8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 262/2014- 97 - text 19 č. j. 9A 262/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: Wood-Steel, a.s., IČO: 24207233 sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Insolvenční správci v.o.s., IČ: 228000 sídlem Na Míčánce 1044/39, Praha 6 zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným sídlem Karlovo nám. 671/24, Praha 1. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2013, č. j. 34358/ENV/13, 803/570/13, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 23. 10. 2013, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2013, č. j. 34358/ENV/13, 803/570/13, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (tj. České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc) ze dne 2. 4. 2013, zn. ČIŽP/48/OOL/SR01/1301430.005/13/OMV. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 400 000 Kč za správní delikt dle ustanovení § 4 písm. c) zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, v rozhodném znění účinném do 30. 4. 2014 (dále jen „zákon o ČIŽP“), spočívajícím v ohrožení životního prostředí v lesích a dále jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Správního deliktu podle ustanovení § 4 písm. c) zákon o ČIŽP se žalobkyně měla dopustit tím, že ohrozila životní prostředí v lese, když vlastním zaviněním vytvořila podmínky pro působení škodlivých biotických (kůrovců) a abiotických (větru a vody) činitelů na lesních pozemcích parcelní číslo 955/60, parcelní číslo 955/61 a parcelní číslo 955/158 v katastrálním území Nová Hradečná (705063), okres Olomouc. Skutek spočíval konkrétně v tom, že v listopadu 2012 žalobkyně vytěžila plochu 0,96 ha (0,94 ha na vlastním lesním pozemku parcelní číslo 955/61 v porostní skupině 10 Dm8 a 0,02 ha na lesním pozemku parcelní číslo 955/60 jiného vlastníka v porostní skupině 10 Dl 13). Porost na jejím vlastním pozemku byl mladší 80 let. Neoprávněnou těžbou do 80 let věku lesa ohrozila především plynulé plnění funkcí lesa (především funkci stabilizační, půdoochrannou, vodohospodářskou a biologickou – produkční), protože lesní stanoviště vystavila nepříznivému vlivu vody a porosty sousedních vlastníků škodlivému působení větru a kůrovců. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapituloval předchozí průběh správního řízení a závěry vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí, současně shrnul obsah námitek vznesených žalobkyní v jejím odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc. 5. K námitce žalobkyně, že je rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů, neboť není řádně objasněno, zda neoprávněnou těžbu provedla skutečně žalobkyně a nikoliv jiná právnická osoba (např. společnost TAGROS a.s. jakožto nájemce předmětného pozemku), žalovaný uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně byly jednoznačně uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání, jakož i podrobně rozepsány důvody, kterými se správní orgán prvního stupně řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jakož i ke dni provedení neoprávněné těžby, byla vlastníkem předmětného lesního pozemku parc. č. 955/61 žalobkyně, a to na základě kupní smlouvy ze dne 4. 10. 2012 (s právními účinky vkladu práva ke dni 5. 10. 2012). Z kupní smlouvy vyplývá, že prodávající seznámili žalobkyni s tím, že na předmět převodu uzavřeli nájemní smlouvy s nájemcem, společností TAGROS a.s., přičemž tyto nájemní smlouvy včetně plné moci vypověděli s účinky ke dni 31. 12. 2013. Jelikož jsou všechny uvedené písemnosti součástí správního spisu, je zřejmé, že správní orgán prvního stupně zjišťoval vlastnické (případně nájemní) vztahy k předmětnému lesnímu pozemku tak, aby nevznikly žádné pochybnosti. K těžbě na předmětném lesním pozemku došlo podle znaleckých posudků v měsíci listopadu 2012, tedy v době, kdy vlastníkem pozemku byla již žalobkyně a nájemcem stále společnost TAGROS a.s. Z dalších podkladů založených ve správním spise (zapůjčení lesního stroje - harvestoru žalobkyní, uzavření nájemní smlouvy k tomuto stroji žalobkyní, převzetí klíčů od tohoto stroje žalobkyní, organizování následného vyvezení vytěžené dřevní hmoty žalobkyní) je přitom zřejmé, že nepovolenou těžbu na lesních pozemcích provedla žalobkyně (respektive učinila vědomé kroky k tomu, aby byla těžba provedena), nikoli společnost TAGROS a.s. Je tedy podle názoru žalovaného zřejmé, a ve správním spisu tak bylo ve věci prokázáno, že vědomé kroky k tomu, aby byla těžba provedena, učinila právě žalobkyně, neboť pokud by žalobkyně sama nechtěla provádět na lesním pozemku těžbu (případně by s touto činností vědomě nesouhlasila a nepodporovala ji), neobjednávala by si pro tuto činnost potřebný stroj a dokonce po jeho složení na pozemku by osobně nepřebírala od stroje klíče. Zcela nezpochybnitelná provázanost žalobkyně s provedenou neoprávněnou těžbou je pak zřejmá též z pravomocného Usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje ze dne 23. 4. 2013, č. j. KRPM-152880-152/TČ-2012-140581-36, když z odůvodnění tohoto usnesení mimo jiné vyplývá, že pan R. O. jakožto majitel harvestoru, kterým byla podle znaleckého posudku soudního znalce F. Š. prokazatelně těžba v dotčené lokalitě provedena, vypověděl, že dne 15. 10. 2012 uzavřel se zástupcem žalobkyně (panem P. L. - předsedou dozorčí rady) nájemní smlouvu na předmětný lesní stroj s tím, že tento stroj byl dne 14. 11. 2012 nebo 15. 11. 1012 převezen k lesnímu pozemku v katastrálním území Nová Hradečná, který se měl těžit, přičemž převoz a převzetí klíčů si pan P. L. zajišťoval sám osobně. 6. K odvolací námitce žalobkyně, v níž rozporuje tvrzení uvedené v prvostupňovém rozhodnutí, že by se správního deliktu (pokud by tento opravdu spáchala) měla dopustit úmyslně, žalovaný uvedl, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobkyně činila vědomé kroky k tomu, aby byla těžba provedena a následně i k tomu, aby byla vytěžená dřevní hmota vyvezena. Těžba však proběhla i přesto, že již byl žalobkyni znám nesouhlasný závěr příslušného orgánu státní správy lesů ohledně provedení výchovné těžby na lesním pozemku parcelní číslo 955/61. Žalobkyni přitom musely být (i vzhledem k předmětu jejího podnikání a vzhledem k jejím dřívějším zkušenostem ze správních řízení, která s ní byla ve smyslu zákona o ČIŽP a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů /lesní zákon/, v rozhodném znění /dále jen „lesní zákon“/, vedena) veškeré souvislosti, včetně možných následných dopadů na lesní pozemky a porosty dobře známy. Z prvostupňového rozhodnutí je tedy podle žalovaného zřejmé, že orgán prvního stupně hodnotil způsob vzniku a následky zjištěného stavu ve všech souvislostech, jak mu ukládá zákon, tj. zjišťoval nedostatky a škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí, jejich příčiny a osoby zodpovědné za jejich vznik nebo trvání ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona o ČIŽP, přičemž žalobkyně provedla v daném případě těžbu úmyslnou, kterou nejen, že mohla ovlivnit, ale dokonce podle ustanovení § 33 lesního zákona ovlivnit měla. 7. Námitce žalobkyně ohledně nedostatečně odůvodněné výše pokuty žalovaný v napadeném rozhodnutí též nevyhověl, neboť bylo podle jeho názoru z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zřejmé, že tento při určení výše pokuty přihlížel zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání, jak vyžaduje dikce ustanovení § 5 odst. 1 zákona o ČIŽP, kdy správní orgán prvního stupně důvody pro stanovení výše pokuty v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně popsal. Jako k přitěžující okolnosti bylo správním orgánem prvního stupně přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobkyni prostřednictvím paní J. E. coby členky představenstva, jež byla jediná oprávněna za žalobkyni jednat samostatně, byla (či být měla) problematika ochrany lesa z hlediska možných dopadů na životní prostředí známa, a to minimálně z předcházejících správních řízení vedených sice s jinou právnickou osobou než se žalobkyní, avšak kde paní J. E. působila rovněž jako členka představenstva, jak bylo v prvostupňovém rozhodnutí podrobně rozvedeno. Jako zvláště přitěžující okolnost pak správní orgán prvního stupně označil skutečnost, že žalobkyně úmyslnou těžbu provedla i přesto, že jí nebyla příslušným orgánem státní správy lesů povole