4 Azs 124/2023 — Nejvyšší správní soud

4 A 38/2023- 29 - text 9 4 A 38/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: O. B., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Kehlem sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2023, č. j. MV-147759-1/OAM-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení sdělení žalovaného ze dne 25. 10. 2023, č. j. MV-147759-1/OAM-2023, kterým žalobci na základě jeho oznámení ze dne 29. 8. 2023 sdělil, že nesplňuje podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) pro zaměstnání na pracovním místě řidiči tahačů u zaměstnavatele DELTA LOGISTICS S.R.O., neboť oznamovatel nebyl oprávněn oznámit změnu podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců z toho důvodu, že doba uvedená v § 63 odst. 1 téhož zákona již uplynula. II. Obsah žaloby 2. Žalobce úvodem poukázal na to, že předmětné sdělení je rozhodnutím ve smyslu § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) (k tomu viz rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 A 102/2020-51), musí mu tedy předcházet i správní řízení dle části druhé správního řádu, jehož součástí je též povinnost dle § 45 odst. 2 vyzvat účastníka řízení k odstranění vad žádosti (má-li žádost nedostatky), dále žalovaný porušil povinnost dle § 36 odst. 3 správního řádu vyzvat žalobce k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Žádost žalobce přitom vady měla, neboť doručil doklad, který měl potvrzovat, že pracovní poměr skončil dne 21. 6. 2023. 3. Nesouhlasil s tím, že by jeho předchozí pracovněprávní vztah skončil ke dni 21. 6. 2023, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) upravuje v § 48 odst. 1 taxativně důvody pro rozvázání pracovního poměru, namítal, že se svým zaměstnavatelem nepodepsal žádný dokument (dohodu), kterou by mělo dojít k ukončení pracovního poměru, neobdržel ani výpověď či okamžité zrušení pracovního poměru, nebyl ani ve zkušební době, jeho pracovní poměr tak dosud nezanikl. Do řízení doložil potvrzení o trvání pracovního poměru, které ukončení pracovního poměru nezakládá, lze z něj pouze seznat, že pracovní poměr trval od 30. 7. 2019 do 21. 6. 2023, avšak nepotvrzuje, že pracovní poměr k tomuto dni zanikl. Naopak, potvrzuje pouze to, že pracovní poměr po uvedenou dobu trval, nelze z něj však dovodit, že pracovní poměr žalobce ke dni 21. 6. 2023 zanikl. Podání je pak nutné hodnotit podle jeho skutečného obsahu. 4. Shrnul, že sdělení je nezákonné, neboť byla porušena procesní práva žalobce dle § 36 odst. 3, § 45 odst. 2 a související ustanovení správního řádu a žalovaný nesprávně skutkově vyhodnotil doklad o trvání pracovního poměru, pokud jde o stanovení účinku zániku pracovního poměru. 5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný měl za to, že žalobce překrucuje údaje uvedené v potvrzení zaměstnavatele, jde o potvrzení o zaměstnání ze dne 21. 6. 2023, ze kterého vyplývá, že žalobce byl u dané společnosti zaměstnán pouze do 21. 6. 2023, a to celkem po dobu 3 let a 327 dnů, již z toho plyne, že ke dni 21. 6. 2023 pracovní poměr žalobce skončil. Dané potvrzení není potvrzením o trvání pracovního poměru. Nadto žalobce předložil i pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem ze dne 7. 6. 2023, dle které byl sjednán nástup do zaměstnání dne 8. 6. 2023, žalobce by stěží sjednával takovou pracovní smlouvu na plný úvazek, pokud by jeho dosavadní pracovní vztah měl i nadále trvat. Žalovanému bylo i známo z úřední činnosti, že dosavadní zaměstnavatel oznámil úřadu práce, že pracovní poměr žalobce u této společnosti byl ukončen dohodou právě ke dni 21. 6. 2023, tato informace byla v době rozhodování zapsána v Informačním systému cizinců, byť samotná kopie sdělení bývalého zaměstnavatele se do spisu dostala až po vydání napadeného rozhodnutí. Není tedy pravdou, že by žalobce žádnou dohodu neuzavřel. Žalovaný tedy neměl důvod pochybovat, že k ukončení pracovního poměru žalobce došlo dne 21. 6. 2023. Z toho je patrné, že doba 60 dnů po ukončení pracovního poměru (21. 6. 2023) uplynula dne 20. 8. 2023, žalobce tedy nebyl dne 29. 8. 2023 oprávněn změnu oznámit, neboť doba dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců již uplynula. 7. Nesouhlasil s tím, že by se na řízení uplatnila část druhá správního řádu, výslovně to vyloučil zákon č. 261/2021 Sb. s účinností od 2. 8. 2021. Sdělení o nesplnění podmínek sice je materiálně rozhodnutím, avšak formálně jím není, Nejvyšší správní soud dospěl v usnesení č.j. 8 Azs 56/2021-41 k závěru, že se jedná o deklaratorní rozhodnutí ve smyslu § 65 s.ř.s. 8. Ustanovení § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vylučuje použití obecné úpravy správního řádu o odstraňování vad podání, podle něj platí, že k oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odst. 7 a 8 tohoto ustanovení, se nepřihlíží. Správní orgán tak nemůže poukazovat na nedostatky podání, které zákon o pobytu cizinců považuje za neučiněné a nemá žádných právních následků. Rozhodující pak není to, zda žalovaný sdělil, že podmínky byly splněny, ale to, zda oznámení podmínky stanovené zákonem splňuje. 9. Dále poukázal na to, že podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců má žalovaný sdělit, zda byly naplněný podmínky, ve lhůtě 30 dnů, zákon o pobytu cizinců stanovuje oznamovateli stejnou minimální dobu pro doručení oznámení o změně. Zákonodárce tak nepočítal s tím, že by se o splnění podmínek mělo reálně rozhodovat, to by při povinnostech uvedených v § 45 odst. 2 a § 37 odst. 3 správního řádu žalovaný nemohl reálně stihnout. 10. V případě žalobce ani nebylo k čemu vyzývat a co odstraňovat, neboť jeho oznámení bylo žalovanému doručeno pozdě, po uplynutí lhůty stanovené v § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, negativní důsledky plynutí času nelze zhojit na základě žádné výzvy. 11. Na oznámení změny zaměstnavatele se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu, které obsahují též § 36 odst. 3 správního řádu, žalovaný tak nebyl povinen dát žalobci možnost seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí. Nebylo by to ani smysluplné, protože jediným podkladem bylo oznámení samotné, jehož obsah je žalobci znám. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Ve vyjádření ze dne 9. 1. 2024 žalovaný doplnil, že požádal společnost ČSAD LOGISTIK Ostrava a.s. o zaslání Dohody o rozvázání pracovního poměru se žalobcem ze dne 21. 6. 2023, kterou obdržel a zasílá jí soudu v příloze. Tvrdil, že dle této dohody se žalobce s uvedeným zaměstnavatelem dohodl o rozvázání pracovního poměru ke dni 21. 6. 2023, tedy 69 dnů před doručením oznámení, zaměstnanecká karta tedy již zanikla ke dni 20. 8. 2023 a žalobce nebyl oprávněn oznámit změnu dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. IV. Obsah správního spisu 13. Žalobce podal dne 29. 8. 2023 žalovanému oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele, a to ode dne 29. 9. 2023, k němuž přiložil pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem ze dne 7. 6. 2023, prohlášení zaměstnavatele o odborné způsobilosti cizince k výkonu požadovaného zaměstnání a potvrzení o zaměstnání společnosti ČSAD LOGISTIK Ostrava a.s. ze dne 21. 6. 2023, dle kterého byl žalobce u této společnosti zaměstnán od 30. 7. 2019 do 21. 6. 2023, tj. po dobu 3 let a 327 dnů, měl pracovní poměr na dobu neurčitou, vykonával práci řidič silničních motorových vozidel. 14. Sdělením o nesplnění podmínek ze dne 25. 10. 2023 žalovaný dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců sdělil, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání na pracovním místě Řidiči tahačů u zaměstnavatele DELTA LOGISTICS S.R.O. Poukázal na ust. § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, dle kterého držitel zaměstnanecké karty není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst. 1 téhož zákona. Z úřední činnosti mu bylo známo, že žalobci byla zaměstnanecká karta vydána s platností do 29. 7. 2023. Důvodem nesplnění podmínek dle § 42g odst. 7 bylo to, že dle předloženého dokladu o ukončení dosavadního pracovněprávního vztahu tento vztah skončil již ke dni 21. 6. 2023, tedy 69 dnů před doručením tohoto oznámení, zaměstnanecká karta tedy již zanikla, neboť 60-denní doba dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uplynula dne 20. 8. 2023 (který byl posledním dnem platnosti zaměstnanecké karty). Žalobce tedy nebyl oprávněn oznámit změnu dle § 42g odst. 7, neboť doba uvedená v § 63 odst. 1 již uplynula. Na oznámení se proto v souladu s