9 As 279/2023 — Nejvyšší správní soud

10 A 66/2024- 106 - text  22 10 A 66/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Občané Prahy 1, z.s., IČO 06479634 sídlem Vojtěšská 211/6, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Františkem Scholzem sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad městské části Praha 1 sídlem Vodičkova 681/18, 115 68 Praha 1 zastoupený advokátkou JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph. D. sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 za účasti: 1) PAN EU Kotva Prague a.s., IČO 28195841 sídlem Václavské náměstí 772/2, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátkou Mgr. Lucií Zanáškovou sídlem Na Příkopě 854/14, 110 00 Praha 1 2) CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 3) Quantcom, a.s., IČO 28175492 sídlem Křižíkova 36a/237, 186 00 Praha 8 zastoupená advokátkou Mgr. Andreou Stachovou sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2024, č. j. UMCP1 115452/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 ze dne 30. 5. 2024, č. j. UMCP1 115452/2024, sp. zn. S UMCP1/036872/2024/VÝS-Hm-1/656 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném a účinném znění (dále jen „stavební zákon“), vydáno společné povolení a schválen stavební záměr s označením „Konverze obchodního domu Kotva“ Praha 1, Staré město č.p. 656, náměstí Republiky 8 (Nemovitá kulturní památka R.č.Ú.s. 106370) na pozemcích st. p. 680, parc. č. 683/1, 683/2, 683/3, 683/5, 683/6, 683/7, 690/2, 690/3, 690/4, 1018/1, 1018/2, 1018/3, 1018/4, 1018/6, 1018/7, 1018/9, 1059, 1069, 1071 v katastrálním území Staré Město“ (dále jen „stavba“ nebo „záměr“). II. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení nejdříve uvedl, že svou žalobní legitimaci odvozuje ze skutečnosti, že je tzv. „ekologickým spolkem“ a v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17, je ve věci aktivně legitimován dle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen „s. ř. s“). 3. Nezákonnost napadeného rozhodnutí poté spatřuje ve skutečnosti, že při realizaci stavby má docházet k sanaci azbestového odpadu, který je vysoce nebezpečným odpadem, který může při neodborné sanaci kontaminovat ovzduší a tím ohrozit veřejné zdraví jak pracovníků, tak i lidí, kteří se budou v okolí místa stavby nacházet, především pak občany Městské části Praha 1. Dle inspekční zprávy se vyskytuje především v azbestocementových deskách v obvodovém plášti, přírubovém těsnění, ocelových tlakových potrubích, asfaltových pásech střešních plášťů a deskových izolačních materiálech na opláštění technologie a rozvodů VZT. Ve vztahu k odstraňování azbestového odpadu uplatnily dotčené orgány tři závazná stanoviska (odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy, č.j. MHMP 2202869/2022, odbor péče o veřejný prostor, oddělení životního prostředí, č.j. ÚMČ P1/421475/22/OŽP/ŘÍ, Hygienická stanice hlavního města Prahy, č.j. HSHMP 63003/2022), ze kterých je patrné, že během realizace stavby se má manipulovat s materiály obsahujícími azbest, které mohou být vysoce nebezpečné. Žalobce následně poukázal na škodlivost azbestu i s odkazy na materiál Státního zdravotního ústavu, Evropské komise i Rámcového dokumentu obecných zásad sanace azbestu pro OD Kotva. 4. Podle žalobce z rozhodnutí nevyplývá, že by stavebník prokázal splnění požadavků a podmínek daných závaznými stanovisky. Stavebník neuvedl, jaká renomovaná společnost bude provádět manipulaci s azbestovým odpadem, ani nepředložil podrobný technologický postup odstraňování azbestu, který by mohl být podroben kontrole z hlediska toho, zda bude dostatečně zajištěno, aby azbestová vlákna nebyla rozviřována do okolního prostředí. Dokumenty uvedené v rozhodnutí ve vztahu k azbestovým vláknům nelze pokládat za dostatečný důkaz toho, že práce s azbestem budou prováděny tak, aby nedocházelo k úniku nebezpečných vláken do okolního ovzduší. Žalobce si je vědom skutečnosti, že stavebník musí práce s azbestem ohlásit, toto ohlášení však nepodlého předběžné kontrole a zákon ani nestanoví, že by se k němu orgán ochrany veřejného zdraví mohl vyjádřit, navrhovat úpravy či technologický postup shledat jako nedostatečný. Tím spíše nelze případnou opravu technologického postupu vynucovat a případná pochybení lze napravovat až následně, když již dojde k porušení zákona. V takovém případě už však došlo k poškození zákonem chráněného zájmu a nevratnému poškození životního prostředí a ohrožení zdraví, což je nedostatečné. Stavební úřad tak měl za účelem zjištění souladu záměru se závaznými stanovisky požadovat předložení podrobného technologického postupu, jehož součástí mělo být ubezpečení, že před zahájením prací spojených s odstraňováním azbestu bude proveden test funkčnosti vybraného postupu. Současně měl požadovat, aby stavebník průběžně prováděl monitoring a kontrolní měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší akreditovanou zkušební laboratoří. Z tohoto důvodu je zásadní, aby všechny dotčené orgány i stavební úřad měly již při povolovacím řízení k dispozici všechny relevantní dokumenty. Součástí žádosti tak měl být podrobný technologický postup pro sanaci azbestu zpracovaný renomovanou společností, která se specializuje na odstraňování azbestu a má dostatečné reference pro provedení takto významného projektu. Stavební úřad měl požadovat prokázání toho, jaká firma bude práce provádět, včetně předložení oprávnění, souhlasů a dalších dokladů. Stavební úřad proto nezajistil splnění požadavků stanovených závaznými stanovisky dotčených orgánů, a vydal rozhodnutí v rozporu se zákonem, důsledkem čehož může dojít k ohrožení veřejného zdraví a životního prostředí. 5. Žalobce žalobu doplnil dne 19. 8. 2024. Uvedl, že z dokumentu Rámcový dokument obecných zásad odstraňování azbestu vyplývá pravděpodobnost, že azbest se nachází i v dalších částech stavby a jeho přesné zmapování doposud provedeno nebylo. Nelze tak připravit podrobný technický postup odstraňování azbestu. Stavební úřad by měl požadovat, aby součástí projektové dokumentace byla kompletní dokumentace o výskytu azbestu ve stavbě a aby se k ní mohly kvalifikovaně vyjádřit dotčené orgány i veřejnost. Inspekční zprávy i Obecné zásady pochází od stejného subjektu, společnosti Foster Bohemia s.r.o., bylo by proto vhodné, aby je ověřil další nezávislý subjekt. 6. Žalobce upozornil na skutečnost, že v České republice nejsou uzákoněna žádná závazná technická pravidla pro sanaci či dekontaminaci azbestu. Je proto nezbytné, aby přípravná dokumentace proběhla kvalifikovanou oponenturou a především aby součástí dokumentace byly podrobné technologické postupy a technická opatření, které budou používány v zájmu omezení expozice osob prachu azbestu. Pravomoci hygienické stanice jsou v tomto ohledu omezené a případné ukládání přestupků by bylo až v okamžiku, kdy by došlo k ohrožení zdraví. 7. Žalobce dále vyjadřuje pochybnosti nad tím, zda může inspekční orgán placený investorem provést nestrannou kontrolu, když je na investorovi do určité míry ekonomicky závislý. Není zároveň patrné, na základě jakých předpisů se společnost Foster Bohemia s.r.o. stala oprávněným akreditovaným inspekčním orgánem. Žalobce zpochybnil označení společnosti Foster Bohemia s.r.o. jako inspekčního orgánu typu A. Má se jednat o subjekt, který je zcela nezávislý, avšak pokud je inspekční orgán objednaný ze strany investora, pak nemůže být považován za nezávislého, jelikož nebude hájit zájmy státu, ale investora. Řádnost postupů by proto měl ověřovat nezávislý subjekt. V souvislosti s předmětem akreditace žalobce podotýká, že autorizace spočívá ve všeobecných požadavcích na inspekční orgány, a není patrné, jakým způsobem a na základě jakých norem dochází ke kontrole správnosti postupů. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že předmětem autorizace společnosti je vlastní inspekční postup a není patrné, jakým způsobem a na základě jakých norem ke kontrole odborné správnosti postupů dochází. To vyplývá především z toho, že zde objektivně konkrétní legislativa pro sanaci azbestu chybí. Z výpisu autorizovaných subjektů Českého institutu pro autorizaci, vyplývá, že předmětem autorizace Foster Bohemia s.r.o. je vlastní inspekční postup stanovený přímo společností Foster Bohemia. To je patrné z přílohy osvědčení o akreditaci č.: 247/2022.3 Nejedná se tedy o postup unifikovaný, ale vytvořený přímo zpracovatelem, přičemž jiní autorizovaní inspektoři mohou zřejmě mít zpracované postupy odlišně. Je proto zcela na místě požadavek žalo