1 Afs 27/2012 — Nejvyšší správní soud

54 Af 36/2018- 46 - text 18 54 Af 36/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobců: a) J. P. bytem X b) L. K. bytem X c) B. P. bytem X všichni zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Čápem sídlem náměstí Svobody 1, 263 01 Dobříš proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 9. 2018, č. j. 116250/2018/KUSK, ze dne 29. 8. 2018, č. j. 114703/2018/KUSK, a ze dne 3. 9. 2018, č. j. 116893/2018/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného 29. 8. 2018, č. j. 114703/2018/KUSK, ze dne 3. 9. 2018, č. j. 116250/2018/KUSK, a ze dne 3. 9. 2018, č. j. 116893/2018/KUSK, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 18 664,30 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců, JUDr. Petra Čápa, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věcí 1. Žalobce a) se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2018, č. j. 116250/2018/KUSK [dále jen „napadené rozhodnutí a)“], jímž žalovaný v přezkumném řízení změnil své rozhodnutí ze dne 22. 1. 2018, č. j. 011061/2018/KUSK [dále jen „změněné rozhodnutí a)“], tak, že zamítl odvolání žalobce a) a potvrdil platební výměr Obecního úřadu N. J. (dále jen „správce poplatku“) ze dne 6. 11. 2017, č. j. 1098/17/OÚ [dále jen „platební výměr a)“]. Platebním výměrem a) správce poplatku vyměřil žalobci a) podle § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 266/2015 Sb. (dále jen „zákon o místních poplatcích“) a obecně závazné vyhlášky obce N. J. č. 2/2016, o místním poplatku za zhodnocení pozemku možností jeho připojení na stavbu kanalizace (dále jen „vyhláška č. 2/2016“), místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku parc. č. X v katastrálním území N. J. ve výši 42 405 Kč. 2. Žalobce b) se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2018, č. j. 114703/2018/KUSK [dále jen „napadené rozhodnutí b)“], jímž žalovaný v přezkumném řízení změnil své rozhodnutí ze dne 26. 1. 2018, č. j. 012866/2018/KUSK [dále jen „změněné rozhodnutí b)“], tak, že zamítl odvolání žalobce b) a potvrdil platební výměr správce poplatku ze dne 6. 11. 2017, č. j. 1102/17/OÚ [dále jen „platební výměr b)“]. Platebním výměrem b) správce poplatku vyměřil žalobci b) podle § 11 zákona o místních poplatcích a vyhlášky č. 2/2016 místní poplatek za zhodnocení stavebních pozemků parc. č. X a parc. č. X v katastrálním území N. J. v celkové výši 84 678 Kč. 3. Žalobkyně c) se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2018, č. j. 116893/2018/KUSK [dále jen „napadené rozhodnutí c)“], jímž žalovaný v přezkumném řízení změnil své rozhodnutí ze dne 5. 2. 2018, č. j. 012884/2018/KUSK [dále jen „změněné rozhodnutí c)“], tak, že zamítl odvolání žalobkyně c) a potvrdil platební výměr správce poplatku ze dne 6. 11. 2017, č. j. 1101/17/OÚ [dále jen „platební výměr c)“]. Platebním výměrem c) správce poplatku vyměřil žalobkyni c) podle § 11 zákona o místních poplatcích a vyhlášky č. 2/2016 místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku parc. č. X v katastrálním území N. J. v celkové výši 49 434 Kč. 4. Soud shledal, že tyto samostatně podané žaloby spolu skutkově souvisejí, a proto řízení o nich podle § 39 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) spojil ke společnému projednání. II. Obsah žalob 5. Žalobci shodně namítají, že jim správce poplatku uložil zaplatit za plnění, které se obec N. J. (dále jen „obec“) zavázala poskytnout dobrovolně (slovy žalobců „bezplatně“, pozn. soudu). Žalobci koupili předmětné pozemky od obce za dvojnásobnou cenu, než která byla v místě a čase obvyklá (za 500 Kč/m2 namísto 250 Kč/m2), jelikož podle čl. VII. odst. 3 předmětných kupních smluv měla obec na svůj náklad přivést na hranici žalobcových pozemků rozvody vody, kanalizace, elektrické energie a plynu. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že za zhodnocení svých pozemků možností jejich připojení na stavbu kanalizace již zaplatili částku odpovídající polovině předmětné kupní ceny. Žalobci odmítají tvrzení žalovaného, že případné porušení smlouvy ze strany obce měli řešit v rámci občanskoprávního sporu, protože jejich právo na odstoupení od smlouvy bylo v době vydání platebních výměrů již několik let promlčeno. 6. Žalobci dále namítají, že vyhláška č. 2/2016 je diskriminační, jelikož od poplatku nedůvodně osvobozuje vlastníky pozemků, na nichž již stojí rodinný dům nebo rekreační chata. Zdůrazňují, že výstavbou kanalizace došlo ke zhodnocení všech stavebních pozemků v obci, které doposud možnost napojení na kanalizaci neměly. Odkazují přitom na zprávu o šetření veřejného ochránce práv ze dne 6. 6. 2014, sp. zn. 2679/2013/VOP (dále jen „zpráva o šetření Veřejného ochránce práv“). 7. Žalobci rovněž namítají nepřípustnou retroaktivitu vyhlášky č. 2/2016, jelikož k zhodnocení pozemků došlo předtím, než byl místní poplatek ze zhodnocení zaveden. Do účinnosti vyhlášky č. 2/2016 nezpůsobovalo zhodnocení pozemků žádné právní důsledky. V této souvislosti žalobci odkázali na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2017, č. j. 48 Af 16/2015 – 34, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2016, č. j. 7 Af 3/2012 – 49 (dostupné stejně jako všechna zde uváděná soudní rozhodnutí na www.nssoud.cz). 8. Žalobci považují napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná, protože se žalovaný ke změně svého právního názoru nijak nevyjádřil. 9. Nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí žalobci spatřují také v tom, že podle žalovaného obec vybudovala kanalizaci na své náklady, aniž by bylo zřejmé, z jakého důkazu tato skutečnost plyne. 10. Žalobci tvrdí, že byli zkráceni na svých procesních právech, protože žalovaný vycházel ze tří kolaudačních souhlasů obce vydaných v období od 14. 9. 2015 do 23. 3. 2016, přičemž tyto důkazy nebyly v předchozím řízení provedeny. Podle žalobců není zřejmé, který z těchto kolaudačních souhlasů se týká kanalizační přípojky přivedené k pozemkům žalobců. Žalobci proto namítají porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 375/2015 Sb. (dále jen „daňový řád“). 11. Žalobce a) dále namítá, že správní orgány nesprávně vymezily okruh adresátů rozhodnutí, jelikož poplatníkem místního poplatku byla i jeho manželka V. P., se kterou má předmětný stavební pozemek ve společném jmění manželů. V této souvislosti žalobce a) odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2016, č. j. 30 Af 19/2015 – 58. 12. Podle žalobkyně c) napadené rozhodnutí c) neobsahuje číslo jednací a datum vydání (myšleno zřejmě „datum vyhotovení“, pozn. soudu), a nesplňuje tak formální náležitosti podle § 102 odst. 1 písm. b), g) a h) daňového řádu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobců 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůrazňuje, že předpokladem pro vznik poplatkové povinnosti je zhodnocení stavebního pozemku, které nastává okamžikem jeho možného připojení k nově vybudovanému vodovodu nebo kanalizaci, a dále zavedení takového poplatku obecně závaznou vyhláškou obce. Místní poplatek nelze zavést před vybudováním vodovodu či kanalizace, jelikož by nebylo možné podle § 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích stanovit konkrétní výši jeho sazby. Dále uvádí, že obec zavedla místní poplatek v přiměřené době po zkolaudování stavby kanalizace, a nezasáhla tak do právní jistoty žalobců. Podle žalovaného z předmětných kupních smluv vyplývá pouze skutečnost, že si smluvní strany sjednaly právo na odstoupení od smlouvy pro případ nevybudování sítí na náklady obce do určitého termínu. Tohoto práva se žalobci dobrovolně nedomáhali. Žalovaný nepovažuje část vyhlášky č. 2/2016 týkající se osvobození od poplatku za diskriminační, protože již stojící domy mají připojení na vodovod a odvádění splaškových vod vyřešené a připojení na nový rozvod je pro ně pouhou alternativou. Pokud žalobci zpochybňují skutečnost, že kanalizaci vybudovala obec na své náklady, je podle žalovaného na nich, aby svá obecná tvrzení prokázali. Dále žalovaný uvádí, že ve vyhlášce č. 2/2016 jsou označeny konkrétní kolaudační souhlasy, na základě kterých byla obecní kanalizace uvedena do provozu, přičemž v odvolacím řízení nebylo nutné těmito kolaudačními souhlasy provádět dokazování. K námitce žalobkyně c) týkající se formálních vad napadeného rozhodnutí c) žalovaný uvádí, že dne 29. 10. 2018 bylo zástupci žalobkyně c) doručeno bezvadné rozhodnutí. 14. Na vyjádření žalovaného reagovali žalobci replikou, v níž zopakovali některé stěžejní žalobní body. Dále upozornili, že podle účinného znění (myšleno účinného v době podání repliky, pozn. soudu) § 10c odst. 3 zákona o místních poplatcích musí obec vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou stanoví výši sazby poplatku na 1 m2 zhodnoceného stavebního pozemku, nejpozději v kalendářním roce, kdy nabyl právní moci kolaudační souhl