Směnečný a šekový

Úkony, které se mají vykonat v určitém místě uvedeném na směnce, mohou být provedeny v místě jiném, dají-li k tomu při úkonu, o který jde, souhlas jeho účastníci. Osvědčuje-li se provedení úkonu písemně, vyznačí se v osvědčení i souhlas.

(1) Výstavce nebo příjemce, jejichž směnečný závazek zanikl promlčením nebo tím, že nebyl včas vykonán úkon potřebný k zachování směnečného nároku, zůstávají majiteli směnky zavázáni, jen pokud se na jeho škodu obohatili.

(2) Nárok na vydání obohacení se promlčuje ve třech letech ode dne zániku směnečného závazku.

(3) Proti indosantům, jejichž směnečný závazek zanikl, není takového nároku.

(1) Směnku, která se ztratila nebo byla zničena, lze prohlásit za umořenou.

(2) Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy protestů, který vydá protestní orgán (§ 83 odst. 2).

Čl. II.

Šek obsahuje:

1. označení, že jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;

2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;

3. jméno toho, kdo má platit (šekovníka);

4. údaj místa, kde má být placeno;

5. datum a místo vystavení šeku;

6. podpis výstavce.

(1) Listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako šek, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.

(2) Není-li zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména šekovníka je místem platebním. Je-li uvedeno několik míst u jména šekovníka, je šek splatný v místě nejprve uvedeném.

(3) Není-li těchto údajů, ani nějakého údaje jiného, je šek splatný v místě, kde má šekovník svůj hlavní závod.

(4) Není-li v šeku udáno místo vystavení, platí, že byl vystaven v místě uvedeném u jména výstavce.

Šek se vystavuje na peněžní ústav (bankéře), u něhož má výstavce pohledávku, a podle ujednání učiněného výslovně nebo mlčky, že výstavce je oprávněn šekem s touto pohledávkou nakládat. Nešetření těchto ustanovení se nedotýká platnosti listiny jako šeku.

Šek nelze přijmout. Údaj na šeku, že se šek přijímá, platí za nenapsaný.

(1) V šeku lze ustanovit, že se má platit:

a) určité osobě s výslovnou doložkou „na řad“ nebo bez takové doložky;

b) určité osobě s doložkou „nikoli na řad“ nebo s doložkou stejného významu;

c) majiteli.

(2) O šeku vystaveném pro určitou osobu s doložkou „nebo majiteli“ nebo s doložkou stejného významu platí, že je vystaven na majitele.

(3) O šeku, v kterém není uvedeno, pro koho byl vystaven, platí, že je vystaven na majitele.

(1) Šek může znít na vlastní řad výstavce.

(2) Šek lze vystavit na účet třetí osoby.

(3) Šek nelze vystavit na výstavce, ledaže jde o šek vystavený mezi různými závody téhož výstavce.

Jakákoliv úroková doložka v šeku platí za nenapsanou.

Šek lze učinit splatným v bydlišti třetí osoby, ať už v místě, kde má své bydliště šekovník nebo v místě jiném, ale jen tehdy, je-li touto třetí osobou peněžní ústav (bankéř).

(1) Je-li šeková suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy.

(2) Je-li šeková suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší.

Jsou-li na šeku podpisy osob, které se nemohou šekově zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na šek podepsaly, nebo jejichž jménem byl šek podepsán, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na něm podepsaných.

Kdo se podepíše na šek jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám šekově zavázán, a zaplatí-li, má tatáž práva, jaká by měla osoba, za kterou podle svých údajů jednal. To platí i o zástupci, který překročil meze svého oprávnění.

(1) Výstavce odpovídá za zaplacení šeku.

(2) Každá doložka, kterou vyloučí tuto odpovědnost, platí za nenapsanou.

Nebyl-li šek, jenž byl při vydání neúplný, vyplněn tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli šeku, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl šeku ve zlé víře anebo se při nabývání šeku provinil hrubou nedbalostí.

(1) Šek vystavený pro určitou osobu lze převést indosamentem (rubopisem), i když nezní výslovně „na řad“.

(2) Šek vystavený pro určitou osobu s doložkou „nikoli na řad“ nebo jinou doložkou stejného významu lze převést jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse).

(3) Šek lze indosovat (převést rubopisem) také na výstavce nebo na každou jinou osobu šekově zavázanou. Tyto osoby mohou šek dále indosovat.

(1) Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoliv podmínka, na níž byl učiněn závislým, platí za nenapsanou.

(2) Částečný indosament je neplatný.

(3) Také indosament šekovníkův je neplatný.

(4) Zní-li indosament na majitele, platí za nevyplněný.

(5) Indosament na šekovníka platí jen jako potvrzení o placení, ledaže má šekovník několik závodů a indosament zní na jiný závod, než na který byl šek vystaven.

(1) Indosament nutno napsat na šek nebo na list s ním spojený (přívěsek). Musí být podepsán indosantem.

(2) V indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se šek rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub šeku nebo na přívěsek.

(1) Indosamentem se převádějí všechna práva ze šeku.

(2) Jde-li o blankoindosament, může majitel:

a) vyplnit indosament svým jménem nebo jménem někoho jiného;

b) dále indosovat šek blankoindosamentem nebo na určitou osobu;

c) odevzdat šek osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž šek indosuje.

(1) Není-li tu opačné doložky, odpovídá indosant za zaplacení šeku.

(2) Indosant může zapovědět další indosaci šeku; v tomto případě neodpovídá těm, na něž byl šek dále indosován.

O tom, kdo má šek, který lze převést indosamentem, v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl šeku blankoindosamentem.

Indosament na šeku vystaveném na majitele zavazuje indosanta podle ustanovení o postihu, nemění však listinu v šek na řad.

Pozbude-li někdo šeku jakýmkoliv způsobem, není jeho nový majitel - ať jde o šek na majitele nebo o šek, který lze převést indosamentem, a jehož majitel prokáže své právo podle § 19 - povinen šek vydat, ledaže ho nabyl ve zlé víře anebo se při nabývání šeku provinil hrubou nedbalostí.

Kdo je žalován ze šeku, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání šeku jednal vědomě na škodu dlužníka.

(1) Obsahuje-li indosament doložku „hodnota k vybrání“, „k inkasu“, „in prokura“ nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze šeku, může jej však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem.

(2) Osoby šekově zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky, které by mohly činit indosantovi.

(3) Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitelovou, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům.

(1) Indosament učiněný po protestu nebo po zjištění stejného významu nebo po uplynutí lhůty k předložení šeku má jen účinky obyčejného postupu.

(2) Dokud není prokázán opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl napsán na šek před protestem nebo před zjištěním stejného významu nebo před uplynutím lhůty k předložení šeku.

(1) Zaplacení šeku může být pro celý šekový peníz anebo pro jeho část zaručeno šekovým rukojemstvím.

(2) Tuto záruku může dát třetí osoba, vyjma šekovníka, nebo i ten, kdo se už na šek podepsal.

(1) Rukojemské prohlášení se píše na šek nebo na přívěsek.

(2) Rukojemství se vyjadřuje slovy „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše.

(3) O pouhém podpisu na líci šeku platí, že zakládá šekové rukojemství, nejde-li o podpis výstavce.

(4) V prohlášení třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.

(1) Šekový rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil.

(2) Závazek šekového rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.

(3) Zaplatí-li šekový rukojmí šek, nabývá práv ze šeku proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě šekově zavázáni.

(1) Šek je splatný na viděnou. Každý odchylný údaj platí za nenapsaný.

(2) Šek, který se předloží k placení přede dnem, jenž je v něm udán jako datum vystavení, jest splatný v den předložení.

(1) Šek, který je vystaven a splatný v témž státě, je třeba předložit k placení do osmi dní.

(2) Šek, který je vystaven v jiném státě, než v kterém je splatný, je třeba předložit k placení do dvaceti dní, jsou-li místo vystavení a místo platební v témže světadílu, a do sedmdesáti dní, jsou-li místo vystavení a místo platební v různých světadílech.

(3) Přitom o šecích, které jsou vystaveny v některém státě evropském a jsou splatny v některém pobřežním státě středomořském nebo naopak, platí, že jsou vystaveny a splatny v témže světadílu.

(4) Uvedené lhůty běží ode dne, který je udán na šeku jako datum vystavení.

Je-li šek vystaven na místo, jehož kalendář se různí od kalendáře místa, kde byl vystaven, přepočítá se den vystavení na den, který se s ním shoduje podle kalendáře místa platebního.

Předložení šeku odúčtovně se rovná jeho předložení k placení.

(1) Odvolání šeku je účinné teprve po uplynutí lhůty k předložení.

(2) Nebyl-li šek odvolán, může šekovník platit i po uplynutí lhůty k předložení.

Na platnost šeku nemá vliv ani smrt výstavce, ani ztráta jeho způsobilosti k právním úkonům, jež nastane po vystavení.

(1) Šekovník se může při placení šeku domáhat, aby mu šek byl vydán opatřený potvrzením majitele o placení.

(2) Majitel nesmí odmítnout placení částečné.

(3) Při částečném placení se může šekovník domáhat, aby toto placení bylo na šeku vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení.

Šekovník, který platí indosovatelný šek, je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

(1) Zní-li šek na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze šekový peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den placení. Není-li šek zaplacen při předložení, může majitel volit, zda má šekový peníz být zaplacen v tuzemské měně podle kursu v den předložení nebo podle kursu v den placení.

(2) Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa. Výstavce však může ustanovit, že se má platit podle kursu určeného v šeku.

(3) Ustanovení předchozích odstavců nelze užít, ustanovil-li výstavce placení v určité měně (doložka o efektivním placení v cizí měně).

(4) Je-li šeková suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh peněz platebního místa.

(1) Výstavce nebo majitel šeku mohou jej křižovat s účinky uvedenými v § 38.

(2) Křižování se děje dvěma rovnoběžnými čarami na líci šeku. Může být všeobecné nebo zvláštní.

(3) Křižování je všeobecné, není-li mezi oběma čarami žádného označení nebo je-li mezi nimi označení „peněžní ústav“ (bankéř) anebo označení stejného významu; křižování je zvláštní, je-li vepsáno mezi obě čáry jméno peněžního ústavu (bankéře).

(4) Křižování všeobecné lze změnit na křižování zvláštní, avšak křižování zvláštní nelze změnit na křižování všeobecné.

(5) O přeškrtnutí křižování nebo jména označeného peněžního ústavu (bankéře) platí, jako by se nestalo.