— Nejvyšší správní soud

11 Kss 3/2019- 77 - text pokračování 11 Kss 3/2019 - 86 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D. a JUDr. Moniky Novotné projednal v ústním jednání dne 23. 9. 2019 kárný návrh ze dne 27. 6. 2019, došlý kárnému soudu dne 2. 7. 2019, kárného navrhovatele: předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Mgr. Luboš Dörfl, Ph.D., sídlem Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, proti kárně obviněnému: Mgr. Petr Neumann, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, nar. X, bytem S. L., a rozhodl takto: I. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, se Mgr. Petr Neumann, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, zprošťuje kárného návrhu pro skutek spočívající v tom, že jako soudce trestního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 6/2018 dne 15. 11. 2018 vydal příkaz k zatčení na obžalovaného D. K., narozeného X, na jehož základě byl dne 4. 1. 2019 v 15.15 hodin obžalovaný zatčen a omezen na osobní svobodě, přičemž následně v rozporu s § 69 odst. 5, odst. 6 tr. řádu dal telefonický pokyn vrchní inspektorce 1. oddělení obecné kriminality Územního odboru policie Liberec nprap. Bc. M. J., aby tato zatčeného obžalovaného vyslechla a po provedení úkonů požadovaných soudcem jej propustila ze zatčení, v důsledku čehož nebyl obžalovaný D. K. v zákonné lhůtě 24 hodin od zatčení policejním orgánem dodán soudu a následně nebyl soudem vůbec vyslechnut a nebylo rozhodnuto o jeho vazbě, čímž měl spáchat kárné provinění podle § 87 odst. 1, § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, protože skutek není kárným proviněním. II. Mgr. Petr Neumann, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, se uznává vinným podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. že 1) jako předseda senátu trestního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 1/2013 a ve vyhotovení rozsudku č. j. 56 T 1/2013-5041 ze dne 1. 11. 2017 v rozporu s § 264 odst. 1 trestního řádu nerespektoval právní názor a pokyny Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 61/2014 ze dne 17. 4. 2015, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 56 T 1/2013-4711 ze dne 2. 7. 2014, v důsledku čehož byl rozsudek č. j. 56 T 1/2013-5041 ze dne 1. 11. 2017 usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 12/2018-5097 ze dne 3. 12. 2018 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu zrušen, věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a bylo nařízeno, aby soud prvního stupně věc sp. zn. 56 T 1/2013 projednal a rozhodl v jiném složení senátu, že 2) jako předseda senátu trestního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 1/2014 a v jím vyhotoveném rozsudku č. j. 56 T 1/2014-2868 ze dne 25. 10. 2016 v rozporu s § 264 odst. 1 trestního řádu nerespektoval právní názor a pokyny Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 67/2015 ze dne 26. 8. 2015, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 56 T 1/2014-2746 ze dne 24. 4. 2015, a v podstatné části opsal odůvodnění zrušeného rozsudku č. j. 56 T 1/2014-2746, v důsledku čehož byl rovněž rozsudek č. j. 56 T 1/2014-2868 zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 15/2017 ze dne 1. 6. 2017 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) trestního řádu a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí; následně v citovaném řízení a v jím vyhotoveném rozsudku č. j. 56 T 1/2014-3107 ze dne 16. 2. 2018 v rozporu s § 264 odst. 1 trestního řádu opakovaně nerespektoval právní názor a pokyny Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího vyjádřené v jeho předchozích usneseních, v důsledku čehož byl rozsudek č. j. 56 T 1/2014-3107 zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 56/2018 ze dne 9. 10. 2018 podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu, věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí a bylo nařízeno, aby soud prvního stupně věc sp. zn. 56 T 1/2014 projednal a rozhodl v jiném složení senátu, a že 3) jako předseda senátu trestního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 3/2015, v rozporu s § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, který mu ukládá rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, a v rozporu s § 2 odst. 4 trestního řádu, dle něhož je nutno trestní věci projednávat urychleně a bez zbytečných průtahů, neučinil žádný úkon potřebný k rozhodnutí o návrhu státního zástupce ze dne 2. 11. 2017 na zabrání věci na č. l. 116 uvedeného trestního spisu, a to od 10. 2. 2018, kdy uplynula jím stanovená lhůta pro vyjádření k návrhu státního zástupce (referát na č. l. 119), až do 24. 6. 2019, kdy nařídil veřejné zasedání na den 9. 7. 2019 (referát č. l. 120), přičemž rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014 č. j. 11 Kss 3/2014-58 byl shledán vinným ze spáchání kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena důtka, tedy v době před zahlazením kárného opatření zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchal kárná provinění podle § 87 odst. 1, § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích a za ně se mu ukládá kárné opatření snížení platu o 20 % na dobu 12 měsíců podle § 88 odst. 1 písm. b) in fine zákona o soudech a soudcích. Odůvodnění: I. Průběh kárného řízení [1] Předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „navrhovatel“) podal dne 2. 7. 2019 podle § 8 odst. 2 písm. f) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu správnímu soudu jakožto soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení, datovaný dnem 27. 6. 2019, proti soudci liberecké pobočky tohoto soudu Mgr. Petru Neumannovi (dále též „kárně obviněný“ nebo „soudce“). Obvinil ho ve smyslu § 86 a 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, z toho, že v trestních řízeních vedených u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 1/2013 a sp. zn. 56 T 1/2014 opakovaně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu ohledně rozsahu dokazování, v důsledku čehož odvolací soud musel nařídit projednání věci v jiném složení senátu a v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 1/2014 došlo k promlčení trestního stíhání obžalované. Kárný navrhovatel soudce dále obvinil z toho, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 3/2015 neučinil žádný úkon směřující k rozhodnutí o návrhu státního zástupce na zabrání věci a že v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 56 T 6/2018 vydal příkaz k zatčení obžalovaného, následně však nařídil policejnímu orgánu obžalovaného pouze vyslechnout a po provedení nezbytných úkonů propustit, obžalovaný tedy nebyl v zákonné lhůtě 24 hodin od zatčení dodán soudu, nebyl soudem vyslechnut a nebylo rozhodnuto o vazbě. [2] V odůvodnění kárného návrhu navrhovatel uvedl, že popsaná pochybení byla zjištěna při prověrce spisů referovaných kárně obviněným provedené místopředsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem pro pobočku v Liberci Mgr. Romanem Buchalem, jejíž výsledky byly s kárně obviněným projednány dne 30. 4. 2019. Ve vztahu ke skutkům spočívajícím v nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu kárný navrhovatel odkázal na odůvodnění příslušných usnesení Vrchního soudu v Praze, v nichž jsou popsány chyby v hodnocení důkazů ze strany kárně obviněného, nelogičnost jeho závěrů, opomenutí některých významných okolností a ignorování důkazů (řízení sp. zn. 56 T 1/2013), respektive nejasná skutková zjištění, nevyčerpání důkazů významných pro rozhodnutí, absence srozumitelných a ucelených hodnotících úvah a absence řádného hodnocení důkazů (řízení sp. zn. 56 T 1/2014). Navrhovatel v tom spatřuje opakované porušení povinností kárně obviněného soudce, který svá rozhodnutí odůvodňoval v rozporu s § 125 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů] a hodnotil důkazy v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu, a to přes konkrétní výhrady odvolacího soudu, zároveň tedy nerespektoval v rozporu s § 264 odst. 1 trestního řádu závazný právní názor a pokyny odvola