7 As 95/2011 — Nejvyšší správní soud

13 Kss 5/2017- 120 - text 13 Kss 5/2017 - 139 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, Mgr. Dagmar Jersákové, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci kárného navrhovatele: předseda Okresního soudu v Teplicích, se sídlem U Soudu 11, Teplice, proti kárně obviněnému: JUDr. M. Č., předseda senátu Okresního soudu v Teplicích, zast. obhájcem JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 25. 5. 2017, při ústním jednání konaném dne 6. 9. 2017, t a k t o : JUDr. M. Č., nar. X, předseda senátu Okresního soudu v Teplicích, se podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. u z n á v á v i n n ý m, ž e ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 30 Nt 41/2016 řádně nepřezkoumal návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 15. 7. 2016, č. j. 1 ZT 324/2016 - 9, na vzetí obviněného P. Ch., nar. X, trestně stíhaného pro 1) přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a 2) přečin únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, spáchaný ve formě přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, do vazby, a nezjistil tak, že skutek kvalifikovaný jako trestný čin uvedený pod bodem 2) zcela zjevně nemohl naplňovat všechny znaky trestného činu, a že u samotného trestného činu uvedeného pod bodem 1) zcela zjevně nebyly splněny podmínky vazby stanovené v § 68 odst. 2 trestního řádu, přičemž z návrhu na vzetí obviněného do vazby nebylo zřejmé, že by na věc bylo možné použít ustanovení § 68 odst. 3 či 4 trestního řádu, a dne 16. 7. 2017 tak vydal zjevně nezákonné usnesení č. j. 30 Nt 41/2016 - 15, jímž vzal v rozporu s § 67 a § 68 trestního řádu obviněného do vazby, který v ní na základě tohoto rozhodnutí pobýval do dne 28. 7. 2016, 9.55 hod., tj. 12 dní, t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. a z a t o s e m u u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 4 měsíců. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu [1] Kárný navrhovatel podal u kárného soudu návrh na zahájení kárného řízení, přičemž kárné provinění spatřoval v tom, že kárně obviněný jako soudce Okresního soudu v Teplicích zajišťující dosažitelnost pro úkony přípravného trestního řízení při vazebním zasedání dne 16. 7. 2016 – aniž řádně přezkoumal, zda k tomu jsou splněny zákonné podmínky – vyhověl návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích Mgr. Z. L. ze dne 15. 7. 2016, č. j. 1 ZT 324/2016 - 9, a vydal usnesení č. j. 30 Nt 41/2016 - 15, jímž z důvodu dle § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), vzal do vazby obviněného P. Ch., nar. X, stíhaného pro skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a pro skutek kvalifikovaný jako přečin únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, ačkoliv ke vzetí obviněného do vazby zcela zjevně nebyly splněny zákonné podmínky, neboť ani jeden ze skutků, pro které bylo zahájeno jeho trestní stíhání, nebyl trestným činem, přičemž obviněný byl nezákonně vazebně zajištěn až do 28. 7. 2016, kdy byl propuštěn na základě příkazu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích Mgr. Denisy Vaníčkové, která zároveň zrušila nezákonné usnesení Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, územní odbor Teplice (dále jen „policejní orgán“) ze dne 15. 7. 2016, č. j. KRPU 148681-25/TČ-2016-040971, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, a policejní orgán následně usnesením ze dne 23. 2. 2017, č. j. KRPU 148681-120/TČ-2016-040971-HL, věc odložil s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě ji vyřídit jinak, čímž se kárně obviněný soudce dle kárného navrhovatele dopustil kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), jelikož zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil tak důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. [2] Kárný navrhovatel v návrhu nejprve podrobně popsal skutkové okolnosti případu, přičemž poukázal zejména na zmiňované usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. Ch., na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 15. 7. 2016, č. j. 1 ZT 324/2016 - 9, na vzetí obviněného P. Ch. do vazby, na usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 7. 2016, č. j. 30 Nt 41/2016 - 15, jímž byl obviněný P. Ch. vzat do vazby, na usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 7. 2016, č. j. 1 ZT 324/2016 - 29, kterým bylo zrušeno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání obviněného P. Ch., na příkaz státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 7. 2016, č. j. 1 ZT 324/2016  33, k propuštění obviněného P. Ch. z vazby a dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2017, č. j. 12 Ksz 1/2017 - 35. [3] Kárný navrhovatel následně uvedl, že ze skutečností popsaných v předchozí části kárného návrhu je zřejmé, že kárně obviněný při vazebním zasedání dne 16. 7. 2016 rozhodl o vzetí do vazby obviněného P. Ch., ačkoliv pro to zcela evidentně nebyly splněny zákonné podmínky. Kárný navrhovatel poznamenal, že je třeba přisvědčit státní zástupkyni Mgr. Vaníčkové v tom, že ani jeden ze skutků, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. Ch., nenaplnil skutkovou podstatu žádného trestného činu, tj. ani trestných činů, které v nich shledal policejní orgán, ani jiných trestných činů (přestože jinak nepochybně šlo o jednání protiprávní, nikoliv však o jednání trestné), a odkázal v tomto smyslu na argumentaci obsaženou v odůvodnění usnesení okresní státní zástupkyně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 1 ZT 324/2016 - 29. [4] Ve vztahu k prvnímu skutku vytýkanému obviněnému Ch., tj. přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, nelze dle kárného navrhovatele pominout, že policejní orgán (v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání) ani státní zástupkyně Mgr. L. (v odůvodnění návrhu na vzetí obviněného do vazby) nijak nevysvětlily, proč právě v tomto konkrétním případě mělo mít zaslání jedné fotografie, byť s nevhodným obsahem, poškozené dívce ve věku 14 let natolik intenzivní vliv (následek) na její rozumový a mravní vývoj, aby se o tento trestný čin jednalo. Absenci takového zdůvodnění lze vysvětlit mj. tím, že takový následek v daném případě nenastal a ani nastat nemohl. Na tom se nakonec shodli v kárném řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 12 Ksz 1/2017 státní zástupkyně Mgr. Vaníčková a Mgr. L. (jež svá pochybení v kárném řízení uznala), kárný navrhovatel v uvedeném řízení (okresní státní zástupce v Teplicích Mgr. O. Z.) a kárný soud, který to deklaroval ve svém rozhodnutí ze dne 25. 4. 2017, č. j. 12 Ksz 1/2017 - 35. Ve vztahu k tomuto skutku obviněného Ch. kárný navrhovatel dále zdůraznil, že vzetí obviněného do vazby by nepřicházelo v úvahu ani s přihlédnutím k § 68 odst. 2 trestního řádu, dle něhož nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta. To je též případ přečinu dle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Přitom z příslušných spisů je zjevné, že nenastala situace uvedená v § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, která by toto omezení eliminovala. Pokud by tedy kárně obviněný dbal ustáleného doktrinálního i judikatorního výkladu právní úpravy trestného činu (přečinu) ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, musel nevyhnutelně dospět k závěru, že první ze skutků, pro který byl obviněný trestně stíhán, není uvedeným (a dokonce ani jiným) trestným činem, přičemž obviněný nemohl být vzat do vazby ani s ohledem na omezení dané § 68 odst. 2 trestního řádu. [5] Kárný navrhovatel dále podotkl, že ani druhý z vytýkaných skutků, tj. přečin únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, nemohl kárně obviněného důvodně přimět k rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby. Právní ú