8 As 35/2018 — Nejvyšší správní soud

4 A 25/2020- 198 - text 17 4 A 25/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: V. Š., narozený dne X. bytem X. proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Janem Olejníčkem sídlem Na Příkopě 853/12, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2020, č. j. MHMP 492098/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 31. 3. 2020, č. j. MHMP 492098/2020, sp. zn. S-MHMP 1811363/2018 ODO-TAX (dále jen „napadené rozhodnutí”), jehož výrokem I. bylo částečně zrušeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 vydané dne 10. 9. 2018 sp. zn. SZ P4/056419/18 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a řízení ohledně určitých přestupků bylo částečně zastaveno, výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že výrok o uložení správního trestu pokuty nově zní: „Za spáchání přestupku podle § 4 odst. 1 zákona o některých přestupcích se V. Š., nar. X., adresa místa trvalého pobytu: X., podle § 4 odst. 3 zákona o některých přestupcích a v souladu s § 35 písm. b), § 41 odst. 1 a § 46 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ukládá správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč, slovy dvacetpěttisíckorunčeských.“, výrokem III. bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že se ruší uložení trestu zákazu činnosti a výrokem IV. napadeného rozhodnutí bylo podle ust. § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán v bodě 1 vinným přestupkem podle § 4 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se úmyslně dopustil dne 13. 4. 2018 v době kol. 23:20 hod. - 23:36 hod. jako řidič taxislužby vozidla tovární značky Ford Mondeo, státní poznávací značky X., když po cestujících za přepravu z výchozího místa ul. Pařížská x Staroměstské náměstí, Praha 1, k Music Clubu Madona v ul. Pod Děkankou v Praze 4, požadoval částku 770 Kč, kterou mu cestující navíc se spropitným ve výši 30 Kč uhradil, přestože maximální cena jízdného měla podle § 2 nařízení hl. m. Prahy č. 20/2006 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách osobní taxislužby, ve znění nařízení č. 7/2013 Sb. hl. m. Prahy, činit 252 Kč, tedy porušil povinnost stanovenou v nařízení obce, dále v bodech 2 a 3 byl shledán vinným přestupky dle § 34e odst. 2 písm. f) zákona o silniční dopravě (ohledně kterých bylo ve výroku I. napadeného rozhodnutí prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení o přestupku bylo v těchto věcech zastaveno, neboť odpovědnost za přestupky zanikla uplynutím promlčecí doby dne 10. 9. 2019). Za spáchání těchto přestupků byl žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložen správní trest, a to pokuta ve výši 30 000 Kč splatná do 30 dnů od právní moci rozhodnutí a zákaz činnosti na dobu 18 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž správní trest zákazu činnosti byl výrokem III. napadeného rozhodnutí zrušen. Prvostupňovým rozhodnutím byla dále žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč rovněž do 30 dnů od nabytí právní moci. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že nemělo být zahájeno správní řízení s jeho osobou pouze jako s řidičem taxislužby, když dne 13. 4. 2018 byl žalobce kontrolován po přepravní službě jako fyzická osoba OSVČ, což vyplývá z protokolu o kontrole č. C/20180413/1/Ne, který byl žalobci jako dopravci následně zaslán k vyjádření, žalobce se k němu jako dopravce vyjádřil, jeho námitky byly dopisem ze dne 6. 6. 2018 zamítnuty. Následně žalobce obdržel oznámení o zahájení přestupkového řízení dne 12. 6. 2018. Měl za to, že jeho osoba byla rozdělena na dvě, a to OSVČ dopravce a dále žalobce jako řidiče, což považoval za rozporné s § 4 odst. 1 zákona o některých přestupcích, které dle jeho názoru vyžaduje, aby se jednalo o podnikající fyzickou osobu, tento odstavec se týká případu žalobce. S žalobcem tak mělo být správní řízení zahájeno jen a pouze jako s dopravcem, a to z důvodu vyšší typové závažnosti správního deliktu. 4. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval ve skutečnosti, že odvolacím orgánem je Magistrát hl. m. Prahy - odbor dopravních agend, tedy stejný orgán, který zamítl námitky žalobce do protokolu č. C/20180413/1/Ne a současně je oznamovatelem přestupku na Městskou část Praha 4, odvolání žalobce pak nemohlo mít šanci na úspěch. Vznesl otázku, zda bylo odvolání správním orgánem I. stupně postoupeno správnému odboru, když v prvostupňovém rozhodnutí nebyl v poučení příslušný odbor uveden. 5. Dále poukázal na to, že správní orgán I. stupně v rozhodnutí neuvedl, na základě kterých listin je vydal, což považoval za účelové, přitom Magistrát jako oznamovatel nezaslal správnímu orgánu I. stupně vyjádření žalobce k námitkám k protokolu o kontrole, ani vyřízení námitek žalobce odborem dopravy, prvostupňové rozhodnutí je tak rozporné s § 3 správního řádu, nebyl zjištěn skutečný stav věci a nebyly zohledněny okolnosti ve prospěch žalobce. To vyplývá též z toho, že byl zamítnut požadavek žalobce na předvolání svědků a provedení zkoumání správné funkčnosti taxametru, byl porušen též § 50 odst. 3 správního řádu. Bez výslechu přizvaných osob byl žalobce zkrácen na svých právech, neboť správní orgány vycházely výlučně z tvrzení přizvaných osob obsažených v oznámení o poskytnuté přepravě a v kontrolním protokolu, společné sepisování daných listin přitom postrádá autentičnost a tedy i relevantnost, žalobce byl v podstatě postaven před hotovou věc, nemohl se účelně bránit, takový postup je v rozporu se zákonem. 6. Vytýkal správním orgánům, že nebyl doložen důkaz o převodu peněz, kterými mělo být údajně za přepravu placeno, bez tohoto důkazu nelze tvrdit, že žalobce skutečně poskytl přepravu tvrzeným cestujícím - přizvaným osobám. Je třeba doložit původ finančních prostředků, kterými mělo být jízdné hrazeno, tj. účetní doklad o vydání peněz z pokladny Magistrátu, doklad o převzetí cestujícím od kontrolního pracovníka a vyúčtování o vrácení zbytku. Bez takového důkazu nemůže být naplněn § 3 správního řádu. 7. Pokud jde o pověření přizvaných osob ke kontrole, měl za to, že nemohou mít celoroční působnost, neboť § 6 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), mluví o kontrole, nikoli kontrolách. 8. Zpochybňoval, že by ze čtyřech záznamů z kontrolní jízdy vyplývalo, že žalobce po přepravě požadoval 770 Kč, nic takového z nich nelze vyčíst, a to i když cestující tvrdí, že na taxametru neviděli desetinnou čárku. V tomto směru jsou pochybnosti, které měly být odstraněny výslechem požadovaným žalobcem; žalobce navíc ani neví, co znamená „How much“. V daném případě pak nebylo zakrytí, odpojení nebo jiný způsob úpravy taxametru prokázán, jako přitěžující argument vůči žalobci pak nelze uznat, že figuranti jsou upozorňováni na takové klamání zákazníků ze strany taxikářů z okolí Staroměstského náměstí v minulosti. 9. Vytýkal správním orgánům, že nebyl proveden výslech kontrolního pracovníka pana N. k průběhu jeho komunikace se žalobcem ohledně ceny za přepravu, což je rovněž porušením § 3 správního řádu a zkrácením práv žalobce. 10. Obhajoval své tvrzení, že za jízdu účtoval 77 Kč a nikoli 770 Kč, když cenu 12 Kč za kilometr nepovažoval za neobvyklou, uvedl výpočet, dle kterého byly jeho náklady na provedenou přepravu 50,15 Kč, žalobce tedy dosáhl zisku se spropitným 30 Kč za 16 minut jízdy. Úvaha žalovaného na straně 10 napadeného rozhodnutí je pouhou spekulací. 11. Namítal porušení § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky, tedy nevydání prvostupňového rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů, nesouhlasil s tím, že by se jednalo o lhůtu pořádkovou, kdyby žalobce nedodržel zákonnou lhůtu, má to pro něj nedozírné důsledky, názorem žalovaného je tak znevýhodněn. Přitom správní orgány jsou vybaveny dostatečným personálním aparátem a neměl by pro ně být problém zákonné lhůty dodržovat. Správní řízení bylo zahájeno dne 15. 6. 2018, rozhodnutí bylo vydáno dne 21. 9. 2018, jde o nezákonné rozhodnutí. 12. K průběhu kontroly namítal, že mu nebylo umožněno účastnit se kontroly na místě resp. provedení kontrolního úkonu přizvanými osobami, je to v rozporu s § 9 písm. e) kontrolního řádu, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018 č.j. 4 A 49/2015 se pravděpodobně týká řízení, kde byli běžní cestující – figuranti, nikoli přizvané osoby. 13. Žalovaný neměl postupovat dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, ale dle § 90 odst. 1 písm. b) a prvostupňové rozhodnutí zrušit a vráti