Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 36 258 Kč s příslušenstvím a vydání věci – mobilního telefonu, s odůvodněním, že se žalovanou dne 27. 7. 2025 uzavřela smlouvu o pronájmu č. , hodnota, . Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí obchodní podmínky. Žalobkyně na základě této smlouvy pronajala žalované předmět pronájmu – mobilní telefon Apple iPhone 16 Pro, 128 GB pouštní titan, IMEI 351817722717982, na dobu 24 měsíců a žalovaná se zavázala platit sjednané měsíční splátky. Žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna účtovat žalované sankce v případě, že se opozdí se zaplacením splátky. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením sjednaných splátek pronájmu, načež ji žalobkyně informovala o výši jejího dluhu, a opakovaně ji vyzývala k jeho úhradě. Ani přes výzvy nebyla pohledávka žalovanou řádně hrazena, proto byla žalovaná žalobkyní dopisem ze dne 1. 10. 2025 vyzvána k vrácení dlužné částky včetně sankcí a rovněž pronajaté věci. Výpověď smlouvy byla zaslána poštou, zároveň žalované začala běžet výpovědní doba. Jelikož ani po uplynutí výpovědní doby nebyl závazek ze strany žalované řádně uhrazen a pronajaté zařízení nebylo vráceno, došlo k ukončení pronájmu. Žalované byla zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění a vydání věci, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu, vydání věci a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 36 258 Kč sestávající z neuhrazených splátek ve výši 2 431,67 Kč, smluvních pokut ve výši 500 Kč, poplatku za předčasné ukončení ve výši 12 734,33 Kč a sankce za prodlení s vrácením věci ve výši 20 592 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady dlužné částky a uložení povinnosti vydat předmět pronájmu. Předmět pronájmu je možné vrátit buď osobně na kterékoli pobočce prodejny Mobil pohotovost nebo odesláním poštou či kurýrem na adresu žalobkyně.2. K výzvě ze strany soudu žalobkyně doplnila, že adresa uvedená ve smlouvě (, adresa, ) je adresou trvalého pobytu žalované. Žalovaná však později žalobkyni sdělila, že její kontaktní adresa je právě adresa , adresa, , a právě na tuto adresu žádá o zasílání písemností. Na základě podacího čísla, patrného z podacího archu (přiloženého k žalobnímu návrhu), lze ověřit, že žalované bylo fikcí doručeno dne 20. 10. 2025 a následně dne 31. 10. 2025 byla zásilka vhozena do poštovní schránky.3. K jednotlivým sankcím pak uvedla, že v případě částky 2 431,67 Kč se jedná pouze o součet vynesených neuhrazených splátek před vypovězením smlouvy. Smluvní pokuta ve výši 500 Kč je sankce za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně je tuto sankci oprávněna požadovat na základě bodu „Sankce“ (oddíl 4.1) Smlouvy a ustanovení 7.1 OP. Poplatek za předčasné ukončení je požadován z důvodu, že smlouva o pronájmu byla uzavřena na dobu určitou, přesněji na 2 roky. Jestliže pak žalovaný porušil své smluvní povinnosti, na základě čehož došlo ke dřívějšímu ukončení smlouvy, náleží žalobkyni náhrada za tyto neuskutečněné měsíce nájmu. Jedná o běžnou praxi na trhu, kdy v některých případech je požadováno uhrazení zbývajících měsíčních splátek. Žalobkyně pro případ předčasného ukončení stanovil částku, která činí maximální možnou sumu pro příslušné zbylé období. Tato suma je následně ponížena, aby odpovídala přesnému počtu uběhnutých dnů. Žadatel má tak jistotu, že v případě předčasného ukončení nedojde k naúčtování vyšší částky, než je uvedena v Příloze č. , hodnota, . Sankce za prodlení s vrácením zařízení byla sjednána pro případ, kdy nedojde po výpovědi smlouvy k navrácení zařízení. Tímto institutem dojde k vyrovnání nerovnosti stran, kdy v opačném případě by bývalý nájemce držel zařízení žalobkyně bez právního titulu, čímž dochází k nemožnosti žalobce toto zařízení znovu půjčit. Částka je stanovena pro větší jistotu nájemce paušálně, kdy si žalobkyně nechává prostor vynést částku nižší, odpovídá-li tomu situace. Je zde tedy opět jistota, že bude vynesena nanejvýše tato částka. Dle žalobkyně takový způsob ujednání nepřináší nájemci nejistotu ohledně výše částky, naopak umožňuje, aby byla vynesena částka nižší, což je naopak bez pochyb příznivějším výsledkem.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Na základě provedeného dokazování, když soud hodnotil důkazy jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.6. Ze smlouvy o pronájmu má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 27. 7. 2025 smlouvu o pronájmu č. , hodnota, , předmětem pronájmu byl mobilní telefon značky Apple, typ , jméno FO, iPhone 16 Pro, 128 GB pouštní titan, IMEI 351817722717982, doba pronájmu byla sjednána v délce 24 měsíců, měsíční splátka byla sjednána ve výši 858 Kč vč. DPH. Smluvně byl sjednán poplatek za skončení smlouvy před uplynutím 24. měsíce od počátku doby pronájmu podle doby ukončení pronájmu a stavu předmětu pronájmu při vrácení. Smluvně byla dále ujednána povinnost žalované vrátit předmět pronájmu do 7 kalendářních dní ode dne skončení pronájmu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, pro případ, že se žalovaná zpozdí se splácením splátky pronájmu nebo jiné platby, a dále byla sjednána možnost uplatnění sankce z prodlení s vrácením zařízení (zjištěno ze smlouvy o pronájmu ze dne 27. 7. 2025 včetně přílohy č. , právnická osoba, podmínek žalobkyně a interního systému žalobkyně). K předání mobilního telefonu došlo prostřednictvím společnosti MOBIL POOHOTOVOST , právnická osoba, . dne 27. 7. 2025. Žalovaná se s úhradami splátek pronájmu dostala do prodlení, když za dobu trvání pronájmu neuhradil žalobkyni ničeho (zjištěno z přehledu čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 500 Kč a vyzvala ji k úhradě dlužných splátek, dále vypověděla smlouvu o pronájmu s tím, že výpovědní doba uplyne dne 22. 10. 2025, ke dni výpovědní doby bude částka k úhradě ve výši 15 666 Kč, skládající se z poplatku za předčasné ukončení smlouvy, aktuálního dluhu a poměrného nájemného ke dni uplynutí výpovědní doby (zjištěno z výpovědi smlouvy o pronájmu ze dne 1. 10. 2025 včetně podacího archu, přehledu čerpání, splátek a úhrad, interního systému a obchodních podmínek). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky a vydání předmětu pronájmu před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13. 11. 2025 včetně podacího archu).7. Z provedeného dokazování tak soud činní skutkový závěr, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 27. 7. 2025 smlouvu o pronájmu, na základě které žalované předala žalobkyně prostřednictvím společnosti MOBIL POHOTOVOS , právnická osoba, . předmět nájmu, za který se žalovaná zavázala hradit nájem v měsíčních splátkách, což nečinila, proto žalobkyně dne 1. 10. 2025 smlouvu o pronájmu vypověděla. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu dlužných splátek, smluvní pokuty, poplatek za předčasné ukončení smlouvy a sankci za prodlení s vrácením zařízení a žádá rovněž uložení povinnosti vrátit předmět pronájmu.8. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle § 2316 odst. 1 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu.10. Podle § 2202 odst. 1 věta prvá o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou.11. Podle § 2225 při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.12. Podle § 2229 o. z. nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu ve smyslu § 2316 o. z., na základě které žalobkyně žalované přenechala jako nájemci předmět nájmu a žalovaná se zavázala platit žalobkyni nájemné ve sjednané výši. Žalovaná se dostala s úhradou nájemného do prodlení, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a vyúčtovala žalované smluvní pokuty a sjednaný poplatek za předčasné ukončení. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho, a navíc předmět nájmu po skončení nájemní smlouvy neodevzdala žalobkyni.14. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil uhradit žalovanou částku (vyjma smluvní pokuty za nevrácení předmětu nájmu) a dále ji uložil vydat předmět nájmu žalobkyni (výroky I. a III.).15. Výrokem č. II pak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti vrátit předmět nájmu ve lhůtě 7 dní od ukončení smlouvy o nájmu.16. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.17. Podle ustanovení § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11.01.2023, se přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.19. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.20. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Podle ustanovení § 1813 odst. 1 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.22. Podle ustanovení § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.23. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.24. Soud nejprve posoudil, zda žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel. Ze zjištěných okolností vyplývá, že žalovaná smlouvu uzavřela mimo rámec své podnikatelské činnosti, zatímco žalobkyně jednala při výkonu své podnikatelské činnosti (v předmětu podnikání pronájem a půjčování věcí movitých již od roku 2005, službu – pronájem zařízení – na českém trhu zavádí nejpozději od roku 2024 (první verze obchodních podmínek pro tuto službu pocházejí z prosince 2024). Služba funguje ve spolupráci s partnery jako , právnická osoba, (či , Anonymizováno, )). Na smluvní vztah proto dopadá úprava smluv uzavíraných se spotřebitelem.25. Soud konstatuje, že občanský zákoník, ani zákon na ochranu spotřebitele nestanoví maximální výši smluvní pokuty. Zákonodárce v souladu s evropskými nařízeními a směrnicemi se však snažil ochránit spotřebitele tam, kde docházelo k největším zásahům do práv spotřebitele, a to v případě nájmu bytu a spotřebitelského úvěru.26. Po právní stránce má soud za to, že smluvní pokuta ve výši 24násobku sjednané měsíční splátky pronájmu, pokud pronájem trval méně než 10 měsíců (včetně), kapitalizována ve výši 20 592 Kč, nebyla sjednány platně.27. Účelem institutu smluvní pokuty je dát druhé smluvní straně předem najevo zvýšený zájem na včasném a řádném splnění sjednaných smluvních povinností, a to zpravidla již při uzavírání samotné smlouvy. Sjednání smluvní pokuty je tak v zásadě upozorněním pro dlužníka, aby si byl vědom významu, který věřitel přikládá řádnému splnění smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti, a má tedy dlužníka odradit od případného neplnění takové smluvní povinnosti.28. Smlouva o nájmu obsahuje pro žalovanou tři sankce – 2 x smluvní pokutu v částce 500 Kč za každou opožděnou splátku a smluvní pokutu za nevrácení předmětu nájmu po skončení smlouvy v částce 20 592 Kč a dále poplatek za předčasné ukončení smlouvy v částce 12 734,33 Kč.29. Sankci v částce 500 Kč za každou opožděnou splátku a poplatek za předčasné ukončení smlouvy hodnotí soud jako instituty, které nikterak nezneužívají postavení spotřebitele, neboť svou výší a funkcí odpovídají spravedlivému uspořádání. V případě poplatku je jeho výše adekvátní k následku, který nastává při předčasném ukončení smlouvy, tedy ke ztrátě zisku na straně žalobkyně.30. V případě sankce za nevrácení zařízení tomu to však není. Samotná žalobkyně se k této smluvní pokutě vyjádřila tak, že: „Sankce za prodlení s vrácením zařízení byla sjednána pro případ, kdy nedojde po výpovědi smlouvy k navrácení zařízení. Tímto institutem dojde k vyrovnání nerovnosti stran, kdy v opačném případě by bývalý nájemce držel zařízení žalobce bez právního titulu, čímž dochází k nemožnosti žalobce toto zařízení znovu půjčit. Částka je stanovena pro větší jistotu nájemce paušálně, kdy si žalobce nechává prostor vynést částku nižší, odpovídá-li tomu situace. Je zde tedy opět jistota, že bude vynesena nanejvýše tato částka. Dle žalobce takový způsob ujednání nepřináší nájemci nejistotu ohledně výše částky, naopak umožňuje, aby byla vynesena částka nižší, což je naopak bez pochyb příznivějším výsledkem.“.31. Soud však hodnotil zejména poměr sankce k významu zajištěné povinnosti, k hodnotě a povaze smluvního plnění, k délce a intenzitě porušení povinnosti, k předvídatelné újmě žalobkyně a k dalším prostředkům ochrany, které žalobkyni ze smlouvy nebo ze zákona náleží. Přihlédl rovněž k tomu, zda je sankce jednostranná, zda se může kumulovat s jinými nároky žalobkyně a zda žalobkyně pro její uplatnění nemusí prokazovat vznik skutečné újmy.32. Předmětem posouzení bylo ujednání v čl. 4.2. smlouvy, podle něhož je žalovaná pro případ nevrácení mobilního zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24násobku sjednané měsíční splátky pronájmu, pokud pronájem trval dle této smlouvy méně než 10 měsíců (včetně). Toto ujednání nebylo se žalovaným individuálně vyjednáno; bylo součástí předem připravených smluvních podmínek žalobkyně.33. V projednávané věci tedy byla stanovena sankce ve výši 20 592 Kč, když tato podstatně přesahuje částku, za kterou se shodný telefonní přístroj dá koupit (, právnická osoba, – dodavatel mobilního telefonu v této věci – prodává shodný tip mobilního telefonu za částku 17 790 Kč. Výše sankce však není odůvodněna ani povahou ani závažností tvrzeného porušení. Žalobkyně požaduje vrácení mobilního telefonu, zaplacení poplatku za předčasné ukončení smlouvy a smluvní pokutu za prodlení s úhradou měsíční splátky nájemného a současně může požadovat náhradu škody, takže vedle těchto nároků představuje uplatněná sankce další, nepřiměřeně zatěžující následek pro žalovanou. Ujednání nezajišťuje přiměřenou ochranu oprávněného zájmu žalobkyně, ale přenáší na spotřebitele nepřiměřené riziko a narušuje rovnováhu smluvního vztahu v jeho neprospěch.34. Tato skutečnost je pak patrná i ze samotného chování žalobkyně, která do úvěrové smlouvy a obchodních podmínek vložila vždy dovětek, že žalobkyně je oprávněna smluvní pokutu a jiné poplatky zcela nebo z části nepožadovat. Toto ujištění žalobkyně v úvěrové smlouvě a obchodních podmínkách však u spotřebitele vyvolává pocit, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta ze strany žalobkyně nebude použita, a tudíž je v pořádku takovou smlouvu bez obav uzavřít.35. Soud na základě výše uvedeného uzavírá, že ujednání v čl. 4. 2. smlouvy je zneužívající ve smyslu § 1813 odst. 1 a § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku. Soud k němu nepřihlédl. Nárok žalobkyně založený výhradně na tomto ujednání proto není důvodný a byl v tomto rozsahu zamítnut.36. O příslušenství soud přitom rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal úrok ve výši požadované v žalobě.37. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný z 37,5 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 046,25 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 813 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 258 Kč (viz § 12 odst. 2 a.t. – 36 258 Kč a 30 000 Kč (§ 9 odst. 1 a.t.)) sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 12. 3. 2026, 21. 4. 2026 a 29. 5. 2026), cestovného za cestu 3 x , adresa, a zpět v částce 2 424,66 Kč (5,9*102+(5,9+34,3*1,02) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 804,66 Kč ve výši 5 839 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 13. 4. 2026 a 18. 5. 2026, když tyta byla soudu zaslána po poučení ze strany soudu, že žalobkyni chybí tvrzení nebo důkazy. Tedy skutečnosti uvedené v těchto podáních měla obsahovat již žaloba.39. Celkové náklady žalobkyně ve výši 14 046,25 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). (výrok II.)