3 Tdo 257/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 257/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 4. 2017 Spisová značka:3 Tdo 257/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.257.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Náhrada škody Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265p odst. 1 tr. ř. § 240 odst. 1 tr. zákoníku § 140b předpisu č. 182/2006Sb. § 44 odst. 3 tr. ř. § 194 odst. 6 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 257/2017-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 6 To 131/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 88/2015, takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 6 To 131/2016, zrušuje. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 48 T 88/2015, byl obviněný P. J. uznán vinným přečinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „jako jednatel společnosti ORV Morava, s. r. o., se sídlem U Farmy 275, 765 02 Otrokovice, IČ: 27677265, jež byla zaměstnavatelem minimálně 5 osob, v úmyslu zkrátit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, nesplnil svoji zákonnou povinnost a za uvedenou společnost - v době od 20. 9. 2012 do 20. 1. 2013 nepodával Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín přehledy o výši vyměřovacího základu a o výši pojistného za období od srpna 2012 do prosince 2012, jak mu ukládal § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a zatajil tak Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín povinnost odvodů pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti jako plátce i poplatníka, jehož celková výše za uvedené období činila minimálně 165.071 Kč. - v době od 20. 9. 2012 do 20. 1. 2013 nepodával Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky přehledy o platbách pojistného za období od srpna 2012 do prosince 2012, jak mu ukládal § 25 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a zatajil tak Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR povinnost odvodů pojistného na zdravotní pojištění jako plátce i poplatníka, jehož celá výše za uvedené období činí minimálně 55.998 Kč, čímž zkrátil pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění v celkové výši 221.069 Kč“. Za tento přečin a za sbíhající se přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, byl obviněný odsouzen podle § 225 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, jehož výkon byl pode § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 36 (třicet šest) měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodní korporace na dobu 40 (čtyřiceti) měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 67.571 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín, IČ: 00459542, třída T. Bati 3792, Zlín, škodu ve výši 199.282 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. M., trvale bytem Ž. ..., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 1. 2015, č. j. 48 T 150/2014-172, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 48 T 88/2015, podal obviněný P. J. odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 6 To 131/2016, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku podle § 82 odst. 2 za užití § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku, jimž byla obviněnému P. J. uložena přiměřená povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu, a ve výrocích podle § 228 odst. 1 tr. ř., jimiž byla poškozeným, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín, přiznána náhrada škody. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČ 41197518, Orlická 4/2020, Praha 3, a okresní správa sociálního zabezpečení, IČ 00459542, tř. T. Bati 3792, Zlín, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění je třeba považovat za majetkovou škodu na straně příjemců plateb nebo za bezdůvodné obohacení na straně plátce či poplatníka daně nebo jiné povinné platby. Podle dosavadní judikatury však jde o majetkovou škodu nebo o bezdůvodné obohacení, jejichž náhradu nebo vydání nelze uplatňovat v trestním (adhezním) řízení, které v podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, resp. řízení před jiným příslušným orgánem, v němž by jinak byl nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení uplatňován a projednáván. Zkrácená nebo neodvedená daň či jiná povinná platba se přitom nevymáhá žalobou ani v občanskoprávním řízení, ale na její nedoplatek vydá finanční úřad či jiný oprávněný orgán platební výměr, resp. výkaz nedoplatků, který je sám o sobě podkladem pro doplacení a vymáhání zkrácené (neodvedené) platby a zároveň exekučním titulem pro případný nucený výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu ani v adhezním řízení nepřichází v úvahu nahrazovat uvedený postup rozhodnutím soudu podle § 228 tr. ř. Jisté pochybnosti v uvedených případech mohou vznikat např. tam, kde je evidentní, že obviněný jako osoba jednající za právnickou osobu zkrátil určitou povinnou platbu této právnické osoby, vůči které sice příslušný úřad vydal platební výměr či výkaz nedoplatků, ale je zřejmé, že tyto exekuční tituly jsou nevykonatelné, protože právnická osoba nemá žádný majetek, na který by bylo možno vést exekuci. Jde-li o společnost s ručením omezeným a je-li obviněný členem jejího statutárního orgánu, je otázkou, zda mu v takovém případě nevzniká ručitelský závazek podle obchodního zákoníku (nyní zákona o obchodních korporacích), na základě kterého by mohl být v adhezním řízení zavázán k náhradě škody způsobené nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podle § 240 tr. zákoníku. Jinou úvahu o možnosti dovodit odpovědnost obviněného za škodu způsobenou trestným činem nebo za bezdůvodné obohacení získané trestným činem v uvedených případech nabízí skutečnost, že pachatelem trestného činu podle § 240 a § 241 tr. zákoníku může být i jiná osoba, než která je plátcem, resp. poplatníkem zkrácené nebo neodvedené daně či jiné podobné platby, takže tato odlišnost by snad mohla odůvodnit výrok o náhradě škody nebo o vydání bezdůvodného obohacení vůči pachateli trestného činu, který zároveň není plátcem, resp. poplatníkem daně či jiné platby, na jejíž nedoplatek byl vydán platební výměr (výkaz nedoplatků apod.). Žádné judikaturní rozhodnutí však v tomto smyslu zatím nebylo učiněno. V souladu s těmito úvahami odvolací soud, respektujíc stávající judikaturu, zrušil výroky o náhradě škody učiněné podle § 228 odst. 1 tr. ř. a s tím související výrok o uložení přiměřené