8 Tdo 104/2023 — Nejvyšší soud

8 Tdo 104/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:8 Tdo 104/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.104.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Důležitá povinnost uložená podle zákona Hodnocení důkazů Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:5. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 104/2023-569 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného M. D., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2022, sp. zn. 4 To 170/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 2 T 108/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 2 T 108/2021, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst.1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v době od 9:00 hodin dne 20. 9. 2020 do 9:00 hodin dne 21. 9. 2020 ve XY, na ulici XY v Hotelu XY, jako fyzická osoba podnikající v oboru přípravných a dokončovacích stavebních prací, specializovaných stavebních činností, a pronájmu a půjčování věcí movitých, za úplatu dodal a nad vnitřním schodištěm se svým zaměstnancem J. L. smontoval lešení sloužící k vymalování vnitřních prostor objektu, které předal do užívání malířům M. O. a M. K. v nevyhovujícím stavu, neboť v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1, 2 zákona č. 309/2006 Sb., zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále „zákon č. 309/2006 Sb.“) nesplnil v postavení obdobném postavení zaměstnavatele ve smyslu § 12 písm. b) uvedeného zákona bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů stanovených nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále „nařízení č. 362/2005 Sb.“) pro bezpečné používání lešení, když v rozporu s § 3 odst. 1, písm. b), odst. 2, 6 cit. nařízení vlády, nepřijal technická a organizační opatření k zabránění pádu jmenovaných malířů z výšky nebo do hloubky nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení a nezajistil jejich provádění, ačkoliv věděl, že zmíněné pracoviště malířů je ve výšce přesahující 1,5 m nad okolní úrovní, zejména tím, že nezajistil ochranná zábradlí a sítě, nebylo provedeno zajištění proti propadnutí, v rozporu s § 4 ve spojení s částí VII. bodu 2, bodu 4 písm. c), d), f) a bodu 7 přílohy nařízení č. 362/2005 Sb., ačkoli dokumentace od výrobce nepokrývala zamýšlené konstrukční uspořádání, nebyl odborně způsobilou osobou proveden individuální výpočet pevnosti a stability postavené konstrukce, lešení nebylo provedeno tak, aby nad schodištěm tvořilo prostorově tuhý celek zajištěný proti lokálnímu vybočení, lešení nebylo dostatečně pevné a odolné vůči vnějším silám, nebylo schopno přenést předpokládané zatížení, a jeho funkce nebyla prokázána statickým výpočtem, podlahy lešení nebyly osazeny takovým způsobem, aby se jejich součásti při běžném použití neposouvaly, a lešení nebylo smontováno v souladu s návodem k montáži a použití obsaženým v průvodní dokumentaci, v důsledku čeho M. K. v době kolem 14:55 hodin dne 22. 9. 2020 při práci na uvedeném lešení z důvodu posunutí podlahového dílce mimo krajní nosnou trubku konstrukce spadl z výšky 5,17 metrů na schodiště, čímž utrpěl mnohočetná poranění, následkem kterých dne 22. 9. 2020 ve 23:00 hodin zemřel. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle dle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živností přípravných a dokončovacích stavebních prací, specializovaných stavebních činností a pronájmu a půjčování věcí movitých na dobu tří let. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným A. L., nar. XY, částku 18.409 Kč, M. K., nar. XY, částku 1.060 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR 188.439 Kč, a na náhradě nemajetkové újmě poškozeným: M. K. 819.000 Kč, A. L., nar. XY, částku 682.500 Kč, M. K., nar. XY, částku 682.500 Kč, M. K., nar. XY částku 682.500 Kč, A. L., nar. XY, k rukám matky A. L., částku 457.275 Kč, A. L., nar. XY, k rukám matky A. L., částku 457.275 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M.K., M. K., M. K., A. L., A. L., A. L., odkázáni se zbytkem nároků na náhradu nemajetkové újmy, a poškozená M. K. rovněž se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 9. 2022, sp. zn. 4 To 170/2022, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy podle § 228 odst. 1 tr. ř. u poškozené M. K. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živnostenského oprávnění přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, na dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené M. K. částku ve výši 682.500 Kč. Jinak ponechal rozsudek nezměněn. II. Z dovolání obviněného 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. dovolání, v němž soudům vytýkal, že rozhodnutí trpí nejasností a neúplností skutkových zjištění a závěry o vině spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Tyto výhrady vznesl s odkazem na svou obhajobu, že lešení, které v uvedeném objektu montoval, nebylo dokončeno, a proto jej nepředal do užívání objednateli R. K., natož malířům. Poukazoval též na nemalé spoluzavinění na straně malířů a R. K., jenž porušil své povinnosti stavitele a objednatele, protože nezajistil pro stavbu lešení stavební dozor ani bezpečnost a ochranu zdraví při práci v souladu se správními předpisy, což jsou skutečnosti, které vylučují, aby byl obviněný uznán vinným podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku. 6. Obviněný poukázal na to, že soudy při zjišťování skutkového stavu věci postupovaly v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jestliže neuvěřily jeho obhajobě a svá rozhodnutí opřely o výpověď svědka M. O. Rovněž opomíjely obviněným tvrzená spoluzavinění, která plynou i ze znaleckých posudků znalců Ing. Vladimíra Burdy a Ing Petra Osičky. V provedeném dokazování nemá podklad tvrzení soudu prvního stupně, že obviněný smontoval lešení, které předal do užívání malířům, protože ve smyslu vládního nařízení a jeho přílohy VII pod bodem 5. nemůže být pochyb, že rozestavěné lešení bylo možné začít používat až po jeho náležitém předání odborně způsobilou osobou, tedy dodavatelem. Malíři si museli být vědomi, že lešení nebylo předáno a že na jeho dočasnou konstrukci nemají vstupovat, natož na ní vykonávat činnost. Nikdo ze svědků slyšených před soudem s výjimkou M. O. nebyl schopen potvrdit, že by dodavatel malířům vstup na lešení povolil, naopak z dokazování vyplynulo, že poškozený M. K. se podle výpovědi svědkyně L. P. necítil na lešení bezpečně a považoval ho za „vratké“, kdežto M. O. tvrdil, že si poškozený na stav lešení neztěžoval. Uvedený rozpor neobjasnila ani výpověď svědka R. K., naopak neobsahuje žádné údaje, které by svědčily proti obhajobě obviněného. Svědek nebyl přítomen u předání lešení, o realizaci stavby se nijak nezajímal a svých povinností stavitele ve smyslu stavebního zákona si nebyl vědom, což svědčí o jeho laxním přístupu i k samotné stavbě lešení. Jestliže se soudy těmito rozpory nezabývaly, je patrné, že výpovědi uvedených svědků hodnotily jednostranně. 7. Rozhodný význam podle obviněného nelze přikládat ani fotografiím předloženým zmocněnkyní poškozených, které měly být pořízeny z mobilního telefonu poškozeného M. K., protože takový důkaz nelze považovat za pravdivý, když soudy odmítly jako důkaz nechat zpracovat znaleck