1 As 60/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 11/2021- 33 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobkyně: Mgr. K. M., zastoupená Janem Mušálkem, advokátem sídlem Havlíčkovo nábřeží 2778/38, 702 00 Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2020 č. j. X, ve věci výplaty nemocenského při dočasné pracovní neschopnosti, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 1. 2020 č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 146 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta Jana Mušálka, sídlem Havlíčkovo nábřeží 2778/38, 702 00 Ostrava, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 21. 3. 2021 domáhala zrušení rozhodnutí žalované z 18. 1. 2021, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava (dále jen „OSSZ Ostrava“, nebo „prvostupňový orgán“) z 6. 10. 2020 o tom, že žalobkyně nemá od 1. 1. 2020 nárok na výplatu nemocenského při dočasné pracovní neschopnosti vzniklé dne 13. 11. 2018, a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně namítla porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád) tím, že jí žalovaná upřela možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, což mohlo mít vliv na obsah napadeného rozhodnutí, protože podle žalobkyně jí nebylo vyplaceno 100 % měsíčního platu, jak tvrdí její zaměstnavatel, Krajská hygienická stanice v Ostravě. Současně namítla nedostatečné zjištění skutkového stavu, když se žalovaná spokojila s vyjádřením zaměstnavatele žalobkyně, že ji 100 % měsíčního platu vypláceno bude, a to přes její výslovnou námitku, že toto tvrzení je lživé. 2. Dále žalobkyně namítla, že se žalovaná nezabývala její námitkou nedostatečnosti prvostupňového rozhodnutí, když v něm nejsou uvedeny důvody výroku rozhodnutí, ani úvahy, kterými se prvostupňový správní orgán řídil při hodnocení pokladů pro vydání rozhodnutí a výkladů právních předpisů. Žalovaná se místo toho pokusila nahradit neexistující odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odůvodněním vlastním. 3. Konečně žalobkyně namítla, že za situace, kdy je od 13. 11. 2018 do 6. 4.2020 u ní nepřetržitě dána překážka ve službě na straně státního zaměstnance ve smyslu § 104 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) ve spojení s § 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), vzniklá její dočasnou pracovní neschopností, je tím vyloučen vznik překážek ve službě na straně služebního úřadu ve smyslu § 106 odst. 1 zákona o státní službě. I kdyby žalobkyni bylo poskytnuto jakékoli plnění ze strany Krajské hygienické stanice, nemohl by být započitatelným příjmem ve smyslu § 16 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, protože by bylo bezdůvodným obohacením. Žalobkyně namítla, že ani žalovaná ani prvostupňový orgán se řešením této otázky nezabývali a pouze konstatovali na základě nepravdivého tvrzení zaměstnavatele žalobkyně, že žalobkyně má započitatelný příjem, a že je tak naplněn požadavek ustanovení § 16 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). 4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když zopakovala svou argumentaci z napadeného rozhodnutí. Dodala, že má za to, že v rámci celého řízení postupovala tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jejího úkonu s požadavky uvedenými v ustanovením § 2 správního řádu. Posouzení krajským soudem: 5. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili Zjištění ze správního spisu: 6. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně byla dočasně práce neschopná od 3. 11. 2018. Dne 4. 9. 2019 žalobkyně požádala o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby a dne 3. 10. 2019 Okresní správa sociálního zabezpečení rozhodla pod č. j. X tak, že se nemocenské žalobkyni vyplácí po uplynutí odpůrčí doby dnem 11. 9. 2019, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 12. 9. 2019 do 11. 12. 2019 včetně. Na základě žádosti žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 rozhodla Okresní správa sociálního zabezpečení dne 16. 1. 2020 pod č. j. X, že se žalobkyni nemocenské vyplácí po uplynutí odpůrčí doby dnem 11. 12. 2019, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 12. 12. 2019 do 11. 3. 2020 včetně. 7. Dne 11. 2. 2020 sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení žalobkyni, že od 1. 1. 2020 podmínky nároku na dávku nemocenského nejsou splněny, a rozhodla o zániku nároku na výplatu nemocenského od 1. 1. 2020, neboť podle sdělení zaměstnavatele žalobkyně, Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje v Ostravě, byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů s platem, který činí podle § 62 odst. 2 zákona o státní službě 80 % měsíčního platu. Sdělení Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje bylo Okresní správě sociálního zabezpečení doručeno 27. 12. 2019. Následně dne 17. 1. 2020 oznámila Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje Okresní správě sociálního zabezpečení, že žalobkyně proti rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby s organizačních důvodů podala odvolání, které nemá odkladný účinek. 8. Žalobkyně dne 2. 3. 2020 požádala Okresní správu sociálního zabezpečení o vydání rozhodnutí ve věci, neboť nemá zákonný ani jiný, ze zvláštních právních předpisů vyplývající, nárok na započitatelný příjem ze zaměstnání, z něhož jí dávky nemocenského náleží, a proto má nadále nárok na výplatu nemocenského i za dobu od 1. 1. 2020. 9. Okresní správa sociálního zabezpečení rozhodla dne 27. 3. 2020 prvostupňovým rozhodnutím tak, že žalobkyni ode dne 1. 1. 2020 zanikl nárok na výplatu nemocenského při dočasné pracovní neschopnosti z důvodu existence započitatelného příjmu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém zopakovala, že jí nenáleží započitatelný příjem podle zvláštních právních předpisů s poukazem na § 128 odst. 1 zákona o státní službě, podle kterého státnímu zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu služby s výjimkou prvních 14 dnů dočasné neschopnosti k výkonu služby, plat nenáleží. Plnění vyplácené Krajskou hygienickou stanicí Moravskoslezského kraje tak nemůže být započitatelný příjem podle § 16 písm. b) zákona o nemocenském pojištění. 10. Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje sdělila Okresní správě sociálního zabezpečení dne 29. 6. 2020, že žalobkyně byla od 1. 1. 2020 zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů v souladu s § 62 odst. 1 zákona o státní službě, kdy příjem činil 80 % měsíčního platu. Zařazení mimo výkon služby trvalo od 1. 1.2020 do 6. 4. 2020. Od 7. 4. 2020 je žalobkyně převedena na peněžitou pomoc v mateřství. Dále sdělila, že „v návaznosti na rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva zdravotnictví ze dne 7. 5. 2020 byl § 62 změněn na jiné překážky na straně služebního úřadu v souladu s § 106 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě“, a proto žalobkyni za dobu od 1. 1.2020 do 6. 4. 2020 náleží 100 % měsíčního platu, který bude žalobkyni doplacen ve vyúčtování platu za červen 2020. Následně žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím. K žalobním námitkám: 11. Podle § 16 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, pojištěnec nemá nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, otcovské a ošetřovného za dobu, po kterou mu náleží podle zvláštních právních předpisů ze zaměstnání, z něhož tyto dávky náleží, nadále započitatelný příjem, s výjimkou služebního příspěvku na bydlení poskytovaného podle zákona o vojácích z povolání. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení „účelem dávek je kompenzovat příjem, který zaměstnanci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti uchází, a proto není důvodné, aby byla dávka poskytována v situaci, kdy z důvodu sociální události u zaměstnance prokazatelně k žádné újmě nedochází. Přebírá se proto dosavadní stav, kdy se dávky nemocenského pojištění neposkytují za dobu, v níž náleží mzda, plat, odměna, služební příjem nebo náhrada mzdy podle zvláštních právních předpisů. Bude-li náležet za první měsíc trvání pracovní neschopnosti například služební příjem, nebude pro tuto dobu nárok na poskytování nemocenského“. 12. Podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě,