4 Azs 124/2023 — Nejvyšší správní soud

16 A 42/2024- 55 - text 22 16 A 42/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: D. B., nar. XX, státní příslušností Kosovská republika, bytem X, zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. OAM-50643-24/ZM-2023, MV-199755-6/OAM-2023, takto: I. Sdělení žalovaného ze dne 2. 9. 2024, č. j. OAM-50643-24/ZM-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo opakované sdělení o nesplnění podmínek, jímž bylo žalobci sděleno, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnávání žalobce u nového zaměstnavatele nebyly splněny. 2. V žalobě uvedl, že byl od 12. 9. 2022 držitelem povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání (zaměstnanecká karta). Dne 5. 6. 2023 od dosavadního zaměstnavatele obdržel oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době. V důsledku toho sháněl nové zaměstnání, kdy nalezl pracovní dělnickou pracovní pozici u zaměstnavatele Sendway s.r.o., číslo volného pracovního místa 26658520768. Dne 4. 7. 2023 podepsal pracovní smlouvu a dne 11. 7. 2023 oznámil změnu žalovanému. Žalobce byl až sdělením žalovaného ze dne 10. 8. 2023, po obecně formulovaném poučení, informován, že zmíněné volné pracovní místo v databázi Ministerstva práce a sociálních věcí neexistuje. Současně byl upozorněn, že platnost jeho zaměstnanecké karty ve smyslu § 63 odst. 2 cizineckého zákona zanikla uplynutím dne 4. 8. 2023. S tímto žalobce nesouhlasil, dne 17. 8. 2023 podal nové oznámení na jinou pracovní pozici u téhož zaměstnavatele, načež byl sdělením žalovaného ze dne 8. 9. 2023 informován, že nesplňuje zákonem stanovené podmínky, mj. z důvodu skončení platnosti jeho zaměstnanecké karty ke dni 4. 8. 2023. Následně podal žalobu proti sdělení žalovaného ze dne 10. 8. 2023. Namítal nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost vydaného rozhodnutí, ale také to, že v rozporu se svými zákonnými povinnostmi a judikaturou správních soudů neposkytl žalovaný žalobci žádný prostor k odstranění vad oznámení o změně zaměstnavatele, ani jinou formu součinnosti směrující k opravě, jakož též to, že nedostál poučovací povinnosti. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 7. 2024, č. j. 4 A 36/2023-62, rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2023 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Takto rozhodl z důvodu závažných chyb v odůvodnění rozhodnutí, které bylo vnitřně rozporné, a proto nepřezkoumatelné. Z tohoto důvodu se soud již dále nezabýval žalobní námitkou vztahující se k povinnosti žalovaného informovat podatele o odstranitelných vadách podání a poskytnout potřebnou součinnost k jejich odstranění. Soud však v bodě 30 a 31 tohoto rozsudku vyslovil svůj právní názor na tuto problematiku, a to včetně posouzení této povinnosti z hlediska směrnice 2011/98/EU. Dle soudu žalovaný pochybil, pokud v napadeném rozhodnutí žalobce nepoučil o možnosti bránit se správní žalobou. Po zrušení rozhodnutí žalovaného soudem podal žalobce obratem dne 2. 8. 2024 žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, a to v souladu se závěry vyplývajícími z rozsudku Městského soudu v Praze a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 6 Azs 319/2023 - 27. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí původně obsazované pracovní místo zaniklo (či bylo obsazeno) a bylo nezbytné jednat okamžitě, neuvedl žalobce v této žádosti pracovní místo nové s tím, že jej doloží ihned po výzvě žalovaného k odstranění vad podání. Ačkoliv byl žalovaný právním názorem soudu vázán, tento nerespektoval a vydal rovnou nové rozhodnutí. Dle žalobce tak žalovaný jednal možná i úmyslně, opět také absentovalo poučení žalobce o možnosti bránit se proti vydanému rozhodnutí správní žalobou. Rozhodnutí je dle žalobce nezákonné pro absenci výzvy k opravě podání, dále nebyl správně zjištěn skutkový stav věci. Pokud by žalobce byl řádně vyzván, vady podání by odstranil a doložil by informace k novému pracovnímu místu (původní volné pracovní místo zaniklo či bylo obsazeno), a to včetně pracovní smlouvy (tak, jak to žalobce doložil žalovanému i bez vyzvání dne 10. 9. 2024). Žalovaný nerespektoval názor vyslovený soudem a nedodržel ani základní zásady správního řízení. Nepoučil žalobce o všech vadách podání ani mu nestanovil lhůtu k doplnění. Rozhodnutí neobsahuje řádné poučení o možnosti podání opravného prostředku. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K námitce ohledně neexistence volného pracovního místa č. 26658520768 uvedl, že právní zástupce žalobce směšuje dvě různá řízení a namítá, že nebyl vyzván k odstranění vady, která ale již odstranit nejde. Odkázal na podání ze dne 10. 9. 2024, ve kterém v rámci žádosti o prodloužení ZK doložil pracovní smlouvu ze dne 2. 8. 2024 tentokrát u společnosti MADOKU-2020 s.r.o. na další nízkokvalifikovanou pozici pomocného pracovního obchodního provozu s místem výkonu práce v Praze. Původně požadované volné pracovní místo č. 26658520768 bylo sice ohlášeno příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR jako volné, avšak nikoliv jako místo, na němž mají být zaměstnáni držitelé zaměstnaneckých karet, proto se nemohlo stát součástí centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. K tomu žalovaný dále poukázal na § 37a odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), na § 37a odst. 2 téhož zákona a na § 37a odst. 4 zákona. Zákonem vyžadovaný souhlas se zařazením ohlašovaného volného pracovního místa dělníka v oblasti výstavby a údržby budov do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (ve smyslu § 37a odstavec 4 zákona), budoucí zaměstnavatel žalobce, společnost Sendway s.r.o., nedal. Proto se toto místo nemohlo stát součástí evidence míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, ale stalo se součástí evidence volných míst dle § 37 zákona o zaměstnanosti. Tato místa jsou sice obsaditelná cizincem, ale pouze na základě pracovního povolení (viz § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ve spojení s § 86 s odkazem a § 37 téhož zákona). Podmínkou oznámení změny zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců je, že oznamovatel bude pracovat na některé z volných pracovních pozic, které jsou součástí ohlášeného pracovního místa, které samo o sobě je součástí centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Jinou alternativu zákon o pobytu cizinců nepřipouští. Jako důkaz žalovaný zaslal printscreen výsledku vyhledávání v centrální evidenci volných pracovních míst z něhož je patrné, že volné pracovní místo č. 26658520768 v ní neexistuje. Dále doložil printscreen s názvem: „Místo není pro ZK“, místa č. „2800360767“ z evidence všech volných pracovních místa, kde je v rubrice „POČET MÍST PRO ZM A MK REZERVOVANÝCH / VOLNÝCH“ uvedeno: „Nevyplněno“, což znamená, že toto místo není zaměstnavatelem určeno pro držitele zaměstnaneckých či modrých karet. Dále žalovaný zaslal přílohu s názvem „Volné místo Sendway pro ZK_pro srovnání“, ze které je zřejmé, jak vypadá jiné volné pracovní místo ohlášené společností Sendway s.r.o. v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, ve kterém je v rubrice: „Souhlas se zaměstnáním cizinců“ uvedeno „ANO“, a rubrice: „Souhlas pro zaměstnanecké karty“ „ANO“. Dle žalovaného žalobce do oznámení změny zaměstnavatele neuvedl pracovní místo, jehož součástí by byla volná pracovní pozice, která by byla součástí centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, nebyla tak splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro změnu zaměstnavatele uvedená v § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců a proto, žalovaný nemohl postupovat jinak, než sdělit žalobci, že nesplňuje tuto podmínku pro změnu zaměstnavatele. 4. Dále žalovaný sdělil, že napadené sdělení o opětovném nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele bylo vydáno dne 2. 9. 2024, avšak až z žaloby, resp. z podání ze dne 10. 9. 2024, se žalovaný dozvěděl, že žalobce, kterému zanikla zaměstnanecká karta již dne 4. 8. 2023, požaduje změnu zaměstnavatele – společnost MADOKU-2020 s.r.o. Ve formuláři oznámení změny zaměstnavatele je pod bodem 3 uvedeno: „Číselné označení pracovního místa v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty“. Tento text bodu 3 má i nejrůznější jazykové mutace (angličtina, ruština atd.). Žalobce vyplnil do formuláře číslo pracovní pozice, která není součástí evidence. Žalobce podal oznámení změny zaměst