4 As 276/2017 — Nejvyšší správní soud

18 A 48/2020- 67 - text  30 18 A 48/2020- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: J.B. bytem XYZ zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem sídlem Moskevská 637/6, Liberec proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti: H.M. bytem ZYX zastoupené Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem, sídlem Národní 31, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 6. 2020, čj. O-447211/D20026932/2020/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“) ze dne 29. 6. 2020, čj. O-447211/D20026932/2020/ÚPV (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 14. 2. 2020, čj. O-447211/D19011328/2019/ÚPV (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad rozhodl na základě návrhu osoby zúčastněné na řízení podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), o zrušení slovní ochranné známky žalobce č. 293098 ve znění „Dobroděj“; dále též „napadená ochranná známka“), z důvodu jejího neužívání, a to s účinky ode dne 24. 1. 2019. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 6. 2020. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 4. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a procesního podání osoby zúčastněné na řízení v rámci řízení o rozkladu. Předseda Úřadu dále rekapituloval, že napadená ochranná známka s prioritou ze dne 10. 4. 2007 byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 3. 10. 2007 pro následující výrobky zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (32) pivo, nealkoholické nápoje; (33) alkoholické nápoje s výjimkou piva. Uvedl, že ke dni podání návrhu na zrušení napadené ochranné známky (tj. dne 24. 1. 2019) uplynulo více než pět let od jejího zápisu do rejstříku, čímž je splněna časová podmínka stanovená v § 13 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. Rozhodným pětiletým obdobím k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky je přitom dle předsedy Úřadu doba počínající dnem 23. 1. 2014 a končící dnem 23. 1. 2019. Na str. 9 – 11 Napadeného rozhodnutí pak předseda Úřadu rekapituloval doklady předložené žalobcem v průběhu řízení vedeného Úřadem a v průběhu řízení o rozkladu proti Prvostupňovému rozhodnutí. K procesním otázkám 5. Předseda Úřadu dále posuzoval důvodnost námitek, jimiž žalobce Úřadu vytýkal, že nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nezabýval se všemi skutečnostmi uváděnými vlastníkem, čímž porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), že mu před vydáním rozhodnutí neumožnil vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces, a dále také, že stran důkazů nebyl dostatečně poučen, nebyla mu dána možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a navrhnout další důkazy (proto nové důkazy předložil až spolu s rozkladem). 6. Předseda Úřadu konstatoval, že podnětem k zahájení správního řízení bylo v posuzované věci podání návrhu na zrušení ochranné známky pro neužívání podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., v němž jsou stanoveny hmotněprávní podmínky pro jeho uplatnění, které závisí na tom, zda se vlastníkovi napadené ochranné známky prostřednictvím věrohodných dokladů podaří prokázat, že v rozhodném období pěti let před podáním návrhu na její zrušení byla tato ochranná známka řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána v rejstříku. Poznamenal, že v souladu s § 45 odst. 2 zákona 441/2003 Sb. Úřad v řízení zahájeném na návrh rozhoduje v rozsahu podání účastníků a na základě důkazů účastníky označených. Zvláštností řízení o návrhu na zrušení ochranné známky z důvodu jejího neužívání je dle předsedy Úřadu skutečnost, že důkazní břemeno v tomto případě leží ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. plně na vlastníkovi a jeho schopnosti její řádné užívání spolehlivě doložit. 7. Předseda Úřadu doplnil, že v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu Úřad poskytuje účastníkům i přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to k povaze věci potřebné. Tuto svou povinnost přitom Úřad podle předsedy Úřadu vůči žalobci plně splnil v průvodním dopise při postoupení návrhu na zrušení napadené ochranné známky dne 18. 2. 2019, resp. v jeho příloze (str. 3), kde uvedl důležité informace a doporučení týkající se návrhu na zrušení ochranné známky podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Úřad přitom podle předsedy Úřadu nemůže s ohledem na nutnost zachování rovnosti účastníků řízení poskytovat jakékoliv právní rady nad rámec zmíněného § 4 odst. 2 správního řádu. Samotné vyhodnocení rizik správního řízení je vždy na účastnících, kteří mají právo se v řízení nechat zastupovat, čehož žalobce využil. 8. Z Prvostupňového rozhodnutí podle předsedy Úřadu vyplývá, že Úřad jako podklady pro rozhodnutí v této věci vzal samotný návrh osoby zúčastněné na řízení (resp. v něm uvedené tvrzení, že tato ochranná známka nebyla po nepřetržitou dobu 5 let řádně užívána pro výrobky, pro které je zapsána v rejstříku, a že pro její neužívání neexistují řádné důvody), ale především podání žalobce včetně přiložených důkazů. Návrh přitom Úřad postoupil v souladu s § 31a odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. žalobci k vyjádření a umožnil mu předložit důkazy o jejím řádném užívání, což žalobce učinil v podání doručeném Úřadu dne 23. 4. 2019. Předseda Úřadu zdůraznil, že podání vlastníka a důkazy o užívání napadené ochranné známky, včetně důkazů majících prokázat ospravedlňující důvody pro její neužívání, tak představují stěžejní část podkladů pro rozhodnutí o návrhu podaného podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Podání osoby zúčastněné na řízení doručené Úřadu dne 22. 7. 2019 bylo replikou k vyjádření žalobce k návrhu. Ačkoli s ním nebyl žalobce seznámen, nejedná se dle předsedy Úřadu o porušení procesních pravidel či porušení povinnosti správního orgánu seznámit účastníky s podklady pro vydání rozhodnutí, neboť stěžejními podklady pro vydání Prvostupňového rozhodnutí byly vyjádření žalobce a především důkazy, které ke svému vyjádření žalobce přiložil. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení k předloženým důkazům o užívání představuje dle předsedy Úřadu „pouhý názor na předložené důkazy o užívání, přičemž správní orgán je povinen tyto důkazy zhodnotit sám (§ 50 zákona č. 500/2004 Sb.)“. Žalobce přitom mohl podle předsedy Úřadu kdykoli před vydáním rozhodnutí o návrhu požádat o zaslání repliky či využít svého práva nahlížet do spisu, což však neučinil. Přistoupení na argumentaci žalobce by dle předsedy Úřadu vedlo „k absurdnímu řetězení vyjádření účastníků řízení a v podstatě nekonečnému shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, což by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení zakotvenou v § 6 zákona č. 500/2004 Sb.“. 9. Předseda Úřadu shrnul, že zákonné povinnosti ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. tedy Úřad dostál, nedopustil se žádného procesního pochybení, přičemž nedošlo k porušení práva vlastníka na spravedlivý proces ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, neboť důkazní břemeno leží na vlastníkovi a podklady pro vydání rozhodnutí tedy poskytl on sám. K řádnému užívání napadené ochranné známky v rozhodném období 10. Předseda Úřadu se dále zabýval posouzením otázky, zda žalobce důkazy předloženými v řízení před Úřadem prokázal řádné užívání napadené ochranné známky v rozhodném pětiletém období pro výrobky, pro něž je zapsána v rejstříku. V návaznosti na rekapitulaci závěrů vyslovených Úřadem k žalobcem předloženým důkazům provedl předseda Úřadu v reakci na rozkladové námitky vlastní posouzení žalobcem tvrzených a doložených skutečností; dospěl přitom k následujícím závěrům. 11. Předseda Úřadu uvedl, že předložené důkazy nasvědčují podnikatelskému záměru žalobce vyrábět vlastní pivo pod označením „Dobroděj“, k jehož realizaci též učinil určité kroky. Žalobce však dle předsedy Úřadu nijak nedoložil, že toto pivo skutečně vyrobil a pod napadenou ochrannou známkou (opatřené zmíněnou etiketou) uvedl na český trh a rovněž je i propagoval podle ujednání v jím doložené smlouvě. Sám žalobce ostatně podle předsedy Úřadu opakovaně potvrdil, že dosud napadenou ochrannou známku ani nezačal na relevantním obchodním trhu skutečně užívat. 12. K námitce poukazující na to, že namítanou ochrannou