55 Az 2/2026 – Krajský soud v Praze

55 Az 2/2026- 18 - text 7 55 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: V. T. C., narozený X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. OAM-1216/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žalobcova žádost o mezinárodní ochranu je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí není podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řádně odůvodněné. Žalovaný zcela nedostatečně posoudil jednotlivé důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Dále podle žalobce mělo dojít k porušení § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 a § 52 správního řádu a § 10a a § 11a zákona o azylu. Napadené rozhodnutí je též v rozporu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků, čl. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce ve správním řízení poukazoval na to, že se obává návratu do země původu z důvodu ničivých povodní, které Vietnam postihly. Žalovaný též zcela ignoroval, že žalobce má na území České republiky manželku a tři nezletilé dcery. Žalovaný pochybil, pokud žalobci neudělil humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Ani vůbec nevysvětlil, z jakého důvodu jej žalobci neudělil. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. Žalovaný je přesvědčen, že všechny relevantní skutečnosti podrobně posoudil. Žalobce ve druhé žádosti uvedl stejné důvody jako v první žádosti. Poukazoval-li na humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu, žalovaný dodal, že naplnění daných podmínek se v opakované žádosti neposuzuje. Rodinné vazby nejsou ve vztahu k mezinárodní ochraně relevantní. K tomu slouží režim zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Taktéž to, že ve Vietnamu byly povodně, není z hlediska mezinárodní ochrany právně významné. Živelní pohroma nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Vietnam je považován za zemi schopnou zajistit svým občanům základní pomoc při přírodních katastrofách. III. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu a řízení o předchozí žalobcově žádosti 4. Dne 27. 10. 2025 žalobce požádal o mezinárodní ochranu. 5. Dne 3. 11. 2025 žalobce poskytl k žádosti o mezinárodní ochranu následující údaje. Pochází z Vietnamské socialistické republiky a je bez politického přesvědčení. Je ženatý a má tři nezletilé děti. Nemá žádná zdravotní omezení. Poprvé přijel do České republiky v roce 2002 a od té doby byl ve Vietnamu třikrát na jednoměsíční dovolené. O mezinárodní ochranu požádal, neboť v České republice má rodinu a bylo mu zrušeno vízum. Ve Vietnamu jsou povodně. Jiné důvody nemá. 6. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2024, č. j. OAM-429/ZA-ZA11-HA13-2024 (dále jen „rozhodnutí o první žalobcově žádosti“), žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný identifikoval, že žalobce o mezinárodní ochranu žádá kvůli legalizaci pobytu v České republice, neboť zde má rodinu, a kvůli tomu, že se pro svou drogovou kriminální minulost obává stíhání nebo trestu ve Vietnamu. Podle žalovaného rodinné vazby v České republice nejsou důvodem pro udělení azylu. K otázce humanitárního azylu žalovaný přihlédl k žalobcově rodinné, sociální a ekonomické situaci, k jeho věku i zdravotnímu stavu. Žalovaný připomněl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy by bylo „nehumánní“ azyl neudělit. Žalovaný nepovažoval žalobcovu situaci (rodinné příslušníky na území České republiky) za případ hodný zvláštního zřetele. Žalovaný se konečně zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany. Podle žalovaného při návratu do země původu žalobci nehrozila vážná újma. U žalobce ani nebyly dány důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Žalovaný tak žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. 7. Rozsudkem ze dne 22. 5. 2025, č. j. 55 Az 14/2024-30, Krajský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí o první žalobcově žádosti zamítl. Usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. 22 Azs 105/2025-37, NSS žalobcovu kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítl. 8. Součástí správního spisu jsou: Informace OAMP ze dne 23. 5. 2025 – Vietnam: Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. 9. V napadeném rozhodnutí žalovaný zrekapituloval údaje, které žalobce uvedl k podané žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný srovnal důvody pro opakované žádání o mezinárodní ochranu s důvody, které žalobce sdělil v předchozím řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce v obou řízeních žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil tím, že má v České republice rodinu. V řízení o opakované žádosti navíc jako novou skutečnost uvedl, že ve Vietnamu jsou povodně. Žalovaný žalobcovu první žádost o mezinárodní ochranu řádně posoudil. Nově tvrzená skutečnost není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nebo nové meritorní posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. V žalobcově zemi původu nedošlo od projednání první žádosti ani k žádné změně, která by mohla odůvodňovat nové projednání opakované žádosti. IV. Posouzení žaloby 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. O žalobě soud rozhodl bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 11. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jednáli se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Žalobce v soudním řízení netvrdil existenci nových důležitých skutečností, které by nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí, a ani soudu není existence takových nových skutečností známa. Proto žalobu posoudil v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích uplatněných žalobních bodů. 12. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 13. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 14. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 15. V projednávané věci není sporu o tom, že žalobcova žádost o mezinárodní ochranu byla již druhá v pořadí, tj. jednalo se o opakovanou žádost ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Odůvodnění správního rozhodnutí v případě zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat zdůvodněný závěr o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS). 16. Žalobce v řízení před žalovaným opětovně poukazoval na svojí rodinou situaci (měl v úmyslu zlegalizovat pobyt na území České republiky), k čemuž doplnil, že ve Vietnamu jsou aktuálně povodně. Soud se ztotožňuje se žalovaným v tom ohledu, že snaha o lega