Městský soud v Praze 9 A 34/2025 – Závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní

Žalobce a) společnost ESHG s. r. o., IČO: 01536613 (dále jen „žalobce ESHG“) se žalobou podanou dne 24. 3. 2025 u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu (dále jen „ministr“) ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23262/2025, PID MIPOX04GA2Q (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl rozklady žalobců a dalších subjektů [včetně osob zúčastněných na řízení II) až IV)] proti společnému územnímu rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPO 76834/23/422 – SÚ, MIPOX0465LLL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Předmětem prvostupňového rozhodnutí bylo umístění 11 staveb tvořících záměr „Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany“, dále stanovení ochranných pásem pro některé z těchto staveb a rovněž povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pro vybrané stavby.

Žalobce ESHG současně s podáním žaloby navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. 9 A 34/2025 – 303, městský soud návrh žalobce ESHG na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

Proti napadenému rozhodnutí brojil rovněž žalobce b) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO: 67010041 (dále jen „žalobce Děti Země“) žalobou podanou dne 10. 4. 2025 ke Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě vedl řízení pod sp. zn. 39 A 6/2025.

V návaznosti na námitku místní nepříslušnosti městského soudu, podanou osobami zúčastněnými na řízení II), III) a žalobcem b) Děti Země (v řízení před městským soudem tehdy vystupujícím v postavení osoby zúčastněné na řízení), městský soud usnesením ze dne 16. 5. 2025, č. j. 9 A 34/2025-317, v souladu s § 7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vyslovil, že věc se postupuje k vyřízení soudu místně příslušnému, kterým je Krajský soud v Ostravě. Proti usnesení městského soudu č. j. 9 A 34/2025-317 podal žalobce ESHG kasační stížnost.

Rovněž Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 39 A 6/2025-222 vyslovil svou místní nepříslušnost a podle § 7 odst. 6 s. ř. s. věc postoupil Městskému soudu v Praze, u něhož byla věc posléze zapsána pod sp. zn. 9 A 62/2025. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal kasační stížnost žalobce Děti Země. Městský soud v Praze současně ve věci vyslovil nesouhlas s postoupením a dne 13. 6. 2025 předložil spis podle § 7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.

Na základě podaných kasačních stížností proti oběma shora citovaným usnesením, uplatněného nesouhlasu s postoupením a rovněž návrhu na delegaci vhodnou se posouzením otázky místní příslušnosti zabýval Nejvyšší správní soud, který dospěl k závěru, že soudem místně příslušným k projednání věci je Městský soud v Praze (viz rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2025, č. j. 21As 115/2025- 33, usnesení NSS ze dne 12. 8. 2025, č. j. Nad 89/2025 – 262, rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2025, č. j. 5As 112/2025 – 48 a usnesení NSS ze dne 25. 9. 2025, č. j. Nad 117/2025 – 7).

Jelikož oběma shora označenými samostatnými žalobami, projednávanými u Městského soudu v Praze v řízeních vedených pod sp. zn. 9 A 34/2025 a sp. zn. 9 A 62/2025, bylo napadeno totožné rozhodnutí správního orgánu, rozhodl následně městský soud usnesením ze dne 6. 11. 2025, č. j. 9 A 34/2025-364, a řízení o obou žalobách podle § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil ke společnému projednání v řízení vedeném pod sp. zn. 9 A 34/2025.

Žalovaný vydal prvostupňové rozhodnutí na základě žádostí o vydání územního rozhodnutí o umístění staveb (dále jen „žádosti“), podaných dne 1. 6. 2021 osobou zúčastněnou na řízení I) Elektrárna Dukovany II, a. s., IČO: 04669207 (dále jen „EDU II“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o: (i) umístění 11 staveb tvořících záměr „Nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany“ (dále jen „NJZ EDU“), a to: - Odvod srážkových vod z NJZ EDU Lipňanským potokem vč. jejich retence, - Soubor staveb v areálu jaderného zařízení “Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany“, - Podzemní kabelová vedení 110 kV NJZ EDU z rozvodny TR Slavětice, - Vedení 400 kV – vyvedení výkonu V883 a V884 pro NJZ EDU, - Přívodní řady surové vody z VD Mohelno a nový vodojem pro NJZ EDU, - Odvedení odpadních vod z NJZ EDU a MVE, - Odvedení odpadních vod z výstavby NJZ EDU do Skryjské nádrže, - Odvedení srážkových vod z plochy NJZ EDU do Skryjské nádrže, - Odvedení srážkových vod z plochy NJZ EDU do Lipňanského potoka, - Odvedení srážkových vod z ploch zařízení staveniště NJZ EDU do Heřmanického potoka, - Účelové komunikace pro zajištění přístupu k cizím pozemkům na ploše ZS NJZ EDU; a dále (ii) stanovení ochranných pásem pro některé z těchto staveb, a rovněž (iii) povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pro vybrané stavby.

Uvedené žádosti byly podány k Městskému úřadu Třebíč, odboru výstavby (dále jen „MÚ Třebíč“). EDU II k podaným žádostem doložila příslušná závazná stanoviska dotčených orgánů (dále též jen „ZS“). Soud pro přehlednost uvádí pouze ZS, která jsou relevantní pro přezkum napadeného rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek uplatněných žalobcem ESHG a žalobcem Děti Země.

K žádostem bylo doloženo ZS Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon EIA“), ze dne 30. 8. 2019, č. j. MZP/2019/710/7762 (dále jen „EIA“).

Dále ZS Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále jen „KÚ Vysočina“) ze dne 14. 12. 2020, č. j. KUJI/111319/2020, kterým byl dán souhlas s umístěním nových spalovacích zdrojů znečišťování ovzduší, bez stanovení podmínek.

Dále bylo doloženo ZS KÚ Vysočina ze dne 16. 12. 2020, č. j. KUJI/111315/2020, kterým byl dán souhlas dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), k zásahu do významných krajinných prvků (dále je „VKP“), konkrétně do vodního toku, rybníku, vodní nádrže a údolní nivy, realizací dle projektové dokumentace pro vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, za podmínky, že stavba bude realizována a provozována tak, aby nebylo třeba zasahovat do dřevin rostoucích mimo les mimo dřeviny přímo dotčené stavbou.

K žádostem bylo ze strany EDU II rovněž doloženo ZS Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina (dále jen „KHS“) ze dne 18. 12. 2020, č. j. KHSV/25439/2020/JI/HOK/Sme, kterým byl dán souhlas dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, za podmínky, že projektová dokumentace pro stavební řízení bude obsahovat aktualizovanou hlukovou studii z provozu NJZ EDU, která bude vycházet z konkrétního projektového řešení dle vybraného dodavatele a za podmínky, že projektová dokumentace pro stavební řízení bude obsahovat aktualizovanou hlukovou studii ze stavební činnosti, která bude zpracována na základě plánu organizace výstavby NJZ EDU.

EDU II dále doložila ZS KÚ Vysočina ze dne 26. 1. 2021, č. j. KUJI/107147/2020, ve znění opravného usnesení KÚ Vysočina ze dne 17. 2. 2021, č. j. KUJI/13409/2021, kterým byl dán souhlas k zásahu do VKP, konkrétně do vodního toku, rybníku, vodní nádrže a údolní nivy, realizací dle projektové dokumentace pro vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, bez stanovení podmínek a dále souhlas k zásahu do krajinného rázu za podmínky, že nejméně 3 roky před zahájením stavby EDU II písemně osloví obce (jejichž území bude vizuálně přímo ovlivněno stavbou) s nabídkou možnosti provedení výsadeb dřevin ke zmírnění vizuálního vlivu stavby na intravilán sídla.

K žádostem doložila EDU II rovněž ZS Obecního úřad Rouchovany (dále jen „OÚ Rouchovany“) ze dne 28. 1. 2021, kterým byl dán souhlas dle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o integrovaném záchranném systému“) z hlediska ochrany obyvatelstva.

Další ZS doložená k žádosti byla ZS Obecního úřad Dukovany (dále jen „OÚ Dukovany“) ze dne 16. 2. 2021, a to č. j. OUDUK-44/2021/02-ŽP (které bylo následně z důvodu písařské chyby opraveno usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. OUDUK-164/2023/ŽP), č. j. OUDUK-46/2021/04-ŽP (které bylo následně z důvodu písařské chyby opraveno usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. OUDUK-163/2023/ŽP), č. j. OUDUK-45/2021/03-ŽP (které bylo následně z důvodu písařské chyby opraveno usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. OUDUK-165/2023/ŽP) a č. j. OUDUK-48/2021/06-ŽP, kterými byl dán souhlas ke kácení dřevin a zapojených porostů na pozemcích vymezených v těchto ZS, za podmínky, že kácení je možné pouze v případě realizace stavby a že kácení bude provedeno před zahájením stavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuální harmonogram výstavby. Dále byla těmito ZS stanovena povinnost náhradní výsadby na pozemcích vymezených v těchto ZS, a to nejpozději do 24 měsíců od realizace kácení dřevin (v případě ZS č. j. OUDUK-48/2021/06-ŽP náhradní výsadba stanovena nebyla).

Dále byla doložena další dvě ZS OÚ Rouchovany ze dne 29. 3. 2021, kterými byl dán souhlas ke kácení dřevin a zapojených porostů na pozemcích vymezených v těchto ZS, za podmínky, že kácení je možné pouze v případě realizace stavby a že kácení bude provedeno před zahájením stavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuální harmonogram výstavby. Dále byla těmito ZS stanovena povinnost náhradní výsadby na pozemcích vymezených v těchto ZS, a to nejpozději do 2 let od realizace kácení dřevin.

K žádosti EDU II dále doložila ZS MŽP ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZP/2021/560/163, kterým byl udělen souhlas dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) k trvalému i dočasnému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) mj. za podmínky, že hranice odnětí budou pro jednotlivé etapy zřetelně vytyčeny v terénu před zahájením vlastních prací, dále za podmínky, že stavebník provede na svůj náklad skrývku kulturních vrstev půdy, která bude odvezena na centrální deponii ornice zřízenou v rámci zařízení staveniště stavby NJZ EDU a za podmínky odvodu za odnětí půdy ve výši uvedené v tomto ZS.

MÚ Třebíč shora uvedené žádosti EDU II usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. OV 46415/21 - SPIS 7229/2021/Pec, spojil do jednoho společného územního řízení nadále vedeného pod spisovou značkou OV/7229/2021. Zahájení územního řízení bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 29. 7. 2021, pod č. j. OV 52079/21 - SPIS 7229/2021/Pec.

Dne 13. 8. 2021 podal MÚ Třebíč žádost, č. j. OV 61390/21 - SPIS 7229/2021/Pec, ke KÚ Vysočina o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do 1. 12. 2021. KÚ Vysočina žádosti vyhověl usnesením ze dne 27. 8. 2021, č. j. KUJI 71514/2021.

OIŽP oznámilo svoji účast v územním řízení dne 23. 8. 2021, Calla dne 24. 8. 2021, GLOBAL 2000 oznámením dojitým k MÚ Třebíč dne 31. 8. 2021.

Dne 1. 9. 2021 bylo vydáno ZS MŽP EIA k ověření změn č. j. MZP/2021/710/2951 (které bylo následně z důvodu zjevné chyby v psaní opraveno usnesením ze dne 16. 9. 2021, č. j. MZP/2021/710/4699), které konstatovalo, že předložené části záměru nedoznaly žádných změn, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví.

Žalobce ESHG podal proti zahájenému řízení námitky dne 8. 9. 2021, žalobce Děti Země dne 13. 9. 2012, Calla dne 27. 9. 2021, OIŽP dne 24. 9. 2021 a žalobce Děti Země doplnili své dosavadní námitky dne 29. 9. 2021, GLOBAL 2000 podal námitky k MÚ Třebíč dne 24. 10. 2021. Uvedené námitky jsou v podstatné míře obdobné s námitkami uplatněnými proti prvostupňovému a proti napadenému rozhodnutí.

Dne 22. 11. 2021 podal MÚ Třebíč opětovnou žádost, č. j. OV 92416/21 - SPIS 7229/2021/Pec, ke KÚ Vysočina o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do 1. 6. 2022. KÚ Vysočina žádosti vyhověl usnesením ze dne 29. 11. 2021, č. j. KUJI 104969/2021. Dne 9. 5. 2022 podal MÚ Třebíč opětovnou žádost, č. j. OV 33672/22 - SPIS 7229/2021/Pec, ke KÚ Vysočina o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do 1. 12. 2022. KÚ Vysočina žádosti vyhověl usnesením ze dne 27. 5. 2022, č. j. KUJI 46993/2022.

Dne 30. 6. 2022 vydal MÚ Třebíč formou veřejné vyhlášky č. j. OV 53069/22 – SPIS 7229/2021/Pec výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim. K seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim vyzval MÚ Třebíč formou veřejné vyhlášky č. j. OV 86900/22 – SPIS 7229/2021/Pec ze dne 3. 11. 2022.

Dne 14. 11. 2022 podal MÚ Třebíč opětovnou žádost, č. j. OV 83126/22 - SPIS 7229/2021/Pec, ke KÚ Vysočina o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do 1. 3. 2023. KÚ Vysočina žádosti vyhověl usnesením ze dne 16. 11. 2022, č. j. KUJI 97967/2022.

EDU II byla dne 15. 12. 2022 vyzvána k doplnění příloh žádostí o vydání rozhodnutí o umístění staveb, konkrétně žádosti o vydání ZS adresované Obecnímu úřadu Slavětice (dále jen „OÚ Slavětice“) a o zaplacení správního poplatku. EDU II zaslala požadované přílohy dne 19. 12. 2022. Dne 22. 12. 2022 vyzval MÚ Třebíč výzvou č. j. OV 104096/22 - SPIS 7229/2021/Pec, OÚ Slavětice k vydání ZS z hlediska ochrany obyvatelstva a kácení dřevin.

MÚ Třebíč zaslal dne 5. 1. 2023, pod č. j. OV 1101/23 – SPIS 7229/2021/Pec, podnět ke KÚ Vysočina k přezkumu ZS OÚ Rouchovany ze dne 28. 1. 2021 a dvou ZS ze dne 29. 3. 2021 z důvodu souběhu funkce starosty Rouchovan a člena dozorčí rady ČEZ. Na základě uvedeného podnětu byla ZS OÚ Rouchovany zrušena rozhodnutími KÚ Vysočina ze dne 8. 2. 2023, č. j. KUJI/16461/2023, ze dne 8. 2. 2023, č. j. KUJI/16179/2023 a ze dne 13. 2. 2023, č. j. KUJI/17638/2023. KÚ Vysočina usneseními ze dne 15. 2. 2023, č. j. KUJI 17636/2023, č. j. KUJI 19686/2023 a č. j. KUJI 19728/2023 pověřil OÚ Dukovany vydáním ZS namísto uvedených zrušených ZS OÚ Rouchovany.

Dne 13. 2. 2022 podal MÚ Třebíč opětovnou žádost, č. j. OV 12025/23 - SPIS 7229/2021/Pec, ke KÚ Vysočina o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do 1. 6. 2023. KÚ Vysočina žádosti vyhověl usnesením ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUJI 22920/2023.

Dne 5. 4. 2023 byla k MÚ Třebíč doručena žádost EDU II o nové posouzení podmínky náhradní výsadby stanovené v ZS OÚ Dukovany ze dne 16. 2. 2021, č. j. OUDUK-45/2021/03-ŽP.

Dne 16. 5. 2023 podal MÚ Třebíč opětovnou žádost, č. j. OV 43657/23 - SPIS 7229/2021/Pec, ke KÚ Vysočina o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí do 1. 11. 2023. KÚ Vysočina žádosti vyhověl usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. KUJI 52541/2023.

OÚ Dukovany vydal v souladu s pověřením KÚ Vysočina ze dne 15. 2. 2023, č. j. KUJI 17636/2023, č. j. KUJI 19686/2023 a č. j. KUJI 19728/2023 ZS namísto zrušených ZS OÚ Rouchovany ze dne 28. 1. 2021 a dvou ZS ze dne 29. 3. 2021, a to ZS OÚ Dukovany ze dne 12. 6. 2023, č. j. OUDUK-221/2023/02-ŽP a č. j. OUDUK-219/2023/02-ŽP, kterými byl dán souhlas ke kácení dřevin a zapojených porostů na pozemcích vymezených v těchto ZS, za podmínky, že kácení je možné pouze v případě realizace stavby a že kácení bude provedeno před zahájením stavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuální harmonogram výstavby. Dále byla těmito ZS stanovena povinnost náhradní výsadby na pozemcích vymezených v těchto ZS, a to nejpozději do 2 let od realizace kácení dřevin.

Dne 14. 6. 2023 vydal MÚ Třebíč formou veřejné vyhlášky č. j. OV 52675/23 – SPIS 7229/2021/Pec výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim. K seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim vyzval MÚ Třebíč opětovně formou veřejné vyhlášky č. j. OV 56198/23 – SPIS 7229/2021/Pec ze dne 21. 6. 2023.

Následně došlo k předání spisu (v rozsahu 14 ks krabic) žalovanému, o čemž sepsal MÚ Třebíč protokol ze dne 10. 7. 2023, č. j. OV 60745/23 – SPIS 7229/2021/Pec, který byl odůvodněn změnou stavebního zákona, dle které je nově příslušným stavebním úřadem žalovaný.

Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí, proti kterému podali rozklad jak žalobce ESHG dne 12. 11. 2023, doplněný podáním ze dne 12. 12. 2023 a žalobce Děti Země dne 29. 11. 2023, doplněný podáním ze dne 22. 1. 2024; tak i osoba zúčastněná na řízení II) OIŽP – Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z. s., IČO: 65983092 (dále jen „OIŽP“) dne 29. 11. 2023; osoba zúčastněná na řízení III) Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, z. s., IČO: 62536761 (dále jen „Calla“) dne 29. 11. 2023, doplněný podáním ze dne 11. 1. 2024; osoba zúčastněná na řízení IV) Umweltschutzorganisation GLOBAL 2000 (dále jen „GLOBAL 2000“) dne 30. 11. 2023 a spolek Jihočeské matky, z. s., IČO: 45019703 dne 28. 11. 2023.

Výzvou ze dne 14. 2. 2024, č. j. MPO 19259/2024, MIPOX048ZF0W, byly podané rozklady a jejich doplnění zaslány ostatním účastníkům řízení a současně byli tito účastníci vyzváni, aby se ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení této výzvy vyjádřili k obsahu podaných rozkladů a jejich doplnění. Ve lhůtě stanovené k vyjádření se k podaným rozkladům vyjádřila EDU II, která považovala všechny podané rozklady za nedůvodné, což podrobně odůvodnila a žalobce ESHG, který se mj. ztotožnil se všemi podáními žalobce Děti Země a připojil se k nim.

V rámci rozkladového řízení zaslal žalovaný dotčeným orgánům žádosti o potvrzení nebo změnu ZS vydaných jako podklady pro prvostupňové rozhodnutí. ZS KÚ Vysočina ze dne 14. 12. 2020, č. j. KUJI/111319/2020 bylo ze strany MŽP dne 4. 6. 2024, č. j. MZP/2024/240/980 změněno tak, že se v závazné části ZS vypouští ve větě „§ 11 odst. 2 písm. b) a c) zákona o ochraně ovzduší“ písm. c), neboť písm. c) odkazuje na ustanovení o provedení stavby stacionárního zdroje, kdy však ZS bylo vydáno pouze k jeho umístění. Závěrem MŽP uvedlo, že po zhodnocení úrovně znečištění znečišťujícími látkami v dotčené lokalitě a předpokládaných příspěvků z navrhovaných stacionárních zdrojů lze v souladu s předloženou rozptylovou studií konstatovat, že stávající imisní situace poskytuje dostatečně velkou rezervu pro umístění navrhovaných stacionárních zdrojů tak, aby nedocházelo k překročení v současnosti platných imisních limitů.

ZS KÚ Vysočina ze dne 16. 12. 2020, č. j. KUJI/111315/2020 a ze dne 26. 1. 2021, č. j. KUJI/107147/2020 (ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. KUJI/13409/2021) byla potvrzena ZS MŽP ze dne 14. 6. 2024, č. j. MZP/2024/240/1282, ve kterém MŽP uvedlo, že podmínky navrhované Dětmi Země jsou nadbytečné.

ZS KHS ze dne 18. 12. 2020, č. j. KHSV/25439/2020/JI/HOK/Sme bylo potvrzeno ZS Ministerstva zdravotnictví (dále jen „MZ“) ze dne 5. 6. 2024, pod č. j. MZDR/12819/2024-8/OVZ. MZ v tomto ZS uvedlo, že požadavky uvedené v námitkách žalobce Děti Země jsou nedůvodné a předčasné. Konkrétní návrh protihlukových opatření je v kompetenci EDU II a následně bude ve formě protihlukové studie posouzen KHS.

ZS MŽP ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZP/2021/560/163 bylo potvrzeno ZS ministra MŽP dne 25. 7. 2024, č. j. MZP/2024/290/718, ve kterém ministr MŽP vyhodnotil námitky Dětí Země jako nedůvodné, neboť v nich uvedené požadavky jsou žadateli stanoveny přímo v § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ZPF.

Dále potvrdil KÚ Vysočina dne 19. 8. 2024, pod č. j. KUJI/75583/2024, č. j. KUJI/75585/2024 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI/94147/2024), č. j. KUJI/75586/2024 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI/94147/2024), č. j. KUJI/75588/2024 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI/94147/2024) a č. j. KUJI/75582/2024 a dne 30. 8. 2024, pod č. j. KUJI/79742/2024, ZS OÚ Dukovany, vydaná ve věci kácení dřevin a zapojených porostů.

Dne 31. 10. 2024 vydal ministr formou veřejné vyhlášky č. j. MPO 98831/24/01100 výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim.

Žalobce Děti Země se obrátil na ministra dne 1. 11. 2024 s žádostí o zaslání nových podkladů ve věci a s dotazem ohledně rozhodného okamžiku pro běh lhůt. Dne 6. 11. 2024 bylo žalobci Děti Země sděleno, že rozhodným okamžikem pro počátek běhu lhůt je doručení rozhodnutí do datové schránky, neboť je žalobci Děti Země, jako osobě, která podala rozklad, doručováno individuálně prostřednictvím datové schránky.

Následovalo vydání napadeného rozhodnutí, jak je shora uvedeno.

V napadeném rozhodnutí ministr shrnul, že řízení bylo zahájeno na základě žádostí o vydání územního rozhodnutí o umístění staveb tvořících záměr NJZ EDU a žádostí o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu pro některé z těchto staveb podaných u MÚ Třebíč, odboru výstavby (v rámci kterých bylo požádáno i o povolení kácení dřevin pro některé z těchto staveb). Tyto žádosti byly spojeny do jednoho společného územního řízení podle § 140 odst. 1 správního řádu. MÚ Třebíč následně oznámil zahájení územního řízení coby řízení navazujícího na proces EIA a současně seznámil účastníky řízení mj. s tím, že uvedené stavby jsou stavby související s energetickou infrastrukturou, resp. výrobna elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více ve smyslu § 1 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 4, resp. § 1 odst. 4 písm. b) liniového zákona. Poté, co byly definitivně shromážděny všechny podklady, MÚ Třebíč, odbor výstavby, vydal dne 21. 6. 2023 (poslední) výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu.

V průběhu řízení došlo zákonem č. 152/2023 Sb. k novelizaci stavebního zákona tak, že s účinností ode dne 1. 7. 2023 přešla působnost k vedení a dokončení územního řízení na žalovaného, jakožto nově příslušný stavební úřad pro vedení nadepsaného řízení dle § 16 odst. 4 stavebního zákona, ve znění účinném od 1. 7. 2023. O této skutečnosti byli účastníci řízení informováni ve výzvě k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim ze dne 21. 6. 2023 s tím, že lhůta pro případné vyjádření účastníků řízení byla stanovena v délce 45 dnů s přihlédnutím k lhůtám stanovovaným v předcházejícím průběhu řízení, rozsahu shromážděných podkladů, povaze předmětné stavby a skutečnosti, že správní spis nebyl v době od 1. 7. 2023 do 16. 7. 2023 fyzicky k dispozici k nahlížení z důvodu jeho přesunu z MÚ Třebíč do sídla žalovaného.

Po převzetí správního spisu k územnímu řízení od MÚ Třebíč se žalovaný seznámil s jeho obsahem a ověřil úplnost žádostí a podkladů pro vydání rozhodnutí, které shledal za dostatečné, aniž by bylo potřeba je dále doplňovat. Žalovaný přezkoumal předložené žádosti a v prvostupňovém rozhodnutí shledal, že navržené stavby jsou v souladu se všemi zákonnými požadavky a aspekty a jsou přípustné i z pohledu ochrany zájmů vlastníků dotčených nemovitostí, zájmu na ochraně životního prostředí a dalších zájmů vyplývajících ze zvláštních právních předpisů chráněných dotčenými orgány a dalšími subjekty. Žalovaný následně detailně popsal postup při stanovení podmínek územního rozhodnutí, stanovení ochranných pásem a rozhodování o kácení dřevin. Žalovaný se rovněž detailně vypořádal se všemi námitkami, připomínkami a vyjádřeními účastníků řízení, které shledal nedůvodnými.

Po přezkoumání prvostupňového rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, ministr dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí je úplné, přezkoumatelné a řádně odůvodněné. V prvostupňovém rozhodnutí, stejně jako v řízení, které mu předcházelo, ministr neshledal ani žádné vady, které by způsobovaly jeho nezákonnost, a to ani po podrobném přezkoumání jednotlivých rozkladových námitek. Soud pro stručnost a přehlednost shrnuje níže pouze ty z rozkladových námitek uplatněných žalobcem ESHG a žalobcem Děti Země, které jsou relevantní pro posouzení vznesených námitek žalobních.

Žalobce ESHG uplatnil námitky proti prvostupňovému rozhodnutí v rozkladu ze dne 12. 11. 2023, v doplnění rozkladu ze dne 12. 12. 2023 a v podání ze dne 14. 3. 2024.

První rozkladovou námitkou žalobce ESHG namítal nesprávnost posouzení jeho námitek ohledně absence soukromoprávního titulu EDU II k pozemku parc. č. 143/75 v k. ú. Lipňany u Skryjí (dále jen „pozemek 143/75“) a pozemku parc. č. 206 v k. ú. Heřmanice u Rouchovan (dále jen „pozemek 206“) ze strany žalovaného. Ve vztahu k pozemku 143/75 žalobce ESHG uvedl, že žalovaný pouze hypoteticky předpokládal možnost budoucího vyvlastnění, aniž by se zabýval otázkou, zda jsou či mohou být splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění dle čl. 11 odst. 4 Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdější předpisů (dále jen „Listina“) a § 3, § 4, § 24 a § 25 zákona č. 184/2006 Sb., zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“), jako je náhrada, proporcionalita, subsidiarita a zda je vůbec možné záměr realizovat ve stanovených lhůtách. Žalobce ESHG uvedl, že žalovaný měl učinit kvalifikovaný úsudek o předběžné otázce, zda je pro konkrétní stavbu dán vyvlastňovací titul, což však neučinil, neboť dokumentace neobsahuje přesné vymezení jednotlivých staveb a jejich umístění v území, jak je běžné v územních řízeních. Dále žalobce ESHG namítal, že žalovaný přistupuje k účastníkům řízení nerovně, když po EDU II nepožadoval doložení právního důvodu pro zásah do vlastnického práva, ačkoliv by tak činilo v případě jiného vlastníka. Argument žalovaného o potřebě „uceleného areálu“ nelze podle žalobce ESHG akceptovat, neboť i stávající areál Jaderné elektrárny Dukovany obsahuje nemovitosti ve vlastnictví třetích osob. Žalobce ESHG dále poukázal na absenci nové přístupové komunikace k pozemku 143/75 v případě, že nebude vyvlastněn. V doplnění rozkladu žalobce ESHG rozvedl i otázku výskytu pozemků třetích osob ve stávajícím areálu Jaderné elektrárny Dukovany, včetně případů duplicitního vlastnictví, a poukázal na skutečnost, že se v areálu běžně pohybují osoby, které nejsou zaměstnanci provozovatele (exkurze apod.). Deklaroval ochotu respektovat bezpečnostní opatření v případě, že jeho pozemek bude součástí areálu NJZ EDU, avšak upozornil, že v případě výstavby pouze jednoho bloku NJZ EDU jeho pozemek 143/75 zjevně součástí areálu nebude.

Žalobce ESHG dále namítal, ve vztahu k pozemku 206, že žalovaný neuvedl, že stávající způsob přístupu k tomuto pozemku 206 již nebude možný, neboť účelové komunikace navržené EDU II budou veřejnosti nepřístupné a umístěné v oploceném areálu staveniště. Toto řešení je podle žalobce ESHG pouze částečné, nebylo s ním projednáno ani ujednáno, a omezuje jeho vlastnická práva neurčitým způsobem. Žalobce ESHG dále uvedl, že pozemek 206 bude nově vystaven vyšší hlukové a prašné zátěži, což spolu s omezením přístupu může vést k nemožnosti jeho dalšího zemědělského využití. V důsledku toho by žalobci ESHG mohla vzniknout majetková újma a mohl by být vystaven situaci, kdy nebude schopen plnit zákonnou povinnost ochrany ZPF dle § 3 odst. 4 zákona ochraně ZPF.

Ministr v napadeném rozhodnutí k první rozkladové námitce žalobce ESHG uvedl, že žalovaný v prvostupňovém řízení konstatoval, že se pozemek 143/75 nachází v prostoru určeném pro výstavbu stavby „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany“, na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 As 231/2016-40 a na znění § 184a odst. 3 stavebního zákona, podle něhož se souhlas vlastníka pozemku nevyžaduje, pokud je účel vyvlastnění stanoven zákonem. Ministr zdůraznil, že stavební úřad v územním řízení pouze zkoumá, zda je obecně dána možnost pozemek vyvlastnit, nikoliv zda jsou splněny konkrétní podmínky vyvlastnění, což je předmětem samostatného vyvlastňovacího řízení.

Dále ministr zopakoval, že záměr NJZ EDU představuje stavbu výrobny elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), a zároveň je povolovaný záměr součástí elektrizační soustavy ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bodu 4. energetického zákona. Povolovaný záměr je zřizován a provozován ve veřejném zájmu ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 energetického zákona, je stavbou energetické infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 4 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“), a zároveň je vybranou stavbou energetické infrastruktury ve smyslu ustanovení § 1 odst. 4 písm. b) liniového zákona.

Ministerstvo následně zdůraznilo, že pro zřízení a provozování povolovaného záměru anebo pro zřízení a provozování staveb souvisejících lze na základě § 3 odst. 2 energetického zákona odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě podle jiného právního předpisu, a že tedy pro tuto stavbu je účel vyvlastnění stanoven zákonem, a EDU II proto dle § 184a odst. 3 stavebního zákona nebyla povinna v rámci územního řízení předložit souhlas žalobce ESHG s touto stavbou. Ministr následně poukázal na odůvodnění žalovaného, že v případě staveb jaderného zařízení se postupuje podle § 79 odst. 1 stavebního zákona, kdy se areál vymezuje jako stavební pozemek jako celek, a jednotlivé stavby se umisťují až při povolení staveb. K tvrzení žalobce ESHG o absenci přístupové komunikace k pozemku 143/75 ministr uvedl, že tento pozemek se nachází přímo na výstavbové ploše a je nezbytný pro realizaci záměru. Zároveň konstatoval, že k tomuto pozemku nevede ani nyní žádná přístupová komunikace.

Ve vztahu k pozemku 206 ministr uvedl, že tento pozemek je dle dokumentace označen jako „BEZ ZÁBORŮ“. Přístup k němu je zajištěn z veřejně přístupné komunikace přes síť účelových komunikací, které budou procházet oplocením zařízení staveniště, přičemž součástí oplocení budou brány či závory umožňující průjezd. Řešení bude dále upřesněno v rámci vyššího stupně projektové dokumentace. Ministr dále s odkazem na prvostupňové rozhodnutí konstatoval, že v současnosti není k pozemku zajištěn přímý přístup, který je možný pouze přes okolní zemědělské pozemky. Navržené řešení tak představuje zlepšení, neboť umožní přístup ze dvou stran. Tento závěr je podpořen i ZS MŽP ze dne 27. 4. 2021, č. j. MZP/2021/560/163, které stanoví povinnost vybudovat náhradní přístup v případě znepřístupnění zemědělských pozemků.

K námitce týkající se zvýšené hlukové a prašné zátěže bylo konstatováno, že NJZ EDU byl z hlediska těchto vlivů posouzen v procesu EIA, včetně pozemků v bezprostředním okolí. ZS MŽP EIA stanovilo konkrétní podmínky pro minimalizaci těchto vlivů, které byly převzaty do podmínek prvostupňového rozhodnutí. Mezi nimi je např. povinnost aplikovat preventivní opatření k omezení prašnosti, využívat stroje s nižší hlučností, omezit provoz hlučných zařízení a rozdělit práce do kratších časových úseků. Ministr rovněž konstatoval, že tuto námitku mohla žalobce ESHG uplatnit již v řízení před prvostupňovým orgánem, ale neučinila tak.

Druhou rozkladovou námitkou žalobce ESHG namítal, že žalovaný nebyl věcně příslušným orgánem k vydání prvostupňového rozhodnutí. K novelizaci § 16 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), došlo zákonem č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony (dále jen „zákon č. 152/2023 Sb.“) až po zahájení řízení, věcná příslušnost žalovaného však nebyla dána v době jeho zahájení. Dle § 132 správního řádu se věcná a místní příslušnost správního orgánu určuje ve vztahu k době zahájení řízení a následně trvá, i kdyby v průběhu řízení došlo ke změně okolností rozhodných pro určení věcné a místní příslušnosti. Ačkoliv zákon č. 152/2023 Sb. obsahuje přechodné ustanovení v čl. XXXIII (dle kterého platí, že „[ř]ízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“), žalobce ESHG byl přesvědčen, že toto ustanovení nezakládá právo a povinnost žalovaného o žádostech EDU II jednat a rozhodnout, neboť hovoří pouze o postupu již příslušných správních orgánů. Článek XXXIII zákona č. 152/2023 Sb. nelze teleologicky a současně ústavně konformně vyložit jiným způsobem než tak, že se dotýká pouze postupů, ke kterým v rámci konkrétního řízení dochází, nikoliv již určení orgánu, který řízení po účinnosti novelizace převezme. Jedním z práv účastníků řízení vůči správnímu orgánu je nepochybně i právo na tzv. zákonného soudce ve smyslu článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které se uplatní kromě řízeních soudních i ve správních řízeních. Z tohoto důvodu není možné v průběhu řízení přenést rozhodování na správní orgán jiného stupně věcné příslušnosti bez explicitního zákonného zmocnění a věcně příslušným orgánem k vydání prvostupňového rozhodnutí byl dle žalobce ESHG MÚ Třebíč.

Ke druhé rozkladové námitce žalobce ESHG ministr uvedl, že příslušnost žalovaného k vydání prvostupňového rozhodnutí byla založena § 16 odst. 4 stavebního zákona, a to v jeho novelizovaném znění zákonem č. 152/2023 Sb., čl. XXX. Zákon č. 152/2023 Sb. současně v čl. XXXI uvádí v rámci přechodných ustanovení ke změnám stavebního zákona, že „[ř]ízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí stavební úřad, který se stal příslušným k vedení řízení nebo provedení postupu v dané věci podle tohoto zákona.“ Je nepochybné, že příslušnost k vedení územního řízení a vydání prvostupňového rozhodnutí přešla s účinností od 1. 7. 2023 na žalovaného. Žalobcem ESHG odkazované přechodné ustanovení v čl. XXXIII zákona č. 152/2023 Sb., obsahuje přechodná ustanovení k novele liniového zákona, není proto na určení příslušnosti žalovaného k vydání prvostupňového rozhodnutí vůbec aplikovatelné.

Ve třetí rozkladové námitce žalobce ESHG vznesl námitku podjatosti ministra průmyslu a obchodu a s tím související námitku systémové podjatosti všech úředních osob jemu podřízených včetně úředních osob případně jmenovaných do rozkladové komise v této věci.

Ke třetí rozkladové námitce žalobce ESHG ministr uvedl, že námitky systémové podjatosti ministerstva, resp. ministra průmyslu a obchodu, byly vypořádány usnesením ministra průmyslu a obchodu ze dne 21. 3. 2024, č.j. MPO 21216/24/31500/01000 (Rozhodnutí o nepodjatosti), jež bylo potvrzeno rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 26. 9. 2024, č.j. MPO 89493/24/11200/01000 (Rozkladové rozhodnutí o nepodjatosti). Ministr zdůraznil, že systémovou podjatost nelze dovozovat z mediálních výstupů a vyjádření ani z koncepčních dokumentů celostátního významu, neboť pouze dokládají celostátní význam záměru NJZ EDU, avšak netýkají se povolovacích procesů pro tento záměr a nevyplývá z nich ani politický či osobní zájem ministra na realizaci tohoto záměru a výsledků povolovacích procesů. Překročení kritické míry rizika systémové podjatosti nevyplývá ani z rámcové smlouvy o spolupráci při výstavbě NJZ EDU a První prováděcí smlouvy o spolupráci při výstavbě NJZ EDU. Obdobný typ smluv o spolupráci je u obdobných projektů zcela běžný a neobsahují nic, co by mohlo způsobovat pochybnosti ohledně zákonnosti a nezávislosti vedení povolovacích procesů.

K překročení kritické míry systémové podjatosti nedochází ani v důsledku členství ministra ve Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR (Stálý výbor). Jedná se o meziresortní koordinační a poradní orgán vlády, jehož členy jsou zástupci všech dotčených ministerstev a celé řady dalších subjektů. Výstupy tohoto orgánu mají pouze poradní a doporučující charakter. Existence obdobných koordinačních a poradních orgánů je zcela běžná v celé řadě odvětví. V případě vyslovení podjatosti ministra průmyslu a obchodu a celého ministerstva by nadto neexistoval jiný správní orgán způsobilý danou věc rozhodnout.

S ohledem na dané závěry ani podřízenost Z. F., L. H. ministrovi ani představitelům ministerstva (P. T., R. N., T. E.) nelze považovat za důvod zakládající pochybnost o jejich nepodjatosti.

Obdobně již byly posouzeny skutečnosti namítané vůči R. N., který není členem žádného orgánu EDU II a jediný konkrétní namítaný důvod podjatosti spočívá v jeho členství ve Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR. Jak plyne z Rozhodnutí o nepodjatosti, tuto skutečnost nelze považovat za důvod překročení kritické míry rizika systémové podjatosti. R. N., T. E. ani P. T. se na vydání napadeného rozhodnutí v důsledku organizačního uspořádání žalovaného nepodíleli a neměli na něj žádný vliv. Spis byl sice předán R. N., ale až dva měsíce po vydání prvostupňového rozhodnutí, a to v souvislosti s organizačními změnami a pouze dočasně, do jeho přidělení novým úředním osobám. R. N. v řízení nečinil žádné úkony.

Pokud jde o Z. F., ta dle svého vyjádření na Městském úřadě v Hrotovicích nepracuje řadu let a její vztahu se zaměstnanci EDU II byly čistě na pracovní úrovni, většina z nich již zde ani nepracuje. Námitky proto ministr nevyhodnotil jako důvodné, žalobce ESHG neuvedl nic, co by věrohodnost tvrzení Z. F. jakkoli zpochybňovalo. Pokud jde o členství v Pracovní skupině pro vyvlastnění a Pracovní skupině pro energetickou infrastrukturu, Z. F. uvedla, že úkolem těchto pracovních skupin byla především příprava různých podkladů pro rozbory a analýzy dané problematiky. Výstupy pak byly pouze pracovním podkladem, který nebyl pro gestory příslušných právních předpisů ani pro vládu či Parlament ČR závazný. Žalobce ESHG neuváděl, jak konkrétně by členství v daných pracovních skupinách či spolupůsobení v rámci procesu přípravy legislativy mělo zpochybnit nestrannost paní Z. F. právě ve vztahu k záměru NJZ EDU či účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Zároveň odkázal na vyjádření EDU II, že Z. F. ani L. H. nepůsobí a nikdy nepůsobily ve společnostech spadajících do skupiny ČEZ a nemají s nimi žádný vztah, který by zakládal důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Ani existence První prováděcí smlouvy o spolupráci při výstavbě NJZ EDU není důvodem podjatosti, ve správním spise neplyne ani žádná další skutečnost, která by k takovému závěru vedla.

Žalobce ESHG ve čtvrté rozkladové námitce konstatoval, že se ve svém vyjádření ze dne 14. 3. 2024 ztotožnil se všemi „námitkami, požadavky, žádostmi, návrhy, podněty atd.“ obsaženými v rozkladu žalobce Děti Země ze dne 29. 11. 2023 a jeho doplnění ze dne 22. 1. 2024. Žalobce ESHG uvedl, že tímto doplnil vlastní rozklad ze dne 12. 11. 2023 a jeho doplnění ze dne 12. 12. 2023 o všechny námitky, požadavky, žádosti, návrhy, podněty atd. obsažené v rozkladu žalobce Děti Země ze dne 29. 11. 2023 a 22. 1. 2024.

Ke čtvrté rozkladové námitce žalobce ESHG ministr poznamenal, že žalobce ESHG ve svém vyjádření ze dne 14. 3. 2024 pouze obecně přisvědčil námitkám žalobce Děti Země proti závazným stanoviskům, aniž by sám uvedl konkrétní důvody nezákonnosti těchto stanovisek. Napadená závazná stanoviska byla v souladu s § 149 odst. 7 správního řádu přezkoumána nadřízenými správními orgány, které je potvrdily. Výjimkou byla pouze technická oprava písařských chyb v ZS KÚ Vysočina, provedená Ministerstvem životního prostředí dne 24. 6. 2024, která neměla vliv na zákonnost ani obsah prvostupňového rozhodnutí. Ministerstvo dále zdůraznilo, že námitka žalobce ESHG byla uplatněna opožděně a bez konkrétní argumentace, přičemž ztotožnění se s námitkami žalobce Děti Země bylo pouze z „procesní opatrnosti“. Dle ministra není zřejmé, jak by namítané skutečnosti mohly zasáhnout do práv žalobce ESHG, protože většina námitek se týká staveb bez vlivu na jeho pozemky.

Ministr se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vypořádával s pátou rozkladovou námitkou, kterou žalobce ESHG vymezil tak, že v územním řízení byla porušena zásada bezprostřednosti správního řízení, volného hodnocení důkazů a neúplnosti důkazního materiálu.

Žalobce ESHG své rozkladové námitky porušení zásady bezprostřednosti a přímosti správního řízení vyvozoval a koncipoval v souvislosti s námitkami věcné nepříslušnosti žalovaného k vedení územního řízení a vydání rozhodnutí. Žalobce ESHG namítal, že žalovaný poté, co si uzurpoval vedení územního řízení, upustil od místního šetření s prohlášením, že je mu situace v místě dotčeném stavebním záměrem dobře známa. Tím porušil ustanovení § 52 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinnen provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a zbavil tak žalobce ESHG a účastníky řízení možnosti místní šetření navrhnout nebo jej zpochybnit či napadnout. Žalobce ESHG rovněž vyjádřil pochybnost o tom, že by žalovanému byla místní situace dobře známa, když územní řízení nevedl ani do něj od začátku oficiálně nezasahoval, a zda toto vysvětlení nesvědčí o tom, že žalovaný do projednávané záležitosti od počátku neoficiálními cestami intervenoval. Žalobce ESHG nastínil, že tak mohl žalovaný činit tím, že vyvíjel tlaky na MÚ Třebíč, což by vedlo k pochybnostem o nepodjatosti žalovaného nebo k tomu, že bez dalšího přijal skutková zjištění MÚ Třebíč, aniž by je sám hodnotil. To by bylo v rozporu se zásadou bezprostřednosti a přímosti správního řízení a zásadou volného hodnocení důkazů. Žalobce ESHG uvedl, že i pokud se jedná o skutečnosti známé správním orgánům z jejich úřední činnosti, mají povinnost v odůvodnění rozhodnutí náležitě vyložit, odkud se o nich dozvěděly

Ministr stran této námitky odkázal na stranu 198 prvostupňového rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že jsou mu místní poměry dobře známy z jeho úřední činnosti jako speciálního stavebního úřadu a podle § 16 odst. 2 písm. d) stavebního zákona poukázal na vydané územní plány obcí Dukovany, Rouchovany a Slavětice. Proto žalovaný neshledal důvody pro nařízení ústního jednání. Toto odůvodnění označil ministr za věcně správné, přezkoumatelné a dostatečné.

K namítanému porušení § 52 správního řádu ministr uvedl, že žalovaný se po převzetí správního spisu k řízení seznámil s jeho obsahem a ověřil úplnost žádosti a podkladů pro vydání prvostupňového rozhodnutí, které shledal dostatečnými. Na tomto závěru žalovaný setrval i po přezkumu žádosti podle § 90 stavebního zákona (str. 210 prvostupňového rozhodnutí). Ministr upozornil, že žalobce ESHG provedení místního šetření nikdy nenavrhl, a to ani v rámci reakce na poslední výzvu k seznámení se s poklady pro vydání prvostupňového rozhodnutí ze dne 21. 6. 2023. Ministr uvedl, že nerozumí tomu, jak by se namítaný procesní postup žalovaného měl přímo dotýkat práv žalobce ESHG. Postup žalovaného byl podle ministra souladný s ustanovením § 52 správního řádu.

K procesu dokazování žalobce ESHG v návrhu na doplnění dokazování a přerušení řízení ze dne 27. 11. 2024 namítal, že důkazní materiál není úplný, neboť v něm absentuje První prováděcí smlouva o spolupráci při výstavbě nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany v České republice (dále také jen „První prováděcí smlouva“), kterou má být prokázána, mimo jiné, systémová podjatost úředních osob, a to navzdory tomu, že ministerstvo i ministr s touto smlouvou pracovali ve svých rozhodnutích o námitkách podjatosti vznesených žalobcem ESHG, a to bez opory v existenci této smlouvy ve správním spisu. Žalobce ESHG uvedl, že i pokud se jedná o skutečnosti známé správním orgánům z jejich úřední činnosti, mají povinnost v odůvodnění rozhodnutí náležitě vyložit, odkud se o nich dozvěděly. Žalobce ESHG dne 27. 11. 2024 žalovanému doručil návrh na přerušení řízení a na doplnění správního spisu o První prováděcí smlouvu. Jelikož má První prováděcí smlouva obsahovat i finanční prostředky a termíny k dosažení předmětného cíle, včetně ujednání o veřejné podpoře projektu státem, prokazuje to podle žalobce ESHG zájem státu zastoupeného konkrétními osobami z ministerstva na realizaci projektu. Za stát je oprávněn jednat v rámci První prováděcí smlouvy s cílem získání územního rozhodnutí pro projekt Dukovany a i ve věcech veřejné podpory pan T. E. a v otázkách souvisejících s bezpečnostními zájmy státu pan R. N., členové Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů.

Žalobce ESHG uvedl, že by První prováděcí smlouvu založil do správního spisu sám, avšak se jejího poskytnutí domáhá soudní cestou v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 14 A 44/2024, ve kterém má soud řešit i otázku, zda smlouva obsahuje obchodní tajemství. První prováděcí smlouva má podle žalobce ESHG obsahovat práva a povinnosti směřující k cíli získat územní rozhodnutí a stavební povolení. Podle žalobce ESHG je První prováděcí smlouva důkazem o nadkritické míře systémového rizika podjatosti příslušných úředníků ministerstva včetně L. H. a Z. F. v územním řízení.

Ministr k námitkám neúplnosti spisu a absence První prováděcí smlouvy v napadeném rozhodnutí uvedl, že není vůbec zřejmé, proč by První prováděcí smlouva měla být v plném neanonymizovaném znění založena do správního spisu, resp. že žalobce ESHG neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti by měly z ní a jejích příloh vyplývat. Podle ministra je z citací žalobce ESHG zřejmé, že má První prováděcí smlouvu k dispozici, navíc je smlouva v registru smluv, tedy je veřejně přístupná. Vysvětlil, že uvedená námitka se ani netýká tohoto řízení, když žalobce ESHG význam smlouvy navrhované k dokazování vztahuje toliko k rozhodnutí ministra o námitkách podjatosti ze dne 21. 3. 2024, proti kterému žalobce ESHG již brojil dne 5. 4. 2024 rozkladem s argumentací, kterou nyní v návrhu na doplnění dokazování toliko opakuje, přičemž neuvádí žádné nové skutečnosti. V době, kdy ministr rozhodoval o rozkladu proti Rozhodnutí o nepodjatosti, citoval ze smluv, které mu byly známé z jeho úřední činnosti, neboť žalovaný uzavíral smlouvu jako jedna ze smluvních stran. Tento rozklad ministr zamítnul rozhodnutím ze dne 26. 9. 2024 s odůvodněním, že obsah První prováděcí smlouvy pouze dokládá význam záměru pro stát, avšak nemá žádnou souvislost s vedením povolovacích procesů pro tento záměr a nezakládá důvod překročení kritické míry systémového rizika podjatosti ministerstva.

Tento závěr je podle ministra plně aplikovatelný i ve vztahu k L. H. a Z. F. jako úředním osobám, o jejichž (ne)podjatosti bylo rovněž rozhodováno v územním řízení. Obsah První prováděcí smlouvy tedy podle ministra nezakládá pochybnosti o podjatosti těchto úředních osob, a proto ministr návrh žalobce ESHG na doplnění správního spisu o uvedenou smlouvu považoval za nerelevantní.

Žalobce ESHG navrhl provést jako důkazy rovněž všechny zápisy, protokoly či záznamy (včetně příloh) pořízené z pravidelných jednání zástupců smluvních stran První prováděcí smlouvy o veškerých záležitostech s ní souvisejících (dále jen „další důkazy“). Ty měly podpořit jeho nesouhlasné stanovisko k závěru ministra, že by se P. T., T. E. a R. N. nikterak nepodíleli na územním řízení, přičemž žalobce ESHG poukázal na to, že R. N. v období od 29. 12. 2023 do 12. 2. 2024 (45 dnů) osobně pracoval se správním spisem.

Ministr setrval na svém závěru, že P. T., T. E. ani R. N. se na vydání prvostupňového rozhodnutí nikterak nepodíleli, přičemž L. H. a Z. F. jim v rámci své činnosti při přípravě prvostupňového rozhodnutí nebyly nijak podřízeny, když působnost stavebního úřadu v prvním stupni byla svěřena Z. F. jakožto ředitelce odboru stavebního úřadu, a to přímo ministrem v jeho přímé podřízenosti. S ohledem na to označil ministr i návrh žalobce ESHG na provedení dalších důkazů týkajících se členství T. E. a R. N. ve Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR jako nedůvodný, když tyto dokumenty nemohou mít na otázku podjatosti L. H. a Z. F. žádný vliv.

Žalobce Děti Země uplatnil námitky proti prvostupňovému rozhodnutí v rozkladu ze dne 29. 11. 2023 a v doplnění rozkladu ze dne 22. 1. 2024.

V rozkladové námitce týkající se Plánu monitoringu žalobce Děti Země nesouhlasil s tím, že prvostupňové rozhodnutí neuložilo žadateli EDU II jím navrhovanou podmínku týkající se předložení Plánu monitoringu stavu všech složek životního prostředí v dotčeném území, ani s tím, jak žalovaný tento postup v prvostupňovém rozhodnutí odůvodnil.

Ministr se touto rozkladovou námitkou zabýval na straně 20 až 22 napadeného rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí zejména vyplynulo, že žalobce Děti Země uplatnil tento požadavek již v námitkách v územním řízení. Žalovaný je však neshledal opodstatněnými, jak vyplývá ze strany 262 až 263 prvostupňového rozhodnutí. Dle žalovaného má být ochrana životního prostředí při výstavbě, ochrana okolí stavenišť a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin dle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, nezbytnou součástí projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení (konkrétně v kapitole B. 8 Zásady organizace výstavby Souhrnné technické zprávy). Obsahem PDS má být rovněž i popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana. Uvedené řeší také nová vyhláška č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb. Žalovaný též poukázal na závazné stanovisko EIA a jeho podmínky č. 32, 33, 34 a 37, které byly převzaty do podmínek 2.32, 2.33, 2.34 a 2.37 výroku č. I.-XI. prvostupňového rozhodnutí. Na tuto skutečnost odkazoval i KÚ Vysočina, odbor životního prostředí a zemědělství, ve svých závazných stanoviscích a sděleních k jednotlivým etapám z pohledu ochrany přírody.

Ministr poukázal na detailní odůvodnění na stranách 262 až 263 prvostupňového rozhodnutí a měl za jednoznačné, že ochrana životního prostředí a jeho monitoring budou dostatečně zabezpečeny podmínkami územního rozhodnutí a požadavky dle aplikovatelných právních předpisů, aniž by bylo nezbytné stanovovat další podmínky, včetně žalobcem Děti Země požadovaného Plánu monitoringu. Sám ministr k této rozkladové námitce zdůraznil, že jsou podmínky DOS, uvedené v závazných stanoviscích, pro žalovaného, resp. výrokovou část jeho rozhodnutí, v souladu s § 149 správního řádu závazné a žalovaný je zcela správně převzal do podmínek územního rozhodnutí v plném rozsahu bez ohledu na to, že se celá řada z nich může týkat i navazující fáze řízení o povolení stavby. Je na stavebním úřadu, aby posoudil důvodnost námitek žalobce Děti Země a buď je promítl do svého rozhodnutí či vysvětlil, proč je nepovažuje za opodstatněné a nevyhověl jim.

Ministr přisvědčil stanovisku žalovaného, že není účelné zatěžovat územní rozhodnutí dalšími podmínkami, které směřují do dalších projektových fází (když se přitom nejedná o podmínky vyplývající ze závazných stanovisek, které je žalovaný povinen dle § 149 správního řádu převzít v plném rozsahu).

Ministr dále poukázal na vyjádření žadatele EDU II, dle kterého žalobce Děti Země neuvádí žádné odborné argumenty na podporu svého požadavku, nevysvětluje konkrétní účel a smysl, resp. potřebnost Plánu monitoringu z pohledu chráněných veřejných zájmů (vyjma obecné floskule o zájmu veřejnosti).

Dle ministra tak není ani zřejmé, jaký konkrétní cíl by měl Plán monitoringu sledovat a co by mělo být jeho obsahem. Uzavřel, že je prvostupňové rozhodnutí žalovaného přesvědčivé a není důvodu se od něj jakkoli odklánět. Namítaný požadavek žalobce Děti Země tak shledal neopodstatněným.

V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska KÚ Vysočina dle ZOPK pro stavbu „Odvod srážkových vod z NJZ EDU Lipňanským potokem vč. jejich retence“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska KÚ Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství, č. j. KUJI 111315/2020 OZPZ 2268/2020 ze dne 16. 12. 2020 (v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno č. j. KUJI 111315/2020) a navrhoval doplnit do ZS a prvostupňového rozhodnutí následující podmínky: „2) Na dotčených pozemcích VKP nebudou povoleny žádné účelové komunikace, trasy pro staveništní dopravu a ani parkovací plochy pro stavební stroje a dopravní prostředky; 3) Záměr bude realizován tak, aby na pozemcích VKP nedocházelo ke znečištění půdy a vody nebezpečnými látkami; 4) Pozemky VKP, včetně koryt vodních toků, dotčené stavbou budou po dokončení stavebních prací a do zprovoznění záměru uvedeny do původního či přírodě blízkého stavu; 5) Koryta vodních toků budou mít přírodní charakter, přičemž jen v doložených a odůvodněných případech, odsouhlasených orgány ochrany přírody, lze připustit zpevnění kamenným záhozem a jen výjimečně rovnaninou bez vyplnění spárů betonem či jiným typem zpevnění.“

Žalobce Děti Země se domníval, že uložené požadavky nejsou ke zmírnění zásahu do VKP věcně i procesně důsledné, proto žádal, aby v rámci přezkumu došlo ke změně jeho výroku dle uvedených návrhů, čímž bude zaručeno, že zásahy do VKP budou skutečně přiměřené, jednoznačně kontrolovatelné a zajistí důsledné zmírnění škodlivého zásahu záměru do veřejného zájmu na ochranu VKP.

Ministr se k této rozkladové námitce vyjádřil na straně 22 až 26 napadeného rozhodnutí, kdy zejména uvedl, že předložil napadené závazné stanovisko dle § 149 odst. 7 správního řádu k přezkoumání nadřízenému správnímu orgánu Kraje Vysočina, jímž je Ministerstvo životního prostředí, spolu s vybranými relevantními podklady.

MŽP napadené závazné stanovisko potvrdilo rozhodnutím ze dne 14. 6. 2024, č. j. MZP/2024/240/1282, kde vytklo podstatu stavby, jíž je zkapacitnění a zpevnění koryta Lipňanského potoka. Navržené podmínky žalobce Děti Země považovalo MŽP za nadbytečné s tím, že samotné stavební objekty jsou již projektovány tak, aby po jejich dokončení respektovaly zájmy ochrany přírody. Poukázalo na to, že jestliže již v samotném záměru úpravy potoka je z provozních důvodů nutné zvýšení jeho průtočné kapacity, pak se nelze vyhnout úpravám (kamenná rovnanina uložená do štěrkového lože, opevnění koryta kamennou rovnaninou nebo kamenným záhozem). V úvahu je třeba rovněž vzít, že tyto úpravy zabrání do budoucna aktuálně probíhajícímu nežádoucímu zahlubování koryta. Jediná podmínka stanovená v závazném stanovisku KÚ Vysočina směřuje k tomu, aby logickou funkci dřevin tvrdého luhu, jež musejí být pokáceny z důvodu nutnosti zvětšení průtočné kapacity potoka, převzala zeleň rostoucí na svazích nad údolím.

MŽP rovněž zdůraznilo nutnost vzít v úvahu to, že další objekty stavby mají na funkci VKP přímo či nepřímo pozitivní vliv (tůně, zídka), případně jsou vůči VKP indiferentní (zemní hrázka).

MŽP zdůraznilo, že již samotná projekční příprava jednotlivých staveb probíhala s ohledem na konkrétní situaci a zřejmé zájmy ochrany přírody. Paušální doplňování podmínek identického obsahu navrhované žalobcem Děti Země do všech napadených závazných stanovisek není z odborného hlediska nutné. K tomu MŽP upozornilo na odlišnou povahu jednotlivých staveb a paušálnost navrhovaných požadavků, jejichž stanovení pro všechny takové stavby by bylo zcela formalistické. Případnou modifikaci podmínek tak neshledalo.

MŽP považovalo napadené závazné stanovisko za dostatečně srozumitelné, odborně fundované a dostatečně chránící zájmy ochrany přírody nikoli izolovaně, ale i jinými dokumenty týkajícími se předmětné problematiky např. ZS EIA, dalšími odbornými podklady a nálezovými databázemi.

MŽP mělo za zjevné, že orgán ochrany přírody přistupoval k posouzení s vědomím, že jde o celostátní prioritu i s mezinárodními dopady, přičemž současně dospělo k závěru, že vlivy této stavby na zájmy ochrany přírody nejsou významné.

Žalobcem Děti Země požadované podmínky shledalo MŽP neopodstatněné či nadbytečné i s přihlédnutím k tomu, že jejich obsah je vlastně již splněn tím, že jsou obsaženy v projektové dokumentaci a povinnost neznečišťovat půdu je natolik obecná, že je návrh žalobce Děti Země vyloženě formalistický. Nadto je tato povinnost upravena i právními předpisy. Proto je nadbytečné ji zakotvovat do jednotlivých závazných stanovisek.

Podmínka č. 2 by dle MŽP znemožnila realizaci jednotlivých staveb, které je třeba uskutečnit přímo na plochách VKP. Dotčení chráněných zájmů přírody a životního prostředí je dle MŽP přijatelné, a dokonce marginální ve srovnání s intenzitou veřejného zájmu na realizaci NJZ EDU.

Ministr k tomu doplnil závěry vyplývající z přezkoumávaného ZS KÚ Vysočina. KÚ Vysočina v něm uvedl, že provedením stavby budou dotčeny VKP vodní tok, vodní nádrž a údolní niva a vyjádřil se blíže k nutnosti zkapacitnění koryta Lipňanského potoka tak, že přestože tyto úpravy mají zásadní vliv na VKP tok a údolní niva, neexistuje stavební jiné řešení, a proto souhlasné stanovisko vydal. Koryto musí být zkapacitněno a návrh jeho úprav se blíží, pokud možno korytu přírodě blízkému. Tedy úpravy přispějí ke stabilizaci koryta. KÚ Vysočina vzal přitom v závazném stanovisku v úvahu, že zkapacitnění koryta bude mít negativní vliv na údolní nivu, která je v této části úzká, nepříliš vyvinutá. Z hlediska hydrogeologického nepůjde ale o zásah zásadní, projeví se zde stabilizace toku, a to spíše pozitivně. Biologická funkce údolní nivy bude ovlivněna zásadně negativně vykácením dřevin mající charakter tvrdého luhu. Jedná se o vzácný ekologicko-krajinný segment v jinak silně pozměněné a zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině. Proto je třeba, aby ekologické funkce pokácených dřevin trvale převzal zbytek této zeleně rostoucí na svazích nad údolím.

Ve výroku napadeného závazného stanoviska tak byla KÚ Vysočina uložena podmínka do tohoto prostoru nezasahovat. Další podmínky za potřebné nepovažoval. K uvedené stavbě bylo též vydáno rozhodnutí KÚ Vysočina Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 13. 7. 2020, č. j. KUJI 65622/2020, o povolení výjimky dle § 56 ZOPK, kterým byly stanoveny kompenzační podmínky sloužící též ke zvýšení stability VKP a které byly rovněž zohledněny v dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí.

Dále ministr poukázal na judikaturu NSS, která se obdobně formulovanými požadavky žalobce Děti Země v nedávné minulosti zabývala, a citoval z ní.

Pro úplnost ministr zdůraznil k první požadované podmínce týkající se nepovolení žádných účelových komunikací, tras pro stanovištní dopravu a parkovacích ploch na dotčených pozemcích VKP (podmínka č. 2), že z dokumentace pro územní rozhodnutí vyplývá, že tato stavba bude realizována na daných VKP a jejich úpravy nelze z logiky věci realizovat bez používání stavebních strojů a dopravních prostředků. V tomto směru považoval ministr požadavek žalobce Děti Země za absurdní.

K podmínce č. 3 ministr uvedl, že tato zcela zřejmě míří do pozdějších fází projektové přípravy stavby, je předčasná a není potřeba se jí zabývat v územním řízení.

Daný požadavek žalobce Děti Země považoval ministr za účelový i proto, že se stejný žalobce v rámci jiných svých rozkladových námitek snaží odstranit právě ty podmínky, které se netýkají umístění nebo povolení stavby, ale až její realizace či užívání.

K podmínce č. 4 nad rámec uvedeného ministr odkázal na § 86 odst. 1 ZOPK, který obsahuje mechanismy k odstranění následku jakýchkoli případných neoprávněných (nepovolených) zásahů, včetně povinnosti zajistit navrácení do původního stavu.

Ministr tak shledal požadavky žalobce Děti Země uplatněné v dané části rozkladu za neopodstatněné.

V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska KÚ Vysočina dle ZOPK pro stavbu „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení “Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany““ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska KÚ Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství, č. j. KUJI 107147/2020 OZPZ 2268/2020 ze dne 26. 1. 2021 (v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno č. j. KUJI 107147/2020), ve znění usnesení č. j. KUJI 13409/2021 OZPZ 2268/2020 ze dne 17. 2. 2021 (v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno č. j. KUJI 13409/2021), a navrhoval doplnit do ZS a prvostupňového rozhodnutí následující podmínky: „1) Na dotčených pozemcích VKP nebudou povoleny žádné účelové komunikace, trasy pro staveništní dopravu a ani parkovací plochy pro stavební stroje a dopravní prostředky; 2) Záměr bude realizován tak, aby na pozemcích VKP nedocházelo ke znečištění půdy a vody nebezpečnými látkami; 3) Pozemky VKP, včetně koryt vodních toků, dotčené stavbou budou po dokončení stavebních prací a do zprovoznění záměru uvedeny do původního či přírodě blízkého stavu; 4) Koryta vodních toků budou mít přírodní charakter, přičemž jen v doložených a odůvodněných případech, odsouhlasených orgány ochrany přírody, lze připustit zpevnění kamenným záhozem a jen výjimečně rovnaninou bez vyplnění spárů betonem či jiným typem zpevnění.“

Žalobce Děti Země se domníval, že uložené požadavky nejsou ke zmírnění zásahu do VKP věcně i procesně důsledné, proto žádal, aby v rámci přezkumu došlo ke změně jeho výroku dle uvedených návrhů, čímž bude zaručeno, že zásahy do VKP budou skutečně přiměřené, jednoznačně kontrolovatelné a zajistí důsledné zmírnění škodlivého zásahu záměru do veřejného zájmu na ochranu VKP.

Dále žalobce Děti Země navrhoval změnit nebo zrušit v závazném stanovisku a prvostupňovém rozhodnutí následující podmínku: „Nejméně 3 roky před zahájením stavby žadatel písemně osloví obce (jejichž území bude vizuálně přímo ovlivněno stavbou) s nabídkou možnosti provedení výsadeb dřevin ke zmírnění vizuálního vlivu stavby na intravilán sídla. Ve lhůtě stanovené žadatelem v nabídce, se obec k nabídce vyjádří. Pozemky k provedení výsadeb a následnou péči o výsadby zajistí obec. (Obec ve vyjádření zohlední výši uložené kompenzace žadateli aktem podle ust. § 8 zákona o ochraně přírody, pokud byla uplatněna.) Jedná se o tyto obce: Myslibořice, Dolní Vilémovice, Klučov, Zárubice, Odunec, Račice, Hrotovice, Dalešice, Třebenice, Valeč, Slavětice, Dukovany, Rouchovany, Litovany, Přešovice, Šemíkovice, Radkovice, Udeřice, Bačice, Krhov, Sudice, Březník, Mohelno, Lhánice, Kralice nad Oslavou, Kladeruby nad Oslavou, Hartvíkovice a Studenec.“

Žalobce Děti Země se domníval, že takto uložený požadavek nedává smysl a měl by být výrazně přepracovaný nebo spíše zrušen, jelikož nevychází z § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu a z účelu § 12 odst. 2 ZOPK k umístění záměru.

Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění napadeného rozhodnutí (na straně 38 až 42) k tomu vyplynulo, že ministr respektoval požadavek žalobce Děti Země a svou zákonnou povinnost, a předložil dle § 149 odst. 7 správního řádu závazné stanovisko Kraje Vysočina jeho nadřízenému správnímu orgánu Ministerstvu životního prostředí, které potvrzujícím závazným stanoviskem (ze dne 14. 6. 2024 č. j. MZP/2024/240/1282) všechny návrhy a náměty žalobce Děti Země na uložení nových podmínek či změnu podmínek již uložených zamítl jako nadbytečné.

Ministr v odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména poukázal na posouzení přezkumného závazného stanoviska MŽP, v němž toto ministerstvo uvážilo, že bylo napadené závazné stanovisko KÚ Vysočina vydáno jako souhlasné dle § 4 odst. 2 ZOPK k zásahu do VKP vodní tok, rybník, vodní nádrž a údolní niva, a to bez podmínek, a dále, že bylo vydáno jako souhlasné dle § 12 odst. 2 ZOPK z hlediska vlivu na krajinný ráz s 1 podmínkou. MŽP zohlednilo i opravu přezkoumávaného závazného stanoviska v názvu stavby a shledalo ji bez vlivu na jeho věcnou správnost a zákonnost. Při přezkumu MŽP vyšlo ze závěrů napadeného závazného stanoviska, které shrnulo hlavní stavební objekty souboru staveb a konstatovalo, že již samotná projekční příprava jednotlivých staveb probíhala s ohledem na konkrétní situaci a zřejmé zájmy ochrany přírody. Paušální doplňování podmínek identického obsahu navrhované žalobcem Děti Země proto MŽP nepovažovalo z odborného hlediska za nutné. K tomu upozornilo na odlišnou povahu jednotlivých staveb a konstatovalo, že žalobcem Děti Země navrhované podmínky jsou neopodstatněné či nadbytečné i s přihlédnutím k obsahu navrhovaných podmínek, který je vlastně již splněn tím, že jsou obsaženy v projektové dokumentaci. MŽP poukázalo rovněž na posouzení napadeného závazného stanoviska KÚ Vysočina, které se danou stavbou a její povahou podrobně zabývalo, a jemuž MŽP neshledalo důvodu cokoli vytknout.

Ministr k tomu doplnil vlastní závěry napadeného ZS KÚ Vysočina, z nichž zejména vyplynulo, že se na ploše plánované stavby nenacházejí žádné VKP a provedením souboru staveb dojde pouze k nepřímému dotčení, a to VKP vázaných na vodní prostředí. Za zásadní stavby ovlivňující krajinný ráz byla označena chladící věž (věže) a všechny ostatní stavby, které budou vzhledem k proporcím vůči chladící věži už z místa zřetelné viditelnosti z pohledu změny krajinného rázu zanedbatelné. S výjimkou vyhlídek nad NPR Mohelská hadcová step nebude stavba určujícím vizuálně působícím prvkem, ale bude zabírat vždy jen určitou část pohledové výseče, takže pozorovatel i v těchto exponovaných místech nebude s pohledem na stavbu konfrontován bez toho, že by se na stavbu zvlášť zaměřil. Přestože dle KÚ Vysočina bude absentovat aspekt harmonického měřítka a harmonického vztahu stavby k ostatním objektům v krajině, tento nezpůsobuje protiprávnost i s přihlédnutím k relativně dlouhodobému předpokladu kontinuity s již pozměněným krajinným rázem (a to po dobu koexistence se stávající elektrárnou) a dále k možnosti vizuální kompenzace. Závazné stanovisko KÚ Vysočina proto stanovilo podmínku k takové kompenzaci s cílem řešit odclonění zelení, které může být efektivní, přičemž záleží na vůli obyvatel vyjmenovaných obcí a konkrétních možnostech (pozemky pro výsadby, terénní úpravy apod.).

ZS KÚ Vysočina přihlédlo i k tomu, že u naprosté většiny dotčených sídel bude stavba viditelná jen z malé části intravilánu, především v místech postupného rozvoje těchto sídel (jádra vsí jsou téměř výhradně umístěna ve sníženinách, mělkých údolích apod.). Nadto tato podmínka koresponduje s podmínkou č. 31 závazného stanoviska EIA ohledně kontaktu s okolními obcemi a veřejností.

Ministr poukázal rovněž na judikaturu NSS, která se obdobně formulovanými požadavky navrhovanými stejným žalobcem zabývala a neshledala je opodstatněnými. Ve světle nyní umisťované stavby, resp. souboru staveb dle předmětu této námitky, se jevil ministrovi požadavek žalobce Děti Země nedůvodný tím spíše, že uvedená stavba zasahuje do VKP po pouze nepřímo, kdy na ploše plánované stavby areálu jaderného zařízení se žádné VKP nenacházejí.

Pro úplnost k první žalobcem Děti Země požadované podmínce ministr konstatoval, že dle dokumentace pro vydání územního rozhodnutí se nepředpokládá zřizování účelových komunikací, tras pro staveništní dopravu ani parkovací plochy pro stavební stroje a dopravní prostředky na VKP. Ani stavební činnost není plánována v blízkosti VKP tak, že by stavební práce v rámci této stavby neměly vést ke změnám pozemku VKP, včetně koryt vodních toků.

Druhá žalobcem Děti Země požadovaná podmínka dle ministra zcela zřejmě míří do pozdějších fází projektové přípravy stavby, je proto předčasná a není třeba se jí zabývat v územním řízení, kde se posuzuje dle § 79 odst. 1 stavebního zákona areál jaderného zařízení jako celek, pročež se stanovuje skladba, druh a účel staveb a rámcové podmínky pro jejich umístění v maximálních nebo minimálních prostorových parametrech a napojení na dopravní a technickou infastrukturu. Ministr zdůraznil účelovost daných požadavků žalobce Děti Země, které se promítly i v jiných rozkladových námitkách, jak na to upozorňovala i EDU II ve svém vyjádření.

Ke třetí žalobcem Děti Země požadované podmínce ministr odkázal na § 86 odst. 1 ZOPK, který obsahuje mechanismy odstranění následků jakýchkoliv neoprávněných (nepovolených) zásahů, včetně povinnosti zajistit navrácení do původního stavu.

Závěrem ministr uvedl, že žalobce Děti Země ignoruje charakteristiku předmětné stavby (souboru staveb), která nebude realizována v prostoru VKP a nemělo by jí ani docházet ke změnám VKP, které by bylo třeba následně uvádět do původního stavu. K tomu poukázal příkladmo na třetí a čtvrtý požadavek žalobce Děti Země týkající se úpravy koryta vodního toku.

K požadavku žalobce Děti Země na změnu nebo zrušení podmínky závazného stanoviska KÚ Vysočina týkající se povinnosti písemně oslovit vybrané obce s nabídkou možnosti provedení výsadby dřevin nejméně tři roky před zahájením realizace ministr nad rámec uvedeného doplnil, že i tento požadavek zcela zřejmě míří do pozdější fází projektové přípravy stavby, je předčasný a není třeba se jím zabývat v územním rozhodnutí dle § 79 odst. 1 stavebního zákona. Konstatoval, že podmínky č. 9, č. 10 a č. 31 závazného stanoviska EIA, na které odkazovalo závazné stanovisko KÚ Vysočina, byly v plném rozsahu převzaty do podmínek č 2.9, č. 2.10 a č. 2.31 výroku II. prvostupňového rozhodnutí.

V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska OÚ Dukovany dle ZOPK pro stavbu „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení “Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany”“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska OÚ Dukovany č. j. OUDUK-221/2023/02-ŽP ze dne 12. 6. 2023, neboť se domníval, že obsah závazného stanoviska nelze považovat za přezkoumatelný a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin a k uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu (dále jen „povolení kácení dřevin“) nejsou věcně i procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně dle níže uvedených návrhů, čímž mělo být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně dle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK a na základě všech podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu § 3 ve vztahu k § 2 odst. 4 správního řádu (které v napadeném závazném stanovisku chybějí) a uložené požadavky budou skutečně odpovídat závažnosti tohoto zásahu a budou jednoznačně kontrolovatelné.

Žalobce Děti Země navrhoval změnit podmínku č. 1 napadeného ZS (která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“) tak, aby zněla následovně: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Žalobce Děti Země dále navrhoval změnit podmínku č. 2 napadeného ZS (která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“) tak, aby zněla následovně (a to ve 2 alternativách): i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Pokud ministr dojde k závěru, že lze kácet kdykoliv během roku, tak je vhodné, aby původní text požadavku byl doplněn o kontrolní mechanismy (alternativa 2), které by bylo možné doložit a ověřit si je. Žalobce Děti Země dále navrhoval doplnit do ZS následující podmínku: „4) V případě vážného poškození nově vysazené dřeviny či po jejím úhynu je nutné obratem vysadit stejný druh dřeviny a pečovat o ni.“ Žalobce Děti Země konečně navrhoval zrušit napadené ZS z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění napadeného rozhodnutí (na straně 182 až 188) vyplynulo, že i v tomto rozsahu ministr dostál své zákonné povinnosti a předložil napadené ZS OÚ Dukovany postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu k přezkumu nadřízenému správnímu orgánu Krajskému úřadu Kraje Vysočina. KÚ Vysočina rozkladem napadené závazné stanovisko OÚ Dukovany přezkoumal a jako zákonné a správné je potvrdil rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024 č. j. KUJI/75583/2024 OŽPRZ/1450/2024.

V rozhodnutí o přezkumu KÚ Vysočina zejména uvedl, že OÚ Dukovany posoudil skutkový stav správně, kolize dřevin se stavbou je doložena v projektové dokumentaci a individuální popis dotčených dřevin je součástí úplné žádosti. K problematice náhradní výsadby KÚ Vysočina konstatoval, že její parametry jsou stanoveny, kvantita je dostatečná, druhové složení zcela odpovídá poměrům jižního Třebíčska a následná péče je stručně popsána a stanovena v nejdelším možném rozsahu. Takovou náhradní výsadbu považoval KÚ Vysočina za dostatečnou. Dle tohoto úřadu napadené ZS odpovídá požadavkům § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK, kdy závažný důvod pro povolení kácení dřevin je dán převažujícím veřejným zájmem na stavbě nad obecnou ochrano to konkrétně posuzovaných dřevin. Podmínky napadeného ZS proto shledal dostatečné k ochraně dřevin i pro případ nerealizace stavby s tím, že pokud bude záměr realizován, stane se tak na základě právně účinných individuálních právních aktů.

Podmínku případného kácení dřevin v době vegetačního klidu neshledal KÚ Vysočina problematickou z hlediska ochrany dřevin, nýbrž z pohledu dalších zájmů chráněných dle ZOPK, které však leží mimo obsah povolení ke kácení dřevin.

K požadavku žalobce Děti Země na doplnění povinnosti nahradit ty nově vysázené dřeviny, u nichž doje k jejich poškození, uvedl, že pokud by náhradní výsadba vzala za své následkem nedostatečné péče, je bez dalšího povinností žadatele výsadbu nahradit. Současně je třeba též spoléhat na dozorové pravomoci orgánu ochrany přírody. Pokud by se tak stalo z objektivních příčin, nelze zákonně náhradu výsadby po žadateli požadovat.

Dle stanoviska ministra jsou závěry KÚ Vysočina logické a konzistentní s tím, co OÚ Dukovany v přezkoumávaném ZS uvedl, a kde blíže popsal a rozvedl své úvahy a důvody pro jeho vydání a stanovení jednotlivých podmínek. Ministr poukázal na stranu 5 napadeného závazného stanoviska OÚ Dukovany, z níž vyplývá, že OÚ Dukovany zohlednil i námitky žalobce Děti Země uplatněné v průběhu prvostupňového řízení k problematice kácení dřevin, přičemž se tyto do značné míry opakují i v jejich rozkladu. Žalobce Děti Země však tuto skutečnost a podrobné odůvodnění napadeného ZS, včetně vypořádání svých námitek, zcela přehlíží.

Ministr dále poukázal na postup OÚ Dukovany při vydání napadeného ZS, kdy je současně zřejmé, že OÚ Dukovany vycházel z formálně správných a úplných žádostí o vydání závazných stanovisek ke kácení dřevin, obsahujících dendrologická posouzení, doplněná o poznatky z místního šetření. Dle ministra je z odůvodnění závazného stanoviska OÚ Dukovany rovněž patrno, že při svém posouzení zohlednil i dendrologické průzkumy dané lokality, s nimiž se seznámil ze své úřední činnosti při přípravě vyjádření ze dne 14. 4. 2023 k námitkám účastníků řízení k dané problematice. OÚ Dukovany také ověřil, že údaje obsažené v dendrologickém posouzení přiloženém k žádosti, odpovídají údajům obsaženým v dendrologických průzkumech, a to i co do rozsahu kácení, které shledal dokonce nižší, než jaký byl uvažován v dendrologických průzkumech. Charakter hodnocení byl pro přehlednost údajů přizpůsoben grafickému zpracování-mapovým listům, kdy pro každý mapový list byla zpracována tabulka s vyhodnocením funkčního a estetického významu. Správnost posouzení ze strany OÚ Dukovany ostatně potvrdil KÚ Vysočina. Námitku nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska a postupu OÚ Dukovany při jeho vydání tak ministr neshledal opodstatněnou.

Nad rámec toho, co uvedl KÚ Vysočina k podmínkám obsaženým v napadeném ZS, ministr doplnil, že je podmínka č. 1 formulována dostatečným, jednoznačným a vymahatelným způsobem tak, že zajišťuje, aby ke kácení nedošlo zbytečně a bylo provedeno jen v případě realizace stavby. Její formulace doslovně odpovídá formulaci ve vzorovém závazném stanovisku dle přílohy č. 3 metodické instrukce MŽP z dubna 2022, platné v době vydání napadeného závazného stanoviska, a obdobně i přílohy č. 2 předchozí metodické instrukce MŽP z ledna 2020.

Podmínka č. 2 napadeného ZS dle ministra odpovídá požadavkům dle ZOPK a § 5 prováděcí vyhlášky č. 189/2013 Sb., kdy na dané ustanovení odkazuje i metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny a odboru legislativního MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK, zveřejněná ve věstníku MŽP.

Podle stanoviska ministra ze správního spisu ani z námitek žalobce Děti Země přitom nevyplývají žádné skutečnosti, které by z pohledu ochrany dřevin vyvolávaly potřebu dobu kácení více omezovat nad rámec požadovaný citovanými právními předpisy, jak vyplývá i ze závěru přezkumného závazného stanoviska KÚ Vysočina.

Ministr dále poukázal na odůvodnění na str. 5 napadeného závazného stanoviska a jeho cíle, tedy zajistit, aby kácení proběhlo vzhledem k harmonogramu výstavby v takovém období, které bude z hlediska ochrany dřevin co nejvhodnější a umožní jeho co nejšetrnější provedení.

Požadavek žalobce Děti Země na podmíněnost možnosti kácení v rámci vegetačního období přítomností a odsouhlasením ekologického dozoru se tak podle ministra jeví jako bezpředmětný. Kontrolní mechanismy a dohled nad průběhem kácení je dostatečně zajištěn již na základě podmínky č. 2.32 výroku II. prvostupňového rozhodnutí, která je převzata ze závazného stanoviska EIA, a z této podmínky ministr citoval.

Ministr posoudil požadavky žalobce Děti Země jako nedůvodné a nadbytečné, neboť vyplývají z právních předpisů nebo jsou již částečně obsaženy v podmínkách prvostupňového rozhodnutí. Konstatoval, že podmínky a způsob náhradní výsadby je podrobně popsán v napadeném závazném stanovisku, a při jehož vydání bylo postupováno v souladu s metodikou AOPK ČR k oceňování dřevin rostoucích mimo les. Pro lokalitu Rouchovany byla ekologická újma způsobená kácením dřevin v rámci všech staveb zahrnutých do prvostupňového rozhodnutí souhrnně vyčíslena dle této metodiky na částku 4 018 148 Kč, kdy hodnota uložené náhradní výsadby byla vyčíslena na částku 4 062 600 Kč. Ekologická újma v lokalitě Rouchovany je tak kompenzována zcela dostatečným a adekvátním způsobem, jak ostatně výslovně potvrdil i KÚ Vysočina v rámci přezkumu napadeného závazného stanoviska. Žalobce Děti Země výpočet ekologické újmy a s tím spojený i rozsah náhradní výsadby zpochybňoval na základě zcela obecných tvrzení, založených na vlastních, avšak ničím nepodložených odhadech, jejichž relevanci a tvrzenou odbornost ničím nedoložil. Zcela přitom ignoroval podrobné zdůvodnění výpočtu ekologické újmy a rozsahu náhradní výsadby popsané v samotném napadeném závazném stanovisku a v něm odkazovaných podkladech. Taková obecná a nekonkrétní tvrzení dle ministra nemohou relevantně zpochybnit odborně a důkazně podloženou úvahu, která byla OÚ Dukovany provedena v souladu s požadavky dostupných metodických dokumentů k této problematice a podrobným a přezkoumatelným způsobem popsána.

Povinnost náhradní výsadby byla OÚ Dukovany dále doplněna i podmínkou zakotvující povinnost následné péče o vysázené dřeviny v maximální možné délce 5 let. Žalobce Děti Země požaduje tuto podmínku doplnit o povinnost opětovné výsadby v případě vážného poškození či úhynu dřevin. Možnost stanovení takové podmínky však není předpokládána ani právními předpisy, ani metodickými dokumenty MŽP AOPK. Takový potup se jeví jako logický mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že cílem následné péče je riziko poškození či úhynu minimalizovat. Pokud by k němu přesto i přes prováděnou péči došlo, např. z objektivních příčin mimo vliv žadatele, nelze mu tuto skutečnost přičítat k tíži. Jak přiléhavě upozornil i KÚ Vysočina v přezkumném závazném stanovisku.

V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska OÚ Dukovany dle ZOPK pro stavbu „Soubor staveb v areálu jaderného zařízení “Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany”“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska OÚ Dukovany č. j. OUDUK-46/2021/04-ŽP ze dne 16. 2. 2021, ve znění usnesení č. j. OUDUK-163/2023/ŽP ze dne 14. 4. 2023 (v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno pouze č. j. OUDUK-46/2021/04-ŽP ze dne 16. 2. 2021), neboť se domníval, že obsah závazného stanoviska nelze považovat za přezkoumatelný a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin a k uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu nejsou věcně i procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně dle níže uvedených návrhů, čímž mělo být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně dle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK a na základě všech podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu § 3 ve vztahu k § 2 odst. 4 správního řádu (které v napadeném závazném stanovisku chybějí) a uložené požadavky budou skutečně odpovídat závažnosti tohoto zásahu a budou jednoznačně kontrolovatelné.

Žalobce Děti Země navrhoval změnit podmínku č. 1 napadeného ZS (která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“) tak, aby zněla následovně: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Žalobce Děti Země dále navrhoval změnit podmínku č. 2 napadeného ZS (která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“) tak, aby zněla následovně (a to ve 2 alternativách): i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Dle žalobce Děti Země je požadavek č. 2 uložený v napadeném ZS nutné upřesnit, neboť za stávající situace lze kácet de facto kdykoliv i bez jeho uložení, tzn. záviselo by jen na libovůli žadatele, kdy by zahájil kácení, aniž by byl zřejmý nějaký konkrétní důvod. Žalobce Děti Země současně uvedl, že napadené ZS dle jeho názoru neobsahuje řádné odůvodnění, proč byly uložené požadavky v předloženém znění uloženy, takže byl uložen mj. absurdní požadavek, že lze kácet reálně kdykoliv bez toho, proč je tento požadavek takto uložen, když Věstník MŽP doporučuje kácet jen v mimovegetačním období. Žalobce Děti Země dále navrhl doplnit do ZS následující podmínku: „4) V případě vážného poškození nově vysazené dřeviny či po jejím úhynu je nutné obratem vysadit stejný druh dřeviny a pečovat o ni.“ Žalobce Děti Země konečně navrhl zrušit napadené ZS z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění napadeného rozhodnutí (na straně 189 až 195) vyplynulo, že i v tomto případě ministr předložil dané závazné stanovisko postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu KÚ Vysočina spolu se všemi relevantními podklady, včetně vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení ze dne 14. 4. 2023.

KÚ Vysočina v přezkumném závazném stanovisku ze dne 19. 8. 2024, č. j. KUJI/75585/2024 OŽPZ/1452/2024, ve znění jeho doplnění ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI/94147/2024 OŽPZ/1966/2024, napadené závazné stanovisko OÚ Dukovany jako zákonné a správné potvrdil. Dospěl totiž k závěru, že OÚ Dukovany posoudil skutkový stav správně, neboť kolize dřevin se stavbou je doložena v projektové dokumentaci a individuální popis dotčených dřevin je součástí úplné žádosti. KÚ Vysočina pojednal o charakteru daných dřevin a místě, kde se nachází s tím, že jejich kácení představuje výrazný zásah do zeleně z hlediska jejich plochy, nikoli však dendrologické kvality. K problematice náhradní výsadby tuto shledal za kvantitativně dostatečnou, druhové složení odpovídající poměrům jižního Třebíčska, následnou péči řádně popsanou a stanovenou v nejdelším možném rozsahu. K uvedenému závěru dospěl KÚ Vysočina v kontextu dalších závazných stanovisek OÚ Dukovany ve vztahu k dalším stavbám záměru NJZ EDU II.

KÚ Vysočina dále poukázal na to, že kvantita náhradní výsadby nemůže být výsledkem prostého výpočtu ekologické újmy za pokácené dřeviny, neboť je třeba brát v potaz účelnost výsadeb v daném území, celkový stav a perspektivu zeleně v tomto území. Konstatoval, že kvantitativně je stav zeleně v obci Dukovany ve srovnání s jinými obcemi jižního Třebíčska nadprůměrný, náhradní výsadbou dojde k zaplnění a zmenšení již tak nedostatečných ploch pro výsadbu zeleně.

Dle KÚ Vysočina napadené ZS odpovídá § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK. Závažný důvod pro povolení kácení je dán převažujícím veřejným zájmem na stavbě nad obecnou ochranou konkrétně posuzovaných dřevin. Podmínky napadeného ZS shledal dostatečnými i pro případ nerealizace stavby.

KÚ Vysočina se vyjádřil i k podmínce případného kácení dřevin v době vegetačního klidu, kterou nepovažoval za problematickou z hlediska ochrany dřevin, nýbrž z pohledu dalších zájmů chráněných dle ZOPK, jež však leží mimo obsah povolení ke kácení dřevin.

KÚ Vysočina zaujal stanovisko také k požadavku žalobce Děti Země na doplnění povinnosti nahradit ty nově vysázené dřeviny, u nichž dojde k jejich poškození, a konstatoval, že pokud by náhradní výsadba vzala za své následkem nedostatečné péče, je bez dalšího povinností žadatele výsadbu nahradit. Pokud by se tak stalo z objektivních příčin, nelze zákonně náhradu výsadby po žadateli požadovat.

Dle ministra jsou závěry KÚ Vysočina logické a konzistentní s tím, co bylo uvedeno v závazném stanovisku OÚ Dukovany, i v jeho vyjádření k námitkám účastníků řízení, kde blíže popsal a rozvedl své úvahy a důvody pro vydání vybraných závazných stanovisek, a které se také stalo podkladem pro vydání prvostupňového a žalobou napadeného rozhodnutí v reakci na námitky žalobce Děti Země uplatněné v průběhu řízení.

Ministr konstatoval, že se rozkladové námitky žalobce Děti Země proti prvostupňovému rozhodnutí do značné míry opakují, přičemž jejich vypořádání ve vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení a v rozhodnutí žalovaného tento žalobce zcela přehlíží.

K obsahu samotného závazného stanoviska OÚ Dukovany ministr zejména uvedl, že je zde zachycen postup vedoucí k jeho vydání, kdy bylo ověřeno, že je žádost formálně správná a úplná. Z hlediska předmětu hledaného závazného stanoviska byl vyhodnocen funkčně estetický význam dřevin určených ke kácení, tento zaznamenán do jednotlivých mapových listů a poměřen se závažností důvodů pro kácení, a byla stanovena povinnost náhradní výsadby a následné péče v maximální přípustné délce trvání za účelem kompenzace ekologické újmy.

Ministr konstatoval, že OÚ Dukovany vycházel také z žádostí o vydání závazných stanovisek ke kácení dřevin obsahujících dendrologická posouzení, která byla doplněna o poznatky z místního šetření a grafického zpracování (mapových listů).

Ministr dále poukázal na skutečnost, že správnost posouzení skutkového stavu ze strany OÚ Dukovany následně potvrdil KÚ Vysočina v přezkumném závazném stanovisku. Námitku žalobce Děti Země ohledně nepřezkoumatelnosti postupu OÚ Dukovany proto ministr nepovažoval za důvodnou.

K podmínce č. 1 převzaté do prvostupňového rozhodnutí ministr nad rámec toho, jak se k této podmínce vyjádřil KÚ Vysočina v přezkumném závazném stanovisku, doplnil, že je daná podmínka formulována dostatečným, jednoznačným a vymahatelným způsobem, aby ke kácení nedošlo zbytečně a stalo se tak jen v případě realizace stavby. Tuto skutečnost považoval z hlediska naplnění smyslu a účelu ochrany dřevin za klíčovou. Úpravy navržené žalobcem Děti Země nepřináší nic, co by již z uložené podmínky nevyplývalo. Ministr zdůraznil, že k realizaci stavby bude možné přistoupit až po splnění všech veřejnoprávních podmínek, včetně povolení stavby. Kácení bude kompenzováno náhradní výsadbou do dvou let po jeho provedení, k tomu v podrobnostech odkázal na následné odůvodnění svého rozhodnutí.

Ministr poukázal rovněž na to, že formulace podmínky č. 1 doslovně odpovídá formulaci ve vzorovém závazném stanovisku metodiky MŽP (příloha č. 2 metodické instrukce Ministerstva životního prostředí č.j. MZP/2020/130/87 z ledna 2020) platné v době vydání napadeného závazného stanoviska, a obdobně i příloha č. 3 v následné metodické instrukci Ministerstva životního prostředí č.j. MZP/2022/050/271 z dubna 2022).

Také podmínku č. 2 napadeného ZS ministr považoval za odpovídající požadavkům ZOPK a § 5 prováděcí vyhlášky č. 189/2013, a z toho zákonného ustanovení citoval. Konstatoval, že na § 5 odkazuje i metodická instrukce MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK, zveřejněná ve Věstníku MŽP, na níž ve svých námitkách obecně a nekonkrétně žalobce Děti Země odkazuje. Není tedy pravdou, že by se OÚ Dukovany odchyloval od požadavků této vyhlášky, resp. metodiky MŽP.

Dle ministra ze správního spisu ani námitek žalobce Děti Země přitom nevyplývají skutečnosti, které by z pohledu ochrany dřevin vyvolávaly potřebu dobu kácení více omezovat nad rámec požadovaný danými právní předpisy. Konstatoval, že ani ze závěrů KÚ Vysočina nevyplývá, že by byla předmětná podmínka problematická z hlediska ochrany dřevin samotných, ale že tomu tak je s ohledem na další chráněné zájmy dle ZOPK, jako je obecná a zvláštní ochrana druhů či ochrana ptáků, které však leží mimo obsah povolení ke kácení dřevin. Podle ministra lze z formulace navrhovaného upřesnění podmínky č. 2 žalobcem Děti Země dovodit, že cílem jejich požadavku na striktnější omezení doby kácení má být nikoli ochrana dřevin, ale především právě ochrana živočichů, konkrétně ptáků, k níž však příslušné orgány ochrany přírody závazné požadavky a podmínky nevznesly, což ale nevylučuje, aby se tak stalo v dalších fázích povolovacího procesu.

Ministr dále uvedl, že při provádění kácení dřevin v rámci realizace stavby bude třeba respektovat nejen podmínky územního rozhodnutí, ale i další relevantní podmínky a požadavky dle ostatních správních aktů vydaných mimo územní rozhodnutí. Podle vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení tento úřad požadavky vznesené nezávisle jinými orgány v rámci ochrany jimi chráněných zájmů předpokládal a reagoval na ně při formulaci jím stanovených podmínek. K tomu ministr poukázal na konkrétní vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení, tedy i žalobce Děti Země.

K podmínce č. 2 ministr dále uvedl, že se mu jeví jako bezpředmětný požadavek žalobce Děti Země upravit dobu kácení na podmíněnost možnosti kácení v rámci vegetačního období přítomností a odsouhlasení ekologického dozoru. K tomu poukázal na kontrolní mechanismy a dohled nad průběhem kácení vymezený v podmínce č. 2.32 výroku II. prvostupňového rozhodnutí, které byly převzaty ze závazného stanoviska EIA, a tuto podmínku citoval.

Ministr tak považoval požadavky žalobce Děti Země na doplnění podmínek kácení dřevin za nedůvodné a nadbytečné, neboť vyplývají z právních předpisů nebo jsou již částečně obsaženy v podmínkách prvostupňové rozhodnutí.

K otázce náhradní výsadby ministr odkázal na vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení a prvostupňové rozhodnutí na straně 244. Konstatoval, že z uvedeného vyplývá, že jednotlivá závazná stanoviska ke kácení dřevin v působnosti OÚ Dukovany byla z praktických důvodů vydávána ve vzájemné souvislosti a obsahově na sebe navazují, zejména co se týká rozsahu a umístění náhradní výsadby, v níž bylo přistupováno jako k celku, bez rozlišení mezi dílčími stavbami. Na to přiléhavě upozornil i KÚ Vysočina ve svém přezkumném závazném stanovisku, a reflektovalo to již dříve vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení.

Ministr dále poukázal na vyčíslení ekologické újmy způsobené kácením dřevin v rámci všech staveb v lokalitě Dukovany v prvostupňovém rozhodnutí, kde byla souhrnně vyčíslena podle metodiky AOPK, a jejíž kompenzaci jako dostatečnou a adekvátní shledal i KÚ Vysočina ve svém přezkumném závazném stanovisku. K tomu ministr konstatoval, že žalobce Děti Země tento výpočet ekologické újmy, a s tím spojený rozsah náhradní výsadby, zpochybnil zcela obecnými tvrzeními, založenými na vlastních, ničím nepodložených odhadech, jejichž relevanci a tvrzenou odbornost žalobce Děti země ničím nedoložil. Ignoroval přitom podrobné odůvodnění výpočtu ekologické újmy a rozsahu náhradní výsadby popsané v napadeném závazném stanovisku OÚ Dukovany, jakož i v jeho vyjádření k námitkám účastníkům řízení a v něm odkazovaných podkladech. Dle ministra takováto obecná a nekonkrétní tvrzení nemohou relevantně zpochybnit odborně a důkazně podloženou úvahu, která byla OÚ Dukovany provedena v souladu s požadavky metodiky k dané problematice a podrobným a přezkoumatelným způsobem popsána, zejména ve vyjádření tohoto úřadu k námitkám účastníků řízení.

Ministr poukázal i na to, že povinnost náhradní výsadby byla OÚ Dukovany doplněna o podmínku zakotvující povinnost následné péče o vysázené dřeviny v maximální možné délce 5 let. Pokud žalobce Děti Země požadoval tuto podmínku doplnit o povinnost opětovné výsadby v případě vážného poškození či úhynu vysázených dřevin, pak k tomu ministr konstatoval, že taková podmínka není předpokládána ani právními předpisy ani metodickými dokumenty MŽP a AOPK. Uvedené se jeví jako logické, mj. i s ohledem na to, že cílem následné péče je riziko poškození či úhynu minimalizovat. A pokud by i přes řádně prováděnou péči k tomuto došlo, nelze to klást k tíži žadatele, který by své povinnosti řádně plnil, jak ostatně upozornil i KÚ Vysočina v přezkumném stanovisku. Nadto by opakovanou náhradní výsadbu nebylo možné předem kvalifikovaně ocenit s ohledem na nepředvídatelnost jejího rozsahu.

Z uvedených důvodů proto ministr považoval požadavek žalobce Děti Země na doplnění rozšíření náhradní péče o povinnost opětovné výsadby v případě poškození či úhynu vysazených dřevin za neadekvátní a nedůvodný.

Rozkladové námitky žalobce Děti Země proto ministr i v tomto rozsahu neshledal důvodnými.

V rozkladové námitce týkající se výroku XXI. prvostupňového rozhodnutí ohledně povolení kácení dřevin dle ZOPK pro stavbu „Podzemní kabelová vedení 110 Kw NJZ EDU z rozvodny TR Slavětice“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti výroku XXI. prvostupňového rozhodnutí, neboť se domníval, že jeho obsah nelze považovat za přezkoumatelný a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin a k uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu nejsou věcně i procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně dle níže uvedených návrhů, čímž má být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně dle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK a na základě všech podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu § 3 ve vztahu k § 2 odst. 4 správního řádu (které v napadeném výroku XXI. chybějí) a uložené požadavky budou skutečně odpovídat závažnosti tohoto zásahu a budou jednoznačně kontrolovatelné.

Žalobce Děti Země navrhl změnit podmínku č. 1 výroku č. XXI. prvostupňového rozhodnutí (která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“) tak, aby zněla následovně: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Žalobce Děti Země dále navrhl změnit podmínku č. 2 výroku č. XXI. prvostupňového rozhodnutí (která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“) tak, aby zněla následovně (a to ve 2 alternativách): i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Žalobce Děti Země současně uvedl, že napadený výrok XXI. dle jeho názoru neobsahuje řádné odůvodnění, proč byly požadavky v předloženém znění uloženy, takže byl uložen mj. absurdní požadavek, že lze kácet reálně kdykoliv bez toho, proč je tento požadavek takto uložen, když Věstník MŽP doporučuje kácet jen v mimovegetačním období. Žalobce Děti Země poté navrhl doplnit do závazného stanoviska následující podmínku: „4) V případě vážného poškození nově vysazené dřeviny či po jejím úhynu je nutné obratem vysadit stejný druh dřeviny a pečovat o ni.“ Dle žalobce Děti Země v podmínkách uvedených ve výroku č. XXI. prvostupňového rozhodnutí chybí popis situace, pokud dojde k vážnému poškození dřeviny či dokonce k jejímu úhynu. Je tedy nutné konkrétním způsobem uložit, jak v takovém případě postupovat, aby uložená náhradní výsadba po 5 letech péče o ní reálně odpovídala přiměřené kompenzaci za způsobenou ekologickou újmu. Žalobce Děti Země konečně namítl nepřezkoumatelnost výroku č. XXI. prvostupňového rozhodnutí, neboť z jeho textu není konkrétním způsobem zřejmé, na základě jakých podkladů byl vydán, chybí konkrétní doložení, jakým způsobem byl naplněn § 8 odst. 1 ZOPK a jakým způsobem se došlo k tomu, že náhradní výsadba je ve smyslu § 9 odst. 1 ZOPK skutečně přiměřená způsobené ekologické újmě.

V reakci na tuto rozkladovou námitku ministr s odkazem na stranu 245 prvostupňového rozhodnutí popsal důvody, pro které žalovaný k vydání výroku XXI. přistoupil.

Dle ministra byla důvodem zejména skutečnost, že OÚ Slavětice jako příslušný orgán ochrany přírody ani přes opakované výzvy závazné stanovisko ke kácení dřevin pro danou stavbu nevydal. Proto žalovaný podle § 2 odst. 7 liniového zákona dospěl k závěru, že územní rozhodnutí není tímto stanoviskem podmíněno a posoudil žádost o kácení dřevin pro danou stavbu sám podle požadavků stanovených v § 8 a § 9 ZOPK na základě vyhodnocení estetického a funkčního významu dřevin ke kácení, jakož i zájmu na jejich vykácení či zachování.

Za podstatné žalovaný považoval, že se kácení má týkat tzv. zapojených divoce rostoucích a neudržovaných porostů podél komunikací, mezi nimiž se nenacházejí esteticky či funkčně hodnotné dřeviny, a to v relativně zanedbatelném rozsahu 54,2 m2. Újma způsobená kácením těchto dřevin se tak žalovanému jevila nízká a zájem na jejich vykácení jako převažující nad zájmem jejich zachování, a to s ohledem na povahu záměru jako stavby celostátního a mezinárodního významu. Současně žalovaný ocenil prostřednictvím veřejně dostupného programu pro oceňování dřevin dle metodiky AOPK ČR danou újmu a stanovil náhradní výsadbu v hodnotě přesahující hodnotu kácených dřevin. K tomu žalovaný zdůraznil, že daný postup odpovídá postupu OU Dukovany, tj. příslušného orgánu ochrany přírody vydávajícího závazná stanoviska ke kácení dřevin pro ostatní stavby NJZ EDU.

Ministr takové zdůvodnění žalovaného shledal srozumitelným, logickým, přezkoumatelným a odpovídajícím požadavkům § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK. Zohlednil, že žalovaný vyšel z úplné žádosti žadatele o kácení dřevin s přiloženým dendrologickým posouzením a inventarizací, tyto údaje zadal do veřejně dostupného programu (kalkulačky) AOPK k oceňování dřevin, jehož výstup je součástí spisového materiálu.

V reakci na nesouhlas žalobce Děti Země, který v rozkladu brojil proti podmínce č. 1 výroku XXI. prvostupňového rozhodnutí, ministr uvedl, že tuto podmínku shledal dostatečně, jednoznačně a vymahatelným způsobem formulovanou, zajišťující, aby nedošlo ke zbytečnému kácení a bylo provedeno jen v případě realizace stavby, což považoval z hlediska naplnění smyslu a účelu ochrany dřevin za klíčové. Úpravy navrhované žalobcem Děti Země by dle jeho závěru nepřinesly nic, co by již nevyplývalo z uložené podmínky, která kácení podmiňuje realizací stavby. K té ale bude možné přistoupit až po splnění všech veřejnoprávních podmínek, včetně získání stavebního povolení. Kromě toho bude kácení kompenzováno náhradní výsadbou realizovanou do dvou let po provedení kácení.

S odkazem na upozornění žadatele v jeho vyjádření ze dne 13. 3. 2024 poukázal ministr na to, že formulace podmínky č. 1 doslovně odpovídá formulaci uvedené ve Vzorovém závazném stanovisku dle přílohy č. 3 metodické instrukce MŽP z dubna 2022 platné v době vydání prvostupňového rozhodnutí, a obdobně v příloze č. 2 předchozí metodiky MŽP z ledna 2020.

Dle ministra podmínka č. 2 odpovídá požadavkům ZOPK a § 5 prováděcí vyhlášky č. 189/2013 Sb., ze které citoval. Na toto ustanovení prováděcí vyhlášky odkazuje i metodická instrukce MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK, zveřejněná ve Věstníku MŽP, a na níž ve svých námitkách odkazoval i žalobce Děti Země.

Ministr tak popřel, že by se žalovaný jakkoli odchyloval od požadavků této vyhlášky, resp. metodické instrukce MŽP, jak nesprávně žalobce Děti Země tvrdil.

Ministr zdůraznil, že ze správního spisu ani z námitek žalobce Děti Země současně nevyplývají žádné skutečnosti, které by z pohledu ochrany dřevin vyvolávaly potřebu dobu kácení omezovat nad rámec požadovaný citovanými právními předpisy. Konstatoval, že z formulace upřesnění podmínky č. 2 žalobcem Děti Země lze dovodit, že toto striktnější omezení doby kácení žalobce požaduje nikoliv pro ochranu dřevin, ale pro ochranu živočichů, konkrétně ptáků. K tomu však příslušné orgány ochrany přírody ve vztahu k dané stavbě v územním řízení žádné další konkrétní závazné požadavky a podmínky nevznesly. Uvedené ovšem nevylučuje, aby se tak stalo v pozdějších fázích povolovacího procesu, např. v řízení o povolení stavby. Přičemž v těchto dalších fázích bude třeba respektovat nejen podmínky územního rozhodnutí, ale i případné další podmínky a požadavky z těchto navazujících řízení vyplývajících.

Za zcela bezpředmětný ministr považoval požadavek žalobce Děti Země ve vztahu k podmínce č. 2, aby možnost kácení byla podmíněna v rámci vegetačního období přítomností a po odsouhlasení ekologického dozoru. Ministr k tomu poukázal na kontrolní mechanismy a dohled, který je dostatečně zajištěn již podmínkou číslo 2.32 výroku III. prvostupňového rozhodnutí, jež byla převzata ze závazného stanoviska EIA, a z této podmínky citoval.

Požadavky žalobce Děti Země na doplnění podmínek kácení dřevin tak ministr shledal nedůvodnými a nadbytečnými, neboť vyplývají z právních předpisů či jsou již částečně obsaženy v podmínkách prvostupňového rozhodnutí.

Dále se ministr vyjádřil k náhradní výsadbě, postupu a způsobu jejího stanovení. K tomu odkázal na použití programu (kalkulačky) AOPK, jak je podrobně popsán na straně 245 prvostupňového rozhodnutí a jak jej v odůvodnění již rekapituloval. Konstatoval, že přiměřenost náhradní výsadby dokládá protokol založený ve spisovém materiálu. Dle protokolu byla ekologická újma způsobená kácením dřevin v rámci dané stavby oceněna podle metodiky AOPK na částku 5 851 Kč a hodnota uložené náhradní výsadby na částku 13 156 Kč. Tyto částky a plošný rozsah kácení dokládají, že ekologická újma je zanedbatelná, zvláště v porovnání s významem záměru NJZ EDU. Uvedené zároveň dokládá, že není pravdou, že by způsob určení náhradní výsadby nebyl ničím rozumným doložen, resp. že nebyl založen na transparentní, logické a přesvědčivé metodice, jak také žalobce Děti Země tvrdil.

Dle ministra žalobce Děti Země výpočet ekologické újmy a s tím spojený rozsah náhradní výsadby zpochybnil na základě zcela obecných tvrzení založených na vlastních, ale ničím nepodložených odhadech, jejíž relevanci a tvrzenou odbornost ničím nedoložil. Ignoroval přitom podrobné odůvodnění výpočtu a rozsah náhradní výsadby popsané na straně 245 prvostupňového rozhodnutí. Taková obecná a nekonkrétní tvrzení dle ministra nemohou relevantně zpochybnit odborně a důkazně podloženou úvahu, která byla žalovaným provedena v souladu s požadavky metodických dokumentů k dané problematice a podrobně a přezkoumatelně popsána v prvostupňovém rozhodnutí.

Ministr poukázal i na to, že povinnost náhradní výsadby byla žalovaným dále doplněna podmínkou zakotvující povinnost následné péče o vysázené dřeviny v maximální možné délce pět let.

Ministr konstatoval, že požadavek žalobce Děti Země tuto podmínku doplnit o povinnost opětovné výsadby v případě vážného poškození či úhynu vysázených dřevin nepředpokládají ani právní předpisy ani metodické dokumenty MŽP/AOPK. Tento postup je přitom logickým i s ohledem na skutečnost, že cílem následné péče je riziko poškození či úhynu minimalizovat. A pokud k tomu přesto přes řádně provedenou péči dojde, nelze to přičítat žadateli, který by své povinnosti řádně plnil. Opakovanou náhradní výsadbu by nadto nebylo možné předem kvalifikovaně ocenit.

Ze všech těchto důvodů ministr danou rozkladovou námitku žalobce Děti země odmítl jako nedůvodnou.

V rozkladové námitce týkající se závazného stanoviska OÚ Dukovany dle ZOPK pro stavbu „Přívodní řady surové vody z VD Mohelno a nový vodojem pro NJZ EDU“ žalobce Děti Země požadoval přezkum správnosti a zákonnosti závazného stanoviska OÚ Dukovany č. j. OUDUK-44/2021/02-ŽP ze dne 16. 2. 2021, ve znění usnesení č. j. OUDUK-164/2023/ŽP ze dne 14. 4. 2023 (v rozkladu žalobce Děti Země zjevně chybně uvedeno pouze č. j. OUDUK-44/2021/02-ŽP ze dne 16. 2. 2021), neboť se domníval, že obsah ZS nelze považovat za přezkoumatelný a požadavky uložené k vydání povolení o kácení mimolesních dřevin a k uložení náhradní výsadby za způsobenou ekologickou újmu nejsou věcně i procesně správně a v souladu se zákonem. Žalobce Děti Země žádal, aby v rámci přezkumu došlo k jeho zrušení, příp. k jeho změně dle níže uvedených návrhů, čímž mělo být zaručeno, že nové povolení i s přiměřenou náhradní výsadbou bude vydáno skutečně dle požadavků § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK a na základě všech podkladů o doložení materiální pravdy ve smyslu § 3 ve vztahu k § 2 odst. 4 správního řádu (které v napadeném závazném stanovisku chybějí) a uložené požadavky budou skutečně odpovídat závažnosti tohoto zásahu a budou jednoznačně kontrolovatelné.

Žalobce Děti Země navrhl změnit podmínku č. 1 napadeného ZS (která zní: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze v případě realizace výše uvedené stavby.“) tak, aby zněla následovně: „Kácení dřevin/zapojeného porostu je možné provést pouze po získání pravomocného stavebního povolení a v případě realizace výše uvedené stavby.“ Žalobce Děti Země dále navrhl změnit podmínku č. 2 napadeného ZS (která zní: „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby, pokud možno v době vegetačního klidu, v závislosti na aktuálním harmonogramu výstavby.“) tak, aby zněla následovně (a to ve 2 alternativách): i) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku.“ nebo ii) „Kácení bude provedeno před zahájením výstavby jen v období vegetačního klidu, tj. od 1. 10. do 28. 2. běžného kalendářního roku. Ve výjimečném a řádně zdůvodněném případě je možné kácet ve vegetačním období, což musí předem odsouhlasit ObÚ ekologický dozor, který bude kácení osobně přítomen a bude jeho průběh písemně a fotograficky dokumentovat, přičemž bude doloženo, že na daných dřevinách nehnízdí žádní ptáci.“ Žalobce Děti Země současně uvedl, že napadené ZS dle jeho názoru neobsahuje řádné odůvodnění, proč byly uložené požadavky v předloženém znění uloženy, takže byl uložen mj. absurdní požadavek, že lze kácet reálně kdykoliv bez toho, proč je tento požadavek takto uložen, když Věstník MŽP doporučuje kácet jen v mimovegetačním období. Žalobce Děti Země dále navrhl doplnit do ZS následující podmínku: „4) V případě vážného poškození nově vysazené dřeviny či po jejím úhynu je nutné obratem vysadit stejný druh dřeviny a pečovat o ni.“ Žalobce Děti Země konečně navrhl zrušit napadené ZS z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti.

Ministr stejně jako u jiných závazný stanovisek, které byly žalobcem Děti Země napadeny rozkladem, předložil i toto závazné stanovisko OÚ Dukovany k přezkumu příslušnému odboru KÚ Vysočina, který jej rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024, č. j. KUJI/75586/2024 OŽPZ/1453/2024, ve spojení s rozhodnutím ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI/94147/2024 OŽPZ/1966/2024, jako zákonné a správné potvrdil.

Podle odůvodnění potvrzujícího závazného stanoviska KÚ Vysočina zjistil OÚ Dukovany úplně skutkový stav. Z něj vyplynulo, že je kolize dřevin s předmětnou stavbou doložena v projektové dokumentaci a individuální popis dotčených dřevin je součástí úplné žádosti. Dřeviny se nacházejí z téměř tří čtvrtin na pozemcích s charakterem lesního porostu na břehu Mohelecké přehrady a v lokalitě Háječný kopec, zbytek tvoří doprovodnou zeleň okolo cest a v blízkosti vodojemu.

Dle KÚ Vysočina jsou parametry náhradní výsadby stanoveny, její kvantita je dostatečná, stejně jako druhové složení, které odpovídá poměrům jižního Třebíčska, následná péče je popsána a stanovena v nejdelším možném rozsahu. Takovou náhradní výsadbu shledal KÚ Vysočina dostatečnou a s ohledem na umístění kácených dřevin za mírně naddimenzovanou. V této souvislosti konstatoval, že kvantita náhradní výsadby nemůže být výsledkem prostého výpočtu ekologické újmy za pokácené dřeviny. Je třeba brát v potaz rovněž účelnost výsadeb v daném území, celkový stav a perspektivu zeleně, přičemž kvantitativně je stav zeleně v obci Dukovany v porovnání s jinými obcemi v okolí nadprůměrný a náhradní výsadbou dojde k zaplnění a zmenšení už tak nedostatečných ploch pro výsadbu zeleně.

Podle KÚ Vysočina je přezkoumávané ZS v souladu s § 8 odst. 1 a § 9 ZOPK. Závažný důvod pro povolení kácení je dán převažujícím veřejným zájmem na stavbě nad obecnou ochranou posuzovaných dřevin. Podmínky napadeného ZS shledal dostatečnými k ochraně dřevin i pro případ nerealizace stavby. Podmínku případného kácení v době vegetačního klidu nepovažoval za problematickou z hlediska ochrany dřevin, nýbrž z pohledu dalších zájmů chráněných ZOPK (zejména ochrany druhů ptáků a živočichů), které však leží mimo obsah povolení ke kácení.

K požadavku žalobce Děti Země na doplnění povinnosti nahradit nově vysázené dřeviny, u kterých dojde k jejich poškození, KÚ Vysočina uvedl, že taková povinnost je povinností žadatele a je třeba též spoléhat na dozorové pravomoci příslušných orgánů ochrany přírody. Pokud by se tak ale stalo z objektivních příčin, nelze to po žadateli požadovat.

Ministr uvedené závěry KÚ Vysočina hodnotil jako logické a konzistentní s tím, co OÚ Dukovany uvedl v přezkoumávaném závazném stanovisku a ve svém vyjádření k námitkám účastníků řízení ze dne 14. 4. 2023, ve kterém blíže popsal a rozvedl své úvahy a důvody pro vydání vybraných závazných stanovisek a které rovněž sloužilo jako podklad prvostupňového rozhodnutí v reakci na námitky žalobce Děti Země uplatněné v průběhu prvostupňového řízení. K tomu odkázal na stranu 244 prvostupňového rozhodnutí a zdůraznil, že se tyto námitky do značné míry opakují i v rozkladu. Žalobce Děti Země však vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení, a na něm založené vypořádání jeho námitek v prvostupňovém rozhodnut, ve svém rozkladu zcela přehlíží.

Ministr poukázal i na samotný obsah závazného stanoviska OÚ Dukovany. Popsal postup tohoto úřadu při řešení předmětu závazného stanoviska. Konstatoval, že OÚ Dukovany vycházel z žádostí o vydání závazných stanovisek ke kácení dřevin, jejichž součástí byla dendrologická posouzení, doplněná o poznatky z místního šetření, mapové listy a tabulky. Ministr též poukázal na to, že správnost posouzení OÚ Dukovany potvrdil i jeho nadřízený odborný správní orgán KÚ Vysočina. Námitku žalobce Děti Země o nepřezkoumatelnosti postupu OÚ Dukovany tak ministr odmítl jako nedůvodnou.

K podmínkám obsaženým v napadeném ZS a převzatým do prvostupňového rozhodnutí nad rámec toho, co uvedl KÚ Vysočina, ministr k podmínce č. 1 doplnil, že je formulována zcela dostatečně, jednoznačně a vymahatelně a zajišťuje, aby ke kácení nedošlo zbytečně, ale jen při realizaci stavby. Tím je naplněn smysl a účel ochrany dřevin, jež je klíčový. Úprava této podmínky navržená žalobcem Děti Země by nepřinesla nic, co by již z uložené podmínky č. 1 nevyplynulo, neboť tato podmiňuje kácení realizací stavby, ke které je ovšem možné přistoupit až po splnění všech veřejnoprávních podmínek, včetně získání stavebního povolení. Kácení bude nadto kompenzováno náhradní výsadbou do dvou let po jeho provedení, přičemž formulace podmínky č. 1 doslovně odpovídá formulaci vzorového závazného stanoviska přílohy č. 2 metodické instrukce MŽP z ledna 2020, platné v době vydání závazného stanoviska, resp. v příloze č. 3 následné metodiky MŽP z dubna 2022.

K podmínce č. 2 napadeného ZS ministr konstatoval, že odpovídá požadavkům dle ZOPK a § 5 prováděcí vyhlášky č. 189/2013 Sb., přičemž na dané zákonné ustanovení odkazuje i metodika příslušného odboru MŽP k aplikaci § 8 a § 9 ZOPK, zveřejněná ve věstníku MŽP.

Ministr tak odmítl, že by se OÚ Dukovany jakkoli odchýlil od požadavků prováděcí vyhlášky, resp. metodiky MŽP, jak žalobce Děti země nesprávně tvrdil. Konstatoval, že z obsahu správního spisu ani z námitek tohoto žalobce nijak nevyplývají skutečnosti, jež by z pohledu ochrany dřevin vyvolávaly potřebu dobu kácení omezovat nad rámec požadovaný právními předpisy. Tomu ostatně korespondují i závěry KÚ Vysočina v jeho přezkumném závazném stanovisku.

Ministr se zabýval i žalobcem Děti Země navrhovaným upřesněním podmínky č. 2. Dle ministra je cílem tohoto požadavku na striktnější omezení doby kácení nikoli ochrana dřevin, ale především ochrana živočichů, konkrétně ptáků. K nim však příslušné orgány ochrany přírody ve vztahu k dané stavbě konkrétní závazné požadavky a podmínky nad rámech uvedeného nevznesly. To nicméně nevylučuje, aby se tak stalo v dalších fázích povolovacího procesu.

Ministr opětovně poukázal na vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení ze dne 14. 4. 2023, který možnost takového postupu spočívajícího v doplnění podmínek kácení dřevin předpokládal při formulaci jím stanovených podmínek, jak je patrno např. z vyjádření k námitce č. 2.4 a 2.5 žalobce Děti Země, resp. ze strany 5 a 6 předmětného vyjádření.

K podmínce č. 2 a požadavku žalobce Děti Země na podmíněnost možnosti kácení v rámci vegetačního období přítomností a odsouhlasením ekologického dozoru ministr poukázal na kontrolní mechanismy a dohled nad průběhem kácení zajištěný již na základě podmínky č. 2.32 výroku V. prvostupňového rozhodnutí, která byla převzata ze závazného stanoviska EIA, a z této podmínky citoval.

Požadavky žalobce Děti Země tak ministr považoval za nedůvodné a nadbytečné, neboť vyplývají z právních předpisů nebo jsou již částečně obsaženy v podmínkách prvostupňového rozhodnutí.

Ministr se zabýval i otázkou náhradní výsadby, jejím postupem a způsobem jejího stanovení. Vyšel přitom z podrobného popisu ve vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků, i samotného prvostupňového rozhodnutí na straně 244. Konstatoval, že ekologická újma byla v dané věci v rámci všech staveb zahrnutých do prvostupňového rozhodnutí souhrnně vyčíslena dle metodiky AOPK na částku 8 091 056 Kč, hodnota uložené náhradní výsadby byla vyčíslena na částku 8 095 100 Kč. Ekologická újma způsobená kácením v lokalitě Dukovany v souvislosti se stavbou „Přívodní řady surové vody z VD Mohelno a nový vodojem pro NJZ EDU“ je tak celkově kompenzována zcela dostatečným a adekvátním způsobem, což ostatně potvrdil i KÚ Vysočina v přezkumném závazném stanovisku.

Pokud žalobce Děti Země výpočet této újmy a s tím spojený rozsah náhradní výsadby zpochybňoval, činil tak dle ministra na zcela obecných tvrzeních založených na vlastních ničím nepodložených odhadech, jejichž relevanci a tvrzenou odbornost ničím nedoložil. Současně přitom žalobce Děti Země ignoroval podrobné odůvodnění výpočtu ekologické újmy a rozsah náhradní výsadby v samotném závazném stanovisku, jakož i ve vyjádření OÚ Dukovany k námitkám účastníků řízení a v něm odkazovaných podkladech. Taková obecná a nekonkrétní tvrzení přitom nemohou relevantně zpochybnit odborně a důkazně podložené úvahy, které byly OÚ Dukovany provedeny v souladu s metodikou MŽP k dané problematice a podrobným a přezkoumatelným způsobem popsány již ve vyjádření tohoto úřadu k námitkám účastníků řízení, zahrnujíc i vypořádání námitek žalobce Děti Země.

Ministr dále konstatoval, že povinnost náhradní výsadby byla OÚ Dukovaný dále doplněna podmínkou zakotvující povinnost následné péče o vysázené dřeviny, a to v maximální možné délce 5 let. Žalobce Děti Země požadoval doplnit o povinnost opětovné výsadby v případě vážného poškození. Tak jako ve vypořádání jiných rozkladových námitek i zde ministr poukázal na skutečnost, že možnost stanovení požadované podmínky není předpokládána ani právními předpisy ani metodikou MŽP AOPK. Přičemž se takový postup jeví jako logický, neboť cílem následné péče je možná rizika minimalizovat, a pokud by k tomu i přes to došlo a stalo se tak z objektivních příčin, nelze to klást k tíži žadatele.

Ministr proto i tyto rozkladové námitky žalobce Děti Země odmítl.