8 Tz 110/2023 — Nejvyšší soud

8 Tz 110/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:8 Tz 110/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TZ.110.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Insolvenční řízení Stížnost pro porušení zákona Trestní odpovědnost Výnos z trestné činnosti Zabrání věci Zajištění peněžních prostředků na účtu banky Zúčastněná osoba Dotčené předpisy:§ 8 t.o.p.o. § 269 odst. 2 tr. ř. § 268 odst. 2 tr. ř. § 101 tr. zákoníku § 135b tr. zákoníku § 140b předpisu č. 182/2006 Sb. § 170 písm. d) předpisu č. 182/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:A EU Zveřejněno na webu:4. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 110/2023-4907 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve věci obviněného Marka Břízy ve prospěch zúčastněné osoby obchodní společnosti E.P.S. Technology a. s. v likvidaci, IČO 28160525, sídlem Lannova 2061/8, Praha, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 56 T 4/2012, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá. Odůvodnění: I. 1. Stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti pod sp. zn. MSP-67/2023-ODKA-SPZ/6 ve prospěch zúčastněné osoby obchodní společnosti E.P.S Technology a. s. v likvidaci, IČO 28160525, sídlem Lannova 2061/8, Praha, směřuje proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 56 T 4/2012, které bylo vydáno v trestní věci obviněného Marka Břízy, jenž byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále převážně jen „krajský soud“) ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 56 T 4/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále převážně jen „vrchní soud“) ze dne  29. 4. 2022, sp. zn. 3 To 49/2021, uznán vinným a odsouzen pro pokus zvlášť závažného zločinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 k § 210 odst. 1 písm. c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Posledně uvedeného zločinu se dopustil mimo jiné tím, že jako výkonný ředitel obchodní společnosti E.P.S. Euro Painting systems a. s., přejmenované na E.P.S. Technology a. s., v letech 2008 a 2009 způsobil (společně s Kateřinou Kinštovou) výplatu „neoprávněného přeplatku“ na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v částce 7.216.693,60 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 8 (v důsledku nadměrného odpočtu na této dani na základě fiktivních výdajových dokladů o plněních, k nimž v deklarovaném rozsahu nedošlo), přičemž z toho částka ve výši 3.650.097 Kč byla policejním orgánem zajištěna na účtu této společnosti ještě před jejím výběrem a částka ve výši 1.000.000 Kč byla policejním orgánem zajištěna v bankovní bezpečnostní schránce této společnosti. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. 9. 2022, které nabylo právní moci dne 10. 10. 2022, rozhodl podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tak, že zúčastněné osobě obchodní společnosti E.P.S. Technology a. s. v likvidaci (dříve E.P.S. Euro Painting systems a. s. v likvidaci), se sídlem Lannova 2061/8, Praha (dále „společnost E.P.S.“), byla zabrána částka 3.650.097 Kč, včetně příslušenství, uložená na účtu č. XY, vedeném u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., a 1.000.000 Kč uložená na účtu Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, zajištěná dne 15. 12. 2010 při prohlídce jiných prostor, původně uložená v bezpečnostní schránce v UniCredit Bank Czech Republic, a. s., z důvodu, že zajištěné finanční prostředky byly bezprostředním výnosem z trestné činnosti, jejich hodnota není ve vztahu ke zprostředkovanému výnosu zanedbatelnou a náležely pachateli, kterého není možné trestně stíhat. 3. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona kromě uvedených skutečností poukázal na to, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2022, č. j. MSPH 90 INS 2924/2022-A-9, téhož dne pravomocným, byl zjištěn úpadek společnosti E.P.S. a na její majetek byl vyhlášen konkurs. Účinky úpadku trvaly ke dni 21. 9. 2022. V té souvislosti poukázal na ustanovení § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „zákon č. 182/2006 Sb.“), a na § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb. Rovněž poukázal na ustanovení § 36, § 98 odst. 1 a § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že (s odkazem na odbornou literaturu) v oblasti mimosmluvních sankcí jako nároků vyloučených z uspokojení v průběhu insolvenčního řízení i nadále platí, že se jedná zejména o pokuty ukládané správními úřady, o správní sankce ukládané opět správními orgány podle zvláštních zákonů a též o peněžité tresty ukládané soudy podle trestního zákona. 4. S odkazem na uvedená ustanovení ministr spravedlnosti shledal, že pokud ve stížností pro porušení zákona napadeném usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku o zabrání věci, a to uvedených finančních částek zabraných v trestním řízení společnosti E.P.S., postupoval v rozporu s § 140b a § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., neboť byl porušen zákaz vydání soudního rozhodnutí o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, konkrétně o mimosmluvních sankcích, mezi něž náleží i ochranné opatření zabrání věci (§ 36 a § 98  odst. 1 tr. zákoníku). Poukázal na to, že v obdobných skutkových případech rozhodl již Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Tz 25/2020, v němž rozhodl o porušení zákona, pokud byl odsouzené právnické osobě uložen trest propadnutí věci podle § 19 t. o. p. o. ve spojení s § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přestože byla tato právnická osoba v úpadku, tudíž trest propadnutí věci byl uložen v rozporu s § 140b a § 170 zákona č. 182/2006 Sb., a proto uvedený výrok o trestu propadnutí věci zrušil. Poukázal i na rozhodnutí č. 31/2022 Sb. rozh. obč., jímž bylo rozhodnuto, že trest propadnutí věci uložený podle § 70 tr. zákoníku v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek je mimosmluvní sankcí postihující majetek dlužníka, jejíž uspokojení v insolvenčním řízení vedené na majetek dlužníka zakazuje (znemožňuje) ustanovení § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb. Zmínil též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 7 Tz 83/2019, nebo ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1511/2019, podle kterých bylo konstatováno pochybení soudů nižších stupňů, jestliže navzdory ustanovení § 140b zákona č. 182/2006 Sb. rozhodly o povinnosti obviněného uhradit škodu podle § 228 odst. 1 tr. ř. Zmínil též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 2954/20, v němž byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o uložení ochranného opatření podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, podle něhož byl dlužníkovi zabrán majetek, ačkoli byl již dříve zjištěn úpadek tohoto dlužníka. Obecnými soudy bylo argumentováno tím, že by v opačném případě docházelo prostřednictvím insolvenčního řízení k legalizaci výnosů z trestné činnosti a Ústavní soud konstatoval, že není účelem insolvenčního řízení uspokojovat věřitele z finančních prostředků získaných pácháním trestné činnosti, což není ani zájmem společnosti. Možným rozporem s § 140b zákona č. 182/2006 Sb. se však nezabýval. 5. Ve věci napadené stížností pro porušení zákona u společnosti E.P.S. podle ministra spravedlnosti nešlo o přímý výnos z trestné činnosti, ale o náhradní hodnotu za takový výnos, a proto musí být aplikovány limity § 140b zákona č. 182/2006 Sb. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti shledal, že došlo k porušení zákona v neprospěch zúčastněné osoby společnosti E.P.S., jenž spočívá v tom, že po nezákonném zabrání jejích finančních prostředků v celkové výši 4.650.097 Kč nebudou moci být v tomto rozsahu uspokojeni její věřitelé v insolvenčním řízení, kteří mají prohlášené pohledávky v celkové výši 26.259.784,56 Kč, z toho činí pohledávka Finančního úřadu pro Prahu 8 částku 23.504.799,27 Kč. 6. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že si je vědom, že stížnost pro porušení zákona je podána ve prospěch zúčastněné osoby, nikoliv obviněného, avšak má za to, že i přesto lze napadené rozhodnutí zrušit, protože společnost E.P.S. byla fakticky v postavení materiálně srovnatelném s postavením obviněného, neboť trestní stíhání proti ní zjevně nebylo za