4 Ads 47/2011 — Nejvyšší správní soud

54 A 22/2024- 54 - text 13 54 A 22/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Věry Pazderové a soudce Davida Krysky ve věci žalobců: a) L. V. b) H. V. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou JUDr. Janou Kudynovou sídlem Štefánikova 23, Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2024, č. j. 032694/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Jílové u Prahy (dále „stavební úřad“) usnesením ze dne 14. 12. 2023, č. j. MJuP/13085/2023 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), zastavil řízení o žádosti žalobců o dodatečné povolení novostavby rodinného domu na pozemku p. č. XA v katastrálním území X(stejně jako všechny nemovité věci uváděné dále v tomto rozsudku). 2. Proti tomuto usnesení se žalobci odvolali. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 3. Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a domáhají se, aby je soud zrušil. Žaloba 4. Žalobci nesouhlasí s tím, že stavební úřad zastavil řízení proto, že nepředložili smlouvu s městem Jílové u Prahy coby vlastníkem veřejné dopravní a technické infrastruktury. Tento požadavek vyplývá podle žalobců z § 86 odst. 2 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona z roku 2006), jen tehdy, pokud záměr vyžaduje vybudování nové dopravní či technické infrastruktury, nebo úpravu stávající infrastruktury. Tak tomu v daném případě není a veškeré dotčené orgány i správce inženýrských sítí již vydali souhlasná stanoviska. Pokud správní orgány na předložení smlouvy trvají, jde o nezákonný požadavek. 5. Dále žalobci nesouhlasí se závěrem stavebního úřadu, že ke stavbě rodinného domu nevede zpevněná komunikace. Žalobci v řízení předložili osvědčení vydané příslušným silničním správním úřadem – Městským úřadem Černošice ze dne 18. 11. 2022, č. j. MUCE 239704/2022 OSU. Podle něj vede přes pozemky p. č. XB, XC a XD k pozemku p. č. XA veřejně přístupná účelová komunikace. Ve svém dalším vyjádření ze dne 3. 1. 2023, č. j. MUCE 1992/2023 OSU, silniční správní úřad potvrdil, že jde o komunikaci k užití silničními a jinými vozidly a chodci v režimu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Správní orgány však uvedené písemnosti ignorují a své rozhodnutí opírají o vyjádření věcně nepříslušného orgánu. Zcela přitom pomíjí, že uvedená komunikace je pevná, celoročně udržovaná a slouží k obsluze objektů občanské vybavenosti – hřbitova a kolumbária – a užívají ji nejen obyvatelé obce, ale i pracovníci města Jílové u Prahy. A požadují doložení existence komunikace na pozemcích p. č. XE a XF, přes něž cesta ke stavbě rodinného domu nevede. 6. Žalobci nesouhlasí ani s tvrzením, že ke stavbě rodinného domu nevede zpevněná komunikace, což podle žalovaného prý vyžadují právní předpisy. Ve skutečnosti žádný právní předpis zpevněnou komunikaci nedefinuje. Žalobci doložili sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 3. 1. 2024, podle něhož § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), zohledňuje především potřeby složek integrovaného záchranného systému, aby byl za všech okolností ke stavbám zajištěn bezproblémový příjezd. Žalobci také doložili fotografie, jež svědčí o tom, že složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v rodinném domě žalobců, k němuž bez obtíží dojely. Podmínka plynoucí z citovaného ustanovení vyhlášky č. 501/2006 Sb. je tedy splněna. 7. Dále žalobci namítají, že závazné stanovisko Městského úřadu Černošice, odboru územního plánování, ze dne 22. 2. 2023, č. j. MUCE 38421/2023 OUP, je nezákonné. Popisují, že původně vydal orgán územního plánování závazné stanovisko ze dne 30. 3. 2020, č. j. MUCE 22091/2020 OUP, v němž uvedl, že stavbu lze užívat až po vybudování a kolaudaci místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace zajišťující přístup k rodinnému domu. Na jeho základě stavební úřad žádost zamítl. Žalobci se odvolali a v odvolacím řízení došlo k přezkoumání závazného stanoviska Krajským úřadem Středočeského kraje, odborem územního plánování a stavebního řádu. Ten závazné stanovisko dne 24. 2. 2021 (č. j. 037911/2021/KUSK) změnil tak, že je záměr přípustný bez dalších podmínek, neboť toto závazné stanovisko má posoudit soulad stavby s územním plánem a nadřazenou dokumentací, nikoli stanovit podmínky pro kolaudaci stavby. Toto závazné stanovisko má platnost 2 roky (resp. 3, pokud tak stanoví orgán územního plánování, srov. § 96b odst. 5 stavebního zákona z roku 2006) a jeho platnost lze prodloužit, pokud se nezměnily podmínky v území (odst. 6 tohoto ustanovení). Závazné stanovisko nemůže pozbýt platnosti, pokud byla podána žádost o vydání územního rozhodnutí, dokud o ní nebylo rozhodnuto (odst. 7 tohoto ustanovení). Navzdory tomu žalobci dne 8. 12. 2022 z opatrnosti požádali o prodloužení platnosti závazného stanoviska. Městský úřad však namísto rozhodnutí o této žádosti vydal dne 22. 2. 2023 nové závazné stanovisko, v němž užívání stavby opět navázal na vybudování infrastruktury s tím, že jde o požadavek územního plánu, který Krajský úřad Středočeského kraje pominul. Takový postup je podle žalobců v rozporu s § 4 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, podle něhož je dotčený orgán vydaným závazným stanoviskem vázán a navazující závazné stanovisko je oprávněn vydat pouze v případě, zjistí-li se nové (dříve neznámé) skutečnosti, nebo dojde-li ke změnám v území. Tyto podmínky zjevně naplněny nebyly (územní plán se v mezidobí neměnil), a proto je závazné stanovisko ze dne 22. 2. 2023 nezákonné. Navíc se orgán územního plánování dopustil téhož pochybení, které mu nadřízený orgán už jednou vytkl – totiž že opět stanovil podmínky pro užívání stavby, což do závazného stanoviska nepatří. Jestliže je nezákonné závazné stanovisko, pak trpí nezákonností i napadené rozhodnutí. 8. Konečně žalobci namítají, že rodinný dům, o jehož dodatečné povolení žádali, má zajištěno připojení na elektřinu, dovoz pitné vody, likvidaci odpadních vod a přístupovou komunikaci. Územní plán města Jílové u Prahy stanoví, že všechny rodinné domy musí být připojeny na inženýrské sítě. Není stanoveno, že by se muselo jednat o inženýrské sítě veřejné, ani že by nemohl být zdroj např. pitné vody zajištěn dovozem nebo vlastní studnou. Záměr žalobců nijak nepoškozuje zájmy obce, navzdory tomu, co město Jílové u Prahy zcela nekonkrétně uvedlo v námitkách ze dne 16. 1. 2023. Ostatně, dodatečné povolení stavby není podmíněno souhlasem obce, a proto měl stavební úřad námitky města Jílové u Prahy coby účastníka řízení odmítnout. Lokalita je platným územním plánem určena k výstavbě rodinných domů. 9. Žalobci také zpochybňují proces, jímž město podalo námitky – podle žalobců měly být projednány minimálně v radě města, což se nestalo (písemnost nemá žádné č. j. a podepsal ji místostarosta, připodepsal starosta), a proto je nelze pokládat za námitky obce. Jde o námitky starosty a místostarosty coby soukromých osob, kteří však účastníky řízení nejsou. S tím se žalovaný nijak nevypořádal. 10. Žalobci také nesouhlasí s tím, že by řízení protahovali. Za délku řízení je odpovědný stavební úřad, který stále požadoval doložení dalších a dalších listin. Nesouhlasí také s hodnocením, že se do situace dostali vlastní vinou, neboť nepovolenou stavbu stavět nezačali. Žalobci koupili pozemek, na němž již stavba stála, přičemž šlo o sklad a zázemí pro zaměstnance. Žalobci ji následně začali upravovat na rodinný dům a požádali o změnu užívání stavby, aby tento stav napravili. Na to však stavební úřad reagoval zahájením řízení o odstranění stavby. 11. Žalobci navrhují, aby soud postupem podle § 309 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona z roku 2021, změnil napadené rozhodnutí tak, že stavbu dodatečně povolí, a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení. 12. V doplnění žaloby žalobci uvedli, že stavební úřad postupoval v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou legitimního očekávání, pokud dodatečně povolil jinou stavbu, konkrétně stavbu bytového a komerčního komplexu v Jesenici-Mladíkově. Ani tato stavba nesplňovala podmínky územního plánu, ani obecné požadavky na výstavbu, přesto ji stavební úřad dodatečně povolil. Stejně shovívavě měl podle žalobců postupovat i v jejich případě. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobní námitky se shodují s odvolacími námitkami, s nimiž se vypořádal již v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvádí, že ve věci vedl řízení o odstranění nepovolené stavby (postavené právními předchůdci žalobců) a žalobci požádali o její dodatečné povolení. V tomto řízení bylo povinností žalobců coby