTOSERVIS, Hradišťská 520, Buchlovice, podnikatel Lukáš Kadlec. Předmětem podnětu je nespokojenost s účtovanou cenou za provedenou opravu, když dohodnuta byla cena 20.000,- Kč, která byla postupně navýšena na částku 69.326,- Kč. Tato částka byla zaplacena dne 21.6.2007-faktura č. 39. Po měsíci byla provedena další oprava, cena byla dohodnuta telefonicky na částku 21.000,- Kč, účtováno bylo 37.689,- Kč. Tato částka byla zaplacena dne 24.7.2007-faktura č. 53. Ověření předběžných a skutečně účtovaných cen nebylo možné provést, jelikož na žádnou z uvedených zakázek nebyl sepsán zakázkový list, ani jiný doklad s uvedenou předběžnou cenou. Žádná z obou oprav nebyla provedena na počkání. První byla přijata 2.6.2007 předána 21.6.2007, druhá přijata 7.7.2007 předána 24.7.2007. V protokole je pak rovněž uvedeno, že popsanými skutečnostmi došlo k porušení ust. § 15 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. Kontrolované osobě pak bylo uloženo opatření zaslat doporučeně kopie nabývacích dokladů na díly použité při opravách vozidla pana J. H.. V kontrolním protokoluje je také uvedeno, že po projednání spotřebitelského podnětu podal podnikatel L. K. vyjádření, které tvoří přílohu č. 1 tohoto protokolu. Ve vyjádření žalobce ke stížnosti pana J. H. je pak uvedeno, že celá zakázka se ze zákazníkem domlouvala ústně nebo telefonicky, zakázkové listy jsou interními dokumenty a jen při výslovné žádosti zákazníka se mu předáv