2 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

6 Af 4/2025- 52 - text 14 6 Af 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: DevClub s. r. o., se sídlem Jungmannova 32/25, Praha 1 – Nové Město, IČ: 242 04 714, zastoupena Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou, se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti žalovanému: Celní úřad v Praze, se sídlem Washingtonova 1623/7, Praha 1 – Nové Město, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č.j. 789419-6/2024-510000-11, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č.j. 789419-6/2024-510000-11, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26.499 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Mgr. Bc. Kláry Luhanové, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č.j. 789419-6/2024-510000-11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o prominutí úroku z prodlení vyčísleného dvěma rozhodnutími žalovaného ze dne 11. 9. 2017, kterými byla žalobkyni vyměřena spotřební daň ve výši 195.225 Kč (splatná dne 8. 6. 2018), resp. ve výši 51.015 Kč (splatná téhož dne). [2] Žalobkyně v úvodu podané žaloby připomněla, že žádost o prominutí úroku z prodlení byla nejprve zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č.j. 201298-27/2024-510000-11, které však bylo k její správní žalobě zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2024, č.j. 11Af 10/2024-41. V nyní projednávané věci je tak dle žalobkyně rozhodné stanovisko zdejšího soudu, který původní zamítavé rozhodnutí zrušil pro nedostatečné odůvodnění ze strany žalovaného, kdy dle soudu nebylo z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, proč žalovaný žádost zamítl a proč důvody předestřené žalobkyní nepovažoval za dostatečné. [3] Žalobkyně v žalobě shledala pochybení žalovaného, věcnou nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí v nesprávném právním a skutkovém posouzení dané věci. Své námitky rozdělila do třech žalobních bodů. [4] Ad A) žalobkyně namítala nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí působící jeho nepřezkoumatelnost. Namítla, že žalovaný své rozhodnutí řádně a logicky neodůvodnil, a to i přes to, že rozsudkem zdejšího soudu bylo původní zamítavé rozhodnutí zrušeno z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Uvedla, že žalovaný znovu vycházel zejména z demonstrativního výčtu ospravedlnitelných důvodů dle metodické informace č. 6/2022. Namítla, že žalovaný se sice v návaznosti na rozsudek zdejšího soudu zabýval také ospravedlnitelným důvodem (sporem žalobkyně se společností HALALI, avšak dle žalobkyně je odůvodnění tohoto nabízeného důvodu pro prodlení žalobkyně s úhradou daně krajně nelogické, a tedy nepřezkoumatelné. Dle žalobkyně z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, z jakého důvodu nelze spor s touto společností považovat za ospravedlnitelný důvod. Rovněž namítla, že v rozporu s čl. 4 odst. 6 metodické informace č. 6/2022 žalovaný nespecifikoval, kterým platebním (dodatečným platebním) výměrem bylo příslušenství daně stanoveno. [5] Ad B) žalobkyně namítala překročení mezí správního uvážení žalovaným. Uvedla, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že využití opravných prostředků v řízení o vyměření daně vedlo žalovaného k názoru, že žalobkyně nikdy daň uhradit nechtěla. Proto namítla, že využívání opravných prostředků nelze hodnotit v tomto řízení v její neprospěch. Žalovaný se tak v tomto ohledu dopustil překročení správního uvážení, když v neprospěch žalobkyně hodnotil využití jejího základního práva na spravedlivý proces. K argumentaci žalovaného, že spor žalobkyně se společností HALALI pro něj nepředstavuje ospravedlnitelný důvod, jelikož se jedná o interní záležitost žalobkyně, žalobkyně namítla, že argumentovala tím, že je povinna dodržovat mlčenlivost o obsahu dohody se společností HALALI. Zdůraznila, že v případě prominutí příslušenství daně se ve většině případů bude jednat o soukromé důvody daňového subjektu, pro které nemohl daň uhradit ve lhůtě její splatnosti. Dle žalobkyně pak logické a podložené odůvodnění neobsahuje ani závěr žalovaného o tom, že žalobkyně by v případě svého neúspěchu ve sporu se společností HALALI vyměřenou daň neuhradila; stejně tak se jedná o pouhé domněnky žalovaného o pokračující činnosti žalobkyně v průběhu probíhajícího sporu a o jeho finanční situaci. Dle žalobkyně je tedy patrné, že žalovaný pokládá obranu žalobkyně ve sporu se společností HALALI za okolnost svědčící v její neprospěch v tomto řízení. Žalovaný tedy nejen překročil meze správního uvážení, ale dopustil se dle žalobkyně i libovůle, neboť své závěry opřel o nepodložené domněnky a neodůvodněné předpoklady. Dále v tomto žalobním bodu namítala, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak se žalovaný vypořádal s důkazními prostředky žalobkyně, podporující její skutková tvrzení v podané žádosti. Uzavřela, že žalovaným užitý způsob správního uvážení považuje za rozporný s pravidly logického uvažování, kdy premisy úsudku žalovaného nebyly zjištěny správným procesním postupem. [6] Ad C) žalobkyně namítala procesní vady řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí. Uvedla, že k prokázání svých tvrzení předkládala několik důkazních prostředků. Žalovaný se však s nimi nevypořádal, což žalobkyně považuje za závažné porušení svých procesních práv. Dále namítla, že pokud žalovaný disponoval dalšími podklady pro své závěry, tak měl žalobkyni ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vyrozumět o možnosti se k těmto podkladům před vydáním rozhodnutí vyjádřit. [7] Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že v rámci řízení o prominutí příslušenství daně se řídí především ustanovením § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a zároveň interním aktem řízení v podobě metodické informace č. 6/2022. Dále uvedl, že žádost žalobkyně byla opakovaně posouzena, když se žalovaný vyjádřil ke kritériím ospravedlnitelných důvodů uvedených v metodické informaci a následně nad rámec daňového řádu i této metodické informace posoudil odůvodnění žádosti žalobkyně. Dále shrnul přílohy, které žalobkyně doložila k žádosti, a uvedl, že pro svou správní úvahu využil veškerý spisový materiál žalobkyně, vedeným žalovaným, včetně řízení vedoucího ke vzniku úroků z prodlení. [8] K soudnímu sporu žalobkyně se společností HALALI, z nějž plynula ztráta majetku a prostor pro podnikání žalobkyně, čímž mělo dle žádosti prakticky zcela dojít k ukončení činnosti žalobkyně, uvedl, že toto posoudil jako odůvodněnou momentálně nepříznivou finanční situaci. Kontrolou výpisu z veřejného rejstříku však zjistil, že žalobkyně svou podnikatelskou činnost neukončila, nepřerušila a navíc ani jiným způsobem žalovanému nedoložila rozsah negativního dopadu předmětného sporu na její podnikatelskou činnost, jelikož jí předložený znalecký posudek a soupis majetku v něm uvedený, nedokládá obecně celkový majetek ani podnikatelské možnosti žalobkyně, přičemž dle žalovaného v souvislosti s nutností zajištění finančních prostředků pro chod společnosti či soudního sporu vyplývá, že žalobkyně ve své podnikatelské činnosti pokračovala. Z toho důvodu není uvedený důvod pro pozdní úhradu spotřební daně dle žalovaného dostatečný, jelikož tento nemohl objektivně posoudit finanční a ekonomickou situaci žalobkyně. Dále uvedl, že rozsudky civilních soudů vypovídají o úspěchu žalobkyně v soudním sporu se společností HALALI o oprávněnosti výpovědi a o náhradě škody, avšak žalobkyně v žádosti uváděla, že peněžité plnění pro žalovaného získala až úspěchem sporu, který však byl ukončený dohodou, o jejímž obsahu je žalobkyně povinna dodržovat mlčenlivost. Část podstaty ospravedlnitelného důvodu, která by měla vypovídat o tom, že vznik předmětné daňové povinnosti a s ní související příslušenství žalobkyně nezavinila, tak žalovaný nemá k dispozici. [9] Dále uvedl, že byť v napadeném rozhodnutí precizně nerozvedl, že v důkazech předložených žalobkyní v rámci její žádosti nespatřil žádný ospravedlnitelný důvod, který by vedl k prominutí příslušenství daně, resp. úroků z prodlení, z kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí dle žalovaného vyplývá, že tímto směrem cílil. Uvedl, že vycházel ze skutečností, které měl k dispozici (tvrzení a důkazy žalobkyně), a proto odmítl tvrzení žalobkyně, že své závěry opřel o nepodložené domněnky a neodůvodněné předpoklady. [10] Uzavřel, že souhlasí se žalobkyní, že institut prominutí příslušenství daně, resp. úroků z prodlení, existuje z toho důvodu, aby správce daně mohl reagovat na specifické okolnosti, za kterých se daňový subjekt nezaviněně dostal do prodlení s úhradou daně, což však dle žalovanéh