Novela Občanský soudní řád od 1993-09-01: co se mění

§ 11 (1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Příslušnost se určuje podle okolností, Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení, a trvá až do jeho skončení. zahájení. (2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. (3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

§ 24 b) na základě plné moci Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.

§ 26 (1) Odborová nebo družstevní organizace může v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem. (2) Převezme-li tato organizace zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo pracovníků, aby za zastoupeného jejím jménem jednal. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí ve věcech obchodních.

§ 36b (1) V obchodních věcech jedná a rozhoduje krajský soud jako soud prvého stupně v senátu, jde-li o spory a) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, b) ze vztahů, které vznikají v souvislosti s prodejem podniku nebo jeho části, c) z právních vztahů upravených předpisy o ochraně hospodářské soutěže a o nekalé soutěži, d) z práv k předmětům průmyslového vlastnictví, e) týkající se námořních lodí, námořní plavby a právních vztahů s tím spojených, f) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy, g) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, u nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou úmluvou účastníků. (2) V ostatních obchodních věcech jedná a rozhoduje v řízení před krajským soudem samosoudce. To platí i o vydávání směnečných (šekových) platebních rozkazů a o rozhodování ve věcech uvedených v § 200e.

§ 42 (1) Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky. Telegraficky učiněné podání obsahující návrh ve věci samé je třeba písemně nebo ústně Ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů. je možno podání učinit, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření otcovství, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných. (2) Každý okresní soud je povinen sepsat podání do protokolu a postoupit je bez průtahu příslušnému soudu. Takové podání má tytéž účinky, jakoby se stalo přímo u příslušného soudu. (3) Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to soud, je účastník povinen předložit mu originál i jiných podání učiněných telefaxem. (4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, tak aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.

§ 48 (1) Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme. (2) Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o něm nedozvěděl. (3) Písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek; to platí přiměřeně i pro doručování písemností určených komerčnímu právníkovi. (3) (4) Písemnosti určené notáři mohou být doručovány také notářským koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u notáře pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.

§ 51 Předvolání a předvádění Předvolání k soudu se děje zpravidla písemně a v naléhavých případech i telegraficky telegraficky, telefonicky nebo telefonicky. telefaxem. Předvolat lze i ústně při jednání, u něhož je předvolaný přítomen.

§ 53 Pořádkové opatření (1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a 295, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 2000 Kčs, a jde-li o nesplnění povinností uvedených v § 294 a 295, do výše 5000 Kčs. 50 000 Kč. (2) Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena. (3) Pořádkové pokuty připadají státu.

§ 79 Zahájení řízení (1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh má musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) 4) obsahovat jméno, zaměstnání povolání a bydliště účastníků, účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby), popřípadě též jejich zástupců, pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něho něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v obchodním rejstříku. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. (2) Navrhovatel je povinen k návrhu připojit listinné důkazy, jichž se dovolává. (3) Návrh na zahájení řízení soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. Navrhovatel může v obchodních věcech obeznámit odpůrce s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu návrhu doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.

§ 87 Vedle obecného soudu odpůrce je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu a) má odpůrce své stálé pracoviště; b) došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody; c) je umístěna organizační složka právnické osoby, která je odpůrcem, týká-li se spor této složky; d) je sídlo české právnické osoby, která uplatňuje práva vzniklá při plnění jejích úkolů, pokud nejde o práva z pracovního poměru; e) je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky nebo šeku, f) je sídlo burzy, jde-li o spor z burzovního obchodu.

§ 104 (1) Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány. (2) Má-li soud, na který se účastník obrátil, za to, že není věcně příslušný, vysloví svou nepříslušnost a rozhodne, kterému soudu věcně příslušnému věc po právní moci tohoto usnesení postoupí. Byla-li takto postoupena věc okresním soudem soudu krajskému, může krajský soud vrátit věc soudu okresnímu, jestliže věcná příslušnost nebyla předtím vyřešena usnesením odvolacího soudu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány. (3) Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

§ 114 Příprava jednání (1) Jednání připraví předseda senátu tak, aby bylo možno rozhodnout o věci zpravidla při jediném jednání. (2) Za tím účelem předseda senátu a) zpravidla zjistí stanovisko odpůrce a pokusí se popřípadě předběžně o smírné vyřízení případu. V obchodních věcech může Může též odpůrci uložit, aby se ve věci vyjádřil písemně a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává; b) zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení, a dbá o odstranění nedostatků a neúplností v návrzích účastníků; c) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu; d) činí jiná vhodná opatření.

§ 120 Důkazní povinnost (1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud dbá o to, aby skutečný stav věci byl zjištěn co nejúplněji. Rozhoduje, rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. (2) Ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, jakož i v řízení o povolení uzavřít manželství, v řízení o určení a popření otcovství, v řízení o osvojení, v řízení ve věcech obchodního rejstříku a v řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev (§ 200e) je třeba provést, a provede soud povinen provést i jiné důkazy, důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než jsou byly účastníky navrhovány. Jestliže tvrzení účastníků (3) Nejde-li o skutečnostech jsou shodná, řízení uvedená v odstavci 2, může se soud omezit při provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu na tato nesporná tvrzení. (2) Účastníci jsou povinni označit důkazy, jimiž lze objasnit skutečný stav věci; neučiní-li tak, rozhodne vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud na podkladě ostatních provedených důkazů. při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. (4) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

§ 153 (1) Soud rozhoduje na základě skutečného zjištěného skutkového stavu věci. (2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

§ 156 (1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. (2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu tří deseti kalendářních dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 se v tomto případě nepoužije. (3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.

§ 157 (1) V písemném vyhotovení rozsudku se po slovech „Jménem republiky“ uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast prokurátora, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o odvolání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. (2) V odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil. (3) V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu. (4) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

§ 158 (1) Písemné vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Nemůže-li je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce, jiný pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení poznamená. (2) Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. rukou, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů.

§ 168 (1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům. (2) Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.

§ 172 Platební rozkaz (1) Předseda senátu může i bez výslovné žádosti navrhovatele a bez slyšení odpůrce vydat platební rozkaz, je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno právo na zaplacení peněžité částky nepřevyšující 20 000 Kčs, ve věcech obchodních nepřevyšující 100 000 Kčs nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkazu odpůrci uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. (2) Platební rozkaz nelze vydat a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát; b) není-li znám pobyt odpůrce nebo kdyby měl být platební rozkaz doručen do ciziny; (3) Nevydá-li předseda senátu platební rozkaz, nařídí jednání.

§ 178 (1) Soud vede rodiče, popřípadě opatrovníky nezletilých, k řádnému plnění povinností při péči o nezletilého. Vyřizuje podněty a upozornění občanů a právnických osob stran výchovy nezletilého a činí vhodná opatření. (2) O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud zpravidla zjistí názor orgánu péče o děti, děti a orgánu obce, popřípadě i jednotlivých občanů, kteří které jsou obeznámeni obeznámeny s poměry. Jestliže to je vhodné, vyslechne o nich i nezletilého.

§ 200d (1) Obchodní rejstřík vede okresní soud v sídle krajského soudu (dále jen „rejstříkový soud“) pro podnikatele, kteří mají své sídlo v obvodu tohoto krajského soudu. Nemají-li své sídlo, je příslušný soud podle místa podnikání; nemá-li podnikatel ani místo podnikání, je k vedení obchodního rejstříku příslušný soud podle místa bydliště podnikatele. (2) Zákon České národní rady a zákon Slovenské národní rady stanoví, který okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud v sídle krajského soudu je rejstříkovým soudem. (3) Obchodní rejstřík pro zahraniční osobu (§ 21 odst. 2 obch. zák.) vede soud, v jehož obvodu je umístěn její podnik nebo jeho organizační složka (§ 21 odst. 3 obch. zák.). (4) Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, soud až dosud příslušný rozhodne o přenesení své příslušnosti na soud nově příslušný; nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud. Po doručení sdělení nově příslušného rejstříkového soudu o zápisu podnikatele do obchodního rejstříku soud dříve příslušný zápis v obchodním rejstříku vymaže.

§ 200f Řízení ve věcech voličských seznamů Jestliže příslušný orgán státní správy sám neodstraní chyby či nedostatky v seznamech voličů do zákonodárných sborů Poslanecké sněmovny, Senátu nebo do orgánů místní samosprávy, zastupitelstev územních samosprávných celků, může se občan tím dotčený obrátit na soud příslušný podle volebního okrsku, s návrhem na vydání rozhodnutí o provedení opravy nebo doplnění seznamu.

§ 202 (1) Odvolání není přípustné proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b) nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci. (2) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž a) se upravuje vedení řízení; b) byl k řízení přibrán další účastník; c) bylo zahájeno řízení bez návrhu; d) bylo vráceno podání k opravě; e) bylo prominuto zmeškání lhůty; f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu; g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3; h) byl schválen smír; i) bylo rozhodnuto o návrhu občana na provedení opravy nebo doplnění voličského seznamu. (2) (3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 205 (1) V odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. (2) V odvolání je možno uvést nové skutečnosti a důkazy.

§ 207 Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět (1) Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení rozhodnutí. (2) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět. zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

§ 214 (1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání. (2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže a) se odmítá odvolání podle § 218; b) se zastavuje nebo přerušuje řízení; c) odvolání směřuje proti usnesení; d) jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům, o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo o prohlášení za mrtvého; e) se zrušuje rozhodnutí podle § 221 odst. 1; f) odvolání se týká toliko nákladů řízení, příslušenství pohledávky nebo její splatnosti anebo předběžné vykonatelnosti rozsudku; g) odvolání směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen o výživě nezletilého dítěte. dítěte; h) odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání.

§ 220 (1) Odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav. (2) Odvolací soud může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutečný skutkový stav věci zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout.

§ 221 (1) Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozsudku, rozhodnutí, soud rozhodnutí je zruší. Zejména Učiní tak zejména, jestliže: a) ke zjištění skutkového stavu věci je zruší, jestliže a) rozsudek byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu; třeba provést další důkazy (§ 120), které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 2), b) tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení proběhnout nebo že rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo že soud nebyl správně obsazen; obsazen, c) rozsudek není přezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů; důvodů, d) soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem. (2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo postoupí věc věcně příslušnému soudu nebo řízení nebo zastaví řízení, zastaví, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci věc náleží.

§ 228 Přípustnost (1) Pravomocný rozsudek může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; c) bylo-li rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce. (2) Návrh na obnovu řízení má vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) 4) obsahovat označení rozsudku, proti němuž směřuje, důvod obnovy, skutečnosti, které svědčí o tom, že je návrh podán včas, důkazy, jimiž má být důvodnost návrhu prokázána, jakož i to, čeho se navrhovatel domáhá.

§ 239 Podání dovolání (1) Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. (2) Dovolání je přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže a) odvolací soud vyslovil ve svém potvrzujícím usnesení, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, b) jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí na podkladě cizozemského rozhodnutí, c) jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) a h). (3) Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208). (4) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jde-li o usnesení o příslušnosti, předběžném opatření, pořádkové pokutě, o znalečném, tlumočném a o nákladech řízení, jakož i o těch usneseních ve věcech upravených zákonem o rodině, v nichž se ve věci samé rozhoduje usnesením.

§ 241 Řízení u dovolacího soudu (1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání a čeho se dovolatel domáhá. Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. (2) Dovolání lze odůvodnit jen tím, že a) v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237, b) řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. (3) Ustanovení § 209 a 210 platí obdobně.

§ 268 Zastavení výkonu rozhodnutí (1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným; b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným; c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení; d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 vyloučeny; e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů; f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje věc, k níž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267); g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku; h) výkon rozhodnutí byl soudem prohlášen za nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. (2) Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.

§ 336i Po udělení příklepu může se vydražitel ujmout držby vydražené věci; o tom je povinen uvědomit soud. Nabude-li usnesení o udělení příklepu právní moci, moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, stává se vydražitel vlastníkem věci ke dni udělení příklepu.