Novela Občanský soudní řád od 1973-07-01: co se mění

§ 52 Pořádkové opatření (1) Jestliže V případě, že se předvolaný opětovně bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného poučil. (2) O předvedení požádá soud příslušný orgán Veřejné bezpečnosti; jde-li o nezletilého, požádá soud tento orgán o předvedení jen tehdy, nelze-li předvedení zajistit jinak. O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá soud jejich náčelníka. (3) Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn.

§ 69 Řízení o smíření manželů určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů Účelem smírčího řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro tento smír.

§ 99 Průběh řízení (1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. O smír se má soud vždy pokusit. (2) Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy nebo zájmem společnosti. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. (3) Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

§ 100 Průběh řízení (1) Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně a aby řízení působilo výchovně. (2) V řízení o rozvod vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření.

§ 101 (1) Účastníci jsou povinni přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení zejména tím, že pravdivě a úplně vylíčí všechny potřebné skutečnosti, označí důkazní prostředky a že dbají pokynů soudu. (2) Soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, je možno úkon provést v jeho nepřítomnosti. (3) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.

§ 127 (1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit písemným posudkem znalce. (2) Znalecký posudek je možno také dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. (3) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba. (4) Místo posudku znalce lze použít potvrzení nebo odborné vyjádření příslušného orgánu, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti.

§ 145 Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření, opatření a zajištění důkazů a řízení o smíření manželů. důkazů.

§ 152 Rozsudek (1) Rozsudkem rozhoduje senát soud o věci samé. (2) Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.

§ 153 (1) Soud rozhoduje na základě skutečného stavu věci. (2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže to odpovídá právnímu z právního předpisu anebo jestliže rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

§ 156 (1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. (2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu tří dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 se v tomto případě nepoužije. (3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.

§ 166 Usnesení Soud doplní i bez návrhu rozsudek, dokud není (1) Nerozhodl-li soud v právní moci, jestliže v něm nerozhodl rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti. vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. (2) Doplnění učiní soud doplňujícím rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. (3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.

§ 172 Platební rozkaz (1) Na návrh organizace, která Předseda senátu může vydat bez slyšení odpůrce platební rozkaz, požádá-li o to navrhovatel, který uplatňuje právo na zaplacení peněžité částky nepřevyšující 1000 5000 Kčs nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih státního tuzemského peněžního ústavu, může předseda senátu vydat bez slyšení odpůrce platební rozkaz, kterým uloží odpůrci, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkaze odpůrci uloží, aby navrhovateli do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor. odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. (2) Platební rozkaz nelze vydat a) jde-li o věc pracovní; věc, ve které má jednat a rozhodovat senát; b) není-li znám pobyt odpůrce nebo kdyby měl být platební rozkaz doručen do ciziny; c) není-li k návrhu přiložen doklad o tom, že odpůrce byl o zaplacení upomenut. (3) Nevydá-li předseda senátu platební rozkaz, nařídí jednání.

§ 185 Řízení o způsobilosti k právním úkonům O zrušení osvojení platí přiměřeně ustanovení § 182 181 až 185. 184. Návrh však může podat i osvojenec.

§ 202 (1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž a) se upravuje vedení řízení; b) byl k řízení přibrán další účastník; c) bylo zahájeno řízení bez návrhu; d) bylo vráceno podání k opravě; e) bylo prominuto zmeškání lhůty; f) byla připuštěna změna návrhu nebo vzetí návrhu zpět; g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3. 3; h) byl schválen smír. (2) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 206 Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět (1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. (2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem, základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. (3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o její splatnosti nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.

§ 210 Řízení u odvolacího soudu (1) Nejde-li o případ uvedený v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. (2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel dovolává, a provede i jiná podobná šetření. (3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc odvolacímu soudu.

§ 212 (1) Odvolací soud přezkoumá celé napadené rozhodnutí; nezabývá projedná věc v mezích, ve kterých se však těmi výroky, které již nabyly právní moci. odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu, b) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen, c) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků, d) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. (2) K vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud jen tehdy, jestliže potud, pokud mohly mít vliv na rozhodnutí. (2) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. (3) Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak. (4) Účastníci mohou odvolací návrhy i odvolací důvody bez dalšího měnit; souhlasu soudu není třeba. měnit.

§ 214 (1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání. (2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže a) se zamítá odvolání podle § 218; b) se zastavuje nebo přerušuje řízení; c) odvolání směřuje proti usnesení; d) jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům nebo o prohlášení za mrtvého; e) se zrušuje rozhodnutí podle § 221 odst. 1; f) odvolání se týká toliko nákladů řízení, příslušenství pohledávky nebo její splatnosti anebo předběžné vykonatelnosti rozsudku. rozsudku; g) odvolání směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen o výživě nezletilého dítěte.

§ 252 (1) Příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí je obecný soud povinného. (2) Nemá-li povinný obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný obecný soud dlužníka povinného. (3) Týká-li se výkon rozhodnutí nemovitosti, je však vždy příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost. (4) Jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítěte, je k nařízení a provedení výkonu vždy příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště. Příslušný soud může ze závažných důvodů přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud.

§ 274 Použití ustanovení o výkonu rozhodnutí Ustanovení § 251 až 271 se použije i na výkon b) vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek; c) vykonatelných rozhodnutí komisí pro pracovní spory a smírů jimi schválených; d) vykonatelných rozhodnutí státních notářství a dohod jimi schválených; e) vykonatelných rozhodnutí hospodářské arbitráže, pokud ukládají povinnost občanům; občanům, anebo socialistickým organizacím ve prospěch občanů; f) vykonatelných rozhodnutí orgánů státní správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených orgány státní správy; g) vykonatelných rozhodnutí a výkazů nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení; h) jiných vykonatelných rozhodnutí a schválených smírů, jejichž soudní výkon připouští zákon.

§ 284 (1) Plátce mzdy přestane provádět srážky, jakmile je pohledávka oprávněného uspokojena (§ 276). (2) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Totéž platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému uloženo zaplatit peněžitou částku ve splátkách. (3) Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tu část běžného výživného, která představuje zvýšení; tato část všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.

§ 345 Odebrání věci (1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, postará se předseda senátu o výkon rozhodnutí tím, že dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji oprávněnému. (2) Jestliže je k užívání odebírané věci třeba listiny, odebere se i tato listina povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která byla povinnému odebrána. (3) Nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při odebrání věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání věci nebude provedeno, nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho zástupce. Vykonavatel provádějící odebrání věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce místního národního výboru. (4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup.

§ 347 Rozdělení společné věci (1) Nepodaří-li se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve předseda senátu oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného. (2) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů uvedených v první a až čtvrté hlavě této části.

§ 374 Zrušovací ustanovení (1) Ministerstvo spravedlnosti může stanovit, že jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu mohou vykonávat právní čekatelé nebo administrativní pracovníci; může také stanovit, ve kterých případech jsou pracovníci soudu oprávněni ověřit pravost podpisu na listinách a správnost opisů listin. (2) Předseda senátu, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených právním čekatelům nebo administrativním pracovníkům, a to buď vůbec, nebo v jednotlivých případech. (3) Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal právní čekatel nebo pověřený administrativní pracovník, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.