29 Cdo 1825/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1825/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2014 Spisová značka:29 Cdo 1825/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1825.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvence Smlouva o půjčce Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 657 obč. zák. § 156 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1825/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce ARENA MB, a. s., se sídlem v Kosmonosech, Průmyslová 829, PSČ 293 06, identifikační číslo osoby 25 74 91 37, zastoupeného JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem, se sídlem v Novém Boru, nám. Míru 1, PSČ 473 01, proti žalovanému JUDr. Janu Camrdovi, advokátu, se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, PSČ 256 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka CARTEC MB, s. r. o. v likvidaci, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, PSČ 256 01, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 54 CmI 8/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CARTEC MB, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Mladé Boleslavi, Jičínská 414, identifikační číslo osoby 46 35 14 26, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 39 INS 4440/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 13 Cmo 80/2011-170, takto: I. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 13 Cmo 80/2011-170, ohledně určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 18.895.000,- Kč, se odmítá. II. V rozsahu, v němž směřuje proti měnícímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 13 Cmo 80/2011-170, ohledně určení práva žalobce na uspokojení pohledávky ve výši 18.895.000,- Kč ze zajištění, se dovolání zamítá. III. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 13 Cmo 80/2011-170, se v měnících výrocích ohledně určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 3.105.000,- Kč a určení práva žalobce na uspokojení pohledávky ve výši 3.105.000,- Kč ze zajištění, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2011, č. j. 54 CmI 8/2009-130, ve znění usnesení ze dne 12. prosince 2011, č. j. 54 CmI 8/2009-144, určil, že tehdejší žalobce (Ing. I. S.) má za dlužníkem (CARTEC MB, s. r. o. v likvidaci) pohledávku z titulu půjčky ze dne 12. prosince 2007 ve výši 18.895.000,- Kč a „ve zbytku“ žalobu na „určení pravosti a výše“ pohledávky zamítl (výrok I.). Dále zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem uvedená ve výroku I. je zajištěna zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok II.] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Původní žalobce a dlužník uzavřeli 12. prosince 2007 smlouvu „o půjčce“ (dále též jen „smlouva“), na základě které se původní žalobce zavázal poskytnout dlužníku půjčku ve výši 22.000.000,- Kč, s tím, že částka 12.500.000,- Kč bude převedena na účty označené dlužníkem ve smlouvě, ohledně částky 9.500.000,- Kč pak bylo ve smlouvě uvedeno, že již byla poskytnuta. Dlužník se zavázal půjčku vrátit nejpozději do 15. března 2008, přičemž pro případ prodlení se splacením půjčky či i její části se dlužník zavázal zaplatit původnímu žalobci smluvní pokutu ve výši 10.000,- Kč za každý den prodlení. Smluvní strany se dále dohodly na zajištění splacení půjčky „formou zřízení zástavního práva ke sporným nemovitostem“. 2) V období od 7. listopadu 2007 do 10. prosince 2007 předal původní žalobce dlužníkovi v hotovosti 9.500.000,- Kč. 3) Dne 14. prosince 2007 původní žalobce poukázal na účty uvedené ve smlouvě o půjčce částku 12.500.000,- Kč. 4) Dne 12. prosince 2007 uzavřeli původní žalobce, společnost ARENA MB, a. s. (dále též jen „společnost A“) a dlužník za účelem zajištění pohledávek dle smluv [rozuměj pohledávky původního žalobce za dlužníkem ve výši 22.000.000,- Kč a pohledávky společnosti A za dlužníkem ve výši 25.500.000,- Kč (ze smlouvy „o půjčce“ z téhož data)] zástavní smlouvu, podle níž bylo ke sporným nemovitostem zřízeno zástavní právo, „a to společně a nerozdílně pro oba zástavní věřitele“ (dále jen „zástavní smlouva“). 5) Dlužník uhradil ve prospěch původního žalobce a společnosti A úhrnem 9 x 750.000,- Kč, a to bez právního důvodu. V rozsahu této částky (rozpočítané mezi původního žalobce a společnost A podle poměru jejich pohledávek za dlužníkem) snížil pohledávku ze smlouvy o půjčce, jež co do jistiny zůstala nezaplacena v rozsahu částky 18.895.000,- Kč. 6) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2011, č. j. 11 Cmo 225/2010-79, potvrdil rozsudek ze dne 14. prosince 2009, č. j. 36 C 49/2009-45, jímž Krajský soud v Praze zrušil rozhodnutí označeného katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva původního žalobce a společnosti A ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí [na základě kupní smlouvy uzavřené mezi původním žalobcem a společností A (jako kupujícími) a dlužníkem (jako prodávajícím) dne 12. prosince 2007 – dále jen „kupní smlouva“] a nahradil je tak, že návrh na vklad vlastnického práva zamítl. Soudy obou stupňů dospěly k závěru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy s tím, že jde o tzv. propadnou zástavu. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 657, § 37, § 39, § 152, § 451 a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – dovodil, že původní žalobce a dlužník uzavřeli platnou smlouvu o půjčce, na základě které původní žalobce jednak předal v hotovosti dlužníkovi částku 9.500.000,- Kč, jednak bezhotovostně převedl na dlužníkem určený účet částku 12.500.000,- Kč, a dlužníku vznikla povinnost zmíněnou částku žalobci vrátit. V souvislosti s takto vzniklým dluhem bylo nutno – pokračoval insolvenční soud – zohlednit (započítat) částku 3,105.000,- Kč (jde o poměrnou část plateb dlužníka ve výši 9 x 750.000,- Kč, určenou podle poměru pohledávek původního žalobce a společnosti A za dlužníkem, připadající na původního žalobce), v důsledku čehož se konečná výše dluhu ze smlouvy snížila na 18.895.000,- Kč. Jelikož dle kupní smlouvy měly vzájemná pohledávka na zaplacení kupní ceny a pohledávka ze smlouvy zaniknout započtením a bylo „stanoveno“, že ke dni 15. března 2008 (datum splatnosti dluhu ze smlouvy) neexistoval závazek ze smlouvy (neboť byl zapraven zápočtem), nemohl se dlužník dostat ani do prodlení s úhradou dluhu a původní žalobce tak nemohl po právu po dlužníku požadovat ani zaplacení smluvní pokuty (za dobu prodlení), ani zaplacení příslušenství. Na závěru, podle něhož „prodlení dlužníka nezačalo běžet“, přitom – zdůraznil insolvenční soud – nemůže nic změnit ani rozhodnutí soudu, které „pravomocně odstranilo kupní smlouvu jako neplatný právní úkon a obnovilo povinnost dlužníka hradit závazek ze smlouvy“. Ohledně požadavku původního žalobce na určení práva na uspokojení pohledávky ze smlouvy ze zajištění (výtěžku zpeněžení sporných nemovitostí) insolvenční soud uzavřel, že zástavní smlouva je neplatná, neboť „přiznává právo na zástavu společně a nerozdílně pro dva subjekty, jejichž pohledávky za dlužníkem nemají charakter společných a nerozdílných práv, ale každý z nich disponuje pohledávkou samostatnou, vzniklou odděleně od pohledávky druhého. Akcesorická povaha zástavního práva, kterým je zajištěn závazek hlavní, vylučuje, aby si účastníci v rámci smlouvy o zajištění (zástavním právem) dohodli změnu povahy práv z hlavních závazků ze samostatných na společné a nerozdílné“. Proto insolvenční soud určil pravost pohledávky původního žalobce za dlužníkem ve výši 18.895.000,- Kč, ve zbývající části žalobu o určení pravosti (a výše) pohledávky zamítl a zamítl rovněž návrh na určení, že pohledávka z titulu smlouvy je zajištěna zástavním právem na sporných nemovitostech. Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 13 Cmo 80/2011-170, rozsudek insolvenčního soudu ve výroku, jímž byla určena pravost pohledávky žalobce ve výši 18.895.000,- Kč, potvrdil (první výrok), v zamítavých výrocích ve věci ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 3.105.000,- Kč a ohledně určení práva na oddělené uspokojení pohledávky ve výši 22.000.000,- Kč ze zajištění (z výtěžku zpeněžení sporných nemovitostí), jej změnil tak, že i v