— Nejvyšší správní soud

2 A 11/2002- 227 - text  2 A 11/2002 – OL- 227 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: M. n. d., a. s., zast. advokátem JUDr. Josefem Novotným, se sídlem Americká 20, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Joštova 8, Brno, za účasti společností 1. R. E. A., společnost založená a existující podle práva Spolkové republiky Německo, a 2. R. G. I. B. V., společnost založená a existující podle práva Nizozemí, obě právně zastoupeny JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M.,Ph.D., AK Kocián Šolc Balaštík, se sídlem Jungmannova 24 , 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 4. 2002, č. j. R 13/2002, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . III. Osoby zúčastněné na řízení č. 1 a 2 n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Přístup k soudu Žalobou podanou u Vrchního soudu v Olomouci dne 10. 5. 2002, převzatou Nejvyšším správním soudem k dokončení dle ustanovení § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce M n d., a. s., se sídlem H, Ú 807/6, právního nástupce původního žalobce M n d, a. s., se sídlem H, Ú 807/6 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 4. 2002, č. j. R 13/2002, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ze dne 22. 3. 2002, č. j. S 25 A/02-1002/02, přičemž se žalobce domáhá podanou žalobou zrušení i tohoto na druhém místě uvedeného prvostupňového rozhodnutí. S ohledem na novou právní úpravu soudního přezkumu správních rozhodnutí věc na Nejvyšší správní soud přešla podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu v Olomouci. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle § 130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. To ovšem také znamená, že kompetenční výluka dle § 248 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2002 se zde neuplatní, ale nastupuje režim § 65 odst. 2 s. ř. s., podle něhož žalobci aktivní legitimace k podání žaloby přísluší, a proto i Nejvyšší správní soud žalobu projednal. Odpadá tedy námitka odepření práva na soudní ochranu žalovaným. II. Rozhodnutí správního orgánu vydané v prvním stupni Prvostupňovým rozhodnutím nebylo žalobci přiznáno postavení účastníka řízení č. j. S 25/02 zahájeného na základě návrhu společnosti R. G. AG, se sídlem K. 49, 44137 D., SRN, ve věci povolení spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Navrhovatel R. G. A., žádal o povolení spojení soutěžitelů, ke kterému dochází ve smyslu § 12 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“), a to na základě „Smlouvy o koupi akcií“ ze dne 29. 1. 2002 mezi společností R. jako kupujícím a Fondem národního majetku České republiky jako prodávajícím, v jejímž důsledku získá R. akcie společnosti T., a. s., J. p., a. s., S. p., a. s., S.p., a. s., S. p., a. s., Z. p., a. s., V. p., a. s., J. p., a. s. a P. p., a. s. Žalobce podal svoji žádost o přiznání postavení účastníka řízení ve smyslu § 21 odst. 1 zákona v rámci správního řízení č. j. S 25/02, tuto žádost odůvodnil zejména obavou z podstatného dotčení práv společnosti M. n. d., a. s., jako soutěžitele na trhu zemního plynu a uskladňování zemního plynu, plynoucího z rozhodnutí Úřadu. Úřad vyhodnotil, že pro účely správního řízení ve věci povolení spojení soutěžitelů platí speciální definice účastníka řízení uvedená v § 21 odst. 1 zákona, dle které je účastníkem řízení ten, o jehož právech nebo povinnostech stanovených zákonem má být v řízení rozhodnuto. Úřad dále může přiznat postavení účastníka řízení i osobě, jejíž práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím Úřadu vydaným podle zákona podstatně dotčeny. Tato speciální úprava definuje na rozdíl od obecné úpravy ve správním řádu účastníka řízení zužujícím způsobem. Účastníkem je tak v řízeních o povolení spojení soutěžitelů zejména navrhovatel, definovaný v ust. § 15 zákona, neboť především o jeho právech a povinnostech je v takovém řízení rozhodováno. Ostatní soutěžitelé, tedy i konkurenti, jsou chráněni nepřímo rozhodnutími Úřadu, kterými zajišťuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu narušení ve smyslu § 1 odst. 1 zákona. Věta druhá ustanovení § 21 odst. 1 zákona dává Úřadu možnost přiznat postavení účastníka řízení i třetím osobám, jejichž práva a povinnosti mohou být rozhodnutím Úřadu podstatně dotčena. Aplikace tohoto fakultativního ustanovení je určena především na situace, kdy ochrana uvedených práv a povinností třetích osob nemůže být zajištěna prostřednictvím meritorních rozhodnutí Úřadu, ani prostřednictvím zohlednění jejich námitek či připomínek, které mohou Úřadu předložit. K tomu slouží i oznámení každého návrhu na povolení spojení v Obchodním věstníku ve smyslu § 16 odst. 1 zákona. Úřad vyslovil, že společnost M. n. d., a. s., jako jeden z konkurentů spojovaných soutěžitelů pociťující ohrožení konkurenčního prostředí v důsledku posuzovaného spojení, nesplňuje podmínky definice účastníka řízení dle § 21 odst. 1 věta první zákona a ani by nebylo důvodné, v souladu se smyslem téhož § 21 odst. 1 věta druhá zákona a rovněž tak s ohledem na efektivnost a hospodárnost vedeného správního řízení, postavení účastníka společnosti M. n. d., a. s., přiznat. Případná dotčená práva a povinnosti společnosti M. n. d., a. s., v oblasti hospodářské soutěže jsou dostatečně ošetřena tím, že veškeré námitky uplatněné v žádosti o přiznání postavení účastníka řízení, jakož i případné další připomínky, budou řádně posouzeny a zohledněny před vydáním rozhodnutí ve věci. III. Rozhodnutí správního orgánu vydané ve druhém stupni Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zamítl rozklad podaný společností M. n. d., a. s., a rozkladem napadené rozhodnutí Úřadu ze dne 22. 3. 2002, č. j. S 25 A/02-1002/02 potvrdil. Námitku účastenství vyhodnotil tak, že úprava dle § 21 odst. 1 zákona se odlišuje od ust. § 14 odst. 1 správního řádu, kdy se „třetí osoba“, jíž nesvědčí účastenství dle ust. § 21 odst. 1 věta první zákona, stává účastníkem řízení podle věty druhé téhož ustanovené až nabytím právní moci rozhodnutí o přiznání postavení účastníka. Do té doby nedisponuje právním postavením účastníka řízení. Nebyla-li tedy společnost žalobce v době před vydáním napadeného rozhodnutí účastníkem řízení, nenáleželo jí právo ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 správního řádu. Ačkoli byla v Obchodním věstníku dne 27. 2. 2002 pod číslem 0902 uveřejněna informace o navrhovaném spojení soutěžitelů ve smyslu § 15 zákona s tím, že případné připomínky je třeba zaslat Úřadu k č. j. S 25/02 do 5 dnů od zveřejnění tohoto oznámení, žalobce na toto oznámení žádným způsobem nereagoval. Ačkoli privatizace plynárenských distribučních společností byla výrazně medializována, společnost M. n. d., a. s., nevznesla jakékoliv námitky k probíhajícímu správnímu řízení. V průběhu správního řízení si proto Úřad vyžádal podklady a informace pro zjištění skutečného stavu věci od řady soutěžitelů působících v oblasti přepravy, uskladňování a distribuce zemního plynu a obchodu se zemním plynem, na jejichž činnost by navrhované spojení mohlo mít vliv. Dopisem ze dne 7. 3. 2002 pod sp. zn. S 25/02-834/02 Úřad sám vyzval mimo jiné i žalobce, aby poskytl své stanovisko na možné dopady z předmětného spojení na hospodářskou soutěž, zejména pak na předpokládaný vývoj konkurence v oblasti, ve které je potencionálním konkurentem spojujících se soutěžitelů. Teprve k této výzvě Úřadu zaslala společnost M. n. d., a. s., dne 12. 3. 2002 své stanovisko k možným dopadům spojení soutěžitelů na hospodářskou soutěž. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že Úřad dostál své povinnosti umožnit účinné hájení práv žalobce z vlastní iniciativy ještě před podáním žádosti o přiznání postavení účastníka řízení a v tomto svém přístupu pokračoval i po rozhodnutí o nepřiznání postavení účastníka řízení, když ze spisu vyplývá, že zástupce žalobce byl na den 10. 4. 2002 předvolán k podání svědecké výpovědi. K námitce společnosti M. n. d., a. s., o nedostatečném zabývání se věcnými okolnostmi správního řízení je konstatováno, že veškeré relevantní skutečnosti byly hodnoceny v rámci rozhodování o meritu věci, kdežto zde projednávané rozhodnutí je povahy procesní. IV. Žaloba Žalobce poukazuje v žalobě na to, že řízení podle § 21 odst. 1 věta druhá zákona je samostatným řízením podle § 1 odst. 1 správního řádu, v němž se me