Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 49 852 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 4. 2025 do zaplacení [výrok I] a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30 069 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované [výrok II].2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 49 852 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že dodal žalované v březnu 2025 služby v oblasti správy internetové reklamy a úpravy e-shopu a tuto dodávku vyúčtoval dne 28. 3. 2025 fakturou č. , číslo, , splatnou 11. 4. 2025. Poskytnuté služby byly s žalovanou předem projednány, vyúčtovaná částka odpovídá poskytnutému plnění. Žalovaná žádné výhrady k plnění nevznesla. Předchozí faktury uhradila. Výhrady žalovaná uplatnila až po splatnosti předmětné faktury, za celou dobu vzájemné spolupráce přitom detailní soupis služeb nevyžadovala.3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Namítala, že žalobce fakturované služby nedodal, proto požadovala jejich podrobný soupis, avšak marně. Dle žalované žalobce v březnu 2025 služby vůbec neposkytl, popř. jen v minimálním rozsahu a v nevyhovující kvalitě. Není tudíž zřejmé, jaké služby a v jakém rozsahu měl žalobce žalované poskytnout a že byly poskytnuty řádně. Žalobce měl být k dispozici každý pracovní den a úpravy eshopu provádět bezodkladně, což nedodržel.4. Žalobce po poučení soudem I. stupně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. svá tvrzení doplnil tak, že na základě ústní smlouvy o poskytování služeb vykonával pro žalovanou služby v obdobném rozsahu po dobu 2 let, a to v projednaném a odsouhlaseném rozsahu, následně každý měsíc vyúčtovaném fakturou, jejíž výše odpovídala skutečně poskytnutému plnění. Fakturace byla řešena s jednatelem žalované, do doby sporné faktury žalovaná žádné výhrady neměla a faktury hradila. V březnu 2025 poskytl žalobce žalované tyto služby: Zjištění technického řešení vyskladňování ze skladu , adresa, (průběh a jaké má být chování skladu); Nastavení a povolení výdejního místa , adresa, + funkce vyskladnění z nevýchozího skladu; Odečty dle objednávky a případné naskladnění na správný sklad při stornu objednávky s nedostatečným počtem kusů; Řešení chování skladu při nízkém počtu kusů na skladě; Kompletní zajištění synchronizace nových stavů a ověřování funkčnosti obousměrného propisování mezi oběma e-shopy; Pravidelné pracovní hovory s firmou , právnická osoba, a řešení opakujících se technických chyb , Označení, ; Doplňování všech potřebných parametrů do produktových karet dle požadavků firmy , právnická osoba, ; Ověření, zda zasílání hodnocení zákazníkem (např. z e-shopu nebo , www, formuláře) není závislé na systémovém stavu „Vyřízeno“ a funguje i při stavu „Vyřízeno , právnická osoba, “; Řešení marketingových objednávek s týmem (konzultace s marketingem a zákaznickým servisem ohledně toho, že objednávky od influencerů se fyzicky odesílají z , adresa, , ale odepisují ze skladu , právnická osoba, ); Definování „pravdy skladu“ , právnická osoba, + konzultace s panem , jméno FO, o výhodách a nevýhodách; Přeskladňování produktů mezi sklady dle potřeb zákaznického servisu; Konzultace s , jméno FO, (IT) ohledně nového fungování systémů , Systém, a , Systém, na základě změn v logistice; Vytváření středeční kontroly, zda jsou stavy stejné jako ve , právnická osoba, , pro ověření správnosti odečtů dle objednávek; Simulace stavů do „Vyřízeno“ a ověření správného připisování storna; Nastavení a ověření funkčnosti e-mailových šablon podle nových interních stavů (, právnická osoba, ) a jejich správného odesílání; Nastavení správného generování dokladů na základě nově vzniklých stavů pro , právnická osoba, – testování na fiktivních objednávkách; Nastavení nových zákaznických skupin a ceníků pro B2B partnery + manuální nastavení cen dle požadavků , jméno FO, ; Kontrola příloh (faktury, návody) dle nových stavů; Automatické generování faktury ve stavu „Předáno , právnická osoba, “, aby měl , právnická osoba, doklady pro zahraniční objednávky mimo EU; Doplňování , Typ, kódů na nové i stávající produktové karty; Vytváření nových produktových karet , název, + půldenní školení kolegyně , jméno FO, ; Testování možného nežádoucího chování skladu: pokud má výchozí sklad stav -1, zda se odečte z druhého skladu nebo zůstane v mínusu; Kompletní nahrání a aktualizace složky „Aktivní“ pro , právnická osoba, – EANy, váhy, rozměry, doplňkové parametry; Nastavení dopravců , právnická osoba, a , právnická osoba, pro mimoevropské země (, stát, , , stát, , , stát, , , stát, ); Smazání dopravce , právnická osoba, pro EU; Objednávka pro , jméno FO, : vyskladnit 8 párů bot z , adresa, a naskladnit do , právnická osoba, ; Doplnění , Typ, kódů pro produkty z kategorie kosmetika – kompletní kontrola dle požadavků pana , jméno FO, ; Aktualizace produktů v kategorii „Aktivní“ pro , právnická osoba, ; Správa produktů, skladů, stavů, automatických e-mailů a párování produktů a , Anonymizováno, : orientačně nainstalováno a otestováno. Poskytnuté služby žalované dodal okamžikem jejich provedení.5. Žalovaná takto doplněná tvrzení sporovala, namítala, že některá tvrzená plnění byla poskytnuta již dříve, jiná nebyla poskytnuta vůbec.6. Jde-li o skutkový stav, soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky bylo v blíže nezjištěné době uzavřeno právní jednání, na jehož základě žalobce žalované poskytoval služby spočívající ve „správě internetové reklamy a úpravě eshopu“, které žalované fakturoval měsíčně za období od ledna 2024 do března 2025 v částkách od 45 315 Kč do 69 515 Kč. Žalovaná v období od 15. 8. 2023 do 17. 3. 2025 hradila žalobci platby v rozmezí od 42 350 Kč do 69 514,50 Kč. Dne 28. 3. 2025 vystavil žalobce žalované fakturu č. , číslo, na částku 49 852 Kč se splatností dne 11. 4. 2025, označenou jako „Správa internetové reklamy a úpravy eshopu (březen)“, kterou žalovaná neuhradila. Emailem ze dne 23. 4. 2025 žalovaná vyzvala žalobce k doložení podrobného přehledu služeb za březen 2025 a odmítla fakturu uhradit z důvodu závažných nedostatků v rozsahu i v kvalitě poskytnutých služeb.7. Po právní stránce soud I. stupně aplikoval s ohledem na povahu fakturovaných služeb ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“)], upravující smlouvu o dílo. Na žalobci proto bylo, aby tvrdil obsah smlouvy a vznik nároku na zaplacení ceny díla. Žalobce však ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdil, co konkrétně bylo obsahem ústní dohody mezi účastníky, neuvedl, zda a jak byla sjednána cena či způsob jejího určení a splatnost, ani kdy a jak mělo být dílo (či jeho část) provedeno. Dle názoru soudu I. stupně se jedná z hlediska aplikovaných právních norem o zásadní skutková tvrzení, která nemohla být prokázána, protože nebyla ani tvrzena. Žalobce ani netvrdil, na základě čeho fakturoval právě částku 49 852 Kč za březen 2025, zda se jednalo o sjednanou cenu, odhad, zda se účastníci dohodli na způsobu určení ceny anebo se jednalo o obvyklou cenu dle § 2586 odst. 2 o. z., a současně nedotvrdil ani rozhodné skutečnosti k provedení díla či k obsahu dohody stran vzniku práva na zaplacení ceny. Žalobce pouze neurčitě uvedl, že služby dodal okamžikem jejich provedení.8. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5184/2015, dle jehož závěrů platí, že neunese-li účastník řízení břemeno tvrzení, je vyloučeno, aby byly právně významné skutečnosti následně dokazovány, soud I. stupně neprovedl žalobcem navrhované důkazy, kterými se snažil svá nedostatečná skutková tvrzení nahradit.9. Soud I. stupně proto žalobu již pro neunesení břemen tvrzení zamítl, a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 30 069 Kč.10. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce vytýkal soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl jím navržené důkazy (zejména nevyžádal logy od společnosti , právnická osoba, .), vytýkal dále soudu I. stupně, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil.11. Mezi účastníky existoval dlouhodobý smluvní vztah, v jehož rámci byly služby pravidelně poskytovány a hrazeny. Spor se týká pouze poslední faktury žalobce. Žalobce své tvrzení o rozsahu a povaze plnění dostatečně konkretizoval. Je třeba zohlednit specifika poskytovaných služeb, které jsou realizovány přímo v online prostředí a jejichž provedení lze objektivně ověřit prostřednictvím technických dat, k nimž však žalobce nemá přístup. Žalovaná sama existenci plnění nepřímo potvrzuje, neboť namítá jeho vady. Její výhrady jsou dle žalobce opožděné a účelové a v rozporu s dosavadní praxí stran i zásadami poctivého obchodního styku, zvláště za situace, kdy dřívější faktury byly bez výhrad hrazeny a žalovaná navrhovala smírné řešení věci formou úhrady poloviny žalované částky. Soud I. stupně měl a mohl postupovat podle dosavadní praxe účastníků či vycházet z ceny obvyklé. Žalobcova tvrzení byla vzhledem k charakteru poskytovaných služeb a způsobu zavedené spolupráce dostatečná. Soud I. stupně postupoval nadměrně formalisticky, pokud neprovedl potřebné dokazování ani žalobce případně nevyzval k doplnění jeho tvrzení.12. Žalobce nesouhlasil ani s rozhodnutím o výši náhrady nákladů řízení přiznané žalované. Soud I. stupně nesprávně přiznal žalované 3x paušální náhradu za de facto stejný úkon právní služby (podání žalované z 10. 12. 2025, 29. 12. 2025 a z 29. 1. 2026). Soud I. stupně dále přiznal žalované náklady právního zastoupení za podaný odpor, který podala žalovaná samostatně, nikoliv v právním zastoupení.13. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.14. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud I. stupně správně zamítl žalobu pro neunesení břemene tvrzení, neboť žalobce ani přes řádné (a detailní) poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nedoplnil svá tvrzení stran uzavření a obsahu smlouvy, stran sjednání ceny, stran dokončení díla a předvedení jeho způsobilosti, stran předání díla, kdy pouhý výčet činností bez uvedení, kdy a jak byly předány, nepostačuje k závěru o vzniku nároku na za zaplacení ceny díla. Soud I. stupně proto správně neprovedl navržené důkazy, které nemohou nahrazovat chybějící tvrzení a navíc (např. logy , právnická osoba, evidující pouze čas přihlášení) by ani nemohly prokázat provedení konkrétních prací. Soud I. stupně správně kvalifikoval vztah účastníků jako smlouvu o dílo a správně uvážil, že bez tvrzení dokončení a předání díla nebyl tvrzen vznik nároku na cenu. Skutečnost, že se jedná o nehmotné, průběžně poskytované služby, nezbavuje žalobce povinnosti tvrzení, kdy a jakým způsobem vykonával sjednanou činnost v rozhodném období, kdy a jak výsledek práce zpřístupnil žalované a umožnil jí ověřit jejich způsobilost k využití. Variabilita fakturovaných částek po dobu spolupráce potvrzuje absenci pevně sjednané ceny. Žalobce nevysvělil, na základě jakého mechanismu byla cena služeb za daný měsíc stanovena. Nabídku uhradit polovinu žalované částky žalovaná učinila výlučně za účelem smírného ukončení sporu, ve snaze zabránit vzniku finančních a časových nákladů na vedení sporu; o uznání závazku ve smyslu § 2053 o. z. se nejedná. Z předchozích plateb nelze dovozovat sjednaný způsob placení do budoucna a ani obsah ústní dohody, jak správně uvedl soud I. stupně.15. Ani odvolací námitky stran rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nejsou dle žalované důvodné. Jednalo se o samostatné úkony právní služby, rovněž odpor představuje nezbytný procesní úkon, a to bez ohledu na okamžik vzniku zastoupení žalované advokátem.16. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž by opakoval či doplňoval dokazování, uzavřel, že odvolání žalobce není důvodné.18. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.19. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.20. Ve sporném řízení, ovládaném zásadou dispoziční a zásadou projednací, je věcí stran, aby tvrdily skutečnosti významné z hlediska projednávané věci. Žalobce je tak již v žalobě povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo (§ 79 o. s. ř.), přičemž břemeno tvrzení jej tíží rovněž v průběhu řízení. V žalobě přitom jde o vylíčení skutkových okolností tak, aby skutková tvrzení umožňovala jednoznačnou individualizaci (nezaměnitelnost) uplatněného procesního nároku [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2313/2022]. Tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se týkají všech skutečností významných pro rozhodnutí ve věci. Břemeno tvrzení vyjadřuje procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro (jemu příznivé) rozhodnutí, v důsledku čehož soud rozhodl ve věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu meritorně rozhodnout i v případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení břemeno tvrzení unesl, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr, že neunesl břemeno tvrzení [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 115/2012, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 13/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2677/2022].21. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést dílo a objednatel je povinen je převzít a zaplatit cenu. Podle § 2586 odst. 2 o. z. cena díle je sjednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Majíli strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.22. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava či úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.23. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.24. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.25. Podle § 2605 odst. 1 věta prvá o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.26. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo tak je vymezení díla (předmětu díla) a úplatnost plnění. Cena díla vymezena být nemusí (§ 2586 odst. 2 o. z.), důležitý je jen závazek zaplatit cenu (§ 2586 odst. 1 o. z.). Základní povinností zhotovitele je provést dílo na svůj náklad a nebezpečí a základní povinností objednatele je dílo převzít a zaplatit jeho cenu. Povinnosti objednatele zaplatit cenu díla odpovídá právo zhotovitele na zaplacení ceny díla. Cenu díla mohou strany ve smlouvě přímo dohodnout, a to konkrétní částkou nebo rozpočtem nebo dohodou o způsobu určení ceny nebo odhadem. Vůle stran může také směřovat k uzavření smlouvy bez určení ceny, pak cena není obligatorní náležitostí smlouvy o dílo a platí se cena obvyklá. Podmínkou vzniku práva na zaplacení ceny díla je, nebylo-li sjednáno něco jiného, provedení díla. Dílo je přitom provedeno, je-li dokončeno a předáno. A dokončeno dílo je, jeli předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.27. V souzené věci se žalobce dle žalobních tvrzení domáhal zaplacení ceny za dohodnuté služby v oblasti správy internetové reklamy a úpravy e-shopu, provedené pro žalovanou v březnu 2025, kdy tyto služby žalované dodával obdobně po dobu cca 2 let a služby byly vždy předem projednány a následně vyúčtovány. Žalovaná sporovala rozsah a řádnost poskytnutého plnění. Soud I. stupně správně uvážil, že skutková tvrzení žalobce nejsou dostatečná a při jednání dne 13. 11. 2025 žalobce správně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil, že je třeba tvrdit a prokázat, jaké konkrétní služby byly žalované poskytnuty, kdy a na základě čeho, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva, v jaké formě, s jakým obsahem, zda bylo obsahem smlouvy rovněž ujednání o ceně, zda byla cena konkrétně určena a jak a kdy bylo dílo provedeno, tedy dokončeno a předáno. Zároveň poučil žalobce o jeho neúspěchu ve věci, pokud výzvě ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení protokolu o jednání nevyhoví. Žalobce v reakci na poučení ve stanovené lhůtě svým podáním ze dne 9. 12. 2025 konkretizoval služby poskytnuté žalované v březnu 2025, jejichž zaplacení se domáhá. Dále uvedl, že služby v obdobném rozsahu pro žalovanou vykonával po dobu 2 let na základě ústní smlouvy o poskytování služeb, a to vždy v předem nebo průběžně projednaném rozsahu, a že výše vyúčtování za každý měsíc odpovídala skutečně poskytnutému plnění. Fakturace byla řešena s jednatelem žalované. Služby žalované dodal okamžikem jejich provedení. K prokázání doplněných tvrzení žalobce navrhoval konkrétní důkazy.28. Soud I. stupně tedy správně uzavřel, že žalobce povinnost tvrzení přes dané poučení nesplnil, že dostatečně netvrdil obsah ústní dohody mezi účastníky (práva a povinnosti smluvních stran). Netvrdil, co bylo dohodnuto o předmětu díla a zda byla sjednána cena díla a jakým způsobem či zda vůlí stran bylo uzavřít smlouvu bez určení ceny. Přes dané poučení netvrdil ani skutečnosti odůvodňující vznik práva na zaplacení ceny díla, ať již konkrétním ujednáním ve smlouvě nebo tvrzením o provedení díla ve smyslu § 2604 o. z. I kdyby část žalobcem tvrzeného plnění nebylo možno bez dalšího podřadit pod smlouvu o dílo (jednalo by se o jinou smlouvu či o smlouvu nepojmenovanou), žalobce by ani v takovém případě dostatečně nevylíčil obsah smlouvy, specifikaci a rozsah plnění, určení ceny plnění, vznik nároku na její zaplacení a její splatnost. Sama skutečnost, že žalovaná v minulosti hradila žalobcovy faktury, na žalobcově povinnosti tvrdit obsah smlouvy a vznik práva na zaplacení ceny ničeho nemění. Nadto, jak zjistil soud I. stupně, v předchozím období byly fakturovány rozdílné částky (od cca 40 000 Kč do cca 70 000 Kč), ujednání o ceně plnění z nich dovodit nelze. Žalobce nedůvodně vytýká soudu I. stupně, že poučení o povinnosti doplnit tvrzení nezopakoval, neboť poučení soudu I. stupně bylo řádné, k jeho opakování tedy nebylo důvodu.29. Soud I. stupně správně neprováděl důkazy, která žalobce v podání ze dne 9. 12. 2025 navrhoval, neboť - jak shora uvedeno - nedostatek skutkových tvrzení (břemeno tvrzení) nelze nahrazovat důkazními návrhy (břemeno důkazní), protože dokazování předpokládá existenci konkrétně vymezeného skutkového základu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5184/2015].30. Požadavek, aby žalobce vylíčil rozhodné skutečnosti o obsahu smlouvy, předmětu plnění, ceně plnění a o vzniku práva na zaplacení ceny, nepředstavuje přepjatý formalismus, jak žalobce v odvolání namítá, neboť smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu meritorně rozhodnout i v případě, že účastník rozhodné skutečnosti vůbec netvrdí. To platí i tehdy, jde-li o IT a marketingové činnosti realizované v online prostředí.31. Pokud žalovaná v rámci jednání o smírném vyřešení věci navrhovala zaplacení poloviny fakturované částky, tímto svým návrhem žalovanou pohledávku ve smyslu § 2053 o. z. neuznala, neboť by takový návrh musel obsahovat projev vůle žalované k uznání závazku. Takový návrh žalované svědčí toliko o tom, že usilovala o smírné vyřešení věci.32. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně nepochybil, pokud uzavřel, že žalobce břemeno tvrzení neunesl i přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., které mu bylo soudem I. stupně poskytnuto, a že důkazními návrhy nelze nedostatky v jeho skutkových tvrzeních nahrazovat.33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve věci samé potvrdil.34. Jde-li o nákladový výrok II, odvolací soud jej podle § 221a o. s. ř. změnil jen ve výši přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.35. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl správně co do jejího základu, nesprávně však stanovil její výši, neboť žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení za odpor proti platebnímu rozkazu včetně odůvodnění, ač tyto úkony učinila žalovaná sama, nikoliv v právním zastoupení.36. Správná výše náhrady nákladů řízení žalované před soudem I. stupně tak činila 26 673 Kč, což sestává z odměny za zastupování advokátem po 3 100 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 10. 12. 2025, ze dne 29. 12. 2025, ze dne 29. 1. 2026 a účast na jednání dne 13. 11. 2025 a 10. 2. 2026), a z 6 souvisejících paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 6 x 450 Kč, to vše navýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 a 3 písm. b) o. s. ř. ve výši 21 %, tedy o 4 473 Kč. Žalované dále náleží za odpor proti platebnímu rozkazu a za vyjádření k žalobě ze dne 6. 8. 2025 v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka v paušální výši dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, je však třeba nezastoupenému účastníku od 1. 1. 2025 přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., analogicky dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhradu, jaká by za shodných situací náležela straně zastoupené advokátem., tj. náhradu hotových výdajů v paušální výši 450 Kč. Žalované proto dále náleží 2x 450 Kč.37. Nedůvodná je námitka žalobce ohledně paušálních náhrad přiznaných s vyjádřeními žalované ze dne 10. 12. 2025, ze dne 29. 12. 2025, ze dne 29. 1. 2026, neboť dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí paušální náhrada výdajů 450 Kč vždy na jeden úkon právní služby a žalovaná k výzvám soudu I. stupně podala 3x vyjádření ve věci samé, tedy učinila 3 úkony právní služby.38. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na jejich náhradu ve výši 8 591 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení za dva úkony – vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu), ve výši 2 x 3 100 Kč (§ 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu) a ze dvou souvisejících paušálních náhrad hotových výdajů (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) ve výši 2 x 450 Kč, vše navýšeno dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o 21 % DPH ve výši 1 491 Kč.39. O povinnosti žalobce zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.40. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.