9 Afs 69/2017 — Nejvyšší správní soud

6 Af 10/2016- 32 - text 13 pokračování 6 Af 10/2016 6 Af 10/2016-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: █████ Möllen, advokát sídlem ██████████████████████████████████ republika Německo, insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft sídlem ██████████████████, Krailling, Spolková republika Německo, zastoupeného ████████████████████, advokátem sídlem ███████████████████████ proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem ███████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2015, č.j. 43286/15/5100/41453-705268, takto: I. Žaloba ze zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1 Žalobce se podanou žalobou domáhal vyslovení nicotnosti, eventuelně zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) ze dne 14. 12. 2015, č.j. 43286/15/5100/41453-705268 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále též „správce daně“) ze dne 29. 12. 2014 č.j. 269130/14/4000-50715-107540 (dále jen „rozhodnutí o změně zajištěné částky“ nebo též „prvostupňové rozhodnutí“). Vedle toho se domáhal vyslovení nicotnosti, eventuelně zrušení rozhodnutí prvostupňového. Prvostupňovým rozhodnutím byla snížena částka daně zajištěná zajišťovacím příkazem č.j. 196148/14/4000-27901-107540 ze dne 15.9.2014 z částky 16.003.053 Kč na částku 15.520 Kč a v rozsahu této změny byla současně ukončena účinnost původního zajišťovacího příkazu, dle ust. § 168 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 2 Žalobce v podané žalobě rekapituloval, že je insolvenčním správcem dlužníka – společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, která je zahraniční právnickou osobou podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky – odštěpného závodu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) – VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, organizační složka, se sídlem ██████████████████████████. Žalobce nevznesl věcné námitky, které by zpochybňovaly věcnou (obsahovou) správnost změny a zániku zajištění, namítl však procesní vady, které se prolínaly prvostupňovým i odvolacím řízením, a které podle jeho názoru založily nicotnost, případně nezákonnost obou rozhodnutí. 3 Předně žalobce namítal, že rozhodnutí jsou nicotná, neboť jsou adresována odštěpnému závodu, který však nemůže být z důvodu nedostatku právní subjektivity nositelem práv a povinností, nemůže mu náležet například vlastnické právo a nemůže být účastníkem řízení (nedostatek procesní subjektivity). Tento závěr podle žalobce podporuje jím označená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu. Dle žalobce žalovaný ve skutečnosti považuje za daňový subjekt odštěpný závod, o čemž mají svědčit žalobcem označená rozhodnutí správce daně a protokoly z daňové kontroly. Finanční orgány tak podle žalobce fakticky vždy jednaly a jednají s odštěpným závodem, jak podle žalobce plyne i z okolností souvisejících s registrací odštěpného závodu jako daňového subjektu. Jelikož řízení s odštěpným závodem není možné vést, jakékoli rozhodnutí vzešlé z řízení je nicotné. Odštěpný závod dále nemůže podle žalobce v případě DPH vystupovat ani jako plátcova pokladna dlužníka – zahraniční osoby, s čímž počítají některé jiné daňové zákony. Označení daňového subjektu je podle žalobce naprosto zmatečné. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že správce daně byl povinen vždy jednat (i doručovat) výlučně se zahraniční právnickou osobou, k čemuž nedošlo. 4 Žalobce dále namítl, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, že jej podepsala osoba oprávněná. Uvedl, že v čl. 116 organizačního řádu Finanční správy České republiky je upravena působnost ředitele žalovaného, podle čl. 116 odst. 3 písm. d) ředitel žalovaného rozhoduje v daňovém a správním řízení ve věcech v působnosti Odvolacího finančního ředitelství, pokud rozhodováním nepověří jiného zaměstnance. V čl. 117 a 120 je upravena působnost ředitele sekce a ředitele odboru žalovaného. Z tohoto ustanovení podle žalovaného neplyne, že by ředitel sekce ani odboru byl oprávněn takové rozhodnutí vydat a ředitel odboru následně podepsat. Žalobce takto zpochybnil oprávnění úřední osoby ███████████████████, MBA, ředitele sekce, a oprávnění úřední osoby ███████████████████████, ředitelky odboru, k podpisu napadeného rozhodnutí. 5 Žalobce dále uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se vypořádal toliko s namítanou nicotností, aniž podrobil odvolací důvody též testu zákonnosti. 6 Dále žalobce poukazoval na to, že správce daně nebyl věcně a místně příslušný k vydání prvostupňového rozhodnutí. V této souvislosti žalobce odkázal na ust. § 11 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Finanční správě“) s tím, že dle jeho názoru je příslušným Finanční úřad pro hl. m. Prahu podle ust. § 12 téhož zákona. 7 Závěrem žalobce uvedl, že pro posouzení účinků insolvenčního řízení na daňové řízení je v dané věci rozhodné německé právo, a namítl, že žalovaný nezkoumal, jaký vliv má tato skutečnost na průběh odvolacího řízení. Žalovaný je zákona povinen přezkoumat zákonnost rozhodnutí v plném rozsahu (především ust. § 114 odst. 3 daňového řádu), případně existenci důvodů pro zastavení řízení dle ust. § 106 daňového řádu. Tuto svoji povinnost dle žalobce žalovaný nesplnil. 8 Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu odmítnout. Vyslovil názor, že napadené rozhodnutí je s ohledem na svůj předběžný charakter vyloučeno ze soudního přezkumu ve smyslu ust. § 70 písm. b) potažmo c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Předběžný charakter vyplývá z dikce ust. § 168 odst. 3 daňového řádu, a to v případě, kdy je částka zajištění snižována. Správce daně je oprávněn vydat i několik po sobě jdoucích rozhodnutí dle uvedeného ustanovení (za předpokladu, že budou zjištěny skutečnosti odůvodňující další snížení částky zajištění, popřípadě skutečnosti vedoucí k pozbytí účinnosti zajišťovacího příkazu), a to stále v rámci jediného správního zajišťovacího řízení, které pak končí stanovením daně či uplynutím splatnosti daně a zajišťovací příkaz se stane ze zákona neúčinným. Dočasnost napadeného rozhodnutí tak vyplývá přímo ze zákona, neboť nejpozději okamžikem stanovení daně či uplynutím dne její splatnosti pozbývá napadené rozhodnutí svůj smysl a účel. Nadto žalovaný uvedl, že ve vztahu k napadenému rozhodnutí nelze hovořit o zkrácení práv žalobce ve smyslu ust. § 65 odst 1 s. ř. s., neboť tímto rozhodnutím je naopak zmírňován či zcela odstraňován dopad do právní sféry žalobce, který ztělesňuje zajišťovací příkaz, což je zároveň i rozhodnutí, které je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví. Doplnil, že do určité míry je napadeným rozhodnutím taktéž upravováno vedení řízení ve smyslu ust. § 70 písm. c) s. ř. s., neboť tímto rozhodnutím je s ohledem na snížení výše zajišťované částky, či pozbytí účinnosti zajišťovacího příkazu ve své podstatě zužován rozsah vedeného řízení. 9 Ohledně žalobních námitek žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na správní spis. K žalobcem namítanému tvrzení, že napadené rozhodnutí podepsala úřední osoba neoprávněná k jejich podepsání, pak žalovaný odkázal na Podpisový řád Odvolacího finančního ředitelství, z nějž je oprávnění příslušné úřední osoby patrné. Nad rámec uvedeného žalovaný odkázal na ostatní řízení vedená před Městským soudem v Praze ve věci žalobce, kdy žalobce námitky týkající se odštěpného závodu, příslušnosti správce daně či nepodepsání rozhodnutí oprávněnou osobou neustále opakuje, přičemž jejich znění je zcela totožné. V ramci těchto soudních řízení se žalovaný již několikrát k námitkám vyjádřil a svá tvrzení náležitě doložil. Proto žalovaný požádal soud, aby k jeho vyjádřením a předloženému spisovému materiálu z ostatních soudních řízení při přezkumu napadeného rozhodnutí přihlédl. 10 Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili. Městský soud nenařídil jednání ani k provedení žalobcem v žalobě navržených důkazů, neboť jimi prokazované rozhodné skutečnosti vyplývají ze správního spisu a provádění důkazů by na závěrech městského soudu nemohlo z dále popsaných důvodů ničeho