3 As 1/2005 — Nejvyšší správní soud

3 As 1/2005- 59 - text č. j. 3 As 1/2005 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce I. L., zastoupeného JUDr. Miroslavem Kovářem, advokátem se sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti žalovanému Ministerstvu dopravy, se sídlem Praha 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 12, zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kořenského 15, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 73/2004 - 31 ze dne 20. 10. 2004, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. 106/2003-130-SPR/2 ze dne 22. 1. 2004, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Drážního úřadu č. j. 3-2117/03-DÚ/Hu ze dne 26. 9. 2003. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 2. Dne 1. 9. 2003 Drážní úřad tím, že stěžovateli doručil Oznámení o zahájení správního řízení a výzvu ke sdělení stanoviska č.j. 3-2117a/03-DÚ/HU ze dne 21. 8. 2003, zahájil se stěžovatelem správní řízení o zákazu řízení drážních vozidel podle § 45 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „drážní zákon“). Jako důvod zahájení řízení je uvedeno, že se stěžovatel nedostavil k nařízenému přezkoušení odborné způsobilosti k řízení drážních vozidel a nepředložil posudek o zdravotní způsobilosti k této činnosti. 3. Ve svém stanovisku ze dne 5. 9. 2003 stěžovatel uvedl, že postupoval v souladu se zákony a že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 45 odst. 4 drážního zákona. Ve stanovisku dále zpochybnil podklady pro rozhodnutí o nařízení přezkoušení, jakož i správnost samotného rozhodnutí o nařízení přezkoušení. 4. Dne 26. 9. 2003 pak Drážní úřad vydal své rozhodnutí č. j. 3-2117/03-DÚ/Hu, kterým stěžovateli zakázal řízení drážních vozidel z důvodů totožných, pro něž bylo správní řízení zahájeno. Podle odůvodnění správního rozhodnutí se stěžovatel nedostavil k přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti, čímž tuto způsobilost neprokázal, a protože ve správním řízení stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti, bylo rozhodnuto o zákazu řízení drážních vozidel. 5. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítl, že pro zahájení řízení podle § 45 odst. 4 drážního zákona nebyly splněny zákonné podmínky, totiž negativní výsledek přezkoušení, které se v jeho případě vůbec neuskutečnilo. Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že pochybnost o jeho odborné a zdravotní způsobilosti byla vyvrácena výsledkem přezkoušení, které podstoupil v rozsahu úplné odborné zkoušky pro pracovní činnost strojvedoucího. Zdůraznil, že posudek o jeho zdravotní způsobilosti je datován k 14. 1. 2003, tj. po mimořádné události, ke které u něj došlo. 6. Ve svém rozhodnutí o odvolání žalovaný shora uvedené námitky odmítl. Tím, že se stěžovatel nedostavil k přezkoušení, neprokázal svoji odbornou a zdravotní způsobilost k řízení drážních vozidel. Prvoinstanční orgán nemohl za této situace jinak než pohlížet na stěžovatele jako na osobu, která není způsobilá k řízení. Stěžovatelem tvrzené přezkoušení pak bylo pouze interním opatřením dopravce, které nenahrazuje přezkoušení způsobilosti ve smyslu § 45 odst. 4 drážního zákona. 7. Ve správním spise je založen protokol o přezkoušení odborné způsobilosti podle § 45 odst. 4 a 5 drážního zákona, které se mělo uskutečnit na podkladě rozhodnutí Drážního úřadu č.j. 3-3123/02-DÚ/Hu ze dne 8. 4. 2003. Podle tohoto protokolu se stěžovatel nedostavil k přezkoušení, v důsledku čehož byl hodnocen jako nezpůsobilý k řízení hnacích vozidel. 8. Podle zjištění Nejvyššího správního soudu ve správním spise naopak chybí jakákoli listina či jiný důkaz, z nichž by bylo možné dovodit, že Drážní úřad a žalovaný před vydáním rozhodnutí výslovně upozornil stěžovatele na možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Rozsudek Městského soudu v Praze 9. Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou. Městský soud v Praze však dospěl k závěru, že tato žaloba byla nedůvodná. Jako neopodstatněnou předně shledal námitku nesplnění podmínek pro aplikaci § 45 odst. 4 drážního zákona. Soud zdůraznil, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí vydané v průběhu správního řízení o omezení nebo zákazu řízení drážního vozidla, nikoli řízení o přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti osob k řízení. Námitky stěžovatele se podle soudu týkaly okolností, za nichž bylo správním orgánem nařízeno přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti. K přijetí rozhodnutí o zákazu řízení drážních vozidel je správní orgán oprávněn s přihlédnutím k výsledkům přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti. V tomto správním řízení tedy Drážní úřad hodnotí výsledky přezkoušení a posoudí, zda jsou splněny podmínky pro omezení nebo zákaz řízení; jiné okolnosti zkoumány nejsou. Zejména však v takovém řízení nelze zkoumat, zda byly splněny podmínky pro to, aby bylo zkoumání odborné a zdravotní způsobilosti vůbec nařízeno. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla předmětem správního řízení, na jehož konci bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, nemohl se ani soud zabývat žalobními námitkami zpochybňujícími splnění podmínek pro nařízení přezkumu této způsobilosti. Soud poukázal na skutečnost, že ačkoli bylo přezkoumání způsobilosti nařízeno, stěžovatel se k němu nedostavil, přičemž právě v rámci tohoto přezkoušení mohl uplatnit své námitky proti hodnocení nehodové události. Městský soud v Praze neshledal důvodnou ani námitku, podle níž nebyla splněna podmínka pro zahájení správního řízení podle § 45 odst. 4 cit. zákona, neboť takovou podmínkou jsou výsledky přezkoušení, které se v daném případě neuskutečnilo. Soud totiž uvedl, že osoba, která se k nařízenému přezkoušení nedostavila, neprokázala způsobilost, a správní orgány postupovaly správně, jestliže v situaci, kdy se stěžovatel k přezkoušení nedostavil, rozhodly o zahájení řízení o zákazu řízení, neboť takový postup jim zákon umožňuje. Opačný výklad by podle soudu umožnil vyhnout se bez nepříznivých následků rozhodnutí o zákazu řízení drážního vozidla tím, že se řidič k přezkoušení nedostaví. Soud ve shodě se žalovaným dodal, že pro posouzení existence podmínek pro zahájení řízení o zákazu řízení drážního vozidla není rozhodující, zda se stěžovatel v minulosti podrobil přezkoušení ze strany Českých drah a s jakým výsledkem, neboť přezkoušení zdravotní a odborné způsobilosti ze strany Drážního úřadu nelze nahradit jiným typem přezkoušení prováděným odlišnou institucí. Pokud jde o námitky stěžovatele ohledně procesních pochybení, ke kterým došlo ze strany správních orgánů, soud uvedl, že stěžovatel tyto námitky formuloval pouze v obecné rovině, aniž by předložil konkrétní žalobní body, tedy v čem konkrétně spatřuje porušení procesních předpisů. Protože je soud rozsahem žalobních bodů vázán, nemohl žalobou napadené správní rozhodnutí z pohledu uvedených námitek přezkoumat. Ze všech shora uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Kasační stížnost 10. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává existence důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, a § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., konkrétně existence vad řízení před správním orgánem, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, s tím, že Městský soud v Praze měl správní rozhodnutí pro tato důvodně namítaná pochybení správního orgánu zrušit. 11. Stěžovatel se domnívá, že správní orgán zahájil dvě správní řízení nesprávně. Podle jeho názoru se jednalo o jedno správní řízení zahájené z důvodu přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti. Rozhodnutí o nařízení přezkoušení způsobilosti považuje stěžovatel za předběžné opatření, které podle § 70 písm. b) s. ř. s. nepodléhá soudnímu přezkumu. Soud se tedy měl zabývat i námitkou důvodnosti nařízení přezkoušení jeho způsobilosti. Dále stěžovatel poukázal na rozdíly obsahu ustanovení § 45 odst. 4 a 5 s. ř. s. Zatímco v případě § 45 odst. 4 drážního zákona se vyžaduje pouhé zjištění nedostatků při řízení vozidla, které mohou ohrozit bezpečnost dopravy, v případě § 45 odst. 5 drážního zákona se vyžadují důvodné pochybnosti o odborné a zdravotní způsobilosti. Nedostatky ve smyslu § 45 odst. 4 cit. zákona mohou vyplývat i z jiných skutečností, než z pochybností o způsobilosti, a způsobilost v tomto případě trvá, pokud není prokázán opak. Důkazní břemeno je podle jeho přesvědčení na straně Drážního úřadu a z pouhého nedostatku př