3 Ads 108/2011 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 20/2011- 99 - text Pokračování 9 42Ad 20/2011 42Ad 20/2011-99 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobkyně: R. Č., bytem „X“, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, ul. Na Poříčním právu 376/1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 20.6.2007 č.j. 2281/SZ/2007, ev.č. 114394/2007, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 20.6.2007 č.j. 2281/SZ/2007, ev.č. 114394/2007, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. V řízení o žalobě a kasačních stížnostech proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 8. 2007 č.j. 42 Cad 186/2007-14, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.8.2010, č.j. 42 Cad 75/2008-60, žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhala zrušení napadeného rozhodnutí původního žalovaného ze dne 20.6.2007 č.j. 2281/SZ/2007, ev.č. 114394/2007, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 16.4.2007 č.j. 46967/2007/MOS, kterým jí byla s odkazem na ust. § 21, § 44 odst. 3 a § 61 zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění (dále jen „zákon o pomoci v hm. nouzi“), snížena dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí od 1.4.2007 vzhledem k tomu, že se změnil rozdíl mezi částkou přiměřených nákladů na bydlení a částkou živobytí, z částky 506,- Kč na částku 50,- Kč měsíčně. Na tomto místě soud podotýká, že v průběhu soudního řízení vedeného dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), počínaje dnem 1. 1. 2012 podle čl. VIII. bod 10 zákona č. 366/2011 Sb. přešla pravomoc z původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje na Ministerstvo práce a sociálních věcí k rozhodování o dávkách státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi. V dalším řízení počínaje dnem 1. 1. 2012 je tak nově v projednávané věci podle ust. § 69 s. ř. s. bez dalšího žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí. V žalobě uvedla, že s napadeným rozhodnutím původního žalovaného nesouhlasí a napadá jej v plném rozsahu. Zdůrazňuje, že dle jejího názoru ve věci rozhodovala pracovnice pojatá vůči rodině žalobkyně. Dále se domnívá, že napadené rozhodnutí se opírá o nepravdivá a nepodložená tvrzení původního žalovaného, což činí rozhodnutí nezákonným, a dále se domnívá, že napadené rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvádí, že její rodina se skládá ze 7 společně posuzovaných osob, přičemž každá z nich má nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Těmito osobami je samotná žalobkyně s dětmi ve věku 12 měsíců, 2 roky, 4 roky, 5 let a 8 let, kteří mají nárok na předmětnou dávku dle ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hm. nouzi, neboť všichni jsou státními občany České republiky hlášenými na území České republiky k trvalému pobytu, a dále touto osobou je i manžel žalobkyně, jenž má nárok na předmětnou dávku dle ust. § 5 odst. 1 písm. e) zákona o pomoci v hm. nouzi, jelikož je rodinným příslušníkem občanů členského státu Evropské unie a je hlášen na území České republiky k pobytu dle zvláštního právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce. Částka na živobytí určená dle platných právních předpisů činila u rodiny žalobkyně v období od 1.4.2007 do 30.4.2007 částku 14.840,-Kč. Celkové příjmy rodiny žalobkyně v tomtéž období pak činily pouze částku 16.875,-Kč, přičemž nezbytné náklady na domácnost dosahovaly výše minimálně 6.132,-Kč. Po úhradě nezbytných nákladů na domácnost tak rodině žalobkyně na výživu a ostatní základní osobní potřeby zbývalo pouze 10.743,-Kč namísto zákonem stanovených 14.840,-Kč. Proto každý člen rodiny žalobkyně měl nejen nárok na předmětnou dávku, ale rovněž i na její výplatu a tato dávka měla být rodině poskytnutá a vyplacená minimálně ve výši 4.097,-Kč. Žalobkyni není jasné, na základě čeho správní orgány obou stupňů dospěly k peněžním částkám uvedených v jejich rozhodnutích, a proto je považuje za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Dále žalobkyně namítla, že ačkoliv v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí poukazovala na to, že toto rozhodnutí nebylo doručeno v souladu se zákonem, jelikož nebylo doručeno jejímu zástupci, dále poukazovala na nedostatečné zdůvodnění provinstančního rozhodnutí a rovněž poukazovala na to, že ve věci rozhodovala pracovnice státního orgánu zaujatá vůči jejímu manželovi, tak žalovaný její odvolání zamítl jako nedůvodné, aniž by se náležitě vypořádal s odvolacími námitkami. Proto i z tohoto důvodu považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. Konečně namítla, že napadené rozhodnutí i prvoinstanční rozhodnutí bylo doručeno toliko jí a nikoli jejímu právnímu zástupci. Správní rozhodnutí obou stupňů tak trpí nedostatkem doručení. Původní žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro nedůvodnost, neboť žádost žalobkyně o dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí - byla vyhodnocena pomocí aplikačního programu automatizovaného zpracování údajů. V řízení přitom správní orgány obou stupňů vycházely ze skutečností, které žalobkyně sama vyplnila v žádosti o dávku, a z údajů, které byly načteny z úřadu práce. Z toho důvodu výši dávky ovlivnit nelze. Okruh společně posuzovaných osob představovalo 7 osob, ovšem za osoby v hmotné nouzi bylo uznáno pouze 6 osob, protože manžel žalobkyně nesplňuje nárok na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Dále původní žalovaný podotkl, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobkyně pro řízení doložila k zastupování plnou moc pro svého manžela. Proto bylo rozhodnutí zasláno přímo žalobkyni, která je plnoletá a nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Na tomto místě soud podotýká, že v dané věci již dvakráte Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval. Poprvé ve věci soud rozhodoval usnesením ze 6. 8. 2007 č.j. 42 Cad 186/2007-13, kterým byla žaloba dle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s., s odkazem na ust. § 68 písm. e) v návaznosti na ust. § 70 písm. f) s.ř.s. odmítnuta, když soud tehdy shledal, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. Toto usnesení soudu ovšem bylo ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4.12.2008 č.j. 3 Ads 112/2008-40, zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení s tím, že žalobou napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť je zcela nepochybné, že se nejedná o rozhodnutí, které by bylo možno podřadit po některou z kompetenčních výluk uvedených v § ust. 70 písm. a) až f) s.ř.s. Podruhé ve věci soud rozhodoval rozsudkem ze dne 16.8. 2010, č. j. 42 Cad 75/2008 – 60, kterým zrušil rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 20.6.2007 č.j. 2281/SZ/2007, ev.č. 114394/2007, a rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne, a věc byla původnímu žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Krajský úřad Ústeckého kraje žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání proti uvedenému prvoinstančnímu rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 16.4.2007 č.j. 46967/2007/MOS, kterým byla žalobkyni s odkazem na ust. § 21, § 44 odst. 3 a § 61 zákona o pomoci v hmotné nouzi, snížena dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí od 1.4.2007 vzhledem k tomu, že se změnil rozdíl mezi částkou přiměřených nákladů na bydlení a částkou živobytí, z částky 506,- Kč na částku 50,- Kč měsíčně. Krajský soud při posouzení žalobních námitek předně konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně i původního žalovaného bylo doručeno v souladu se zákonem žalobkyni, neboť správní spis neobsahuje žádný doklad o tom, že by žalobkyně byla v řízení před správními orgány zastoupena svým manželem na základě plné moci. Soud dále vyslovil, že rozhodnutí původního žalovaného je zatíženo dílčí nepřezkoumatelností, když původní žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřil k odvolacím námitkám žalobkyně ohledně toho, že prvoinstanční rozhodnutí nebylo doručeno jejímu zástupci a že ve věci rozhodovala pracovnice správního orgánu zaujatá vůči jejímu manželovi. Krajský soud ve vztahu k této dílčí nepřezkoumatelnosti dospěl k závěru, že jde o skutečnost, která nebrání meritornímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Krajský soud se dále zabýval klíčovou otázkou, zda při výpočtu příspěvku na živobytí za měsíc duben 2007 je třeba do okruhu oprávněných osob podle § 5 zákona o pomoci v hm. nouzi, tj. osob majících nárok na příspěvek na živobytí a na doplatek na bydlení zahrnout pouze žalobkyni a jejích 5 nezletilých dětí a nikoliv i jejího manžela. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku dovodil, že manžel žalobkyně do tohoto okruhu oprávněných osob spadá, a to ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. e) zákona o pomo