— Nejvyšší správní soud

13 Kss 3/2017- 77 - text 13 Kss 3/2017 - 88 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, Mgr. Dagmar Jersákové, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci kárné navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3, Liberec, proti kárně obviněné: JUDr. L. Z., předsedkyně senátu Okresního soudu v Liberci, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 7. 4. 2017, při ústním jednání konaném dne 7. 6. 2017, t a k t o : JUDr. L. Z., nar. X, soudkyně Okresního soudu v Liberci, se podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., u z n á v á v i n n o u , ž e jako soudkyně Okresního soudu v Liberci ve věci obžalovaného P. B., nar. dne X, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 16/2016, nezajistila, aby bylo o dalším trvání vazby obžalovaného rozhodnuto ve lhůtě dle § 72 odst. 1 a 3 trestního řádu, která uplynula dne 18. 5. 2016, a následně dne 19. 5. 2016 vyhotovila usnesení č. j. 3 T 16/2016 – 1896 o ponechání obžalovaného ve vazbě, které označila datem 18. 5. 2016, a dala pokyn k jeho rozeslání namísto toho, aby obžalovaného z vazby neprodleně propustila, jak ukládá § 72 odst. 1 a 3 trestního řádu, přičemž obžalovaný pobýval nezákonně ve vazbě do 26. 5. 2016, 14.40 hod., tj. déle než 7 dní, t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l a povinnosti soudce, narušila důstojnost soudcovské funkce a ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, t í m s p á c h a l a kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a za to s e jí u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. k á r n é o p a t ř e n í s n í ž e n í p l a t u o 25 % n a d o b u 1 r o k u . O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu Předsedkyně Okresního soudu v Liberci jakožto oprávněná kárná navrhovatelka podala návrh na zahájení kárného řízení proti trestní soudkyni daného soudu JUDr. L. Z., přičemž kárné provinění spatřovala v tom, že kárně obviněná soudkyně v jí přidělené věci sp. zn. 3 T 16/2016 nerozhodla včas, tj. nejpozději do 18. 5. 2016, podle § 72 odst. 1 a 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), o ponechání obžalovaného P. B. ve vazbě či o jeho propuštění a až dne 19. 5. 2016, po telefonickém dotazu obhájkyně obžalovaného, zda o trvání vazby bylo rozhodnuto, vyhotovila namísto příkazu k propuštění antedatované usnesení o ponechání obžalovaného ve vazbě, označené jako usnesení ze dne 18. 5. 2016, č. j. 3 T 16/2016 - 1896. Tím obžalovanému způsobila újmu nezákonnou vazbou trvající od dne 19. 5. 2016 do dne 26. 5. 2016, kdy byl obžalovaný na základě příkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci propuštěn na svobodu. Z příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 9. 2016, č. j. 0 Nt 744/2016 – 10, k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků (doručeného Okresnímu soudu v Liberci dne 19. 10. 2016 – pozn. NSS) se kárná navrhovatelka dozvěděla o daném skutku kárně obviněné, jakož i o tom, že jsou v této věci konány úkony v trestním řízení. Dne 22. 3. 2017 pak bylo kárné navrhovatelce dle jejího vyjádření doručeno opatření Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Ústí nad Labem, 4. oddělení, ze dne 10. 3. 2017, č. j. NCOZ-3220-55/TČ-2016-417404, o odevzdání uvedené věci dle § 159a odst. 1 písm. b) trestního řádu ke kárnému projednání. S ohledem na zjištění policejního orgánu má kárná navrhovatelka za to, že kárně obviněná soudkyně tím, že nedodržela lhůtu stanovenou v § 72 trestního řádu, když v tříměsíční lhůtě od právní moci posledního rozhodnutí o vazbě obžalovaného (usnesení ze dne 18. 2. 2016, č. j. 3 T 16/2016 – 1835), jež nastala dne 18. 2. 2016, nezajistila, aby bylo o vazbě řádně rozhodnuto, porušila § 79 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), neboť nerespektovala zákon, jímž byla vázána, a rovněž porušila povinnost stanovenou v § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích vykonávat svou funkci svědomitě. Dále pak tím, že vydala až dne 19. 5. 2016 rozhodnutí o prodloužení vazby s datem 18. 5. 2016, namísto toho, aby obžalovaného z vazby neprodleně propustila, porušila povinnost rovněž stanovenou v § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, jakož i povinnost dle § 80 odst. 2 písm. b) zákona o soudech a soudcích chovat se tak, aby nezavdala příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce. Dle kárné navrhovatelky se tak kárně obviněná soudkyně svým zaviněným jednáním dopustila kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Kárná navrhovatelka dále uvádí, že o věci s kárně obviněnou hovořila, JUDr. Z. si dle jejího hodnocení své pochybení uvědomuje a lituje situace, která jejím opomenutím nastala. Ve snaze ji vyřešit zvolila zcela chybný postup a jak kárná navrhovatelka, tak kárně obviněná jsou přesvědčeny, že se nic takového již v budoucnu nebude opakovat. Kárná navrhovatelka zdůraznila, že se jedná o začínající soudkyni, která v době vytýkaného skutku vykonávala svou funkci krátce přes rok. Kárně obviněná přitom převzala uvolněné a objemné soudní oddělení, byla tudíž pod značným časovým tlakem, což se nepochybně projevilo na jejím postupu ve věci. Pracovní nasazení JUDr. Z. je odpovídající, vyřizuje značné množství věcí, dle kárné navrhovatelky proto opomenutí uplynutí vazební lhůty vyplynulo z velkého pracovního vytížení a její navazující jednání kárná navrhovatelka považuje za zkratkovitou reakci a exces. K práci kárně obviněné nemá kárná navrhovatelka výhrady, dotyčná soudkyně má vytížené jednací dny, rozhodnutí vypracovává ve stanovených lhůtách a o prodloužení lhůt pro vyhotovení rozhodnutí žádá zcela výjimečně. Nikdy dříve jí nebyla udělena výtka, ani nemuselo být se soudkyní nic v jejím chování či práci projednáváno. S ohledem na osobu kárně obviněné, jakož i na to, že byla podrobena několikaměsíčnímu vyšetřování a úkonům v trestním řízení s podstatnými dopady do její osobní sféry a tedy byla vystavena značné psychické zátěži, předsedkyně soudu navrhla, aby kárně obviněné bylo uloženo kárné opatření nanejvýš ve formě důtky, případně i samotné projednání věci kárným senátem by s ohledem na zmiňované okolnosti mohlo splnit požadovaný účel a mohlo by se tedy jevit jako dostačující. Kárně obviněná soudkyně se ke kárnému návrhu písemně nevyjádřila. II. Ústní jednání, dokazování Kárná navrhovatelka při ústním jednání v podrobnostech odkázala na písemné znění návrhu a dodala, že ačkoliv nelze velice závažné jednání kárně obviněné soudkyně ignorovat nebo bagatelizovat, není kárná navrhovatelka toho názoru, že by věc měla být řešena trestněprávně, neboť jde o specifické problémy doprovázející justiční praxi, která má samostatné mechanismy, jak se vypořádat s pochybením tohoto druhu. Z tohoto důvodu se navrhovatelka nepřipojila k návrhu na přerušení řízení a postoupení věci orgánům činným v trestním řízení. Zdůraznila také, že při formulování kárného návrhu hodnotila nejen negativa, ale i polehčující okolnosti na straně kárně obviněné. Ty spatřovala v situaci kárně obviněné, která je v pozici začínající trestní soudkyně, soustavně a cíleně se nepřipravovala na trestní, ale civilní úsek soudnictví a při jejím nástupu přebírala zhruba sto věcí, které již byly určitého stáří, nešlo tudíž pouze o nový nápad. Proto pracovala pod určitým stresem a ve ztížených podmínkách. V osobní rovině se pak kárně obviněná chovala vůči státu velmi korektně, např. se nenechala jmenovat soudkyní v době, kdy zjistila, že očekává příchod dalšího potomka. Vědoma si kritické personální situace na soudě vyčkala na další termín a následně nežádala zkrácení úvazku. Z toho dle kárné navrhovatelky vyplývá zodpovědný přístup kárně obviněné k výkonu soudcovské funkce. Samotné rozhodnutí vydat písemné vyhotovení usnesení o prodloužení vazby den po uplynutí lhůty kárně obviněná učinila skutečně v rychlosti, jelikož měla v době, kdy se dozvěděla o problému s vazbou, jednací den, což se pravděpodobně podepsalo na volbě řešení nastalé situace. Na jejím rozhodnutí se dle kárné navrhovatelky také podepsala příprava na praxi na civilním úseku soudu, neboť v civilních věcech je standardní, že jsou vydávána rozhodnutí od stolu a písemná vyhotovení se na kancelář donesou až druhý den. Dle názoru kárné navrhovatelky si kárně obviněná neuvědomila, že ve vazebním řízení je situace naprosto odlišná. Pokud jde o okolnosti vyšetřování skutku kárně obviněné, považovala kárná navrhovatelka postup policejního orgánu za velmi důrazný, jelikož proh